Krok za krokem

Krok za krokem.

Raz dva.

Pěšina pod mýma nohama pomalu ubíhá.

Krok za krokem.

 

Stromy smutně větve svoje ohýbají,

na rozloučenou mi kynou

list po listu zvolna opadají,

list po listu hynou.

 

Padá.

Kapka po kapce.

Slunce již dávno pod obzorem svítí

a večerní obloha teskně pláče.

Kapka po kapce.

 

Smuteční rosa dopadá na podzimní kvítí

neb až znovu vyjde slunce, já,

já už ho neuvidím.

 

Krok za krokem.

Raz dva.

Pěšina pod mýma nohama postupně ubíhá.

Krok za krokem.

 

Na nebi září Večernice

Smutná, zdá se mi

neb se stejnou Večernicí loučil jsem se dnes navěky.

Jen věčná vzpomínka zůstala nad obzorem

delší než životy nás dvou.

 

Vlnka po vlnce.

Raz dva.

Hladinu čeří chladný vánek.

Vlnka po vlnce.

 

Dole obraz Venuše se chvěje

tak blízko, blizoučko, tichou píseň pěje

a jak daleko k nedozírným výšinám.

 

Krok za krokem.

Raz dva.

Pěšina pod mýma nohama rychle ubíhá.

Krok za krokem.

 

Poslední pozdrav, poslední pohled,

poslední sbohem.

Voda v jezeře lítostně pění

avšak z pěny zrodila se Afrodité

Má Večernice, brzy se opět uvidíme...

 

krok za krokem, kapka po kapce, list po listu.

 

 

F. K. 99

---