Andreo, má laciná nebáseň o tobě (a laciný začátek)

sedím na lavičce v parkusámalespoň se to tak může zdátkdyž projdeš kolema řekneš siten určitě nikoho nemájenom svůj absinthvězdy už nade mnoudávno nepršíproto stále chovám v pamětijednu z tvých krátkých sukníkde byla kolem knoflíkůspousta zářea zbytek školní svačinyměsíc se pak stával jen záminkous bílým lemováním a přitažlivostípro nockdejakej feťák nám mohl závidětkdyž jsem tě učil kouřitty levný startkynedělili jsme se napůlvětší část zůstala vždy pro měa to ti nevadiloencyklopedie matematických rovniczamilovaná přání na valentýnahromady hvězd před okny mého bytuvšechno jsme házeli do košespolečnou dvacítkou prstůale teď to pro tebe znamená víca proto se začínáš ptát po našem ztraceným koši.