Písmák Číhají...
Se skloněnou hlavou
pod deštníky
tiše spěchají.
Zlaty déšť mámí
Včera, dnes, zítra
Včera už bylo, je pryč se svým sněním
a já vněm jako suché listoví,
dřív zelené a živé
se svými nadějemi,
Vlhké oči mlh
Ta milost náruče a vlhké oči mlh
jsou látkou hedvábnou od nejlepších tkalců,
do které se zahalí od hlavy až po konečky palců,
ve tvary netušené, skryté i vhledu,
Váza výčitek
Na vázu padl prach,
jen suchem zní
a vtichých výčitkách
mi vypraví:
Dar i prokletí
Dobře je schované, co dává se na odiv.
Do spárů chytne tě.
I měsíc neviděn na moře má svůj vliv
po celé planetě.
Věčná otázka
Ulpívá na nás, jak závoj,šero snění,ta samota konce a začátku,úsvitu a potemnění. Zahubí otázku, co z lůnado světla a do tmy rodí se a zmíráa na víčka doléhá tak jemně,jak dým se kroutí a kola uzavírá,coje i v dlaních, které spojujem,i ve tvářích, srdcích, i na špičce jazyka. ,tu stálou otázku: Kde věčný koloběhmá svého viníka.
Větrný den
Vlasy mi vítr nastrká do tvářea šaty serve mi, zůstanu nahá,prostá a bělostná - madona z oltáře,zimou se třesoucí- lidskost je drahá
Nevidím do zítřka
Po schodech zmramoruodešla nahorua schovala se mi, má paní
Do modře, oblaků, do chladu ránado kapek deštových, které mám vdlani
A já vždy zvečerapohlížím do šeraa oči jsou slepé, jsou z ledu
Nevidí do noci, do tmy a do zítřka,tak věřit nedovedu.
Neuteču
Nástrojem pomsty. Na oltář položená.
Jak loutka bez niti, ve dřevě obnažená.
Vzdychala navzdory, křičela tichem.
V zahradách...
Jsi ve svých snech jako v zahradách,kde z květů vůni můžeš sát,jenž pěstíš, zahradnice.
Motýlů křídla zvíří prach,co z šedého světa na tě pada chtěl by kalit tvoje zřítelnice.
Zataj jim, že ty, ne oni,se třepotáš a bez dotykuve větru krutém, co odnáší pryč.
V zahradách, jenž jaksi voníi bez růží a bez šeříků.
Dlaně
Chci pít krev a dýchat do závratě.
Místo toho musím své srdce držet vdlania stiskem pěsti určovat svůj tep.
Své srdce držím a ono pravidelně bije.
Stačí jen hlavu kousek otočit a už se lépe žije.
Hudebnice
Zahalená vplášť hudebnice sflétnouhraje stále svou melodii vzletnou.
Souhra prstů, dech, co vystřeluje notymagických tónů do němoty.
Vhouslovém klíči schovává svůj pláč,v šatě svém svá slova tají.
Řekla by důvěrně, že jsi jen hráč.
Lepší časy
Dej mi svou nahou tvářdo mého klína na oltář.
Až tě popraví,tvá hustá krev mě otráví.
Směj se mi.
Asi asi asizapálím si vlasy,ať se nám zableskne na trochu lepší časy.
???
Ošklivá přítomnost prošla kolem měa přímo přede mnou vrostla do země.
Můj mozek povrchníse nechce znáti kní.
Jedna ruka, druhá ruka,existence jednoduchá.
Jíst, chodit, spát,rodit se a umírat.
Pózy
Je mnoho póz, ve kterých dá se strnouta mnoho slov, jež vjedno se dají shrnout.
To jsem já koho vidím.
Velká plocha čela potažená kůží.
Tváře zjizvené, zornice se zúží.
Lidské životy
Jakou hrůznou krásou si tě podmaňujíať chceš, či nechceš, dechem odněkud,když si stebou jako sloutkou hrajína vítěze a poražené ve hře na osud.
Jakoby každý den vkládali ti do dlanínový začátek a konec nekonečna toho všeho,všech těch pádů, běhů zrychlených, všech výher i všech prohráníve spojeném spirálovém kruhu a ty neunikneš zněho.
Jakou hrůznou krásou si tě podmaňujízáří ztemnoty,když postupně každou sférou plují- lidské životy.
Spal mě
Nakreslím tvář,však výraz bude skryta vůně zkvětů inkoustusloužit mi bude za úkryt.
Nakreslím srdce,však význam měl by zůstat skryt.
Světle modrá temnota- mě mámí její svit.
Nakreslím oheň modrými plameny,aby tvou kůži hladily.
