Děkuji :) Já kritiky beru. Někomu můj styl může vadit, jinému se líbí. Já si myslím, že u mě je patos stejný jako vrozená vlastnost. Protože zatím vše, co jsem kdy napsala, když se zpětně podívám na svá díla, tímto zavání. Můžu na tom pracovat, ale asi to nikdy úplně nevymizí :) 

Konec dobrý, všechno dobré :) 

Děkuji :) 

Děkuji, také to tak beru. Kdybych stála o smailíky, palečky, likes a podobně, dávám svoji tvorbu na facebook, do ruky mamince nebo babičce. Jsem ráda za kritiku zde, i když občas přesně nepochopím, co je přesně kritizováno, nebo spíše jak bych to měla napsat jinak, snažím se nad tím přemýšlet, hledám si na internetu rady, hodně čtu,.... 

Pokud mé reakce zní způsobem, že mě štvou nebo že čekám chválu, tak to se omlouvám za špatné pochopení. Jak už jsem zde psala, já jsem prostě taková, většina mé obyčejné mluvy probíhá v ironii, pošťuchuju lidi kolem sebe, ale nemyslím to v žádném případě zle. Vím, že kritika je správná, proto zde jsem. Psaní mě moc baví a byla bych ráda, kdybych se díky vám všem mohla posunout někam dál :)

To ano :)

Čtu každý den alespoň hodinu. Většinou ale literaturu faktu nebo literaturu populárně naučnou. Čapka i Bradburyho mám ráda, také Poea, to je styl psaní, který se mi líbí. 

Děkuji za názor. Ono je opravdu i celkem těžké do krátkého textu napsat vše (podle mě) podstatné. 

To samozřejmě, ale nelze se zavděčit všem, bohužel. V odvětví povídek (příběhů) jsem nová, vždy jsem psala spíše úvahy nebo komentáře, občas jsem naškrábala nějakou tu básničku. Tak se učím, snad časem bude vidět zlepšení, moc Vám děkuji za Vaše názory. 

Spíše to bude asi ve mně než na mně :) Před lety jsem tento příběh napsala v poesii, na jiném webu sklidil jak kladné, tak záporné reakce (typu, že se jedná o lacinou telenovelu). Asi neumím popsat život, životní příběh člověka, tak, aby vyzněl skutečně. 

Píšu pro radost, živit se tím nechci, takže i malý pokrok pro mě bude velikým skokem vpřed :) 

Jen pořád přemýšlím nad tím, že je to patetické, mohl byste to, prosím, rozvést? Abych věděla, co tím přesně myslíte. Lámu si tu nad tím hlavu, po ránu mi to asi moc nemyslí :)

Děkuji za radu :) Zamyslím se nad tím a příště to snad bude lepší :) 

Děkuji :) 

Děkuji Vám, budu se těšit. Když se vám příběh bude byť jen malinko líbit a budete mít byť jen malinký zájem, zaslala bych Vám původní verzi psanou v poesii. Ale myslím, že tam je toho ke kritizování mnohem více :) Hezký zbytek večera.

Mrzí mě, že jsem byla špatně pochopena. Reaguji tak, jak je u mě zvykem. Jsem člověk, co miluje ironii a rád ostatní popichuje. Nic to ale nemění na tom, že mám skutečně upřímnou radost, že někdo moje díla čte a komentuje. A je jedno z jaké pozice. A děkuji Vám za to. Byla bych nerada, kdybyste si myslela, že na Vás nějak útočím. Však o tom literatura není :) Lidé se mají bavit, má přinášet radost :) A skutečně bych byla ráda, kdybyste si přečetla i mé další dílo a pokud budete mít zájem, tak ho i okomentovala. Posouvá mě to dál, tedy alespoň doufám. Všimla jsem si, že píšete hodně poesie, to mé nové dílo pod názvem "Nejmilejší květ" jsem původně před lety jako poesii napsala, ale bohužel si v této oblasti moc nevěřím. Možná by se Vám to alespoň trochu líbilo. No nic, ještě jednou Vám děkuji za Váš čas a omlouvám se, pokud jsem byla špatně pochopena. Skutečně nic ve zlém :) 

Však já netvrdím opak. Jsem ráda, že se mi dostává i negativní kritiky a že i přesto, jak se Vám moje psaní nelíbí, jsem stále předmětem Vašeho zájmu a ztrácíte se mnou čas. Těší mě to. Zrovinka jsem dopsala další své dílo, které mám v hlavě již několik let, ač možná poněkud drze, dovolím si tvrdit, že už tuším, jaký bude Váš názor, jestliže si mé dílo přečtete a okomentujete. Ale stejně stále věřím, že jednou přijde den, kdy od Vás uvidím byť jen náznak chvály. Je to výzva :)

