Písmák zemřel NOSTALGIK
Vážení,
dne 4. 10. 2021 zemřel Ing. Jiří CENEK /NOSTALGIK/.
Očista
Brzké ráno je ještě přízrakem noci.
Dívám se na světla města a v duši mám stesk.
Blikají v oknech, jako hvězdy, co ztratily lesk .
Evokují vesmír.
Život utíká
Snažíš se povstat z popela,
jako Fénix zazářit,
doufáš, že ještě potkáš člověka,
někoho, kdo má vůli žít.
Stáří
Je tu stáří,
do chvíle, než si to uvědomíš,
vše se daří.
Pohár Tvého života,
CHVÁLA PODZIMU
vítám tě podzime
i tvá nevlídná rána
mlhou a plískanicí
barevnou krásu zakrýváš
POHODA VE TŘI RÁNO
brzké vstávání je fajn
poslechnout si ticho v domě
v této brzké ranní době
je zážitek krásný
MNOHO PODOB LÁSKY
JAKO JARNÍ SNĚHU TÁNÍ
TAK MOCNÁ UMÍ BÝT
KDYŽ CLOUMÁ TEBOU V MLÁDÍ
JAKO KLID PŘED BOUŘÍ
NADĚJE
co zůstane z únavy dne
jen prázdná dlaň
pachuť v ústech
a naděje
JAK JSEM ZEŠÍLELA
Pojala jsem šílený nápad. Budu opět podnikat. To, že je mi 66 let, jsem jaksi nebrala v úvahu. Duše mladá, nápadů plno, chuť do práce velká.
ÓDA NA VAJEČNÝ ŘÍZEK
pomazlený hořčicí
velký krajíc chleba
na stole si odpočívá
šunkou protkaná omeleta
VODNÍ VÍLA ZLENIVĚLA
tolik barev najednou
modrá, něžná růžová
i bílá
co se divíš
OBYČEJNÉ PŘÁNÍ
Je možné napsat báseň o práci.
Většina řekne, ne, to stačí.
Já v nitru plesám tak,
jako by mi darovali Staromák.
SVATOZÁŘ
ve snaze vyhnout se hádce
vybíhám ven,
že je leden zapomínám
a vzápětí líbám zem
NÁVRAT
jaká bláhovost
udělat na macechu dlouhý nos
myslet si, že to na ni platí
z mysli lidí,že se ztratí
vánoce
cink,cink,cink
padá snížek bílý
děti se radují
vánoce se blíží
Konec macechy
macecha se loučí
na Písmáku končí
změnily se priority
a z krásné seňority
TICHO
V pokoji zní ohlušující ticho
unavená pohovka zírá do bílé zdi
závěsy tlumí bouři za oknem
a má duše předstírá, že spí
To jsme my, ženy
krása je tak marná a pomíjivá
přec po ní toužíme
když nějaký fešák zastříhá ušima
hned za ním běžíme
DÍVEJ SE JINÝMA OČIMA
když zlá nálada překročí mez
když blízcí nejsou ti blízcí
řekni si "jen je nech. "
když nemáš všechno hned
PROČ SI LHÁT
co dnes ve stáří zbývá
ptám se sebe sama
proč nejsem na světě ráda
když slunce svítí
POZDNÍ PLÁČ
každý večer, když uléhám v prázdném pokoji
dívám se do tmy a myšlenky nedají mi spát
každé ráno, když se v něm probouzím
myslím na tebe lásko, která nepřicházíš
POSTŘEHY
přátelství se musí oplácet
nejen brát a nedat nic
než se naděješ
nemusíš mít nic
VŠEHO S MÍROU
přemíra všeho vadí
přemíra citu všechno zhatí
jen přemíra peněz nevadí
to nás mají všichni rádi
Postesk na počátku roku
zub času
nahlodal mi kasu
když z mé huby
vyhnal všechny zuby
POSTESK NA KONCI ROKU
poslední pátek v tomto roce
namísto sněhu
smrček bez bílé pokrývky
odolává teplému větru
VÁNOČNÍ ČAS
Před pár desítkami let věřili jsme,
že k dobru změnil se svět.
"Ale, není to jenom zdání. "
Zlobilo se nás více na to,
VŠEDNÍ DEN BUDIŽ POCHVÁLEN
ráno
ještě s trochou spánku na rtech
uchopí slunce v pase a vytáhne tě ven
když za okny
SÍLA SLOVA
hra se slovy je napínavá
nasloucháš jim,nebo je čteš
i když usneš
z hlavy si je nevyženeš
STŘÍPKY
když správným směrem
pošleš po větru
byť jen střípky citu
najdou vždy svůj cíl
LEŽ MÁ KRÁTKÉ NOHY
jako šprýmař a bavič
život nestojí za nic
i když moc nevěříme
na nohou drží nás naděje
ŠTRŮDL
není štrůdl jako štrůdl
tažený je levný sice
ale je to práce více
z listového těsta
PŘIPRAVENÝM I BOLEST PŘEJE
pádící myšlenky noc nezastaví
orfeova náruč nepřijímá
slova, slova, slova
nic je neumlčí
KDYŽ ..........
když je ticho, slyším více
když je tma, za očima vidím svíce
když je zima, vidím moře
když ležím, létám
SNĚNÍ ZAKÁZÁNO NENÍ
těší mě, že hned z rána budu se smát
když nahlédnu do tvého kalendáře
vím, že budeš se bát
stáří nikomu štěstí nepřináší
MŮJ PODZIM
pod náporem slunce
mlžný závoj mizí
bobule černého bezu
barví zem svou krví
SOBECTVÍ
nenech mě odejít
nechávám tu víc, než si myslíš
své sny,
naději i to, co nevíš
NEKONEČNÉ TICHO
když ráno otevřu oči
napadá mě jen
chtěla bych umřít
proč se probouzet do prázdného pokoje
PODZIMNÍ
babí léto, krásný den
podzim budiž pochválen
jablka, hrušky, švestičky
plní naše košíčky
ZLO MEZI NÁMI
Nenávist nabírá sílu
zlolajné tlamy
otevřely své chřtány dokořán
dští síru
21. srpen 1968
zabrali nás bratři Rusové
mířili na nás samopaly
hrozně jsme se báli
oni vlastně také
ČLOVĚČE POMNI
mraky obtěžkané vodou berou dech
jako by nebe chtělo zalehnout zemi
člověče pomni
vzdálená záře blesků
POCITY
stojím na vrcholu a objímám se s rovinou
vlasy mi vlají ve větru
v mysli se procházím tou krajinou
oči mám plné světla
JAK SLUŠNOST A POCTIVOST NA BUBEN PŘIŠLA
zločin tě proslaví
ne to, že jsi slušný poddaný
krást, zabíjet, podvádět
to je módní hit
MARNÉ ČEKÁNÍ
Nikdo by neměl být sám.
"Jak to však udělat. "
Proč jsem svého muže ještě nepotkala.
Takového,
KAMÍNKY ŠTĚSTÍ
Svěží ráno
vzduch jako víno
do vyprahlého hrdla nalévá
plnými hrstmi
PŘÍTEL ČAS
vzpomínky
a roztříštěné střepy řečí
padají na tvoji hlavu
jako tašky z rozbité střechy
POZNÁNÍ
Kdysi štíhlý, slušný chlap,
dnes tloustneš ze svých lží.
