09.07.2003 00:00 K dílu: Tlusťošky Cveková
Napadlo tě, že obezita je taky nemoc?
08.07.2003 00:00 K dílu: Někdy příště Cveková
Tak si představ, drahá Irvinie, poslala jsem ti obsáhlejší úvahu s tipem k tvému dílu, a kde nic tu nic! Nevíš, kam se to mohlo podít? To se mi zde ještě nestalo...
08.07.2003 00:00 K dílu: www.damokles.cz Cveková
V žánru "ostatní " měl autor naléhavou potřebu vyjádřit se k webovým stránkám "Damokles." Lituje svého činu, že na ně kdy vkročil. Údernost a stručnost sdělení bez rozvinutí započaté myšlenky nechává čtenářovu mysl rozjitřenou otázkami. Čističova zkušenost jej zkrátka nenechává klidným: Co je to Damokles? Neuživil se Čistič na Damoklovi? Přišel o práci, střechu nad hlavou, hyne jeho virtuální identita? Nebyla dostatečně schopná a výkonná? Či se vzplanul nešťastnou láskou k bezdomovkyni, která ho nakonec obrala o všechny pozemky a rohlíky? V Damoklovi v každém případě zanechal kus sebe, zbytek vytryskl v tomto neotřelém vzdechu, a nás čtenáře z toho až v vmorku kostí mrazí... Přínos literatuře za výdechovou poezii si zaslouží tIP!
08.07.2003 00:00 K dílu: Až ztratím rozum Cveková
Autorka překvapila velmi originálním tématem, čímž jako by dala současným literátům malý políček s ponukou, aby neumdlévali při výběru nových témat. Láska v nemoci je přec neotřelejším tématem, než pouhá samotná láska bez příčiny. Autorka ve svém díle připravuje své bližní na to, že onemocní Alzheimerovou chorobou, naléhavost budoucnosti zdůrazňuje třikrát, pravidelně vloženým slovem "až", do každé sloky. Blížící se onemocnění přirovnává k až romantickým obrazům přírody. Západ slunce, či podzim, nebezká kola a závěje - to vše naplňuje čtenáře až Hestersky klidným, vyrovnaným smutkem, ale zároveň i nadějí, že se na nemocnou autorku její bližní nevyklašle. Tip za originální téma.
08.07.2003 00:00 K dílu: Došlo to Cveková
Básník se v díle vyrovnává se svou smrtelností. Hrouží se do představ, že již leží v rakvi a sebemrskačsky hodnotí falešný smutek pozůstalých. Zároveň se však dotýká myšlenky, že i tento jejich falešný postoj může být falešný, vyjdřuje tedy v básni jakousi falešnost nadruhou. V ní je odhalena podstata chování dosud žijících - za povadlými květy a postpohřebním opilstvím je totiž ukryt jejich dosud nevyřešený vztah s jejich vlastní smrtelností. Nikoli tedy neláskou k mrtvému autorovi! Nemohou naplno prožít smrt autora, protože se smrt jako takovou odmítají. Autor ležící v rakvi nakonec odhaluje další myšlenku - totiž nevědomost pozůstalých. Neví totiž, že ony pohřební kytice položili již sami sobě. Autor vyjadřuje po svém myšlenku: Neptej se komu zvoní hrana, tobě zvoní! Pepinovo dílo považuji za přínosné pro mladou generaci, které bude blízký jazyk a prosté vyjadřovací nástroje; taktéž názornost. Autor sám se vkládá do rakve a vše prožívá, za ty z nás hledající bratry a sestry, kteří tak mají možnost pocit vlastní smrti prožít spolu se svým vrstevníkem. Za tuto odvahu náleží Pepinovi TIP!
08.07.2003 00:00 K dílu: Báseň s mrtvicí u kaffe Cveková
Nu, Rowenko, děkuji za vysvětlení... takže to nakonec přece jen nějak dopadlo. Možná, až se vrátím z lázní, se k tomuto dílu ještě vrátím. Kostlivce ty já v dětství milovala. Ale teď ... to víš, můj zdravotní stav není úplně nejlepší...
