Největší umění je najít své umění, svou cestu, své dary a používat je v propojení s vesmírem-Bohem....

Nejčistší forma umění: milovat nesobecky a svobodně

PS: A umění odcházet, to je také obrovské umění, podobné umění promlouvat v pravé chvíle....

Tak to mě moc těší Vampirelorde...děkuji Richardo Hrobe...

Děkuji za kritiky, všechny potěšily a v podstatě jsou to pro mě dobré  kritiky, jak upozornění na špatný tvar přechodníku, tak rozporuplné reakce na samotné dílo...naprosto souhlasím, že první dopis je fakt úděs, ale to byl záměr, a také některé obraty právě jako biják, či dal si brambůrky a sprite, jsou přesně místa, která čtenáře praští a jsou jak pěst na oko. Sama povídka není bůhvíjak duchaplná, nejde do hloubky, a není to ani její záměr. Povídka má spíš komentovat jeden fakt mnoho vztahů, kdy část lidí zůstává raději v prázdném ve vztahu, v zaběhnutých kolejích, než aby podstoupila nebezběčí vstupu do neznáma, ztráty teplého bydla...

A tak i otázka na závěr od Lalulá je trefná: Co je to za blba? .-)

Děkuji za kritiky, všechny potěšily a v podstatě jsou to pro mě dobré  kritiky, jak upozornění na špatný tvar přechodníku, tak rozporuplné reakce na samotné dílo...naprosto souhlasím, že první dopis je fakt úděs, ale to byl záměr, a také některé obraty právě jako biják, či dal si brambůrky a sprite, jsou přesně místa, která čtenáře praští a jsou jak pěst na oko. Sama povídka není bůhvíjak duchaplná, nejde do hloubky, a není to ani její záměr. Povídka má spíš komentovat jeden fakt mnoho vztahů, kdy část lidí zůstává raději v prázdném ve vztahu, v zaběhnutých kolejích, než aby podstoupila nebezběčí vstupu do neznáma, ztráty teplého bydla...

A tak i otázka na závěr od Lalulá je trefná: Co je to za blba? .-)

Děkuji za kritiky, všechny potěšily a v podstatě jsou to pro mě dobré  kritiky, jak upozornění na špatný tvar přechodníku, tak rozporuplné reakce na samotné dílo...naprosto souhlasím, že první dopis je fakt úděs, ale to byl záměr, a také některé obraty právě jako biják, či dal si brambůrky a sprite, jsou přesně místa, která čtenáře praští a jsou jak pěst na oko. Sama povídka není bůhvíjak duchaplná, nejde do hloubky, a není to ani její záměr. Povídka má spíš komentovat jeden fakt mnoho vztahů, kdy část lidí zůstává raději v prázdném ve vztahu, v zaběhnutých kolejích, než aby podstoupila nebezběčí vstupu do neznáma, ztráty teplého bydla...

A tak i otázka na závěr od Lalulá 'Co je to za blba?' je naprosto trefná .-)

Konečně jsem to pochopila s avízem...:-)

Děkuji za rady, avšak jedním dechem musím dodat, že ač je rada dobře míněna (a užitečná), přesto na mém stylu se neodrazí, neboť již dávno v sobě mám tuto otázku vzřešenou:-), jak u velkého T, tak malých pravopisných prohřešků proti normě ČJ, když píši poezii (prózu). Pro mě básnění, to je svoboda a hra, hra se slovy, tvarem i vizualizacííí. A vím, že překračuji úzus a normu ČJ, avšak to není z neúcty, ba naopak z oslavy její bohatosti. A vím, že to může být vnímáno opačně-negativně, než je míněno, ale to je další bohatost poezie-literatury všeobecně.

I love it!

Nádherný rytmus valčíku...utonula bych v něm také ráda...škoda jen, že snem ukončen jest....

tam

kde ráno noci se zříká...

Ahoj Maxi,

děkuji za recenzi.., zajímavá a podnětná. Jen pár doplnění k Tvým poznámkám:

Tam kde píši dlouhé výčty ... tečky, to je pro mě čas na zastavení se v básni, pauzu, zamyšlení, čtenářovo vlastní doplnění příběhu. Nikdy mě nenapadlo tyto chvíle nazývat jako napětí-ale něco asi na tom bude.

Také kapitálky-velká písmena používám v místech, kde to cítím a nikdy mě nenapadlo, že tím vlastně záměrně něco zdůrazňuju-opět ale na tom něco je.

Vím, že se zájmeno Ty píše s velkým jen v dopisech, ale pro mě už ne! Stalo se to mým stylem, že Ty píšu velkým i v sms, i v básních, i povídkách, téměř všude. Dospěla jsem totiž k závěru, že když si toho druhého vážím, jedna z forem, jak to vyjádřit je právě velké T.

Veronikha