Nebo je to naopak
a už ses tak narodil.
STAGNACE
Absence citů.
Jsem již taková,
nebo je to následek
mého života.
MĚSÍC
pán noční oblohy
skočil omýt si nohy do rybníka
hvězdy roní slzy
tmavé nebe vzdychá
VYSOČINA
slyšela jsem významně říci slovo
"vysočina"
pro mne nic zvláštního
prostě, krajina, jako jiná
RADOSTNÉ VSTÁVÁNÍ
courání v peřinách
už mě nebaví
to bavilo mě
když byli jsme mladí
SÍLA, KTERÁ MĚ NABÍJÍ
stojím sama uprostřed lesa
sametová tma mě objímá
a zářivé hvězdy se na mne dívají
jsem zlodějka
OTÁZKY
chtěla bych běžet
a zastavit se až na konci světa
poznat se s lidmi
co také potají
NAVŽDY MLADÍ
tvoje tvář
jako by byla ozářená sluncem
měl jsi vlasy cherubína
tělo samý sval
SÍLA PŘÍRODY
zářící koule na nebi
zvláštní má moc
zlé myšlenky odnese
když volám o pomoc
BOLEST CELÉHO SVĚTA
Proč milujeme ty,
kteří nás bijí.
Nejsme pro ně víc, než hadry,
čisté v nečisté mění.
JARMILA
tvé jméno je cítit jarním táním
je to potůček zurčící mezi skalinami
milá jsi jako květina
zbláznila jsi Viléma
MONOLOG
"Proč solíš svůj chléb mými slzami.
Vím, uplynulo mnoho let,
ale stále stejné slunce svítí nad námi.
Zažili jsme příliv, odliv,
DOBRÁ RADA NAD ZLATO
"Kdo je vinen za to,
že necítím se živa.
Ty to nevíš zlato.
Starosti, zlost a špatné zdraví,
VÁNOČNÍ POSELSTVÍ
dny letí,
jako hejno rozjívených dětí
již brzy v každém z nás
purpurou zavoní
NA CO ČEKÁME?
To vše již tady bylo.
V dnešní době slovo krize,
už vůbec nezní cize.
Tolik životů ovlivnilo.
PROČ SE ŽENA NEUSMÍVÁ
Jak se to stane,
že se žena zapomene smát.
Je to prosté,
stačí jedno neposlušné dítě
VZPOMÍNKA
bratříčku můj drahý
dvacet let tu nejsi s námi
v jediné vteřině
život změnil se nám všem
SKRYTÁ
mnoho let marně čekám
"kde se skrýváš lásko. "
tak ráda chtěla bych říkat
slůvka milující
O ŠTĚSTÍ
Proč není šňůra štěstí stejně dlouhá pro každého.
Asi proto, že každý z nás si štěstí představuje jinak.
Někomu stačí, že žije a je zdráv.
Jiný vidí štěstí v množství peněz a věcí,
ZAJÍČEK
zajíček v své jamce
spinká sám
konec jeho seance
hajný udělal
VÝKŘIK
má cenu ještě snít
když v duši zní bolest a křik
kolem tebe zoufalství
strach z budoucích let
HÁDANKA
Sonety neumím
a tak jen trochu sním
s tím,
který je se mnou vždy
VOLÁNÍ
Bylo by fajn psát jen o krásných lidech,
silných a hezkých zážitcích,
nádherných života věcech.
Kde je však brát.
REALITA
byla jedna republika
kdysi v světě první
dnes jí svíčka sotva bliká
nikdo o ní neví
Ve vzpomínkách
když jednou někoho miluješ
miluješ ho stále
může být andělem
nebo zlý neřád
"CO BUDE DÁL?"
jásvětemšel a jenseptal
každého, koho potkal jsem,
"co bude dál. "
nejen na moři
VYSVOBOZENÍ
Mohl bych tvrdit, že jsem se nebál, ale ve chvíli, kdy jsem stál na kolejích a pocítil chvění, mě hrůza ovinula jako hroznýš zatoulané kůzle. Radši jsem si sedl mezi koleje. Pražci si razila cestu svěží, zelená tráva. Ještě orosená, voněla brzkým ránem.
OTÁZKY
odpověď hledám na otázku
co skrývá se v moři myšlenek
v oblázku co leží na cestě
po které denně chodím
DOKONALÁ VRAŽDA
Starý muž ležel přikurtován k posteli, ústa zakrytá kyslíkovou maskou, v žíle zavedenou jehlu, do které mu vtékala ze sáčku na stojanu výživa i léky. Chvílemi pospával, chvílemi měl otevřené oči a zíral do stropu. Uviděl ho.
Z jeho úst se ozval divný zvuk, jakoby chtěl něco říci.
DÉŠŤ
prší
miluji tichý déšť
jakoby zavlažoval moji duši
chce se mi zpívat
PROBUZENÍ
pozvolna otevírám oči
probouzím se
vnímám úsvit
je protkán černými mraky
K.O.U.L.E./trpaslík ......
chudák trpaslík trpí
proč.
je malý
jeho křivé nožičky
JÍDLO JEDNA BÁSEŇ
růžové s bílými okraji
kotletky vepřové se na mne dívají
dychtivě spěchám
ať si je pohladím
K.O.U.L.E. / KALENDÁŘ /
Jako lidská tvář
jeví se mi kalendář
pondělí je neprobuzené
úterý otevírá oči
MŮJ DOMOV
když hledám klid
stačí projít se krajinou
cítit omamnou vůni jara
dívat se na to
SESTŘIČKA
Ještě spíš a přesto víš,
že vstoupila naděje.
Bílá a modrá jako nebe,
když v létě se usměje.
ZADÁNÍ 77. K.O.U.L.E. /VESELÉ VELIKONOCE/
Téma dnešní K. O. U. L.
K.O.U.L.E. /ANDĚL NA HOUPAČCE/
Jak vypadá anděl na houpačce.
Houpat se, to přec nemá v popisu práce. Anděla vidím, jak mě konejší a ochraňuje. Na houpačce by asi ztratil na věrohodnosti.
K.O.U.L.E. /bezzubý úsměv klavíru/
Snad se vrátí
krása prstů na klávesách,
snad melodie zazní,
když zavřeme oči
K.O.U.L.E. /BARBAR
chováš se jako barbar
bereš vše
nedáváš, jen chceš
schoulená čekám
ZRADA BOLÍ
Stála v chladném ránu na ulici a nevěděla, co má dělat. Choulila se v tenkém svetříku a v duchu se probírala věcmi v tašce, která zůstala za zavřenými dveřmi domu, před který ji kamarádka vystrčila. Měla tam teplý svetr, který by teď potřebovala. Jenže, může jít na policii a ohlásit, že jí věci někdo ukradl.
STOPY
jako na pobřeží voda stopu zanechá
do našich životů pomalu
i v šíleném tempu
své drápy zarývá zloba
Skloň hlavu
Když tě vidím, jak kráčíš po městě,
třese mnou zimnice.
