Krásná laskavá povídka. Taková skoro vánoční. Vtipná oživlá tma. Z textu je dobře patrné, že jde o milou a rafinovanou dohazovačku. Jen ten konec, ten je odbytej. Jako by text končil v půli odstavce a poslední věty se někam ztratily. Třeba by na ně tma mohla ještě mrknout zpoza záclony a něco si pro sebe říct. Nebo se na ně usmát. Nebo by k těm dvěma mohlo promluvit město. Nebo lampa. Nebo... kdo ví?

Hezké. Pěkně civilní. Mohla by z toho být krásná miniatura. Připomnělo mi to slavnou Nerudovu Dědečkovu mísu.

Občas bych prosil  lehčeji. Třeba "Když se vzpamatovala" místo "Po překonání počátečního šoku..."

"Co brášku tak zaujalo" místo "čím tak zajímavým se bratr zabývá"

Taky pozor na slovosled. "Poryvy větru házely na okna" místo  "Na okna házely poryvy větru spršky..". "Ten sob. večer ozařovaly na západě zbytky..." místo "Ten sobotní večer na západě ozařovaly zbytky...",  "U policejní stanice kotvil vedle vesmírné lodi pirátský koráb" místo  "Vedle vesmírné lodi kotvil pirátský koráb u policejní stanice" nebo "počastoval po chvíli svou ženu" místo "po chvíli počastoval svou ženu" etc.

Občas vidím slova navíc. Typizovaný stavební dělník (na konci textu, kdy už víme, že je typizovaný), čekání na pohotovostní sanitku, snažila se odtáhnout  ty její...

Ale největší výtku mám asi k logickému lapsu celého příběhu. Těžko si představit, že by jeden z majetného páru (honorace, scénárista a soudkyně, roubenka s bazénem) skončil v LDN. Tam by spíš putoval někdo chudší a jednodušší. Paní soudkyně by si dopřála sanatorium. ;-)

Ovšem mělo to nápad, akci, švih i smutnou pointu. :-)

Souhlasím, že tak krásný nápad si přímo říká o rozvedení. Ale muselo by se rozvést rafinovaně, jen v náznacích, abys čtenáře nepřipravila o tu skvělou děsuplnou pointu. 

A pak mám drobnou stylistickou připomínku. Alespoň pocitově si říkám, že je lépe vztahovat všelijaké myšlenky, pocity a "pochody" částí těla přímo k dané osobě.

"Do hlasu se jí vkradlo..." spíš než  "do jejího hlasu se vkradlo.."

"V srdci se jí otevřela" spíš než  "v jejím srdci se..."

Souhlasím, že si tak krásný nápad přímo říká o rozvedení. Ale muselo by se rozvést rafinovaně, jen v náznacích, abys čtenáře nepřipravila o tu skvělou děsuplnou pointu. 

A pak mám drobnou stylistickou připomínku. Alespoň pocitově si říkám, že je lépe vztahovat všelijaké myšlenky, pocity a části těla přímo k dané osobě.

"Do hlasu se jí vkradlo..." spíš než  "do jejího hlasu se vkradlo.."

"V srdci se jí otevřela" spíš než  "v jejím srdci se..."

"bez lampičky se dá tma docela

dobře nacpat do pytlů a vyhodit

z okna kuřárny"

Krása. "Na stráži" a "Kružítko a pastelky" – my favorites.

Mně se náhodou to chmurné finále a pálení duše líbí. A taky se mi líbí zlomená tuha a melancholie, která na mě z toho všeho dýchá. I to ťapání jen tak. 

Jen občas lépe svázat. "Pozoruju ten plamínek... a  za chvíli zhasíná."

"Ale co je komu  je  do toho..."

Jsem tu teprve krátce. Náhodou brouzdám a letmo čtu tyhle křehké verše plné prachového peří a tichého smutku. 

Krásné příměry, hezké metafory. Z tance na paloučku plném muchomůrek se mi až zatajil dech. 

Vetkávej do papíru modrou z propisky, pracuj, tvoř a piš. A pokud se ti dostane do rukou knižní verze deníků Václava Ryčla, přečti si je. Slzel jsem z té krásy, když jsem je četl. Václ. Ryčl, Pavilon č. 13.

Skvělý námět. Máš fantazii. Jen je škoda, že jsi zápletku víc nerozvinul. Úplně si to říká o nějaké drama, např. pochybnosti ze strany mladšího, o pokus staršího navázat s ním kontakt, o nějaké pnutí. Starší by mohl chtít něco z minulosti změnit, nějak mladšího varovat. Možná zkus delší formát. Byla by z toho skvělá sci-fi povídka. 

skvělý námět. Máš fantazii. Jen je škoda, že jsi zápletku víc nerozvinul. Úplně si to říká o nějaké drama, např. pochybnosti ze strany mladšího, o pokus staršího navázat s ním kontakt, o nějaké pnutí. Možná zkus delší formát. Byla by z toho skvělá sci-fi povídka.