08.07.2003 00:00 K dílu: Báseň s mrtvicí u kaffe Cveková
přikládám slíbený tip
08.07.2003 00:00 K dílu: Báseň s mrtvicí u kaffe Cveková
Autorka do součaného literárního žánru "blbůstky" zavádí dvojí titulování díla. V prvním názvu naznačuje, že báseň by mohla býti čtenáři nebezpečná. V druhém podnázvu nastiňuje proč: pravděpodobně byste se nemuseli jejího konce dožít. Významové spojení obou názvů je ale již výstrahou pro čtenáře s vysokým tlakem, kteří právě popíjí kávu. Opravdu by se nemuseli konce dožít. Autorka nás napíná a provádí dějovými zvraty, které by spíše naznačovaly epiku. Nu nešť , citliví jedinci i lyriku mohou v díle spatřovati. Já neriskovala své zdraví, a tak, jakmile jsem v básni na kostlivce narazila, můj zrychlený tep začal bít na poplach: Utíkeeeej! Nuže vzala jsem roha a smyslu básně se tak nedočkala. Škoda, snad jiný z vás mi prozradí, jak poéma dopadla. TIP!
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
avízo
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Autor przní originální dílo neznámého umělce; ve skutku tomto jakoby se odrážela jeho zprzněná duše. Či naopak - duše chlapce - rošťáka, jenž teprve okouší hranic svých bližních. S uličnickou rozkoší užívá si slova "poseroutků", zahrnuje jej do svého díla, jako něco nového, teprve objeveného, co musí vyzkoušet, ochutnat, ohmatat ze všech stran. Ale rychle vyzrává, vyrovnává se s obsahem slůvka "poseroutka" již na potřetí, a to velmi bravurně. S "domy vyžraných" náhle autor pocíťuje závažnost a tvrdost skutečného života. Dílo rozhodně stojí za to si přečíst. Inteligentní čtenářstvo jistě doplní mnou nastíněné úvahy nad tímto dílem. POchopitelně udílím TIP. (Napsání kritiky mi trvalo 8 minut, 27 sekund)
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Nu Wopi, to bys mi mohl poradit, viď, chlapče - nebo jsi děvče? (v té dnešní době se to nějak nepozná) Před chvílí jsem napsala kritiku (nebo spíše výklad) k jednomu dílu - a hle - mé povídání se tam neobjevilo. Nevíš, kam se mohlo podít? Takové práce jsem si s tím dala!
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Nu dobře, pozorovateli, radost mi činíš, jsi-li tak pilný, jak říkáš. Já už nemám potřebu si z lidí střílet, chlapče, a pravdu máš, že tvé dílo není z nejlepších. Ale proč dávat pořád bonbónky jen těm nejhodnějším dětem? Zvyknou si, a bez bonbónku pak zlobit začínají. Víš, není dobré být závislý na tipech, na těch bonbónech, ale není ani dobré zůstat nepovšimnut. Člověk si říká... v čem to je, že dílo četlo 20 lidí, a nikomu nestálo ani za slůvko? Nemůže být přece tak špatné. Je jen neobjevené. A čtenáři stádní jsou. Vidí tři tipy a řeknou si - to musí stát za přečtení, nevidí žádný, a řekne si - i co bych se namáhal zjišťovat, zda to stojí za to! Nu a to tvoje určitě za přečtení stálo, protože teď máš snad radost a ta způsobí, že příště napíšeš povídku ještě lepší!
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Milý pozorovateli, myslím, že bys neměl svádět své hrubky na školu! Nejsi přeci malý chlapec. Takový talentovaný hoch a tak ledabylý ve své úvaze. Jen se čiň a neumdlévej! Nu a s Borisem Cvekem ... nevzpomínám si, že bych ho od někud znala... Ale já vím, ta shoda jmen - jsi bystrý, určitě z tebe mají rodiče radost, že?