Andělé
Andělé zpívají o mých přáníchv nebeské křivce, na kúru zoblaků.
O věčném toku všeho vnekonečných pláních.
Vmelodii němé pějí do mraků.
Slova zúst tahají a řežou si jimi dlaně.
Socha
Zde, hleď. Na vrcholu stojía pod ní země svodou je ve věčném boji.
Voblacích ohně, nebe se spiklo.
Kolem se kupí cosi, co vzniklo.
Průvod zatracených
Postavy temné, vpláštích zahalené,sunou své nohy, jak vtěžkých okovech.
Obloha černá, jak chrám nad nimi se klenea průvod sune se a nemá žádný spěch.
Však některé postavy rychle plují,z nozder a žil bílé větry jim dují.
Na vlnách extáze, která je sráží,o hnutích svých citových divoce káží.
V kalužích
Vkalužích nás samýchzrcadlí se naše krokya spolu sčasem proudído jedné velké stoky.
Pojď, prosím,očistíme se ve špinavé voděa najdeme cestu ke svobodě.
Dalekohled
Mám jeden krásnýdalekohled na sny.
Tři zrcadla jsou vněm:
Oheň, voda, zem.
Vzduch však ne.
Symboly
Hledáš to vjiných.
Hledáš to vsobě.
Není to vnich.
Není to vtobě.
Čas nové obnovy
Barvy míchají se jako chutě,kousky skla tě vidí.
Žiju život po životě,sama uprostřed lidí.
Slyším, ale dělám hluchou. Slova znám, ale němá jsem.
Pravda ve víně
Je v modrých konturách, tam na nebi,ta splývavá a vysněná,když ve sklence se topía mizí mi zas, ztrácí se mi,ta vzdálená a vysněná,když dno se sklenky chopí.
V opojení z vín ji hledáma nedotknu se nikdy,když tolik prahnu, ona unikáa já marně hlavu zvedám.
Milostná
Chci se dívat až budou padat hvězdy.
Padat a zhasínat v křivce tvého těla,
v matně rudé záři, co bude tak krásná,tak krásná a tak osamělá.
Když nebe se zbarví, chci najít tvůj ret,ať dřív, než ztratíme se ve tměstačím říct veď mě,já nechci jít zpět.
V sochách 2
Ve stopách kráčím i bez mých noh
pryč odsud do dálky z té kamenosti soch.
Z bláhového světa do bláhového srdce.
Navždy vědomě omezený svět,kde se budu jen sebou opájet.
V sochách
V sochách zaktelí- nemáme už slova.
Ve strnulém rozpětí- už se nesejdeme znova.
Baletka
Baletka
Tolikrát odešla, zase se vrací.
Točili klíčkem ve skříňce hrací.
Otočíš klíčkem- nebude konec.
Den
Den
Je krásný den a černí ptáci jsou na trnech světla nabodaní.
Mávají křídly, víří prach i má zkamenělá přání-mrtvé touhy, co ztratily svůj směr.
Je krásný den a západní vítr listy ze stromů trhá.
Jak
Jak odtud pryč, jak uniknemez všednosti nás a po neobyčejnosti touhy naší.
Jak odtud pryč, jak se odsud dostaneme,když popel nás samých na nás se snáší.
Gesta
Gesta
Kůže se loupe a zmírá vzávějíchsuchých jako poušť a bílých jako sníh.
Mé tělo se proplétá skostmi mých činůa má duše vězněná je vjejich mřížoví.
Miliony bodů se spojují a rodí hmotu.
Soucit bezejmenných
Soucit bezejmenných
Mám soucit bezejmenných vsrdci napsaný,jak boží přikázání na kamenné desce.
O co snazší však byla lhostejnost slz suchých jako poušť,přestože každá znich mi propálila tělo.
A přece,mám soucit bezejmenných vsrdci napsaný,jakoby krví všech, však jen mojí je psán,když ne pomocná ruka, ale soucit tě zvedáo tolik, oč já se propadám.
Nedůvěra
Nedůvěra
Má dráp, kterým rozetne tě vpůlia ztvých vnitřností jak zantické věštby bude číst.
Za vlákno zatáhne a pozmění tvou vůlia krví NEVĚŘÍM napíše na nepopsaný list.
Má dráp, kterým rozetne tě vpůli.
Noční můra
Noční můra
Je místo, kde co nikde dá se zřít,je to les, kde se temné věci mohou skrýt.
A pokud nemáš strach, že už nevrátíš se zpět,pojď se mnou. Jinak budu pouze vyprávět:
Větve stromů vtomto lesejsou jako pařáty stvůry,která spoutána ani nepohne se.