ISBN (bajka)

Na palouku leželo hovno

mělo ale číslo a smrdělo tak zvláštně,

skoro až vonělo

a mouchy na něm blaženě mlaskaly

tomu nešlo odolat

chroust, motýl, svatojánek, kukačka

i safián, pardon chci říct pavián

všichni přísedli.

Gerty: opakuju, z mé strany je to návrh. já ani netvrdím, že je "výhodný". prostě mi žádné texty neposílej a je to.

Jinak dělám text i obálku v OpenOffice, celkem 2 pdf soubory. Tzv. "zlom" (tj.hřbet) stačí tiskárně říct. Obálka možná není profesionální ale je přesně taková jakou chci.

pošlu pdf do tiskárny, dohodnu se na typu papíru a vazbě, uhradim poplatek a oni do 14 dnů pošlou knihy v balíku, je to velmi jednoduché (to právě díleři rádi kecaji jak je to strašně složité a že knihy nikdo jiný nesmí prodávat, jen oni)

na ISBN kašlu, k čemu tyhle blbosti, já isbn ani NECHCI, chci aby na knize bylo vidět že je jiná, opravdu moje (institucemi nedotčená, nezkorumpovaná)

hoši, vy se ovšem chytáte nepodstatných věcí, hlavní je výzva abyste psali, abyste si dávali náročné cíle a snažili se, když už existuje rukopis, tak ty věci kolem tisku atd. se řeší snadno, ty jsou vedlejší 

Gerty: prodej VLASTNÍCH knih je podnikání podle autorského zákona, to může dělat každý bez firmy, a fakturu může vystavit rovněž každý občan, místo ičo se udává rč nebo nechá prázdné

Gerty+Zdenda: hoši já vás absolutně nenutím abyste z mého nápadu padali do vytržení, pokud vám připadá hloupý, tak se nedá nic dělat

děkuji, mám z tebe občas podobný pocit,  napsal jsem nahoře úvodem, že to myslím vážně

je jistá nevyloučitelná možnost, že se mi tvůj román rovněž nebude líbit (nebo budu mít nějaké požadavky, něco přepsat apod.) pokud ale bude slušný, tak ti poradím abys dílo vytisknul sám (třeba 100 ks vyjde na 10 tisíc) já k románu napíšu recenzi, stanovíme cenu a přidám ho na svůj server do nabídky,  knihovnice dostanou echo "pan Zdenda napsal takový a takový román..." knihovnice si přečtou ukázku, shledají že je opravdu zajímavý a napíšou ti objednávku, ty vložíš výtisky do obálek spolu s fakturou a odešleš, tak se tvé dílo dostane do knihoven, do polic s novými knihami a dál se uvidí, třeba zaujme nebo nezaujme, nebo ne hned, ale aspoň jsi něco zkusil, držíš v ruce svoji knížku, můžeš ji dávat kamarádům atd. + plus u mě budeš nesmrtelně v databázi jako titul Koryntkou doporučený

v básni se mísí upřímnost (utekla jsem) s nucenou pózou (skrz zdi moře) - to druhé je u každého autora vždycky stejné a nezajímavé, to první je vždycky jiné a zajímavé, na konci převážilo to první a hrdinka vyšla důvěryhodná,   ještě chci říct důležitou věc, pokud je to ten příběh stále živý, napiš to ne písmákům ale jemu (jen radím vyškrtat "zdi moře" a podobná přehnaná místa)

neskutečná věc, křišťálová, intuitivně nejvýstižnějším možným způsobem zkoncentrovala všechno zbytečné webové běsnění-básnění do pár slov a jednoho názvu, a neuvěřitelný "rossol" dokonce bezděčně nabírá nějakou hlubinnou pointu,   báseň je svým způsobem až dokonalá a téměř prorocká, ve své třídě je opravdu nejhorší, taková už neodpuzuje a je třeba ji brát vážně neboť z autora může jednou něco být

výborně, takhle to vyjde, když bavič nasadí pro legraci sám sebe, autor v hrdinově příhodě ustál nebezpěčí sklouznout do větší vulgárnosti případně násilí, prostě pomstít se nepříteli, jak se na písmáku mnohým stává, hrdina naopak zůstává ve své sice osobité, ale víceméně objektivní pozorovací roli a odměnou mu (i nám) je překonání situace opravdu nepříjemné, plus autentická zpráva z cesty ve smyslu "příště budu radši doma",  např. řádek "domů jsem se vrátil rozladěný, že mě ve Vídni nikdo nezná" je špičková literatura se vším všudy a očišťující legrace, název také pěkný