Neseš se jako královna
netušíc,
K.O.U.L.E./rozpíčky/ po valašsku
Tak nevím. U vás sa možná říká "rozpíčky," ale u nás na Valašsku tomu říkáme "rozpéčky. " To sa týká všeckého, co sa rozpéká. Hlavně pochutin.
Zpráva odeslána
pramínku stříbrný
hrající barvami duhy
při jarním tání
posíláš zprávu
K.O.U.L.E. /Sokolovna-fitnes/
sokolové staří
mládí se vám vrátí
zacvičte si
i když dech se krátí
UMĚNÍ STÁRNOUT
chtěl jsi vyrobit elixír
začal jsi chřadnout
touhou být stále mladý
začal jsi stárnout
"K.O.U.L.E./krabička cigaret/
krabička cigaret
moje blaho
pro jiného jed
všichni sejdeme se jistě
VZPOMÍNKA NA PRVNÍ LÁSKU
Jako řeka blaženosti
tekoucí snovou krajinou
tak plynou vzpomínky na tebe
moje první lásko
JAK USKUTEČNIT SNY
Ještě tma, noc již ne,ráno se probouzí do šedi dne. Probírám se ze snů,které asi zabloudily. Novou touhu začít jinak,probudily.
Ve snu je můj život plný radosti,
štěstí, lásky, lesku.
PO VÁNOCÍCH
prskavky na stromečku dohořely
jablíčka na míse ztrácí šťávu
vánoční radosti i splíny
opouští naši hlavu
RADOSTI VÁNOC
Štědrý večer přede dveřmi,
radují se děti, muži.
A co ženy.
Proč při rčení
VÍTR VE VLASECH
krásnou a romantickou chtěla jsem být
vítr ve vlasech chtěla jsem mít
však Bůh měl se mnou jiný záměr
velmi rychle činil závěr
MŮJ NESPLNĚNÝ SEN
Aspoň chvíli bez smutku a beznaděje.
Ta myšlenka provází každý můj den,
vyhání mne mezi lidi, ven.
"Proč nemohu zažít
ČAS
Čas pádí jak splašený kůň,
"stůj živote. " marně volám,
"ještě neudělal jsem vše,
co jsem si naplánoval ".
BARVY
Žlutá, zelená,
oranžová,hnědá i červená.
že nevíte, co chci říci.
"Nu, přece,
SUSHI
Různé druhy suši
Seděly jsme s přítelkyní u McDonalds a dopíjely svoji odpolední kávu. Přemýšlela jsem, co s načatým odpolednem, protože na návrat domů bylo ještě brzy. Být celé odpoledne sama doma, to mě vůbec nelákalo.
Jak jsem se tak dívala na nepřítomně se tvářící přítelkyni, vzpomněla jsem si na inzerát, který jsem viděla v novinách a který zval na návštěvu nově otevřené sushi restaurace v našem městě.
SLIBY,CHYBY
když s láskou špatně nacházíš
octneš se sám
zůstaneš žebrákem na stáži
nic nenaděláš
POZDRAV VÍLY
ranní víla odkládá ničivé šípy léta
mlžný závoj odhaluje
a stráně za oknem
barvami podzimu ozvlášťňuje
RUB A LÍC
Takový je život
dnes jsi dole
zítra nahoře
dnes se směješ
skákalpes
skákal pes přes oves
přes pokosenou louku
šel za ním hospodář
za krkem hejno brouků
JEN JAKO....
květy mandloní
v broušené váze na stole
vypadají jako živé
ale nevoní
BRÝLE PROTI SLUNCI
oslnivé slunce nutí
nasadit si tmavé brýle
využiji této chvíle
a zbarvím šeď svého žití
SNY JSOU ZVLÁŠTNÍ
krásný sen dnes zdál se mi
jeho oči zpytavě na mne hleděly
byla jsem nesvá
on mladý, vlasy kučeravé
O ŠTĚSTÍ
náhoda je
když na chodníku najdeš štěstí
uchopíš ho do rukou
a zatneš pěsti
OSLAVA VÍNA
škála krásných barev podzimu
maluje hrozny vína svým štětcem
rána plná rosy a velikost mozolů
snoubících se s potem
HOROR
tma bez konce
rozevřela svá chapadla
postava klopýtá
ruce vztažené
PROČ?
myšlenky padají jako hvězdy v srpnu
nezáří
jsou plné bolesti a smutku
"Bože, proč. "
KNIHA
když do rukou vezmu knihu
naráz jiným jsem člověkem
ba i bytostí
podle libosti spisovatele
PRVNÍ LÁSKA
ráno třpytící se kapkami rosy
zkrášlilo chodník okvětními lístky růží
připomnělo mi dětství
svaté přijímání a boží tělo
VĚJÍŘ
krásné dámy
ohnivé flamengo
krvavá corida
to vše je skryto
VEDRO
Vánek, ten ztratil se v dáli,
nepohne se ani lístek,
slunce jako na poušti pálí,
zvířatům bere vodu z misek.
POD POVRCHEM
myšlenka zapeklitá
pod povrchem skrytá
tiše kmitá
spáti mi nedá
PTÁM SE HVĚZD
noc dýchá těžkou vůní jasmínu
k nohám padají vločky květů
a city jsou tvrz nedobytná
když hledám padající hvězdu
POUPĚ
osamělý keřík růže za plotem
moji pozornost poutá
poupě s lístky něžnýmijako sen
zářící červení a okrem
TABÁČEK
Rodiče kouřili tak,
že zápach cigaret
přehlušil i vůni jídla.
Máma vařila nám s láskou,
Krása Norska
Ledové pláně Norska
ty miluji
odráží slunce
a ubohost lidstva
KDYŽ CHYBÍ ODVAHA
Chodím lesem,
brodím se travou, vřesem,
pátrám po snu z dnešní noci,
co plný byl naděje.
Poselství Oldjerryho
A vyšlo slunce nad oblohu,
aby mou duši potěšilo,
nebe na zemi,
pro mne vytvořilo.
ROZPORUPLNÁ
Prázdnota
Nač vstávat, když duše bolí,
kalné ráno ji nezahojí.
Samota doléhá hustá, plná smutku,
JINÁ PODOBA LÁSKY
Začínala polykat špinavou vodu. Chutnala po pivu. Už neměla sílu, aby se snažila vymanit ze sevření jeho ruky, která její hlavu tlačila do dřezu, ve kterém vymývala sklenice od piva. Stál nad ní ve výčepu její hospody a zdálo se jí, žeji v té odporné vodě drží stále déle a déle.
MOJE NOVÁ RODINA
Není nad vzácná setkání s přáteli.
Zapomeneš na všechna příkoří,
zase jsi člověkem,
někomu na Tobě záleží.
INZERÁT
"Dát, nedát,
dát si ten inzerát. "
Toť otázka, co trápí mě napořád.
Sama jsem a nechci sama být,
ZAPOVĚZENÉ POCITY
Do cirkusu si zašla po mnoha letech. Byl to jen takový okamžitý nápad, když viděla maringotky a volně pasoucí se poníky na place, kde se většinou "světští" usídlili na dobu, kdy se konala jejich představení. V jejich městě pobýval cirkus poměrně často, ji to však nikdy nelákalo. Vlastně, ani jako dítě to nepovažovala za nějakou zvláštní zábavu.
