|
Z prvu se mi chtělo napsat, čiší z toho deprese, ale občas člověk v depresi dokáže ze sebe vyždímat vrcholné dílo nebo alespoň něco, za co se pak nestydí, vtiskne do něj kus současnosti a pak se k němu už "jen" vrací jako k tomu "co je za mnou" a většinou má potřebu si říkat "teď bych tohle a tamto napsal jinak", a říká si to právě proto, že pocit, který měl tehdy při psaní byl jediný a neopakovatelný a on je teď posunut jinam. Takže, pokud si říkáš "teď bych to udělala jinak" je to jen známka posunutí se a je to dobře :) Jinak mi to zní spíš jako jedno velké sebelitovací-hledání se (což není špatně, poznávám tam i pár známých chrchlíků), nicméně, nevím proč, poezie se mi od tebe čte líp (to ovšem neznamená, že próza je snad horší) a protože to nevím, tak mám se Sokratem aspoň kapku společného.
|
Písmák