Jako každý člověk jsem i já ráda za hezká slova. Ale bohužel, nelze se zavděčit všem, to je holt život, i kdybych to sebevíc chtěla změnit; nezměním. Třeba se Vám časem něco ode mě bude líbit :) Stejně jako každý člověk i já ráda lidi obohacuji a obšťastňuji. Mrzí mě, že ve Vašem případě se mi to stále nedaří. Ale neztrácím naději! :)

Dobře, děkuji za radu. Překopám svoje myšlení a styl psaní, abych se Vám alespoň minimálně zalíbila. Toužím po tom :)

To zcela jistě, dosavadní osud hlavní hrdinky není vůbec zajímavý. Mohlo by se to dále rozvíjet třeba tak, že jim vykradou celý byt, jen křeslo zůstane. Zanedlouho pak vyvraždí celou rodinu, jen křeslo zůstane. To získá nového majitele, který ve sklepě drží svoji dceru, kterou pravidelně znásilňuje a v křesle si pak prohlíží fotky jejího zuboženého těla. Když na to přijde policie, v křesle spáchá sebevraždu. Křeslo pak získá dalšího majitele, známého mafiána, který z křesla střílí všechny nepohodlné lidi. A nakonec by mohlo křeslo skončit v pracovně Bílého domu, kde bude sedět Obama u červeného tlačítka, které zmáčkne, čímž odpálí atomovku, která zničí svět, a z celého světa zbude jen to křeslo. Pak by mohli přiletět mimozemšťané, křeslo s sebou odvézt na domovskou planetu a z něj řídit celý vesmír. 

Jo, budu o tom přemýšlet. 

Děkuji za vaše komentáře, je to moje první povídka :)

Je těžké napsat něco originálního, kolikrát mi připadá, že už bylo řečeno vše.

Každý člověk je jiný a jinak to vnímá. Já se dokážu vcítit jak do autorky, tak do její přítelkyně. Sama jsem spíše uzavřený typ člověka, s lidmi se scházím v menší míře než je zřejmě normální, o nějaké větší kontakty také nestojím, neboť jsem se naučila (z negativních zkušeností a možná špatně), že lidem jde v prvopočátku stejně jen o sebe, až pak o ty druhé. 

Z pohledu té kamarádky: Autorka jí volala, psala, ale kamarádka o to nestála. Kdo ví, co se jí děje, třeba prochází těžkým obdobím, se kterým se chce vyrovnat sama, nebo je vysvětlení jednodušší - prostě o autorku už nestojí. Musí k tomu mít důvod? Musí to vysvětlovat? Proč? Je přeci na každém z nás, zda se s někým budeme nebo nebudeme bavit, nikoho do toho nelze tlačit. Je slušností samozřejmě vysvětlit, proč už se s dotyčným nechci vídat, ale není to ničí povinnost. Autorka podle mého neměla na kamarádku tolik tlačit. Kdyby kamarádka skutečně chtěla, ozvala by se sama. 

Z pohledu autorky: Sama jsem zažila skoro podobnou situaci, kdy jsem se x let bavila s jednou dívkou, která mě zničehonic začala všude pomlouvat, ubližovat mi a pak rázem ukončila veškerý kontakt bez vysvětlení. Trápilo mě to, to ano, ale nelezla jsem za ní. Při prvním náznaku, že se nechce přátelit, ještě před pomluvami a ubližováním, jsem se jen zeptala proč. Když neodpověděla a dál se nebavila, přestala jsem jí obtěžovat, i když mě to samotnou velice trápilo. Doteď důvod nevím a po těch pár letech už mě to ani netrápí. Lidé přichází a odchází a nestojí nikomu za to trápit se kvůli jednomu člověku - ať byl v té době sebelepší, lidé se mění. 

Dílo je napsáno citlivě, je skutečně vidět, že to autorku trápí. Hlavu vzhůru, vše má svůj důvod. Pokud měla z Vašeho života odejít, tak se tak stalo jen proto, aby uvolnila místo někomu mnohem lepšímu :) A opravdu je zbytečné se trápit kvůli někomu, kdo za to nestojí.

 "Trápím se pro osobu, kvůli které bych přeplaval oceán, zatímco ona by kvůli mně neskočila ani do bazénu".

Kdybych žila seriály a filmy, tak bych toto nenapsala. Píšu postřehy za svého okolí, já vnímám vztahy poněkud jinak :) Děkuji za vaše komentáře.