Písmák neuchopitelný_svět
Odporně bílá pleť, nateklé oči a tak úzká zápěstí, že by šla přetnout rybí šupinou. Ryby, ryby, nevěděla, čeho jsou symbolem, ale něco musely znamenat, když jí tak často proplouvaly sny a nevědomím. [Ryba může přestavovat životní sílu, se kterou se snící osoba snaží spojit. ] .
v krajině, která neexistuje
touha rozbít všechny hodiny
a umlčet vrány vzahradě
to je nejbarevnější etuda podzimu
jen trochu víc ticha a mlhy-
nemocem ve mně
zasela jsem vsobě halucinaci
běžného života
a pak se pokusila o její vraždu
-krvácí rybíz a borůvky
kubistické odrazy
absurdní touha
sehrát naše narození
podle zvěrokruhu
do správnýho letopočtu,
without you i´m nothing
jsem malá paranoia
shřebíky vtrávicí soustavě
a sklem vposteli
zatímco ty spíš vbřiše cizí ženy
jedna noc
náměstí bylo bludiště
voné čarodějné noci
proklela jsem
mužské pokolení
moje duše? -kaleidoskop
moje duše- kaleidoskop
a přece ne náhoda
dýchej zhluboka
dokud nepojmeš celý svět
mohl to být secesní sen
šílené představy
svázané chobotnice
zbité vlastními chapadly
pláčem a s odřenou tváří
spíš spím spánkem kofeinovým
spíš spím spánkem kofeinovým
a přede mnou rozkvétá
halucinační květina
matka třech dimenzí
syrově načrtnu večer
zase píšu na parapety
a vzduch voní tak povědomě
že tuším minulé životy
a kradu
_sedm slzí kyanidu_
_sedm slzí kyanidu_
_1_
Spím schoulená vteple velrybího břicha. Většinou. Jindy zase celé noci sleduji tkáně a na nich promítám surrealistické filmy. Jen tak, lovím záběry zpaměti a kulisy stavím jak zrovna chci.
a zase střep
reparuji dnešní den
na špinavém stole
srozsypaným čajem, stopami algifenu
a přes měsíc mrtvou květinou
předtucha
zářivkově vybledlý měsíc
vyrušil rybí oko
zapomenuté vzimním spánku
přelud.
...snad v květech třešní
večerní výlety zahradou
jsou malý příběhy
ztrácím intuici
snad vkvětech třešní
v lampionu
tak líně
jako se hýbe med v čaji
představy voskových figurín
taví se ve sklepení
..s chórem v pozadí..
vzóně nejtiššího šera
odděleni tenkými blanami
chvějícími se tlukotem
ka ž d o d e n n í c h
pod víčky baletka
něco mezi stromy
pokřivilo větve
smrt podzimních ptáků
zabolela do duší
divná noc, podivná
I.
divná noc, podivná
Koleje u nádraží se vní podobaly zábradlí zMunchova Výkřiku, ve tmě jsem cítila náklonnost kběsnící hlavě, která mohla být právě tak moje, buben potaženej kůží, údery maniodepresivního krupobití. Nikdo ztěch, co spali stělem rozloženým na schodech, nevěděl, kolik těžkýho vzduchu bude muset vydejchat do rána. Plíce zkamene, studenej čas.
na šedym stropě
a náhle
nahoře Bůh.
hořela mu hlava
tak jsem pochopila pálení očí
(halucino)gen
obrazy oken se nezapomínaj
jsou vnich siluety
potrhanejch strun
vbledě žlutý laskavosti
netrpělivý puls času
vzívání bohů
zaslechla jsem úzkost času
bylo ospale
mráz skapával po okně