ten úchylný pozorovatel je výborný, už jsem to jednou říkal,  já když tohle nastávalo jsem chodil v noci po lese, teď bydlíme sami pod střechou, od zvuků je pokoj.  Hrdina je ve své zastydlé zvědavosti a nepřerušené pasívní chuti pevně usazený, rád se vzbudí, co by dělal jiného. On skutečně odráží cestou literární ambivalence nejsilnější potenciál života, jeho žalostnou podobu dnes po překročení všech domnělých tabu a následných výprodejích. On (paradoxní hrdina) je "ještě při chuti" zatímco reálně existuje pouze prodej. Když hrdina říká své mlsné poslušné "snad", pracuje téměř jako švejk v rakousko-uherské armádě, když říkal "kázeň musí být"... 

"to bude tím, že..." toto ŽE je úplně výstavní, to už je jako koš za 3 body

já tady nemůžu nic komentovat jelikož by na mě vlítla blacksabat, tak jenom chválím autorku za vlastní inspiraci reálným pohledem z okna, tak je to správné

ano, to ŽE zde nyní sedí bezvadně, pochvala

náznaky spíš krkolomné a složité, čtenář ví o co jde, ale než aby poslouchal obsah, spíše žasne proč se to říká právě takto? básničku už nevnímá. Například lze vysvětlit ta "že"?  To "že drží hůl" a "že je jen svíčka" co znamenají ta "že"?  Tuším co chce básník, ale říká to jako kdyby házel hřebíky na podlahu. téma není hloupé, ale vyjádření uspěchané

Kvíčala a ostatní: chápu, co namítáte a máte pravdu, básně nelze číst jako skripta,  Avšak básník nazval své dílo "reciprocita" striktně vědeckým termínem, který většina z nás ani nezná, tím vykolíkoval jaksi hřiště, naznačil jakého je založení on i jeho pokus..  a já říkám: dobře, v tom případě ale je tvá implikace v logice slabší, málo výstižná. Upozornuju autora, že obsah oproti názvu trochu poklesl. Kdyby báseň byla nazvaná "vražda" tak ok.

mám taky jednu: chytrému napověz, hloupého pochval (Kdo to je?)

Alešovi: v tom případě je dílo bohužel nižší úrovně, spíš echo než dílo, tady vidíš jak je nakonec všechno poznat, děkuji za vysvětlení

drobnost je zdařilá, z nadhledu provokativní,   jen ještě popřemýšlet o názvu to "náhlé" vyvolává dojem děje, zatímco přáni a přijatelnost jsou spíš trvalé, ostatně zde to asi není "přání"    dalo by se určitě názvem získat další vrstvu a snad i pointu, neboť vypravečka, byť řekla 2 slova, už má náznak charakteru postavy, rozhodně ještě pracovat

vypadá to odborně moudře, ale souvislost (ta implikace) mi není jasná, něco nepopsatelného může a nemusí prožít každý bez ohledu na to o čem psal dříve

já neuhádnu vůbec nic, ale soubor je zřejmě vynikající, domnívám se žes zde ideálně trefil disciplínu pro své jinak poněkud jalové vzlety, zde plní funkci záhadné, polonapovídající omáčky, aby se tajenka dala i nedala poznat. Vzletný slovomalebný styl, který uplatňuje autor v podstatě pokaždé, se zde ideálně hodí takže posluchač se ocitá jako v hledišti a dychtivě sleduje na podiu milého kouzelníka-kašpárka, jemuž nedělá problém cokoliv zveršit a hádanky chrlí ústy i celým rozkývaným tělem, je těžké uhádnout ale nejde mu odolat, všichni ho s potěšním sledují

pořád tentýž nešvar: snaha mluvit za každou cenu zvláštně jako "básnicky" (hraničíš s kameny, zapažím, vykroutím prsty) v očekávání že právě tím vznikne poezie, NE nevznikne, leda trapnost,  druhá polovina básničky je v tomto smyslu mnohem lepší

