Divoké prase Karel a jeho vášeň pro chipsy
Pomalu se smrákalo, celý les si protahoval klouby, rovnal záda a chystal se ke svému nočnímu životu. Karel vykviknul, napůl ještě ze sna a napůl už probouzeje se. Po chvíli rozmarného pochrochtávání a funění velice pomalu otevřel jedno hnědé očko a zatápal pohledem po okolí. Vše se zdálo být stejné, jako před usnutím.
O mravenci Chrápačovi a velmi rychlých termitech
Bylo jednou jedno velké mraveniště. Rozkládalo se uprostřed smíšeného lesa, přímo pod velkou borovicí a bylo v něm skutečně živo. Stovky a stovky mravenců pobíhaly sem a tam, pracovaly, plnily úkoly, přinášely a odnášely náklady… anebo jen tak postávaly a předstíraly, že mají co dělat. Každý den večer, když byly chodbičky zase o kousek prokopány dál, jídlo přemístěno do mraveniště, kukly zaopatřeny a když ti líní mravenci, co celý den nic nedělali, už sotva drželi oči únavou ze samého postávání, zatroubila mravenčí královna na trumpetu.
Limerický Ruda
Nosí Ruda rudý šátek,ať je víkend nebo pátek. A hesla hlásá,v průvodech jásá. Vůbec nedbá zadních vrátek.
Limerický Jan
Jde Jan na flám s předsevzetím, že už více nebude tím, kdo má k ránu namále, neb se válí v kanále zpit a obalený smetím.
Dopis
Milá Jano, tak ti píši. V Tvůj prospěch se vzdávám Ríši. Mlaská, chrápe, nadává, peníze mi nedává, stěží vedle něho dýši.
Den s neustálým převlékáním
Den sneustálým převlékáním
„Dneska máme sváteční den, začínáme sčistým oblečením. “ upozorňuji trochu nelogicky syna při oblékání. Je to samozřejmě nesmysl, mezi základní atributy svátečního dne patří nesrovnatelně vzácnější výskyt v komparaci sdny všedními. A co je potom svátečního na dni, který stejně jako všechny předchozí (a nepochybně i mnoho následujících) začíná sice čistým oblečením, které však bude večer vhozeno do koše na prádlo ve stavu, velmi připomínajícím hadr na podlahu, jenž má za sebou úklid rozsáhlé nádražní haly i spřilehlými nástupišti a kolejemi.
Den s probdělou nocí
Den sprobdělou nocí
21. 30 hodin
„Dneska půjdu spát brzy. “ Zadoufala jsem odvážně a sotva se má hlava dotkla polštáře, byla jsem vbezvědomí.
„Maminko…“ jakási šeptající postavička se mi vkradla do snu a nemíní, zdá se, odejít.
Den s poledním spánkem
„Tak pojď, půjdeme spinkat…“ přeruším idylické rozmetávání kostek po místnosti.
„Pinkat. Pinkat. “ opakuje nevěřícně a podle vrcholně překvapeného výrazu by nezasvěcený člověk usoudil, že vprůběhu celých dvou let svého života neměl doposud možnost zažít byť jen vteřinu spánku.