Písmák Navzdory osudu
Předstírala, že kartáčuje koně, ve skutečnosti však bedlivě sledovala krále, vidět panovníka se jí přece tolikrát nepoštěstí. Přimhouřila oči. Nemohla říct, že by se jí Václav líbil, ale spíš ji překvapilo jeho chování, tolik rozdílné od hrubého a mužného vystupování jejího otce a ostatních šlechticů, které znala. Co ji nejvíce zarazilo, bylo, jak král mluví.
23. 02. 2007
1
0
547
Povídky
Dopis na rozloučenou
Projížděl nocí, kopyta mohutného hřebce unaveně dopadala na zem, vyschlou a nehostinnou. Vdálce, skoro na obzoru, svítilo světlo věže. Místo, kde je teplo, kde se cítí vbezpečí, kde mizí starosti. Najednou si ale vůbec nebyl jistý, jestli chce toho útulku dosáhnout.
23. 02. 2007
0
2
341
Úvahy