|
Formu nechám stranou, ale ráda bych našla myšlenku.
"Klekni, a čtyřlístek hledej
nenajdeš jej, tobě štěstí nepřísluší" Proč teda mám hledat ten čtyřlístek, když mi vzápětí vysvětluješ, že je to zbytečný?
"Když samota těší duši" - no, budiž, někdy je člověk rád i sám... "a drásá naději" - tak teda těší mě ta samota nebo drásá? Nemám v tom jasno. Ty ano?
---
Ono to není psáno někomu - jako spíš sama sobě.
Takže druhou osobu nemusíš vnímat tak jako vnímáš - radu, přikázání či co.
A to s tím klekni a nenajdeš - marnost, že by?
A samotě těší duši - spíš ironické než vysloveně věcné
|
Písmák