škoda že tu není diakritika, básnička je ve své poddané upřímnosti až tragická, jako zpráva z vězení "vždyť se na něj vykašli!" chce se čtenáři zvolat, ale ono to právě nejde, život a poznání dobrého je zkrátka závazek, jemuž trošičku vzdorujeme jen vtipem,  básnička je chytrá a jednoduchá jako židovská anekdota a je výborně nazvaná

klíčová je vždycky otázka vypravěčovy důvěry (tj.zda mu čtenář věří, že si nevymýšlí) z toho důvodu jsou vlastně všechny obrazy a složitější obraty riskatní.  Zde je již v názvu obrat na samé hranici srozumitelnosti, ("běžet hlad" je zcela neobvyklé a navíc na to ještě ukážeme "ten hlad") po dlouhé době se přes to čtenář nějak dostane, ale ona důvěra je otřesena, u mně pak vypravěč prohrál na řádku "žít či nežít", v tu chvíli už mu nevěřím ani slovo - a běž si hladovět kam chceš..

české "vteřin" je jistě vhodnější než "sekund", každý chápe že jde o čas, to bych neřekl že zrovna Jakub dovede takto zblbnout člověka    zveřejnění všech 3 verzí je zajímavé, vidíme jaká to může být fuška ty haiku skládat

správně jsi škrtnul na 1.řádku slovo "já", nyní tu drhne slovo "staronový" to se o atomovém krytu nedá říct ani v humorné nadsázce, každý vidí že je to kvůli rýmu, 2.řádek je dobrý, pak "mě" radši než "mne" (pojetí je lidové, ne knižní) na 4.řádku se hůř vyslovuje "bez společnosti" problém vznikl na posledním řádku, kde zčistajasna přišel nový silný motiv, že hrdina ten boj vlastně sám organizuje, podle předchozího se spíš zdálo, že je to "malý člověk"..  básnička zůstává mělká, ale zpracování je celkově lepší než původně a nový název je vhodnější

když mě básnička nebaví a nestojí ani moc za řeč, tak se zkouším dovtípit jaké inspirace nevědomky proběhly: že je to olympiáda v Riu? 

Goro: právě proto seš husa (míněno bez urážky, jako stádo), že chválíš kamarádku jako takovou, ať plive nebo plave, stejně ji pochválíš, a víš dobře že se to nemá dělat

na každém řádku se dá něco škrtnout, změnit rytmus a udělat vtip v básničce svižnější, začni od přebývajícího slova na 1.řádku? (tam je to evidentní)

takto použité expresivity jsou v poezii už možné, i když je to stále poněkud laciná snaha zaujmout    ta první básnička je zdařilejší, zejména první 3 řádky, schází trochu víc načtrnout motivaci hrdinky, ale obraz je chutný, že totiž ty společensky neakceptované kombinace vztahů přinášejí pak roztodivné potíže, které člověk těžko zvládá, a chová se často proti své vůli až směšně, v tomto smyslu je nápad i název výborný

doporučuji publikovat vždy jen jednu a normálním písmem. Vyjadřuji se k první: mi přijde málo autentická, jako by nucené navozování dojmu na základě použitých kulis. to zváštní "a přece" marně hledám čemu jako oponuje, je tu použité ve smyslu "vždyť ano"    potom "veřeče jakož i občas" dělá dojem že se někdo modlí ze spaní, pointa k tomu je zase v prudké zatáčce k jinému motivu, využij publikační prostor odpovědněji

když básník hned v 1.řádku vloží na ústa kostitřas, čtenář vidí "aha tady ze mě budou dělat vola", a na odchodu vysvětlí šatnářce slušně "...víte, ta autorka je na mě moc náročná" - tak jsem to myslel

že souhlasný dav sežere všechno, i hrubky, je fakt trapné

rozbor textů je složitý, ale bez něj to můžeme zabalit, pokud slova už nemají nést obsah a nemusí předávat lidem myšlenky, tak pojďme zpátky do jeskyní, na stromy

kde jinde má žít náročný čtenář než na písmáku, ale je to právě naopak: podívej se upřímně na dílo (stačí hned 1.řádek) a uznej: to TY jsi právě náročná

k odstavci "Láska": Postavy neožívají přímou řečí, nýbrž téměř jistě autorovým vztahem. Má-li autor k postavě vztah, cit, úctu jako k živému člověku, tato ožije. Oživit postavu je neřešitelně těžké - a zároveň úplně jednoduché. Jako ve vztahu lidí. Tohle dělá autor literatury, drží postavičky ve své hlavě a srdci, jde s nimi, žíje s nimi, nezabíjí je, neponižuje, naopak přeje jim, obhajuje jejich existenci.  Hrdina takto vzniklý, vidíme zde, je přirozeně živý, přitažlivý, sympatický, aniž by padla jediná věta či dokonce (fuj) dialog. 

