Boris

Boris zamračeně seděl u stolu vkuchyni. Jeho nepřítomný pohled se zastavil na kouřícím hrnku skávou, který si před sebe právě postavil. Na co to je. Na hovno.

29. 08. 2007
13
18
1917
Povídky

Matka

Výběr

Tenhle rok mi bylo dvacet čtyři let a mé matce čtyřicet osm. Co se týče mého otce, nemám tušení kolik let mu může být, protože ani nevím, kdo můj otec je. Moje matka to samozřejmě ví, ale bylo by směšné se jí ptát – teď, po tolika letech. Je to jen jméno, které nic neznamená.

16. 01. 2007
14
29
3786
Povídky

Doporučte ostatním knihu, kterou musí stihnout přečíst ještě dřív než zemřou

Kniha, kterou musíte přečíst ještě než umřeteLiteratura se píše tisíce let. Pokud bychom chtěli přečíst všechno, co se kdy napsalo o Hamletovi, nebude nám na to stačit jeden život. Musíme si vybírat - proto se zamyslete a doporučte ostatním jednu knihu, kterou musí stihnout přečíst ještě dřív než zemřou :-). Pošlete odkaz svým známým, pomozte s rozjezdem :-).

30. 09. 2006
0
1
2417
Místa, Internetové odkazy

Veronika

Ještě před pěti minutami se zastavila u svých domovních dveří. To byl bod zlomu. Tam začínal svět a končilo bezpečí. Chvíli zůstala stát, pak je ale zprudka otevřela.

30. 09. 2006
4
4
1941
Povídky

Michal

Seděl naproti a usmíval se, nevypadal vlastně nijak. Bylo mu tak okolo třiceti a proplešatělé vlasy měl vyholené.
„Vlastně jsem dělal facility machine managera, ale nechal jsem toho. “
Neřeklo mi to vůbec nic.

22. 09. 2006
3
2
1657
Povídky

24. srpna

Bylo nepříjemně brzy ráno a já stál na tramvajové zastávce. Srukama vkapsách jsem se opíral o nějaký sloupek a opatrně pozoroval ostatní ranní chodce – někteřívycházeli zmetra aby vzápětí zmizeli vobchodním centru, jiní přicházeli zokolních malých uliček a na zastávce snepřítomným pohledem kouřili svou první ranní cigaretu. Tři policisté se opodál zabrali do hovoru a zdáli se být úplně neteční ke všemu okolo nich. Mně byla trochu zima a přestože ten na koho jsem čekal měl čím dál tím větší zpoždění, nebyl jsem naštvaný.

05. 09. 2006
3
1
2135
Povídky

Martina

I.
Opět je tu ten báječný čas, kdy Martina přijede na pár dní do Prahy, aby nás všechny oblažila svou přítomností. Vědom si svých povinností, nemohl jsem odmítnout najít si čas na „pokec a na kafčo“, ačkoliv kdyby se tak nestalo po celých čtrnáct dní, které tomuto výletu zpravidla věnuje, trestem by byla jen její uražená ješitnost. Hystericky by si stěžovala kamarádkám, možná že dokonce těm, které jsou spíš moje než její, vůči mně by ovšem zachovávala důstojně uražené mlčení.

12. 04. 2006
10
2
3572
Povídky
Nahoru