KDYŽ DÁMA RÁNO VSTÁVÁ
Ráno, raníčko,dáma vstala,
při pohledu do zrcadla,
do postele opět spadla.
Když se zvedla, zbledla.
MARNÁ SNAHA
Nové jaro, nové ráno,
pod oknem začíná
magnolie opět kvésti.
Jsem starší o rok,
MYŠLENKY
Jsem baletkou na tenkém ledu manželství.
První měsíce strčila bych do krabičky.
Byly hezké,
nevydržely však nápor všednosti.
ÓDA NA STEAK
Někdo sní o lásce,
někdo o lepším životě,
já už nesním o ničem,
potěším se jenom,
říkanka pro děti
holčička když ráno vstává
pohladí ji máma
umyje si očička
na stole je kašička
SVÁTKY JARA
větvičky něžných kočiček
vrbové proutky nad vodou
svátky jara vzkříšení
volání života slyšet je
JARO
jako šípy ze zlata
paprsky slunce k zemi míří
jako diamanty
padající z rozevřené dlaně
KDY "ČAS" NENÍ PÁNEM
dáma s labutí šíjí
účes přebohatý
zdobený čelenkou
třpytící se perlami
Když odchází poeta ...
Kam zmizel ten poeta
utekl snad do světa
naslouchat již nechce
nářkům stařeny vetché
Svět vět
stáří také tvoří
svět vět bez konce
nikdo s námi nehovoří
naše žití zapotřebí není
Mateřská rada
dceruško moje
děvčátko zmámené
tvé slzy marné jsou
muž, jehož miluješ
JARNÍ TÁNÍ
něžně zelené stonky
derou se špinavým sněhem
modrým pírkem
vánek pohrává si
PLÁČ ZAPOMENUTÝCH
Tolik bolesti nosíme v srdci,
že zabila by celý svět.
Proč.
Zapomněly jste,
NESPLNĚNÁ TOUHA
jako kapka medu chutná
každá vteřina
kterou mi dáváš
květiny plné nektaru
JAK ZAHNAT "HLAD"
tvůj hlad nic nezažene
smutek a beznaděj
k šílenostem vedou
řeči "že zase bude hej"
RAKEV JE PŘEPYCH
Nahá jsem přišla na svět
nahá chci také zemřít
proč zbytečně strojit rakev
proč ničit stromy
ŽIVOTADÁRNÁ VODA
Tytam jsou stříbrné vločky sněhu.
Skryty pod příkrovem špíny,
ztratily svou něhu.
Svět vrátil se zpět k šedi.
LÉČBA ŠOKEM
Zažila jsem setkání, které mi dalo tolik pozitivní energie, že mi snad vydrží až do jara. A tak by to také mělo být. Musela jsem sice cestovat dvě hodiny autobusem, ale byla jsem odměněna setkáním s lidmi, kterých si vážím a kteří pro mne mnoho znamenají. Dokonce mám pocit, že jsem v nich našla svoji novou, ztracenou rodinu, a to pro mne znamená mnoho.
NÁŠ SOUSED VTIPÁLEK
Rozhodli jsme se, že si postavíme chalupu někde na samotě u lesa. Bydleli jsme ve městě a tak jsme hledali klidné místo. Našli jsme. Měli jsme pouze jednoho souseda a tak jsme se radovali, jak si budeme o víkendech užívat pohody v přírodě.
MOŽNÁ .....
Snadnáhoda to byla,
co nás svedla ve chvíli,
když jsi se cítila osamělá.
Možná to osud chtěl,
NADĚJE
Tak, jako člověk,
probírající se z nemoci,
tak vstává zimní den.
Noří se ze tmy noci
Otisky tvých nohou
Kráčím ve stopách tvých nohou.
Zlomená stébla trávy,
ranní rosou zavlažená, zradila tvé přání.
Vedou mne k tobě, aniž bys to chtěl.
Víc, než malé množství
Chceme všeho víc,
než malé množství.
"Dáváme tolik,nebo méně. "
Odpověď nalezneme,
Noci beze snů
Za okny tma černá, myšlenky spát nedají.
"Proč jsem na světě. "
To ptám se sama sebe,
když v duši žádný cit,
SNÍŽEK
zelené větvičky smrkůstříbrné vločky postříbřilynejen lidé radují sei příroda čekala na tu chvíli
při pohledu z oknaocitám se v královské říši stromy oděné ve sněhový šatjiž nebojí se nástrah paní zimy,nezničí je kat holomráza na jaře probudí seopět plné sílyaby nás potěšily
Vánoční trhy
Dnes na náměstívánoční trhy věstí,že zas bude lidí víceco dostanou se,peněz nemajíce,do neštěstí.
Všeho co hrdlo ráčí,jen peněz málo,stačí tak akorátna párek a na svařák. Ostatní jen okem shlédnou,závistí nad vším blednou.
Také ráda koupila bychmilým dárky,mám však jen na pohádky,v mysli uchované.
ROMANTIK / VÁNOČNÍ VZPOMÍNKA
Když dnes vzpomínám na vánoce, vždy se mi vybaví, jak jsme se těšily, my děti na to, že dostaneme také pomeranč. Byly jsme čtyři a tak se rodiče měli co ohánět. Navíc jsme žili na vesnici a tam se pomeranče moc nevedly. Dárky bývaly veskreze potřebné, nikoliv radostné.
Zimní čas
Zima v blátě utopila svoji krásu,
svůj bílý háv o zbytky listí otírá.
Dala snad opět možnost jaru,
či navždy zůstala v zimních krajinách.
CESTA K SRDCI
jsem si jist svými city
"nevěříš. "
položím srdce své na zem
mezi spadané listí
iluzionista a iluze
co udělá iluzionista,
když ztratí iluze.
jak je to vlastně s kouzly?
řeší své problémy kouzelník kouzly.
je to jisté?
když si koupíte lodní lístek,
jste si jisti, že lodivod
zná vodu i loď.
ŠÁŠA STRÝČKA JILJÍ
Šášo,šášo,dej si klid,ubohý jsme český lid.
Dosti na tom,že nás ničí,naši hodní politici. Šášou je tam skoro každý,ať je mladý, nebo starší.
Koryta si hlídají,nezabrání tomu strýček Jiljí, ani nadávky a bída lidí.
VÁNOČNÍ
Proč dávat dárky,když city, jen na chvíli,vrací se z celoroční války.
Proč ctít tradici,když falešný je citi úsměv na líci.
Oslav svátky cestou lesem,radostí,která vstříc se nese k srdcím těch,které máš rád,jen nevíš, jak to říci. Jako dárek vrátí se ti zpět,chvalozpěv tvých blízkých.
FANTAZIE
Chci zúčastnit se hostiny vyvolané pouhým slovem,slyšet šeptat verše,jež ze rtů plynou,jak korálky, jen tak rozsypané.
Chci vidět moře tam,kde ho vidí on,ztotožnit se s ním,probudit fantazii. . Chci stát se mořskou pannouponořenou do vln,nasycených jeho myslía zažít přitom pocit, že mohu mít vše,po čem dychtím.
