Vím, kam tim míříte a chápu vás. Vše bylo popsáno zjednodušeně, skutečnost byla jinačí. Víte, ten člověk, ta poradkyně není dobrá jako člověk, ale o tom nebudu mluvit. Vím, že bych o tom nejspíš neměla takhle veřejně mluvit, ale pak lidé spekulují a vymýšlí si své příběhy, což nechci. Každopádně vám moc děkuji za upřímnost, chápu vás, ale kdybyste to zažil, říkal byste něco jiného. Tím ze sebe ovšem nedělám chudinku, prakticky jsem se ani neangažovala, ani z jedné, ani z druhé strany, a tak bych o tom nejspíš ani mluvit neměla. Ale děkuji vám.

děkuji, je to příjemné slyšet :)

Musím přiznat, potěšil jste mě! :)

Dobře, přestanu chodit kolem horké kaše a pokusím se vám to srozumitelně vysvětlit.Tak tedy: Prví dva měsíce a půl školy jsme si s přáteli užívali, že jsme spolu a zase se vidíme. To, že většina přátel kouřila cigarety a polovina mariuhanu jsem věděla, ale byla to jejich rozhodnutí, nesoudila jsem je. Byly jsme dobrá parta, uvnitř té party jsme s kamarádkou byly jen my dvě, které jsme nic nekouřily, zkrátka nám marihuana nevoněla a ani jsme netoužily po tom ji zkusit, ale je jsme respektovali. Nějak koncem listopadu za mou právě tahle kamarádka uplakaná přišla, že jedna učitelka, která má, dle mého, neprávem post výchovné poradkyně právě přes drogy apod., že na ní vyzvídala jména spolužáků, kteří hulí, a že když kamarádka řekla, že není práskač a nic jí práskat nebude, urazila se a řekla jí, že jí to vrátí a stejně si to zjistí. A opravdu se pomstila, ale nějakým nedopatřením i mně, protože jsem o tom všem věděla. Třídní byl pohodář, ale obě jsme o tom nesměly mluvit. Tak jsme si řekly, že stejně neví, kdo a nebudou to dál řešit. Často jsme ve škole zůstávaly déle kvůli sboru (měly jsme přípravy na přijímačky a sbor v jeden termín, sbor nás bavil, a tak jsme měly zkoušky), což byla jakási chyba. Spolužačka rozhlásila, že učitelům práskáme, pak praskla věc s marihuanou a už se to vezlo. Třída nás odmítala, přitom mi věřte, nikdy bych je nepráskla, byli mi blízcí. Během prosince nebo ledna si na kamarádku ti uživatelé mariuhany a její prodejci počkali a nejspíš to byl jistý druh šikany (alespoň to se z toho postupem času udělalo), vyhrožování určitě. Začaly potyčky s policií, vyslýchání kamarádky i uživatelů mariuhany a já byla jen tichá myška, snažila jsem se kamarádce pomoci z deprese a uvést ji zase do dobrého stavu, což trvalo déle, než jsem čekala. Právě paní poradkyně nám přísahala na smrt svých dvou dětí, že stojí za námi a nikdy nic neřekla, odvážné tvrzení, když jsme ji obě viděly. A tak jsme od listopadu až do května žily jako odmítnuté. Postupem času se věci rovnaly, ale paní poradkyně si vždy rýpla a bylo to opět stejné. V červnu třída zjistila, jak to celé bylo a vše se pomalu, ale jistě začalo srovnávat a na konci června už jsme byly opět parta. Nerada o tom mluvím, ale je to důkaz toho, co dokáže jedna malá lež.

Teď by mě však zajímalo, co si o tom myslíte, když znáte celý příběh? Možná si říkáte, že na tom něco pravdy bude, když nás odsoudilo tolik lidí, ale nikdy bych je nepráskla, nutit vás k tomuto názoru nemohu. Stručněji to nešlo, promiňte.

Vážím si vašich rad, určitě si na ně příště vzpomenu. Děkuji

Tohle je názor, děkuji!

Jsem si vědoma, že to zařazení nebyla dobrá volba, příště to udělám jinak.

Bylo to napsáno s trochou nadsázky, ale vím, že jevím jisté známky naivity. Zase radši sním, než abych byla, jak už jste řekl, arogantní vůči hodnotám starších generací.

Chtěla bych vám upřímně poděkovat za váš názor, potěšil jste mě, ale také jste mě donutil se zamyslet, děkuji.

Nechtěla jsem to říkat takhle, ale když už se tu píše upřímně...

Dělám, co mě baví, píšu. Ať už sem nebo jinam, dělám to ráda, to je pro mě důležité. Kritika patří k životu. Uznávám, že nejsem dokonalá, ale to není nikdo. S tím zařazením do jiné kategorie bych i souhlasila, nejsem v tom nějaký profesionál, tak si ráda nechám poradit. Jenže po dalším názoru jisté careful mi došlo, že to nemá cenu. Já kritiku respektuji, každý má svůj názor a z názoru ostatních se většinou učím. Ale pokud pár odstavců o mé budoucnosti znamená otravný pubertální výlev člověk a s nižší inteligencí, tak vážně nevím, co si o tom myslet, o názoru i člověku. Beru kritiku, ale kritiku oprávněnou. A tohle, ten pubertální výlev, kritika nebyla. Tak si z toho nic nedělám.

Děkuji za podporu! :)

děkuji za podporu, tohle mě neodradí

spíš mě to zaráží, že si tohle myslí někdo, kdo mě mimochodem asi ani nezná

promiňte, mé dílo na vás působí jako "otravná pubertální blbost, která se dá omluvit jen průměrným věkem a intelektem", tohle si o tom vážně myslíte?

promiňte, to, co jsem sem napsala na vás působí jako "otravná pubertální  blbost, která se dá omluvit jen věkem a průměrným intelektem" ? to si vážně myslíte?

tady na stránkách nejsem dlouho a ještě se tu moc nevyznám, nikdo mě jaksi neprovedl, se stránkami se tedy seznamuji. pokud vás pobouřilo, že jsem dílo zařadila do špatné kategorie, jsem ráda, že jste to řekla, ale stačilo by to jednou a normálním způsobem.

děkuji

děkuji

jsem si toho vědoma, děkuji vám. kam byste to dle možných kategorií zařail(a) vy?

moc děkuji

děkuji

Moc Vám děkuji!

děkuji!

nemyslím to zle. jen, tráva se řeší téměř všude a o mezilidských vztazích ani nemluvě.. omlouvám se, jen jste, tak trochu, šlápl do vosího hnízda, má chyba. vážím si vašeho názoru!

Neříkám, že nemáte pravdu.

Bohužel, ať pro Vás nebo pro ostatní, nechci tu rozvíjet problémy s trávou a mezilidskými vztahy.  Možná to znělo lépe před tím, nemyslíte?

Ale děkuji za názor! :-)

V době, kdy jsem tento "článek" napsala mi bylo čtráct let. Mohla bych vás, prosím, požádat o rozvedení té drobné výčitky? Zajímalo by mě to, ať už jako pouhý pohled člověka z venku či názor lepšího pisatele.Děkuji.