Já absolvovala jen jedno čtení v botanické zahradě v Praze, dobíhala tam zrovna expozice motýlů...

Pamatuju se na Jitku Srbovou, byl to kus ženské s hlasem jako polnice, ráda jsem ji kdysi četla, pak Jakub Řehák, na toho jsem se i těšila, v paměti jeho báseň Ergetta nigra, Matěj Lipavský, který mne nepoznal, pořád hledal moje ztracené oči, protože můj mobil fotí po svým,  je to jen nakousnuté jablko a my někdy hlad. Ale měla jsem tam Marušku pro jahody z Písmáku, tak ji mám uloženou v mobu a tak...i když mám fobii z lidí, užila jsem si to. Zkusila jsem namluvit do diktafonu tu svou básničku. Protože ty tvý maj zkreslený hlas a je to hodně nepřirozené. Tak jsem zkusila.  Rozhlas po drátě s Chvilkou poezie měl nahrávací studio, že. My jen sebe, tak to je.

Mi se líbí báseň ale bez tohodle přednesu. Tady souzním s K3 a dadadíkem. Rádio po drátě a nedělní chvilka poezie.  Ano. 

Já dneska jenom ty sprosté nadávky. Ty křičím.  Někdy bych chtěla vidět víc, než kam dosáhnu. 

Líbí se mi moc:

Má i dobrou náladu, po tržných ran hojení.

A opět tu chyba, utržená rána k hojení.

Asi proto, že něco podobného prožívám. 

Gratuluji nejmíň se třemi vykřičníky... :o) My dneska vybírali jméno pro štěně na Ch. Já Jindrovi:: Chaz a Jindra mi:  Chad.  Paní mu cvičně říká Batman.  :o)

Strach a Bůh. Kdo se schovává za kým? Na  plotně kachláků opékané holubinky posypané solí.

Já kdysi pozorovala ve sklepě stodoly barevný vzduch. Slunce nasvítilo prach...a myšlenky. Tak jako někdy tma. 

Vzpomínky na lásku bolí. Proto neodpovídáš. Je to v pořádku. 

no

princezna hledá starší taťky

 ty přeťuky nesnáším

Já zažila racky jen jednou. Ten den bylo těžké nebe. Usedali do mých dlaní s jídlem. Dlaně, ty mi zůstaly....:)

A plot vypadaný laťky.  Četla jsem nedávno inzerát, proncezna hledá starčí taťky...

Jsem tu. Milovala jsem mrkvičku s hráškem.

Norsko, viděl jsi někdy animovaný film Až opadá listí z dubu? Je to můj nejvíc zamilovaný. Mám i knihu. I svůj život. Do kterého nikdo nesmí. Asi tak. :o)

Jenž není zalitý do jantaru ani do lihu...

Ta poslední. Přinutí čtenáře zamyslet se... Naskočil mi pavlačový dům v Praze se dvorkem a společným záchodem na pavlači s výhledem...bydlela tam chvilku dcera, když nastoupila na školu. 

pro Radovan

Děkuji. Tuhle mám ráda. 

Co uklouznul na šampaňském. 

Dadadík

pro Norsko

Ječmen má ty svý vousy a háčkuje. Sklání se dolů.  Dozrál. Krušpánek, potažmo zimostráz, buxus jsou jedovatí. Je to k zamyšlení. A možná to pisatele ani nenapadlo. Pokud není zemědělec a nesehne se pro zem do dlaně. Jenom tak. 

Já odešla daleko dřív a zase se pokorně vrátila. Tos vydržel docela dlouho, ne? Budu se snažit nedusit...  

Slůvko jen tak do větru

znak pro větu o vzletu

sen i pták jak olůvko

Tahle první se mi líbí, moc, když přehodím slovosled, Na výběr u mne ne. 

Kdysi si můj kluk koupil ve výprodeji u Pietra Filipi kabát. A klobouk. Má přezdívku kostelník. A žid. Ten kabát nosí pořád a je to jeho "na celý život".

líbí se mi

Za chválu se až tak moc neděkuje a zářivého vyvrhele, když už. Ale čtu tě ráda. 

počkám si na číslo 616+

Já to svý pořád mám a zrovna zkouší nasát ......

Smyčka a kyčka. Na konci vejce. Možná je líná. Hrát si na medvědy

 z Kolína.

A možná nechce. 

Takové ženské nikdo nechce. Chlapi maj rádi ty usmáté s ďolíčky ve tvářích. Na vnitřní hladiny nevidí. 

Taky jsem roky dělala v nemocnici a manžel tam dostal přezdívku medvědobijec... ale i Bivoj mohl být fajn, tihle chlapi mají někdy křehké duše.  :)

Já taky nevím z které do které a potřebovala bych víc hodin bdělého času. Každý je svým způsobem vrah, rostliny, zvířata, plísně, lidi...každý. Jedině tak mohou žít v symbióze. Ta poslední je zajímavá myšlenka. 