MOŘE
moře úzkostimoře špatnostíto provází můj životod útlé mladosti
fantazii dítěteschovávám si v dušijsou však chvílekdy si říkámzda se to ještě sluší
hledám moře nadějesnad se ještě dočkámmožná ještě někde jeto co stále hledám
úvaha o počasí
Uvědomuje si Číňan v Česku,
jaká je dnes čina venku.
Rada do života
Chce-li žena užívat si
s jednookým hadem,
nesmí svého muže krmit,
musíponechat ho hladem.
HÁDANKA
Co udělá lední mědvěd,
když uvidí eskymáka,
jak jí eskymo.
Nenechá si ujít oběd,
MAZLÍČEK
náš domácí mazlíčekje už sice dosti starýjmenuje se Bertíčekkdyž páníček baštu chystáa nechrání si gulášekv okamžiku po talířirejdí pejskův jazýčekkousky masa bleskurychlemizí v jeho tlamičce
na paničce požadujehladit stále kožíšekpolechtat chce nožičkuočičkama střežíkaždou její chviličkuhlavičku jí nastrkujea panička neodolávyhoví hned miláčkovichlupatému klubíčku
je to láska oboustrannákaždý štěstí odnáší siať je to pán,nebo panís pejskem nejsou nikdy sami
Když princezna sní
princeznička mladáráda by se smálaprotože však princenepotkala ještěkouká smutně z oknado závojů deště
v představách na bílém konis princem po polích se honí
začne usmívat se v duchujak krásně šaty za ní vlajínemá ani tuchu,že za prince ji neprovdají
táta s mámou kují piklejak zakázat jíprince
KOUZLO
za léta svého života naučila se mnohéneradila jí mámaneučil ji tátachvílemi jejich ztrátanutila ji volat o pomocnevěděla si radyulicí pohlcenahledala kamarády
našla jenebyli však ti pravíneradili dobřepřesto všemu věřila "proč. "jinou rodinu nemělanerozpoznala ležaž po letechv určité chvíli prozřeníobjevila sílu vzděláníbyla to práce, ale i kouzlojež změnilo zlo v dobroa způsobem nevšedním
její život naplnilo
BUDOVATELSKÁ
Levá,pravá,levápochodují v řaděbudoucnost je němáminulost je nedoběhladívky lepéspravedlnost slepábudují státpotichu přecza polibek sektza peníze celápíseň písnízpívají si z plna hrdlapři budování světa.
VAŘEČKA
Obyčejná,vyrobená ze dřeva,nad sporákem visí. Nic ti nevyčítá, nezlobí se,že ji nevidíš. Když však začneš,ať se snažíš sebevícchceš-li se dobře najíst,ruku po ní vztáhneš.
Všemi chutěmi nasycená,stokrát použitá,pokaždé jinak chutná.
"K.O.U.L.E. / OPONA"
tvé sliby chutnaly po lékořicinaslouchalo se jim krásněuž nejsem sto dnes říciproč mě napadaly básně
jako Cyrano na jevištiklobouk odhazuje v dáltak lehce ze rtů splývaly tia já zírala jak Tomáš nevěřícízatím co ty jsi se bavil radostně se smál
na mém zvonku občas i dnes prstoklad si zahraješmarně se snažíšuž nenajdeš tu holkuco sežrala ti každou lež
opona spadlaodhalila tvoji pravou tvářpro mne ztratila již dávno svoji svatozář
"K.O.U.L.E. / POVĚRY"
to se mi zas povedlohrůzou na zemspadlo mi zrcadlodalších sedm letčeká mě trest za to, že na sebe se dívám
běžím honem venpo kominíkovi se shánímvytlouci trest štěstímo to se snažím
běda mi, bědačerná kočka také cestu hledájiný nápad nemá,než přes moji se vydat
bezedná smůla se mě chytlanezbývá než vrátit se domůroztřískat co se dáhlavně hodně střepůto zažene ji do kouta
ČEKÁNÍ
Na tebe čekám naděje,až přijdeš a utišíšmé srdce splašené, jež nedá mi spát. Již nechci senoc co noc ptát,"chci tak mnoho. "
Je hříchem toužit,hledat v očích jiskření, kráčet v ústrety něčemuco rány vyléčí,co vymyká se rozumu,chtít slyšet hezkých pár slov.
Naděje,ty umíráš vždy poslední.
MAKEUP
Každé ráno se mořímudělat z ksichtu obličejo to se snažímuž zmáhá mě ta námahadává zabrat mým očím
makeup je jen vnější fasádaať stylisti vlezou mi na zádajá věřím jen v lidskou dušité jediné to bez makeupu sluší.
"K.O.U.L.E. / Zážitek"
chvíle podvečernís nostalgií v srdciprobírám se albemhledám vzpomínkyvonící dávným štěstím
foto z prvního přijímánízavonělo kapajícím voskem
jsem opět tím děvčátkemse světlými vláskys věnečkem bílým na hlavěa zdobenou svíci v rucev princeznovských šatechsplývajících až na zem
při pohledu na ně opět cítím očekáváníjež plnilo dušičku dítěteneskonalým blahemvírou v dobro a vše krásnév kostele plném květinkde tvářili se všichni šťastněspojeni posvátným okamžikem
"K.O.U.L.E. - pro múzu"
každý den marně volámKalliopé neslyšíletí nad mým domemslzy jí kanounad marnou mojí snahoujejí ruce zesláblé tabulku s rydlem udržet již nemohoua padající nástroj zarývá se do hlavykde rodí se šílené mé nápady
snad pohár vína pomohl bykdyž je duše línámúza opojená vínemby se unavilausedla by ke mněhlavu pohladilavdechla myšlenkukterá by prozradilajak pustit slunce venjak žít s úsměvem
"pohádková K.O.U.L.E."
Pan Rudolf byl noční hlídač. Každou noc procházel ztichlou fabrikou, prohlížel každé zákoutí, dával pozor na to, aby noc proběhla v klidua do továrny senedostali nezvaní hosté.
I dnes, jako obvykle, procházel nádvořím a najednou uslyšel slabounké zvuky. Jako by mňoukala kočka.
Když jsem smutná
Kde najdeš více,než v písmákově sbírce. Když smutním,otevírám jeho stránky,starosti každodenní ztrácejí se,vracím se do pohádky. Chvíli se vznáším,chvílemi je mi nevesele, jak slovo za slovem však plyne,zbavuji se beznaděje.
Lásce a všemu kolem ní,to učím se od ženy,jež miluje život tak,že mohla by ze sebekaždému kousek dáta zbylo by ještě dosti pro toho,kdo lásky je prost.
"VOLEBNÍ"
Bylo po poledni a já jsem jako jindy odcházela od mámy. Navštěvuji ji denně mimo víkend, kdy odjíždím na chalupu, abych jí posloužila. Je nemocná a některé úkony už sama nezvládá.
V ten den bylo hezky, ale velké vedro, které mi nedělá dobře.