správně asi "splÝvání" splívání by bylo od "plivat" - jak pořád mastíš ta zvláštní jakobásnická slova, pak se stane takováto trapnost a čtenář nazře, že básník nejenže nic neříká, ale ani neumí pravopis

ten týpek byl opilý životem - to je v podstatě pravá "dělnická" poezie, co zde mimochodem říkáš, ale v básničce je to spíš "buržoazní", nejde o to abychom to my 2 viděli stejně, já se nepřu, ale chci hrdinovi a sdělení rozumět, chci být jako čtenář obohacený

atmosféra je vnímaná intenzivně s tušeným, leč nevnuceným sarkasmem, autor zdařile zhustil všechnu nabubřelou halasnou prázdnotu do jednoho titulního obrazu,  pokud však řekneme "haiku" měl by počet slabik odpovídat,  dále ještě je problém, když prvním řádkem opakujeme nadpis, radši zformulovat jinak první řádek, název je dobrý

když nevíme o čem, tak zabásníme... prostě tak trochu nějak jednoduše o sobě - no to bývají nejžalostnější výsledky

příteli básnička je slabá, jako kdyby opakovala nějaký reklamní leták, přesně takhle nám to komerce a konzum leje do hlav... nevadí, chci ti ale říct pro život muže jednu veledůležitou věc: NIKDY nezvěřejňuj soukromé texty určené ženě,  té ženě to zkazí radost, a ti okolo si tě nebudou vážit. 

některé autory kritika upozornující na malou konkrétnost a vágnost souvislostí paradoxně i těší,  můj dojem je stejný: je třeba pracovat na sdělení, na předání myšlenky, nestačí slova poskládat do líbivých metafor, byť některé jsou opravdu pěkné např "exekutor životů" nebo "smím prosit" atd. - avšak obsah jen v náznaku, jen povrchně asi náboženský

obsah je už vhodný, vyvážený, vynechal bych čárku a přemýšlel ještě o lepším názvu

verše jsou příliš volné, jako voda, slova jako kdyby básník tahal z osudí, pokud je to záměrné, protože hrdina alkoholik (viz 5.řádek) tak je třeba tuto souvislost více naznačit

autor patrně neskončil svou argumentaci ohledně živé postavy, pokračuje útokem přímo na lidská ústa (z nich totiž vychází nenáviděný dialog)  jen jim dej!

začátek drhne, "klasy byly zlatější" stupňování je zrovna operace v češtině obtížná, běžně to nepoužíváme, dál potom je vyprávění plynulejší i konkrétnější, srozumitelné.  Avšak vůbec nerozumím názvu, proč "zlatý" proč "prý" a proč ty 2 čáry. Název má pro pochopení a přijetí básničky čtenářem podstatný význam.

básnička je nedostatečná v provedení i myšlenkově, bůh přece vůbec neříká člověku aby přednostně měl rád sám sebe,  slova jsou podobně popletená a naivně neobratná (viz 3. nebo kterýkoliv jiný řádek),  přesto je téma nepovrchní, úmysl autora zřejmě poctivý a název je výborný

vztah vypravečky k záletnému ale více milovanému partnerovi je podaný optimisticky, takže čtenář je naladěný tolerantně, přesto je vhodné básničku ladit, některé obrazy jsou viditelně použité jen kvůli rýmu a drhnou značně (slova - tylová, zakloním - kaloni, ostatně i ty perseidy jsou sem zřejmě naroubované) něco už zřejmě zachránit nejde, ale např. "jazyk přEkousnu si" ano.  velmi podařená je 2 sloka, tu vyjmout a publikovat jako "Sukničkář"

prvních 8 řádků dělá básničku, pak to slábne, ztrácí opodstatnění (není důvod proč hrdina tolik kecá)  a postupně se vyvíjí v olezlý shit 

On Jakub je bystrá čtenářka a pozná když to ujíždí. Já se docela bloknul na "čepýříš se" to dělá kohout když machruje, velmi živě to vypadá, spící člověk to nedokáže, totéž "vlasy jitří sen?" a ta "kosa"? co je to za hatmatilku?? jako kdyby z přetažené hravosti vypravěčka ignorovala významy slov a sypala je jako cukr do čaje,  to nejde, slova jsou k mluvení

pointě nerozumím neboť asi neznám ty odkazy a změna rodu na posledním řádku mě překvapuje, taktéž prvorepublikový gentleman - zdálo se že hrdina je všechno možné, jen tohle ne.. Básnička je úmyslně málo konkrétní, místy se čtenář domýšlí rád a cítí vřelost vzpomínky na vztah (např.2.sloka ho zřejmě nadchne), méně chápavý čtenář se cítí poněkud nepozván. Totéž platí o názvu.

