Buď jen
Buď má milá, nejmilejší, rozmilá,motýlku, pampeliško, vílo spanilá. Bez slunce, vody, by nebyl rája copak ty, to bez tebe, bych se tady bál. Buď jen hvězda má, největší a zářivá,tak svůdná svá, to bez tebe, pampeliško lahodná,bych se tady bál.
Vrba na břehu jezera
Vyprchám a na zázraky nevěřím,proč bych taky měl,není třeba sebe sama litovat,proč by tě zajímalo, co bych si přál a co chtěl. Přeji si, aby byl včerejšek,nesvítilo slunce, měsíc nevyšel,proč se namáhat s myšlením,přeji si jen, aby ranní chlad odešel,svítilo slunce a hvězdy vzorně blikaly,proč nemít nemít srdce v náručí,hlavou plnou stejných obrázků,ty jsi ta, kdo teď mému srdci vévodí. Přeji si, aby už zítřek nadešel,vysvitla nejzářivější hvězdička,ta největší a bláhová,já vím, že jsi jednička,tak zůstaň svá a jediná,zelený lístku kapradí, mechová větvičko,když o tvůj pohled zavadím,je mi náhle patnáct let a začínám pochybovat,že tě kdy příště uvidím. Nevím, co bych ti měl říct ao čem bychom se bavili,kdo by se měl svéto světa zříct, životu se uplatit, loudat se a kde jsou ti, kdo by se o nás a my o ně starali.
Jinak to nejde
Dojdu do tvé mysli ve spánkua vkradu se do tvých myšlenekjako pramen dobré vody, skrytý v altánkustanu se tvým snem. Snění není nic co pěnínic, čeho by ses musela bátsnění je jak šeřík, krásně vonínadechni se a jdi klidně spát.
Slunce a tvář
Slunce a tvář, tvá
Nejkrásnější a nejhezčí
Má věrná hvězda o ní dbá
Vnebi, kde nemrzne ani neprší
Čím jsi
Jsi vílou duhovou
Co šeptá mi po nocích
Jsi panenkou sněhovou
Bez které ze života se smysl vytrácí
Padáš
Padáš, a lidi zavíraj oči.
Jsou možná nudní, zato ty jsi svá
Ožralá, jetá a protivná
Tak nehrdá a ztvrdlá jako pitomá žula
Kdo je nejkrásnější na světě?
Zrcadlo, pověz mi, a přitom nelži
Kdo je nejkrásnější vpohádce
Vpohádce – tou je zasněžená Praha
Víra, slunce, touha a něha.
První dojem
Ranním expresem do města
Spěchá dárek pro tebe, kotě
Vůně růže nasytá
Počkej, mířím, sejmu tě.
Motýli a vážky bez křídel
Jste 14 dní mimo civilizaci, den co den, hodinu co hodinu, obklopeni davem spolutáborníků a jejich přítomnost berete po několika dnech automaticky. Zapomenete na zbytečnosti a zakonzervovanost vašeho „normálního“ života. A přitom si ani nestačíte uvědomit, že někteří ztěch lidiček, které jste ještě před pár dny neznali, vám přirostou ksrdci natolik, že první dny po návratu do nudismu normálního života máte pocit jako byste byli motýlem nebo vážkou, kterým bez varování, bezcitně a bez možnosti nápravy, utrhnou křídla. A bez křídel se létat prostě nedá.
Z rosy
Ze studené rosy únorové oblevy
Upletu ti paprsek zkapiček
A zařvu na tenhle nepovedenej svět
'Bojím se podívat do nitra tvých utajených víček
Karel
Horko polilo Karla Pátého
Desáté kolo u vozu
Kčemu dobré srdce
Když Karel nemá podporu.
Vzestup
Postavím do řady dvanáct mladých životů
A vdechnu jim bytí do tváře
Zakopu ubohost a potíže
A na vteřinu svět zbaven pocitů – poroste dál.