"K.O.U.L.E. / SOCHA"
pročítám zadáníznova a znovaváhám uvěřit co do mysli, při představěbezhlavé sochyve staré zahradě,se mi vkrádá
ta socha mé tělo jestu nohou leží hlava"je moje, nebo ne. "mysl má váhánechce se vzdátibez bojevšak krutá je pravdata hlavaopravdu patří mněpro dnešekvšech myšlenekse vzdala
SLOVA
Svá slova vázala jsem do kyticeplatné to nic nebyloměla jsem je nechat volnésnad by se mi dařilo
když si s nimi hrajunechce se jimkdyž myšlenkám je kradupředem vím, že prohrávámptám se marně sama sebe:"jak probudit fantazii tam, kde slyšíš jen svůj hlasa kde se nic neděje. "
PRVNÍ DOTEKY
probouzím se s pocitem,že nacházím se v jiném světě
dávno ztraceném,zapovězeném
obojí, realita i senspojily se v jednoto zlé i krásné zároveňmě silně udeřilo
symbióza bolesti i něhyvystrašila mě, vydána jsem všancvšem svým skrytým myšlenkám
"K.O.U.L.E. / HNÍZDO
kráčím chrámem lesa
najednou, jako když vystřelípraskání větviček udeřízvedám hlavua v poslední chvílina stromě zahlédnurezavý kožíšek veveřínetuší, že její úprkpřed lidskou havětízničil domovmladému ptáčeti
balada se nekonátrosky prázdné jsouobyvatel jejichkřikem sojky vylekánvzlétl včas a s radostínebeský brázdí oceán
NADĚJE V KAPCE ROSY
podívej se na kapku rosyjež se třpytí v trávěkdyž dotkneš se jístane se drahokamemna tvé rucev němž odráží seranní slunce
to vše a ještě víceo ní říci můžešbyť obyčejná zdá sepřec plná krásykaždé ráno se vracíjako příslib naděje
MARNÉ HLEDÁNÍ /SuperStar
marně hledámněkdy víceněkdy méněčím která báseňzaujme mě
chci probrat k životuhrátky lásky utajenékde však vzít živou vodupro srdce zatvrzelé
výkřiky hvězdsvítící měsícmodré nebeta slova už dávnonejsou pro mne
proletěla kolemjak amorův šípkterý schválně mířil vedlepro toho kdo nehledáanděl láskyna rozdávání neměl
"K.O.U.L.E." / Háber - VŠEDNÍ DEN
Pro každého je všední den něco jiného. Pro mne je to v poslední době nové zrození. Alespoň to tak cítím. Nejsem si jistá, co se bude v následující vteřině dít a proto je pro mne každý den novým zážitkem.
"K.O.U.L.E" / ADRENALIN
Byl červenec. Horko jako v pekle, slunce pálilo, jako by si dalo za úkol zničitvše živé. Vracela jsem se autobusem z města, ze zaměstnání. Vystoupila jsem na zastávce na konci vesnice a dala se na cestu k naší chalupě, která stála o samotě, vysoko nad vesnicí.
K.O.U.L.E. / "RUMBA V ČERVENÉM"
Když vešla do galerie, ihned ji ten obraz upoutal. Zastavila se před ním a nemohla odtrhnout oči od těch čar, znázorňujících vlnící se siluety. Smyslná červená na pozadí celého plátna podtrhovala atmosféru evokující vášeň, lásku, pohyb, radost. Podívala se na název obrazu.
DIANĚ
Tys anděl v ženském těle ne, to není rouhání tvá dušeje čistá každého tvá slova pohladí neublížíš, nezlobíš se jsi plna lásky ke všem lidem a tvoje víra v dobro dává sílu tvář slunci nastavit dokáže probudit cit kde již dávno není v hloubi duše skryt vyburcován tvými slovy navazuje na přetrženou nit
je krásné být tvou přítelkyní těšit se z tvých slov vědět, že na mne někdo myslíkdyžje mi těžkokdyž má ústa mlčímysl sténáty jsi ta která umí bez podmínek dát co nezažila jsem již léta pocit, že nežiji na konci světa a že se mohu ještě smát
PŘÍRODA
když jsem byla mladázeleným osenímbrouzdala jsem rádanohy v rose omývalanad krásou přírodyu vytržení stála
jednoho ránakdyž jsem opět v rose nohy omývalaze zeleně vyloupla se "světe, div se. "mužská zádarukama ženskýma omotanáobě těla naháve zběsilém rytmu rozhoupanánevěděla, že pozoruje jepanna
zrudla jsem a s myšlenkou"kdo takto brzy z ránalásce oddává se. "běžela jsem domůdech sotva popadalatak byla jsem plnátěch přírodních dojmů,že jsem i mámu vylekala
SNĚNÍ
Snění je krásnékdyž život utíká beze smyslunahradí ti štěstínabídne něco ze svých zítřkůbyť ze snůjež snil jsi kdysinenajdeš ani nitkudává ti sílusnést život takový jaký jebrát vše beze zbytku.
Ovoce naší zahrádky
I po letech vnímámchuť jahod a malinnektar rozmazanýv mojí dlanichutnal tak sladcejako léta mládí
ztělesněné léto v lukáchna podzim jablkarubínová i žlutákdyž stávala jsemv zahradě našíobjímala mě vůněnádherná.
"akrostich" PLES
Pánové a dámy, radujte se, večírky začínají. Lásce dveře otvírají, volnost svádí k hříšným hrám. Energií muži srší, ženy dekolty odkrývají. Slabosti jsou přednostmi, noc patří jenom vám.
JITŘENÍ
ráno jako jiné, všednívolají povinnostinajednou bolest a potem čelo zbrocenénutí mé srdce v šíleném rytmu tloucilavička pode mnou ztrácí stabilitumyšlenky drží se života zuby nehtyjitřeny strachem ze smrti říkají"volej záchranu,jinak skončíš v náruči její. "
Když znovu otevírám očizjitřené smysly vnímajímladé muže v červenémjak nade mnou se sklánějíodváží mě na nosítkáchvstříc novým nadějím
RADOST
něžná, bílánevěsta špalírem kráčík oltáři vedenaotcem svýmv ústrety milému oči jí září radost v úsměvuv každém hnutí tělajakoby říkala
"jen tobě drahýtouha má patříruku v ruce vstříc půjdeme všemu dobrému i zlémukaždý náš den bude nádhernýnaplněn štěstím anašimi snyaž k zbláznění. "
.
POUTA
Prvotním hříchemsvazuje Bůh Adama a Evuodívá je v rouchoráj ztrácí se v nedohlednuOsud lidstvado rukou nezkušených dán odráží se v apokalypse světa"On" však nezasáhne tamkde slyšet není jeho věta"Člověče pomni, že na světě nejsi sám. "Utrpení, hlad, strach i zášťslyšet je ze všech světa stranto jsou pouta slabýchnechceme slyšet jejich pláčnejvyšším pánem stal se mamonto nejlepší je nyní hráčTouha po šťastném žití nadějí je posledníco pohání lidstvo k bytíAnabázi štěstí naplnitposlechnout slovo Božía chovat se k sobě jako lidi.