u mě je flek už na 5.řádek "temný klid co je cítit s dechem" hlavně to S dechem, ono je to cítit jako při dýchání, jako když jíme česnek? a zároveň se to nachází v srdci - hrdina zřejmě dýchá srdcem

"skrze" je dost divné, ale čtenář přes to ještě přejde

agáta správně upozornuje na hladovění po talíři, ale již "otisk tvého hlasu" je vzorově efektní - a nicneříkající,  a pak nechápu autorovo uspokojení, že ty významy jdou jakousi konstrukcí vyložit, jako kdyby dal parádní branku,  právě naopak: každý zášmodrch a nedorozumění přece vadí (to jsou branky ve vlastní síti)

dovedla bys Jakube odhadnout, které slůvko je jako první takové jaksi kritické, že skrz něj hrozí ztráta důvěry (totiž pardon "skrze" něj hrozí... )

chybné je pokoušet se být Shakespearem, ty mluvíš ve smyslu "jsem obyčejný člověk, snažím se to říct po svém" ano to je výborné, ale přesto vychází pokus o Shakespeara: věčná láska, krev a vrásky, to není "obyčejný člověk" nýbrž básnická póza  Říkáš to správně, ale opravdu se toho drž.

jsem si to normálně myslel že to tam dole přijde, vůbec nevím proč ani taková povaha nejsem, ale tušil jsem z těch předchozích extravagancí, že nějaká reklamní nechutnost přijde

přesně tak, ti obdivovaní Francouzi, Rimbaud, Verlain apod. nejen mizerně psali, ale navíc často vedli zbytečné, nuceně divoké životy (jsi-li umělec chlastej)  hrdinka to však rozpoznává (je to "příšera") a odvrací se ("utíkám") směrem k pravdě ("lhal jsi mi")

dohromady mám dojem, že básník chytil slinu, celou noc četl poezii a nyní mluví ze spaní, např: "ryby rosy jakýsi" nebo "otevře zpět jizvy" nebo "hořet sebou smíme" ... jsou to nějaké opsané bomby? nebo vlastní napodobování, přehánění až k libovolnosti

v téhle sortě pokusů (v kategorii "upřímně o mně bez inspirace") vždycky vznikne podezření, že básník vlastně přece jenom píše s očekáváním úspěchu, že chce zaujmout, předvést se, a právě TO je realita, žádná "vražda sebe"

"svoboden prohání se v lesích" je moc nadsazené, "jej" bych nahradil "ho" (to si i lépe zpívá) místo "učiň tak láskou" bych dal "dělej to láskou", "pomoct třeba" se bude špatně zpívat, "nežij jen" také, a "lidé jsou" lépe než "jsou lidé" - text by bylo možné ještě dlouho ladit

obsahově je song vynikající, teologicky odpovídá poznání zřejmě už většiny civilizace, že totiž bůh je právě to dobré, co každý v srdci cítí a nic víc, ani kostely, ani církve, ani výuku náboženství bůh nepotřebuje, chce-li člověk boha uctívat, ať uplatni své "nadání" k lásce, to nadání pochází od boha a je to životní šance pro každého... toto pravděpodobně říkal také Ježíš

nepřístupné prostory

všechnu havěť vábí

vlezl pavouk do tlamy

zívající žáby

na ten horor čumíme

s Čudlou pět je nás tu

ale dost se nudíme

ta žába je z plastu

vyjádření je vhodné ladit, hledat přirozenější, výstižnější, první co člověka napadne není vždycky nejlepší, zde poslední řádek, při odhalení pointy, kde ty naopak má gradovat, dočista zadrhnul

vidíš s odstupem let  že by šla určitě nazval lépe?