Mi to přijde jako tři haiku po slovensku. Kdysi jsem se v moři málem utopila, blížila se bouře, všichni uháněli ke břehu a já po svým. Zachránilo mě lano s bójkami. Věděla jsem, že když se pustím, tak nebudu. Ručkovala pomalu ke břehu, lítalo to se mnou nad hladinou, pod hladinou. Byla jsem sama. Člověk vždycky je, když umírá. I když se narodí. v tu chvíli mezi vteřinama. To druhé mi nahodilo klip. Starý pán sedí pod hrušní, plody jsou kolem něj a jeden spadne, on taky a pozpátku se odvíjí jeho život. Ale oheň je podle mne pořád stejný. 

Omlouvám se za nefunkční odkaz, myslela, že když se nepovede přenos, odmáznu koment a ono to nešlo...

Jinak všem, kdo prošli, jen to své děkuji. 

Nevolej mi brzy ráno

Rajský plyn jsem zažila jednou. Když mne nemohli jinak uspat a bylo zle. Nikdy jsem nezažila takovou bolest, co překračuje hranice lidství. Je to jizva a bolí při každé změně počasí. 

Já děkuji za čtení všem, kdo se zastavili. Včera usnula v lese a nějak jsem se nachladila. No, zkusila jsem básničku namluvit. Pro Janinu...je to taková malá srandička, s tím ptáčkem, vyhodila ho a zas putoval zpátky...  :o)

"C:UsersovekDownloads45910 3.m4a" "C:UsersovekDownloads45910 2.m4a"

Děkuji moc a moc...

Ale dobře se v ní spí. 

pro Evženii

Já si poslední dobou fotky spíš už jen pro sebe. Někdy něco přidám na GuruShots, ale fotím jenom starým Olympusem a mobilem ......... :)

pro volání vlků

Mě fascunujou ty plynové, nevím proč. 

Za mne už všechno řekl K3. 

Všem, kdo četli a podali slovo moc děkuju. S tím hoblíkem spím. A chystám se na cestu....

Chechtám se tu, že. 

Já mám na větvi modrou. Ukazuje vítr...

a proč ne dědek? 

Já se těm kapkám vždycky nastavovala. Mám ráda mokrý obličej. Vlasy. Tělo. I nebe. 

Bene, nic nevyhazuj,, ten foťák a všechno bude mít třebas jednou astronomickou hodnotu. Jestli už nemá. A pak budeš bohatý ženich... směju se tu, že. 

Bydleli jsme v Jaselských kasárnách. Táta hodně fotil a jezdil motokáry. Skoro nikdy nebyl doma. Všude po stěnách byly věnce a taky putovní pohár. A z koupelny bývala temná komora. Jednou jsem mu do misek na vyvolávání filmů nasadila budkáče. Byly oranžové, to si pamatuju. Jedni měli kulatou ulitu a druzí špičatou. Byli nakonec všude. A výprask taky. Už jako malá holka jsem uměla střílet, naučil mne. Byla jsem jeho syn. Myslím si, že pořád jsem. 

a já tebe taky

nahodilo mi to

utichl vítr 
v korunách stromů obkresluje tužkou jablka   tak jako já  
chybíš mi   po tichu

oj

Pro Alegna.

Vždycky vyhmátneš. 

Já všem děkuju za nakouknutí a slovo. moc Jinak, mám doma dřevěné formičky na máslo, na jedné je rybička. Dělal mi do nich máslo. Šlo špatně vyklápět...  

I lak na nehtech, co smyla hlínou... :)

Vítr není nikdy mrtvý. Jen někdy na chvilku usíná...

Mi to přijde jako text o ničem. Myslím si, že toho moc neslyšíš. 

Čtu si pořád dokola s otevřenou pusou. Doslova. 

Mám bibli u postele. Jsou v ní založené dopisy, fotky, pírka...všechno, co mám ráda. Někdy listuju. Uklidňuje to... :)

Taky jezdím na koloběžce, Ta poslední. 

Teď i konvalinky. 

Člověk žere jenom žabí stehýnka, že.  :o)

V kapkách deště se někdy zrcadlí celý život. Jsi kách a on chce to svý ještě.... :)

Poslední dobou přemýšlím. Narodila jsem se a můžu si dělat, co chci já. Ne ostatní. Syn mi řekl, že je zemědělec a kdyby byla třetí světová válka, tak ho neodvedou. Nevím, kde to načetl. Přemýšlím nad tím, co ti kluci, co musí jít. Jako ti býci. Na porážku. Možná jsou tam i ti andělé...Nemám ráda červené známky. 

