Autor Jarek_Mentál

25.02.2002 00:00	K dílu:	Jarek_Mentál
Monty: jediný génius jsem tady já, neboť pozdvihuji pokleslou úroveň zdejších příspěvků. A zcela jistě nejsem normální, neboť normalita se s mou genialitou v zásadě z principu neslučuje. Snad Slintal dokáže phlédnout Pravdě do tváře. Vím, že to není lehké, ale je to neoddiskutovatelné. Lothar: přitvrdit moc nepůjde, z hovna bič upleteš jen těžko. Jsem nejlepší, ať si tvrdí, kdo chce, co chce.
25.02.2002 00:00	K dílu:	Jarek_Mentál
Xena žehlila a já ji k tomu zpíval. Měla z toho trýzeň. Už ji bolely uši jak jsem furt jódloval. Hodila po mně žehličku. Asi za dva dny jsem prozřel jako Lenin. Nabral jsem všechny síly a jódloval ke dřezu. Vylezl jsem z trůnu a padl na písek. Tak jsem drhnul až do večera. Najednou mě bylo hrozně zima. Běžel jsem rovnou do útulného hajzlíka. Tam mě chytily mdloby, no hrůza. Tak jsem tam ležel asi deset hodin. Už jsem myslel, že pojdu. Když tu jsem uviděl člověka. Zařval jsem na něj z plných plic, aby mi pomoh´. Přiběh´ ke mě a ptal se mě, co jsem zač. Mluvil akusticky. Naštěstí jsem akusticky uměl. Řek´ jsem mu, že mám hlad. Někam odběhl a za půl hodiny byl zde a dal mi čaj a maso. Představil se mi jako Freddy Krüger, prý byl od narození řezník, což značí jeho jméno. Bydlel jsem v jeho srubu asi deset měsíců, mezitím mě pěkně naučil jezdit na koníčka a přesně střílet, házet mrožem a jednoho dne mi půjčil svého Ferdu, abych jel do města koupit si něco na sebe, abych mohl s ním jezdit za sexuology. Do města jsem jel asi den. Tam jsem přespal v jednom nevěstinci. Druhého dne jsem koupil na sebe pěknou opakovačku (onanýrku) a dva rektorvéry s náboji. Honě jsem šel nakoupit k jednomu chlápkovi. Ten však nebyl doma, jak jsem se dozvěděl u jeho souseda. Ten jeho soused mi řekl, abych si zašel k Tomu Heweynstonovi, tak jsem tam šel, ovšem jsem se zapomněl zeptat, kde ten Tom Heweynston bydlí. Tak jsem se zeptal jednoho pěkně urostlého chlápka. On mi řekl, že je ten Tom Heweynston. Dovedl mě k sobě domů a ukázal mi moc pěkné ptáčky. Zeptal jsem se, který je nejlepší, a on mi řekl, že ten velký bělouš. Tak jsem se zeptal, kolik za něj chce. On řekl: "Tak asi padesát dolarů." Ovšem to nebylo moc, tak jsem se zeptal, jestli nemá nějaké pěkné sedlo. Ovšem že měl moc pěkné. Prodal mi ho za směšných dvacet dolarů. Ale s tím koněm mi to bylo podivné, že sedlo stojí dvacet a pták jen padesát dolarů. Věděl jsem, že v tom je nějaký háček. Řekl jsem mu: "Hele, Mr. Heweynston, v tom je ňáký háček, tak levnýho ptáka jsem v životě neviděl!" A on na to: "No jeden háček to má, ten pták totiž není vochočenej, milej sir!" Řekl jsem mu na to: "A vy jste to nezvlád´? Vy, takový svalman?"