jaště "prchlivost" má být zřejmě "prchavost"

líbí se mi první 2 řádky, takové typicky jednoduché a zároveň překvapivé, i s myšlenkou souhlasím, nicméně vyjádření trochu kodrcá, to "bych" naznačuje jiný čas, odkud nelze plynule přejít podruhé "do doby", jak říká další řádek, podmiňovací způsob nějak zapletl časy, hlavně ale to havarovalo na frázi "zahnízdí se zasloužený klid jak v matčině lůně" - to je písmák v plné parádě, téměř jako od Gory (haha, smajlík)

ano ten je taky pěkný

u takhle malé věci je škoda i divně to působí když je jeden řádek zároveň názvem, co kdyby se tohle jmenovalo "iluze" - to by byla hned opravdová miniaturní paráda, že?  využívejte název a hlavně přemýšlejte o názvu

třetí jsem přetáh, děkuji za upozornění

...skutečná řeka zemí teče

uniká ústům vypravěče

nevnímá jeho křeče

začátek je výborný, myšlenka je zřejmě hlubší, avšak vysvítá pouze ze slok 1+4,   "jedním z mnoha" je v rozporu s pointou (kde vypravěč jde naopak proti všem)   každého zbytečného slova a nevyladěnmého obsahu je škoda všude, na takto malém prostoru zvlášť

zdá se, že "slova" v této detektivce jsou podezírána neprávem, mlčení k němuž hrdina závěrem nabádá, se jeví jako nejrozumější cesta, avšak jistě to není vina slov, když se nedaří domluva,  vždyť slova lidi dovedou i sblížit, a "smečkám" vymezit teritoria, to uvnitř v člověku sídlí ty smečky chtivé krve..  chci říct že motiv je zajímavý, hloubavý, nepovrchní a hlavní obraz je podařený,  básnička by byla ještě lepší, kdyby dospěla k poznání, takto dospěla spíš k omylu a nižší odpovědnosti.  

materiál je velmi zajímavý (autorka často vyhmátne opomíjený, a přitom významný moment) běžný člověk si takového detailu nevšimne, ale mužný, rytířský hrdina jistě zohledňuje tyto křehké danosti, které z obyčejného okukování dělá jak veřejnou krádež, tak první defakto již podlehnutí..  v básničce je třeba doladit začátek, ten je nepřesný a komplikovaný, situaci je třeba uvést plynule rychle jasně, jak to ve skutečnosti také bývá, od řádku "a já se v duchu styděl" už je to dobře

mám trochu potíž dohonit myšlenku, co kdyby místo hvězd bylo "nebe"?přecejen s oblohou jsou vločky víc ve vztahu než s hvězdami, nebo do názvu dát "Vzdálenosti"  to jsou malé moje návrhy, jinak hrdinčina řeč je stručná a osobitě vyladěná, básnička je už v této podobě formálně celá dobře

vyjádření je vehementní ale málo jasné, věty jsou poskládané divně a významy mnohdy nenavazují tak, jak je v češtině obvyklé (např. si marně lámu hlavu nad tím "když nemá dlaně od krve" je to výtka nebo polehčující okolnost?) takových hlavolamů je více, ani není jasné kdo koho proti komu hecuje a proč - výsledek pak připomíná skandování fanoušků na kopané spíš než mluvení básníka

jistě, avšak co by asi Karel Čapek říkal na souhlasné lhaní, pochlebování po čímkoliv, na smajlíky a tipy na oplátku? na gangy co se navzájem udržují v pocitu že jsou "spisovatelé", co by říkal těm kteří místo literárních pokusů publikují stále tytéž srandičky? atd. atd. toho je na serverch daleko víc a je to daleko beznadějnější než (třeba i špatná) kritika

oni většinou autoři v těch reakcích už nelžou, ty však i dole ještě jakobásníš: smutky života, občasná psychoterapie... jediné co umíš podle reality je "Kadle co houby?", skutečně jsem byl ráno v lese, tak za to máš pochvalu

bradavky a stehna atd. vyzní amatérovi vždy nevhodně a vulgárně ne proto, že jsou to části těla, ale tím, že zveřejní okamžiky intimní, jejich hodnota je právě v jejich intimnosti, popsáním a nabídkou ven se intimnost kazí,  básník to neudělá, jen puberták, když se vytahuje, význam intimnosti ale nechápe

závěr je opravdu ostuda - zřejmě právě tím že hrdinka (po zablábolených 2 řádcích na úvod) tentokrát zamířila dobře, zvolila méně obrazů a těch se drží, nehýří chytlavými slovy a místy o sobě opravdu mluví, o svých skutečných prohrách. Sem nemůže na závěr přijít odraz ode dna a pozitivní pointa. (ještě kurzivou) TO vyzní jako pěst na oko a lež jako věž.

