Písmák A zase v tom....
Opájen láskou, zavalen citem,
srdce mi buší v rytmu běhu.
Jen svou láskou jsem nyní vinen,
tak všechnu Ti dávám a s ní i něhu.
Malování srdcem
Maluji obrázky budoucích dnů,
maluji a myslím přitom na tebe.
Maluji obrázky ze všech svých snů,
maluji nás a naše soukromé nebe.
Zmizení minulosti....
Jako by ničehož nebylo,
před tebou má drahá.
Ve mě nic z toho už nezbylo,
mé srdce se již opět vzmáhá.
Loutka
Proklínám okamžik, kdy do života vstoupila,
proklínám a přesto za něj děkuji.
Ona sama neví, jak moc mne změnila,
umírám hořím, snad proto, že miluji ji.
Čekání
Víš, když ráno z autobusu
vystoupíš,tak hne se svět,
pak obejmeš mne, dáš mi pusu,
a proneseš pár něžných vět.
Modrooká víla
Modrooká malá vílo,
v šatech z jemných pavučin.
Přírody jsi skvostné dílo,
mistrovské práce jsi počin.
Chci tě...
Až přijme nás země chladná jednou do své náruče,
nezbyde nám trocha času na oči rudé od pláče.
Stejně jako víme oba, že skončíme v témže hrobě,
je jasné, že jednou budem spolu. Ty ve mně a já v tobě.
Démon s tváří anděla
Další dívka na seznamu,
další dívka bez tváře.
Zapomenu na ni k ránu,
hned co ji vpíši do snáře.
Vzpomínáš ...
Vzpomínáš maličká na polední noc.
Hladil jsem tvé tělo, líbal tě zas,
Byla jsi vášnivá, chtěla to moc,
pak to skončilo, zapomělas.
Ach ty...
Ach ty hloupé, bídné vztahy,
že jsem se na ně nevysral.
Vždyť jsou mému srdci vrahy,
že já vůl je pozval dál .
Namazaný...
Namazaný krajíc chleba,
spad mi včera do klína.
Tak si říkám zda je třeba
omýt to. Proč. Jen ať zahnívá.
Tajemná
Tichá a zákeřná plíží se okolo
nechci ji , nechci ji potkat,
proč přesto ovládá běh našich osudů
zanechá v nás už jenom žal.
Loučení
Možná máme stejnou cestu,
třeba osud sdílíme,
pověz ale proč vždy klesnu,
když se k sobě blížíme.
Vidina budoucnosti
Přemýšlím o smrti, o tom jak blízko je.
Jak člověk člověka dnes chladně zabije.
"Lex mortis omnium legum est certissima. "
To jak žil jsi rozsoudí paní Smrt jediná.
Gabriell
„Gabrieli …“
Pronesl ke mně tichý hlas, tak tichý, a přece se všechna slova, jenž vyřkl, zaryla hluboko do mé paměti velkým ohnivým písmem. Scéna, kterou mám před očima, rychle pohasla. Naposledy jsem zahlédl nevelké tržiště malého města poblíž řeky Roven, jež se jmenuje Hledien, naposledy jsem zahlédl obchodníky vychvalující do nebes své zboží, nakupující masu lidí, která se proplétala uličkami mezi stánky, malé špinavé kluky, kteří občas odřízli nějakému nepozornému boháči jeho naditý měšec. Světlo teď již neproudí do mých očí, ty jen slepě zírají před sebe a marně se snaží zachytit byť jediný odraz scény, která mne ještě před chvílí tolik nudila.
Vyznání
V hlubinách mojí černé duše
vždy zněly tóny lásky hluše,
a já je mohl ignorovat
pak v temné pouti pokračovat.
Zakázané ovoce
Pohlédlas mi do očí,
a já našel osud svůj,
co jiného to značí
než že život můj je tvůj.
Logický vývoj situace
Podívej se na nebe,
krvácí z tisíce ran,
kapky deště barvy krve,
stékají po tvářích tvých,
Tichý pozorovatel
Vyhořelé černé svíce,
svět otočen naruby
převržené popelnice
a všude prach
Zpověď
Uhaste oheň, jenž ve mě plápolá.
Uhaste žár, který mne spaluje.
Proč nejsem kamenem, který nic nezdolá.
Proč nejsem tím, kdo lidi miluje.
Proklínám
Proklínám slova a sliby za svitu hvězd.
Proklínám čekání, až vrátíš se z dalekých cest.
Proklínám tu lásku, kterou jsem ti dal.
Proklínám život, který pro tebe bych si vzal.