19.02.2002 00:00	K dílu:	Jarek_Mentál
Žena žehlila a pak mi udělala výplach, měla hlad a žízeň a už ji bolely uši, jak jsem furt jódloval. Asi za dva dni jsem teprve uviděl, nabral jsem všechny síly a jódloval ke dřezu, vylezl jsem z trůnu a padl na písek. Tak jsem drhnul až do večera. Najednou mně bylo hrozně zima. Běžel jsem rovnou do útulnosti hajzlíka. Tam mě chytily mdloby, no hrůza. Tak jsem tam ležel asi 10 hodin, už jsem myslel, že pojdu. Když tu jsem uviděl člověka, zařval jsem na něj z plnejch plic, aby mi pomoh. Přiběh ke mně a ptal se mě, co jsem zač. Mluvil autisticky. Naštěstí jsem autisticky uměl. Řek jsem mu, že mám hlad, někam vodběh a za půl hodiny byl zde a dal mi čaj a maso. Představil se mi jako Fredy Krüger, prý byl rozený vizážista, což značí jeho jméno. Bydlel jsem v jeho srubu asi 10 měsíců, mezitím mně to pěkně naučil na koníčka a přesně střílet, házet mrožem a jednoho dne mi půjčil svého Ferdu, abych s nim moh jezdit na průzkumné lovy. S gelem jsem jel asi den. Pak jsem přespal v jednom nevěstinci. Druhého dne jsem koupil na Ferdu pěknou opakovačku (onanýrku) a dva rektorvéry. Honě ho jsem šel nakoupit k jednomu chlápkovi. Ten však nebyl doma, jak jsem se dozvěděl u jeho souseda. Ten jeho soused mi řekl, abych si zašel k Tomu Heweynstonovi. Tam jsem tam šel, ovšem jsem se zapomněl zeptat, kde ten Tom Heweynston bydlí. Tak jsem se zeptal jednoho pěkně urostlého chlápka. On mi řekl, že je ten Tom Heweynston. Dovedl mě taky k sobě domu a ukázal mi tam moc pěkného ptáčka. Zeptal jsem se, jestli je nejlepší, a on mi řekl, že jsem pěkný teplouš. Tak jsem se zaptal, kolik za něj chce a on řekl:”Tak asi 50 dolarů.” Ovšem to nebylo moc, a tak jsem se zeptal jestli nemá nějaké pěkné sedlo. Ovšemže měl moc pěkné, prodal mi ho za směšných 20 dolarů. Ale s tím ptáčkem mi to bylo podivný, že sedlo stojí 20 a kůň jen 50 dolarů. Věděl jsem, že v tom je nějaký háček. Řek jsem mu: “Hele, mr. Heweynston, v tom je ňáký háček, tak levnýho ptáka jsem v životě neviděl.” A on na to: “No, jeden háček to má, ten pták totiž neni vochočenej, milej sir!” Řekl jsem mu na to: “A vy jste to nezvlád, vy takový svalman?”
19.02.2002 00:00	K dílu:	Jarek_Mentál
Druhý díl bude, co nevidět a děj bude degradovat, chacha!
18.02.2002 00:00	K dílu:	Jarek_Mentál
Jsem zkroucený Plech. Asi před 20 lety jsem se stal zvěstovatelem. Jednoho dne jsem šel ztopit noviny, když jsem ve stánku uviděl pěknou knížku o pindiánech na zachódě. Bylo to pravdivé povídání o ještě teď žijícím Černém Plku, náčelníku Fu-manchu MokroViů. Byl jsem tou knížkou velmi nadšen. Řekl jsem si, že také musím být slavným a chtěl jsem jet na zachód. Asi po roce hledání dobré příležitosti a střádání peněz jsem najednou dostal dopis od svého strýce Senila (myslel jsem si, že už nežije), že mě pozve do Lameriky. On bydlel v Novém Mjestě nad Dráhou. Poslal mi v dopisu 10.000 smolárů a lístek na plť do Lameriky. Celý týden jsem se připravoval, napsal všem známým, kam jedu. V pondělí dne 25.6.1856 jsem jel šoustavníkem k plti, za hodinu jsem tam byl. Bylo tam mnoho pltí a pltěk. Vůbec jsem se v tom nevyznal. Moje plť byla ukrutně velká a na zádi byl nápis: “Lesbine”. Dostal jsem pokoj velmi luftózní, bylo tam velké kosočtverečné okno. Pokoj byl na zádi lodi, ve vedlejší kajutě byl nějakej Němej. Jednoho dne jsem seděl na palubě a četl nějaké noviny, když ke mně přišel ten Němej. Něco mi řekl, ovšem já jsem mu samozřejmě nerozuměl. Za chvilku zase přišel a nějak se divil, asi myslel, že jsem taky němej, jenže to se pěkně spletl. Já jsem neuměl němejcky ani plk. To ovšem byl velkej malér. Pořád do mě něco hučel a nakonec povídá: “Eeeeee, ňufk, chropt?” Nevim, jestli je to, co mi přesně řek, ale něco takovýho to bylo. Asi o dvou tejdnech nastala strašná zkouřka. Přišlo to znenadání. Nalomilo mi to stěžeň a ten povalil toho Němýho do sudu s rumem. Asi se tam okotil, protože když ho vytahovali, byl samodruhý. Šel jsem do kabiny (lépe řečeno zdrhal), aby mě to taky nehodilo do rumu či přes palubu. Zažil jsem v kajutě strašnou hrůzu, na skříni byl nepřipevněný opruz a slétnul mi rovnou na hlavu. Najednou se povalila skříň, až to zapraštělo. A najednou praskla blána a už mi tekla mezi slabiny soda. Pro mou prcku to byl ukrutný zážitek. Rychle jsem vyrazil dveře, sebral své věci (hlavně smolárky) a vylétnul rovnou k záchrannému trůnu. No hrůza! Už tam byly jen dva a na palubě asi 20 lidí a mnohem víc jich bylo ještě v podpalubí. Rychle jsem skočil po jednom žezlu a nasedl si do trůnu a uháněl pryč.