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Největším přínosem tohoto díla pro současnou literaturu je, jak sa autor vypořádal se vztahem TITULU díla a jeho obsahem. Čtenář, natěšen na to, jak se bude nudit, rozhodně není oklamán laciným poutačem. Vskutku se neúnavě nudí, nudí se tak, že jeho oči umdlévají a on je nucen znova znova priferním myšlením zvažovat, zda dílo dočte, či - naopak - nedočte. Autor však nastražuje na čtenáře nenápadné záchytné body, které ho vždy probudí z klimbu - a to totiž hrubky. Do samého závěru, takřka do poslední věty inteligentní čtenář netuší, proč vlastně dílo čte. Autor - mistr pointy však náhle čtenáře bací poslední větou, pročež se čtenář přestává nudit. Výborná hra autora s trpělivostí čtenáře! Výborná! Zaslouží si bonbónek T.
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Nu, snad jsem ti nezapoměla poslat odkaz na mou odpověď, Borisi, tak nyní tak činím.
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Nu tak Borisi, Borísku, chlapče... jaképak kampaně... Víš, já jsem už stará, a chápu, že mladý člověk si ještě bere věci příliš osobně, ale když ses mě zeptal zprávě kdo jsem a já ti prostě odpověděla, že Borisa Cveková, ty jsi mi odpověděl, že jsem prachsprostá provokace. Víš, to od Tebe není hezké. Tvé jméno neneseš pouze ty. Podívej se do seznamu, kolik je tam Cveků a Boris a Borisů! Snažím se ti domluvit, protože jsi v jádru jistě hodný chlapec, ale vzal sis možná na záda příliš velkou zodpovědnost. Nemůžeš ji přece nést za všechny Cveky a Cvekové! Ale já vím, myslíš to dobře. NU, doufám, že ti nebudu dělat ostudu, ale měnit si kvůli Tobě jméno, to po staré dámě přece chtít nemůžeš. Trochu úcty si snad na stará kolena zasloužím. Shoda jmen by tě neměla takto provokovat, jsi-li rozumný, bystrý chlapec. A to ty jsi. Rodiče z tebe mají jistě radost.
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
avízo
08.07.2003 00:00 K dílu: Cveková
Básnířka se odvážila zahloubat ve svém nitru a odhalit světu čistotu radosti svého vnitřního dítěte. S upřímnou laskavostí a bezstarostností ve svých verších skotačí se svým věrným pejsekm, přičemž již v prvním verši poodhaluje intimnost vztahu člověk-pes. Dobře ho zná a je k němu shovívavá - pejsek je inteligentní "filuta." Ve druhé sloce nás autorka napíná a velkým přínosem pro dílo je skloubení dvojího - v dramatické situaci začíná autorka spatřovat v psovi člověka (potapěč, prdýlka). Zde i jakoby se autorka dostala do emocionální tenze, kterou nechá vybuchnout ve slově vytlačila. Nehledí nejen na rytmus, ale ani na formu a prostě slovo "vytlačí" doslova vytlačí pod řádek. Ve třetí, a poslední sloce nádherným příkladem dokazuje autorka to, čím nás uvedla do básně již v prvním verši básni - totiž že pejsek je filuta. Miluje Evičku, Jitušku i Frantíka, ale život by za ně položil pouze ve svém snu. Poslední verš dokládá, že prožitek ze vztahu k pejskovi již překročila meze. Bystrý čtenář se může domyslet - autorka propadá psychotickému stavu - začíná již štěkat, ztotožňuje se s pejsekm, prožívá za něj jeho realitu, která ještě ani nenastala. Teprve nyní se začala prožívat naplno své dítě, aby se bezelstně odevzdala světu. V této básni škobrtavý rým i rytmus originálně podtrhuje obsah - pejsek také jakoby škobrtal, skákal, hrál si... a autorka se ho ve svých rýmech snaží dohnat. Je na snadě, že TIP k tomuto dílu neodmyslitelně patří! :-) (napsání kritiky mi trvalo 12 minut, 35 sekund)
Nahoru