"KOULE" - Bludičky,světlušky,jiskry.../Ohnivé sny
rej jiskerbludičky ze sna probudil ohýnek vzlínající ohňostrojem zase bylsvatojánský oheňtu chvíli přiblížil ************sen o vlajícím šatě divytančící mezi plamenynabývá konkrétní představyzpovzdálí přihlížíšjejí stín objímášchvílemi ji nevidíšomámen představamiuléháš do trávysvětlušky do tmy odlétajía ty víšpřes svatojánský oheňskočila právě ta jedináo které sníš.
CHMÝŘÍ
Když jsme byli mladíbylo hezké říkat ti"milý můj,chmýří na tvé bradětak krásně šimrá,hladí moje tváře"doma chodili jsme nazíjeden druhého se dotýkalive vášnivé touzednes, do kašmíru se halímchmýří raší pod mým nosemtobě šediny prorůstajínepěstěným vousema vášeň ztratila se v dáli.
KALENDÁŘ
kolik očekávání radostizklamání trpkostivzbuzuje v náspohled na kalendářkaždé jméno vytesánov něčím srdcinezapomenutelněbolestněradostnětěch písmen párjeví se každému jinakpro někohovzpomínka vzdálenáslzami smáčená tvářvzbudí-li úsměv přidá k ní svatozář.
STÍNY
Večerní nálada pokojesamota dýchá ze všech koutůjen televize blikáobraz beze zvukuza oknem lampa na chodníkužaluziemi prosvítájako spadlý měsíc z nebebílá kouleposel nočního tichašepot myšlenek neodbytnýchprostorem plujese stíny na stěnách se snoubíchvíle, kdy člověkvzdává se bez bojez kráterů bolesti tryskají slzysamota vítězísměje se bezzubými ústy.
NÉREUS
Slunce padá k obzorua vlny příboje,jež omývají zátoku,zlatými odlesky hladí. Ve vodách modrýchhejna rybek si hrají,na břehu moře skotačí děti,zatímco jejich matkysvé muže vyhlížejí. Loď obtěžkaná úlovkem,domů se vrací. Chrání ji bůh vod,Néreus-"Mořský stařec,"převtělen v delfínave vodě vyskakujea námořníky zdraví.
"MARIE a PÁJA"
Hurá, sláva,vyskočily právě,kdo. No přece Marie a Pája,když vítr podrazit chtěl je hravě,povozit na uschlém listí,výskokem to obě jistí.
Tvář nenávisti
zlá, pokřivená hubaslova zlolajnáoči vyvalenétak vypadá nenávistpodle mneproč dostává se jí těm,kteří všanc dávají svoji důstojnostmrhají náklonností i siloupro tyjež kdysi milovalinechtíce je navždy zavrhnouttoť odměna za slušnost.
Kdy se z matky stává divoká šelma
Jsem člověk ve své podstatě velmi mírumilovný. Vydržím mnoho, pokud mne ovšem někdo, nebo něco štve hodně dlouho a nelze se domluvit na nějakém kompromisu, zuřím tak, že mám, jak se říká "červeno před očima. " To se pak přestanu ovládat a dělám věci, které někdy nelze ani pojmenovat. Snad i proto se ze mne stal zapřisáhlý abstinent.
SKALISKO
Scénář:
místo děje:-Čertova stěnana Vltavě
období:- pozdní léto,zamračená obloha,před deštěm.
postava:-starší žena,sportovně oděná,na zádech batoh. Stojí na skalisku,které trčí nad srázem. Nebezpečně se kymácí.
MAJÁLES
Vždy jsem záviděla studentům, že mohou slavit příchod máje tím, že pořádali "Majáles". Za socialismu však byl tento způsob zábavy studentů zakázán, protože někdy byl veden jako protest proti stávajícímu režimu. Jsem proto ráda, že dnes je to jinak a "Majáles" se stal festivalem studentů,oslavou přicházejícího máje, prezentací jejich dovedností, radosti a veselí. V našem městě se stává tradicí.
"KOULE TROJBOJ" - POPRAVA
V denním tisku jistého amerického městečka ve státě Utah, byla otištěna reportáž o popravě dlouho hledaného masového vraha, která byla vykonána toho dne o půlnoci a to smrtící injekcí. Jako vždy, byla doprovázena demonstrací aktivistů, bojujících proti rozsudku smrti. Patrik Byerr ,původně souzen za distribuci drog, byl paradoxně usvědčen vlastní rukou psaným "Deníkem zabijáka", který byl nalezen při domovní prohlídce, nařízené pro podezření z prodeje drog. Na základě této skutečnosti , mohlo být ukončeno pátrání po čtyřech pohřešovaných ženách.
"KOULE TROJBOJ:" JAK SE SEZNÁMIT
Pohledný mladík, jménem Jarda, otevřel dveře své oblíbené hospůdky s myšlenkou, že dnes musí sbalit nějakou krásnou babu, nebo se z dnešního dne, který probíhal v práci ne zrovna nejlépe, zblázní. Tomu mohlo zabránit jen a jen seznámení s nějakou ženou. A nejen seznámení. Samozřejmě i to, co většinou po seznámení následuje.
"KOULE TROJBOJ" - TOUHA
"Pojď za mnou můj milý,je to poprvé a naposled,co lůžko lásky nachystánopro nás dva tu jest. "K otevřenému oknu mé oči hledí,záclona větříkem povlává,předává tvoji vůni,jež tělo plné vášně znamená. Díváš se vzhůru,lkáš nad našim osudem,zatímco já,opřená jen o svoji touhu čekám,že za mnou přijdeš. "Copak to necítíš také.
MAGNÓLIE SOULANGEOVA
Růžovobílá, vznosnástojí tu jako královnaco na svatbu se chystámagnoliebez listů přec oděnádo krásných květůpomalu je otevíráranní rose nabízí svá ústaaby se osvěžilav celé nádheřejarní den přivítalajako rytíř ve zlaté zbrojivelký keř zlatého deště opodál stojíjejí velké květy před nájezdy nenechavců hlídáa oba snoubí se ve zvláštní krásejíž příroda nás obdařila.
RITUÁL
Ležely před ní na stole, dva překrásné kousky kančí kotletky, již vykostěné, vcelku,odblaněné, růžovoučké. Z mladého divokého kanečka. Mazlila se s nimi, hladila je rukama a šeptala jim tiše : "teď vás natřu kořením, které je obestřeno tajemstvím, jež znám jen já a vím, že je milujete. Opeču vás na dobrém másle a naložím do strouhané mrkvičky,celeru a petržele s malou troškou čerstvého zázvoru.
PÝCHA
Pýchu prý v sobě velkou mám. To bylo mi řečeno včera. Z úst kamarádky, které si vážím, zazněla ta slova, když jsem se jí svěřila se svým trápením. Není to pravda.
JARNÍ VOLÁNÍ
vyjdi ven, člověčezvedni hlavu vstříc sluncinadechni se jarního vzduchupohlédni na kvetoucí keřevěř přírodě, ze které jsi i ty vzešela ona pozve tě do lůna svéhoaniž by cokoli žádala bude ti dobřepocítíš změnupříliv energieco volá tě zpět k životu bez nároku na odměnu.