slabší jsou řádky 4+5, tam by chtělo lépe stručně naznačit neurčité sympatie na straně muže (možná je v první sloce mockrát "to", taková slůvka jsou nejvýstižnější, ale přece jen pozor, nepředávkovat) ve 2.sloce navrhuji vynechat jedno "a"  v poslední sloce dát "je" místo "bylo" a pokud to není osobnosti autorky proti srsti tak normálně "začala jsem za tebou chodit".   Největší posun je třeba udělat vymyslením nového názvu, pointa je pěkná, ta může zůstat, ale název prosím vybrat jednoduchý, hezký, přesně přiléhavý a každému srozumitelný k situaci kdy vzniká známost.    Básnička by mohla být výborná.

básnička nějak postrádá větší důvtip a bystrost, popisovaná situace se hodí spíš do časů Napoleona, dnes nejmocnější nejsou generálové, nemají epolety, nevystupují na veřejnost, nemají manželky natož puky na uniformách (to je dost zpozdilá domněnka a připomíná se několikrát) básnička netrefila terč

básnička je vzhledem k autorově věku (pardon) hloupoučká, jako dětské žvatlání, nejmenší děti dávají k sobě jakákoliv slova, jelikož každě je jaksi úspěch,  dospělý by si měl už troufat víc, sledovat i význam slov a zformovat tím určité sdělení. (podívej např. na to "však" v první sloce, proč tam je, mně to rozum nebere)

neříkám že ožívají dialogem, já nevím čím to je vysvětlit život nejde, ale čtenář cítí, že postavy žijí nebo nežijí,     (nechtěl jsem tě sem vtáhnout, použil jsem to jen jako příklad pro srovnání, sory)

Něco podobného tady dělá movsar několik let, a ještě mu postavy neoživly - zatímco tobě hrdinové ožívají snadno jaksi sami, čím to jenom je? Okamžik kdy brácha testuje a provokuje otce přehnanou lží, je kouzelný a odhaluje pomocí jediné příhody atmosféru jaká mezi kamarády panuje, když jeden z nich musí dělat otce. Krásná chytrá, vřelá věc o živých lidech.

první 2 řádky předesílají zřetelně o co půjde (o vypínavé nic) a zbytek vytčený cíl naplňuje, mixují se tu slova i významy padni komu padni, dopředu, dolů, včera, šikmo, oni a já, kdokoliv, zelená přes kostky... vždyť je to přece "nenapsaná báseň"..  když není o čem psát je lépe počkat

jak říkám trapnost spočívá právě v tom "úspěchu" vyjádření, že se PODAŘILO sdělit co autor mínil - tu slabou a neoriginální myšlenku..  jiní autoři míchají slovy tak důsledně, že nejde poznat vůbec nic, v tomhle směru buď radši trapná.  ironii vidíš správně, jelikož zbytečně exaltovaná báseň si o ni říká, v komentáři pak mluvíš lépe - tak i já,   a právě tak může (podle mě nejlépe) mluvit básnička

já tyhle teoretické věci neznám, ale pokud ve formě haiku není vypravěč vhodný nebo běžný - tak v tom případě jsi proti "tu" namítal správně 

vypravěč tím "tu" dává najevo, že stojí blízko, jako by se i obsahově víc ztotožňuje s prostředím, je toho mlčenlivého děje součástí, a pro čtenáře je také významné sledovat vypraveče, jeho náladu (jakmile řekneme "tu" je jasné že vypraveč stojí tak blízko římsy a hrdliček, že na ně může ukázat)

ve verzi bez "tu" vypraveč není a důraz melancholického sdělení přebírá spíše podvečer, atmosféra je neosobní

na začátku bych škrtnul "si" neb o hrdinku zde nejde, ona je čistá pozorovatelka, jinak je momentka celá výborná, jaksi on-line referuje o stavu civilizace ve velkém městě + plus také že to takové (takové odlidštěné) nenusí být a nebývalo, někteří lidé, ano jsou to "týpci s teletem", oni umí ještě jezdit do přírody a zpívat u táboráku, dovedou popřát ostatním "Dobrej den..."   

jinak ještě k tomu "tu" jsem si všiml že okoloidůcí pravidelně namítá proti významově klíčovému slůvku, jímž autor nejvýrazněji vede svou myšlenku. Zde nejde říct že "s tu" je verš lepší než "bez tu", je to slůvko jehož použitím vzniká jiná atmosféra.  Kamarád okoloidůcí často namítá právě proti tomu slůvku, jako kdyby volal "vidím ho! na tomto slově se lomí význam". Na druhé straně tím projevuje chvályhodsnou pozornost a zájem.

