|
S (velkým!) odstupem času se za tento článeček dost stydím. Ale jsou situace, kdy jsem velmi rád našel a předložil odkaz, i po 11ti letech od doby, kdy jsem to psal (tenkrát v obrovském deliriu - měl jsem těžké období) v podstatě s duševníma pochodama plně soucítím. Je to tím, že i po tak dlouhé době se svět kolem mé (nutno podotknout, že i dál maličké, téměř nepatrné osůbky) v tomto směru moc nezměnil. Až na to, že být gay už není tabu a mladej kluk (jako já v době, kdy jsem ten článek psal) už dneska nemusí mít tak velké obavy "to lidem říct". Jsem moc rád, že Písmák stále funguje a že je živoucím důkazem toho, jak jsem to tenkrát cítil. Dneska bych neměl tolik odvahy, ani síly tak detailně popsat každý detail citů a pocitů, které mám. A které máme bez jakékoliv pochybnosti všichni dospělí - rozumní lidé..
|
Písmák