05.05.2024 13:31 K dílu: Přátelé martin.oliban31

K3: Děkuji..

05.05.2024 02:51 K dílu: ADONIS VERNALIS martin.oliban31

Musím říci, že více než báseň samotná - která však působí dobře, výstižně, i když na můj vkus málo rozvitě - mne uhranul obrázek. Stál za více než jeden pohled...

05.05.2024 02:47 K dílu: krajina gaussových křivek martin.oliban31

Trefná krása i kýč zároveň...

05.05.2024 02:43 K dílu: ZMLŽNĚLÁ martin.oliban31

Z mého pohledu krásně smutná plytkost. Myšlenka tu je, jen ji pojmout ostřeji, v prostším, ale trefnějším podání.

05.05.2024 02:33 K dílu: Vlak martin.oliban31

Vesuvanka: Děkuji, těší mě tvá záliba v tématu..

25.04.2024 16:44 K dílu: dnes jsem se začal těšit na Vánoce martin.oliban31

Humorné, lehce provokativní - už jenom kontrast tématu Vánoc se současným obdobím nástupu jara. Navíc text podprahově, aspoň ve mně, vzbuzuje onu úsměvnou i částečně hořkou pachuť společenského tlaku a hektiky, které pramení z nutnosti shánět dárky, péct cukroví, jezdit k příbuzným apod.

25.04.2024 16:36 K dílu: Nemusel jsem tě prosit martin.oliban31

Alegna: Dějuji za vyjádření a názor. Na jednu stranu souhlasím, že dané spojení působí lehce zmateně, nicméně vyjadřuje skutečně to, co jsem zamýšlel. Ano, je "nositelem", jelikož bolest přejímá od jiných, od celého světa a nese ji v sobě na vlastní úkor.

Janina6 & Lukáš Prokletý: Nemyslel jsem přímo na Pannu Marii, pouze jsem se duchovní složku, která zde rozhodně být má, pokusil přenést na postavu ženy, spíše však v abstraktním, symbolickém slova smyslu. Nicméně rozumím onomu vyjádření patosu, vzhledem ke zbožnému kontextu šlo však o záměr.

24.04.2024 22:52 K dílu: Nemusel jsem tě prosit martin.oliban31

Janina6: Mohla byste, prosím, to "tolik patosu" více, konkrétněji rozvést?

22.04.2024 14:35 K dílu: Bambulko bez hlasu martin.oliban31

K3: Děkuji..

22.04.2024 13:27 K dílu: JE TO ŠPATNÝ martin.oliban31

Obecně takové plytší, ale hezká myšlenka, příjemně všední, i když aktuální a důležitá. Možná by stála za hlubší, delší rozvedení. Při použití rýmu jsem asi zhýčkaný výraznější, příjemnější melodičností, která zde chybí.

22.04.2024 13:19 K dílu: TD - Jak básníci dělají interview s novorozencem martin.oliban31

Propojení dítěte – jakožto nového života uvedeného na svět – se zkušeným vnímáním dospělého člověka, který se snaží rozklíčovat emoce daného novorozeněte, mi zprvu přišlo banální, přirovnatelné ke klasické úvaze nad nesmrtelností brouka. Ale po přečtení uznávám, že to stojí za myšlenku. Už jen ta podobnost prvních reflexů (držení, sání), které setrvávají vlastně celý život, pouze se obmění sání lahve mléka za sání lahve od piva, držení pěstiček za držení materiáních i duševních hodnot.

22.04.2024 13:06 K dílu: Dopřeji si martin.oliban31

Janina6 & Alegna: Děkuji za vyjádření. 

22.04.2024 13:05 K dílu: Jsme sami, má drahá martin.oliban31

Alegna & Philogyny: Inspirace se naskytla během jízdy tramvají. Tu dívku jsem vůbec neznal, už nikdy jsem ji od té doby neviděl, ale její výrazně nalakované nehty a upravené prsty, její milý úsměv, který mi při vystupování věnovala, se mi zaryly do paměti.

22.04.2024 12:57 K dílu: Prosáklá až k hloubce nejtvrdší kosti martin.oliban31

Janina6: Původní inspirace, pokud vás zajímá, pramenila z chladného rána na terase před domem, kdy se mi zima zařezávala do prstů.

21.04.2024 14:35 K dílu: Prosáklá až k hloubce nejtvrdší kosti martin.oliban31

Alegna & kuba.49vojenciak: Celá pointa byla míněna mnohem prostěji, ale těší mě váš názor, vaše vidění hlubší interpretace.

21.04.2024 14:32 K dílu: Jednou se mi bude zdát martin.oliban31

Zeanddrich E.: Rytmus nebyl záměrem, běžně k rýmům a nějakým pevně daným formám netíhnu, šlo spíše o rozmarný pokus. Ale děkuji za konstruktivní názor.

Nahoru