nejsem odborník přes termíny, co je a není haiku, jen mi připadá škoda opakovat v 1.řádku název, nebo to je kvůli vyváženoti? (2 večery - 2 hrdličky)

vždycky po chvíli je jakobáseň ve svém prázdném rozmachu trapná. a nejhorší je, největší ostuda, když čtenář v podstatě POCHOPÍ co jakobásník hlásá: ... no že jako ... sex... prostě je mocný a tak nějak ... ééé... moderně řečeno je v rozporu s tím... no náboženstvím... he? co vy na to, čumíte co?

Zdendo: říkáš to nicméně bystře

já jsem si to myslel, avšak mezi "podzim" a "chci být sama" je souvislost opravdu tenounká, nějak ten podzim ještě podepřít, třeba "cukrovou vatou mi léto plníš" nějakou takovou protiváhu, připravit půdu pro podzim,  ale zase pozor na "později snad" jelikož léto je po podzimu daleko,  nebo ještě hledat jiného reprezentanta pro tu zádumčivost

básnička je ve svém nepochopení role serveru škodlivá - přesně takovýchto "pokusů" se server (jistě aspoň při svém založení) obával, a přesně tyhle zde převažují,  autor přitom ukazuje, že rozhodně má fantazii, umí mluvit a dokonce i pracovat s postavou,  avšak internet mu po celý jeho život předvádí především zábavné rozptýlení, autor proto věří že je to hlavní a nechce být pozadu

uvádějící 2 řádky jsou pěkně čtivé a třetí je pravdivý

podle podtitulu jsi o publikaci přemýšlel a víš co jsi básní chtěl zachytit - to je správné,  při realizaci ses nevyhnul používání povrchnějších máloobsažných slov, např. "zrcadlí se v šerosvitu", "panenky z říše snění" ono to není špatné, ale dohromady ta slova působí spíš jako vystavená na odiv, než aby nesla smysl. Souvislost chybí např mezi 2 a 3 slokou. Ozvěny si "své tajemství chrání" dělá dojem zápletky, že není jen tak to tajemství odhalit, avšak ve 3.sloce už "na nosiče kráčí" (už žádný problém). Nebo "břicha posluchačů" vyznívá kriticky, přestože to asi není úmysl. Výstižný není ani název a v celém povídání chybí hlavní podmět, že jsou to asi "ozvěny" jsem musel chvíli pátrat.  Shrnutí: lépe volit hledat slova, ne aby byla "básnická" nýbrž aby byla funkční

básnička to není, spíš žalování, nicméně opravdu se zdá ty citace že psal trouba

dal bych radši "dotEkem",  momentka vystihuje dívčí bezmoc sledovat argumenty a vzdorovat slovnímu nátlaku, ona jen cítí, nedovede se bránit (dotekům by ještě "rozuměla", i šťouchancům, jen ne to moralizující nesouhlasné mluvení="navážení")  hrdinka těm slovům nerozumí, ale v duši dochází k závěru že není oblíbená a čeká na ortel (tak už to vyklop),  tahle básnička vyšla opět výborně  (autorčino tempo se kterým představuje jednu výtečnou milostnou zprávičku za druhou, je obdivuhodné)

Blaksabate: být k druhému odmítavý, to dá člověku zabrat že...

Kolob+Marcel: přátelé fandit mi nemusíte, ale že byste opravdu nechápali tu pozitivní nadsázku, tomu nevěřim

poslední slůvko nějak zaostalo, chybí vazba na vatu, s níž má být tato pointa v protikladu, nenechám si vnutit lacinou vatu, neboť má podstata je ... podzim ? rozehrané je to dobře, leč pointa nezazněla, nebřinkla, co třeba změnit název (Podzimní nevěra) nebo motiv podzimu nahradit něčím co je víc v protiváze cukrové vatě

i blbůstka jak vidět, může být vtipná, výživný je zvlášť přesah v hrdinově jakési bizarní "lásce" ke své profesi, i on má vztah ke své "práci", bez toho nejde žít,  ač to takto Neruda sotva myslel, Alešo-Novákův vzniklý paradox nerudovský je...   a zničeho nic klade závažné otázky o manipulování lidí,   výborná věc, vtipná a chytrá