Odmala mi doma říkali Káčo. Měla jsem na kočárku modrou kachničku. Nic pro svaté... Mám utkvělou představu, že jednou půjdu do pekla a budu sedět čertovi na zádech, snad se mi to splní...  :o)

Vstupenku má každý, kdo má rád umění a umí snít. Sokol a lípa. A snad její čaj? Jen jeden lok? Má lípa svou soukromou rukavici? Á pil....   :)

Aspoň má poctivý český nos. Bez plastik. Na tom jde kdykoliv postavit nové hnízdo. 

...lesní jiřička to jistí, svou neúnavnou písní, pusou...než se rozední... :)

Kdysi jsem byla malá holka. Poptávala jsem v knihovně knihu, jak jinak, že. A knihovnice mi řekla, že ji mají jenom ve slovenštině. A podala mi ji. A tak jsem přišla na to, že ji miluju. Víc, než svůj rodný jazyk. Vždycky byli v překladu o krok před námi. Toť asi vše. 

Čtu tě pořád i když to tak nevypadá. 

Toužil po něm manžel. Koupili jsme mu ho. Ale zazimování nepřežil. Jsme sever a sever. Jinak žijem.

Dneska jsem náhodou natrefila na sedm doporučovaných flimů se stáhnutím zdarma a byl tam. Vzkaz v láhvi...

les dnes – philogyny – album na Rajčeti (idnes.cz)

Karafiáty nesnáším, Jen heřbíčky. Pro mne je to prázdný text. 

Litartsi, ta první mne zaujala, moc. Mám tě svým způsobem ráda, tu tvou umanutost.

Hele, co mi naskočilo

Země víže
země ví že 

k sobě poutá
k sobě pouta 

staví kříže

do svého kouta

Zvláštní. Napsala už Janina, má svoje kouzlo. 

Všem, kdo se zůčastnili gratuluju. Je to odvaha, jít s kůží na trh. Já osobně mám nejraději bramborové medaile, Vždycky pak cítím tu vůni ohníčku dětství. 

A?

Taky raději mlčím. 

Nám jehnědy povětšinou zčernaly na všech stromech a semena už dávno vyklíčila svou cestou. Vlasy se kdysi stříhaly před popravou. I límec...

Taky jsem zbystřila, protože pořád tahám něco domů v batohu.

Jednu jsem si vyryl i s kořínky a ukryl s několika kapkami vody do igelitového sáčku.

Dělám to samo. 

Mi naskočilo, každá odkvétající pampeliška mi připomíná víítr za rohem sokolovny. Někdy ležím na břichu a fotím je. Když je po dešti. Když fouká. Pak vykvetou....

Někdy, když je mi zima a přijdu si hodně sama, tak si uvařím horké kakao. Mám víc ráda meltu. Ta byla u babi na plotně s naběračkou... Ale kakao kdysi vařila máma. 

a zem 

Je to ta jabloň, co se na ni vyšplhala Frýda. To místo mám ráda, je hnedle vedle lomu s Princem Psi  jsou šelmy. I my jsme. Brousíme den o nůž, aby nás pustil k večeři. Už nikomu nevěřím. Jen svým psům, když mi prokousnou dlaň.

Děkuju za přečtení a slova.

Dneska jsem v autě na podlaze uviděla kladívko. Píšu kladívko, protože mi přišlo útlé. Spíš jako dětské. Bylo na mojem místě a nic mne nechtělo napadnout. 

Umřela maminka a stěhujeme byt. Ještě jsme nedošli ke sklepu. 

To všeci. Text se mi líbí, moc. 

Lukáši, není. Jsme to jenom my. 

stáří 

ale pak to není poezie

lež má krátké nohy, odjakživa 

?

Čtu s odstupem. Tady bolí každé slovo. Někdy nejde odpovídat. Znám to. 

Nahodila jsi mi poslední porod. Když už jsem si přála umřít, držíc se parapetu okna ,tak mi dokutáleli modrý relaxační balón a musela a musela se na něj posadit. Proklela jsem snad celý svět. Potažmo i sebe. Potažmo i celý ten špitál. Byla jsem ekonom a plánovač celé nemocnice. Transfůzky. Ldn. Byla jsem hovno a nic. Byl druhý den května, venku kvetly fialky, bylo horko, měla jsem čtyřicet tři let, byla jsem stará rodička     a          pak mi skočil na břicho. 

Marjánka ve svatebních šatech míjí se s potkany

a my?

To, co platí u lidí, platí i u zvířat Co je to být hezký? Nic. Pokud nepotkáš toho druhýho, co je je sedmihlavý drak a každej den si navzájem utnete jednu další hlavu...je jedno, odkud.

Každý se někdy opije. 

Dneska syn:  švejkoviny...poslušně hlásím,  že stahujou z oběhu Holandské kakao. Prej způsobuje po požití / po přečtení/ po jakémkoli použití / rakovinu ledvin....  :o)

Můj pocit. Kremační síň básně. 

Mi to přijde, jako úryvek žalmu z Bible. 

Touha dlouhá jako opuštěné oko, jako šev na punčoše. 

Odmala miluju vodu. Líbí se mi.