|
Na tom, ze stojim o kritiku se nic nemeni, stojim o ni dal. Snaha jasne vyjadrit a pojmenovat problem je zakladen k jeho vyreseni a ja bych ten problem vyresil rad. Trosku me pobavilo to o tom prebytku slov. Totiz celou stredni skolu sem byl kritizovanej ve slohu, ze vsechno popisuju strasne stroze a potom ctenar nechape to co je mne jasny a zkousim mu sdelit:) Mam dilema, jestli primet toho kdo to cte, aby cejtil to samy co ja a aspon neco z toho mel nebo si to precet zhodnotil a odesel. Ani u jednoho si nejsem moc jistej jak to udelat a i kdyby, kdo z nas ma rad depky...
|
|
Fairiella, děkuju za kritiku a připomínky. Na mojí obranu jen jedinou věc. Nejsem žádnej básník a nikdy jsem se o to nezajímal. To co jsem napsal nebyla snaha o poezii, ale jen způsob, jak vylíčit to, co jde ze srdce do hlavy a zase zpátky. Ze srdce jdou ty pocity, hlava to jen upravuje do snesitelny formy. Ta o které píšu kdysi žila a to co píšu nepovažuju za poezii, bylo potřeba jen něco zaškrtnout, to je moje téměř každodenní realita.
|
Písmák