|
Ze zdánlivě lechtivé básně o něžných dotycích a polibcích se k závěru vyklube krví nabité drama o kalužích krve na trávě.Jestliže pro autorku znamenají noční můry žluté tulipány,pak by mě zajímalo co se autorce honí hlavou při pomyšlení na hrající si děti na pískovišti...Zvrácená úchylka ve strachu a morbidnostech je ovšem dobře zformulována a její slova udělají radost zejména méně náročnému publiku.Děj na sebe navazuje,žádné zbrklé vyhrocování ani hlubší zamyšlení.Jediné co bych vytkla je používání poetismů,protože mezi normální hovorovou mluvou působí kýčovitě.
|
Písmák