RADIKÁLNÍ ŘEZ
to je přesně ta mezkdy se rozhoduješo novém životěkterý chcešjde jen o tozda to zvládnešči znovu podlehnešjako slabochkterý utečekdykoli ho čekáradikální řez"a vo tom to je. ".
ZAHRADA
Jarní rozkvetlá louka se zelenou trávou znějící modrými zvonky teplým deštěm osvěžená nejkrásnější je zahradoubílými kopretinami a vlčími mákysvádí k hrám již zapomenutýmkoberec posetý sluníčky pampelišekvůně levandule a mátynutí tě lehnout si do zelené trávymetat kozelceválet sudydělat prostě hloupostijako bys stále byl mladý ta boží zahrada odměnou je pro toho kdo umí se těšit z prosté její krásy.
STUDNA
křišťálová voda co ve studni se třpytíživotodárná dává ti sílu k bytíchraň ji proto jako drahokambez vody nejsi nicbyť bohatý vším jinýmnemáš-li jizemřeš stejně jako kmánstudna zapoměnízmírní bolest tělakrásné sněníutiší i běsnění dušekterá zemřít chtělastudna nadějív mládí plnávyschlá věkempomůže ve stáříbýt opět mládstát se člověkemdávajícím štěstíblízkým i svým dětemstudna věděnízavede tě do krajin vzdálenýchdá ti poznat obzory netušenéa když předáš je těmco po moudrosti toužíctěn budeš navždy.
Můj horoskop na dnešní den
Můj dnešní horoskopdává mi radu:"humor léčí,dopřej si srandu. "Jak mohu se smátnad smutkem matky,jejíž batole,zadusilo se zvratky. Smích přechází měpři představě, že sněmovnu čeká drama,po páté již naší vládě,zvoní hrana. Úsměv mažu ze rtů,jakož i přeposlaných od kamarádůkupu žertů,Windows - radost má jediná varuje virus náš operační systém,zabije.
BARVA NADĚJE
Modrý blankyt s rozevlátými křídly motýlaviděla jsem nad sebouležíc na zelené trávěcoby malá dívčinas otevřenými očimasnila jsemněkdy stříbřitě prosvítala i křídla andělaa já byla šťastnámodrá mou barvou zůstávánosí mi nadějidívaje se do dálkyvidím blankyt nebe vzdálenývzpomínám na dobybezstarostnébezbolestnéplné štěstía rodinné pohody.
"VĚCI MEZI NEBEM A ZEMÍ"
Měla jsem o jedenáct let mladšího bratra Jana a protože otec od nás odešel, když měl bráška dva roky, vpodstatě jsem ho vychovávala já, protože máma byla jednak v práci a jednak měla jiné zájmy, než starat se o své děti. Je to kruté, bohužel to tak bylo. Janek měl kamaráda, kterého také vychovávala jen matka a neměla na něho mnoho času. Ze školy chodil většinou hned k nám a s bratrem trávili vlastně veškerý svůj volný čas.
KINEMATOGRAF
kinematograf a klavírto k sobě neodmyslitelně patřífigurky němé po bílém plátně tančía diváci smíchyválíce se pod sedadlypláčíjako náplast hladovýmtato radost stačíbídný život jejichzdá se býti sladšízatleskejme tedy bratrůmjejichž vynáleznás všechny i dnes navzdory dávným časůmdo lepšího života vrací.
Když chybí láska
Má slova jsou syrovátak i mé rýmysnad protože něžnost chybělakdyž nosila jsem džínyláska chybí mi létatu svoji dát bych chtělanevím jak nevěřím lidemnikdo neučil mě lásku rozdávatvnímám jen stínyneumím se radovatobčas slyším slovaco jiným jako klišé připadajíjá závidím jimže umí je říkatopakovat je stále znova jako milovaná i milující připadat si to bych chtěla mé rýmy by potom zněly jako trylky ze slavičího hrdlato však neumíma takbohužel i jinakdá se životem jítnic necítitnikoho nemítjen říkat prázdná slovanenapravit vůbec nic.
DVEŘE
Vzpomínky vedou mě do světa poznání sama sebedo světa snů a přáníkterá nesplní se jižje tu stářístále jsou tu však dveřevedoucí do mé mysliněkdy je otevírám chtíc změnit co cítímvrátit se zpět do dobykdy byla jsem ještě krásnápro sebe i pro tebejako květina již milovaná ruka laskájako vůněpřipomínající naše sny a dnykdy vyslovovali jsme jedním dechem všena co jsme myslelidveře do pekla či do rájejsou však stejnépřináší pokušeníradostkrásnomučení i bahnojemná nit je spojujejakmile jednou za kliku těch dveří vezmešprotože to je životruce již neodtrhneša je jen na tobězda vejdešči před nimi stát zůstaneš.
DNES
vyšla jsem z domua přesto, že je mi šedesátnarodila jsem se znovu můj anděl strážný při mě stálkdyž šlápla jsem na druhý schodpod tíhou sněhu padal stroma jemně větvemi svýmipohladil mou tvářjiskry vířících vloček sněhupodobné drahokamůmrozprskly se jako svatozářchvěla jsem se dlouho po tompřemýšlejíczda není město naše prokletéjakoby nestačilo neštěstí jež potkalo před měsícemdva malé chlapcestromem zabitéaž za hodnou chvílipochopila jsembylo to znamenípro náspro všechny lidi,že jsme smrtelnívinní i nevinnínevíme dneani hodiny.
GEJZÍR
padající hvězdy z letní oblohy nutí tě vznášet se splétat snů osnovy tvá přání v zářivých sprškách snáší se z nebe všem navzdory a touha napít se z plna hrdla z kalichu svých představ brání ti zastavit snů gejzír laskavýkdyž však tryská z rány krvavýotevírá smrti bránygejzír lávy ze sopky vzdáleně valící sena pohled neškodnýsvětelným rejem jisker ničí vše živé co přiblíží se gejzír vody život znamená i zkázu však přinášet umí byť si ve slunci pohrává s kapkami křišťálovými .
KDYŽ CHCEŠ ŽÍT
musíš se smířit se všímsobě odpustitteprve potom budeš zase žítkdyž odpustíš i jinýmmilovat své bližnísmát seradovat se ze všehoco ti život nabízíodehnat dalekomyšlenky utkvělépřipravit se na tože srdce kamennéopět začne bít jak splašenékdyž smutek odhodíša ve svém objetí přijmeš nechtěné.
POHÁDKA
Princezna líbeznávdávat se mělaprince na bílém konivybrali jí za manželasyna králejehož koruna se zlatem skvělaa před zlemhrad nedobytný jako skálaje ochraňovalto čítala jsem coby malásnila podobný osud si přálaživot určil mi však jiné bytínež snyjež dětskou duši sytíve světě reálném skutečnostvšem snům se vymykalanevědomost a hrubost převládaladívence malé krásné sny všechny vzalakdyž matkou jsem se staladítěti svému pohádky čítávaladoufala v dobrojež zvítězí nad zlemjak to však bývápřání mézas pouhým je snemkterý si připomínám co život můj běžíkaždým dnema chce se mi věřitže vše skončíjako v pohádcejiž jako malá čítala jsem.
NUDA
když nuda žere nehty rukou a namísto inspirace jen můra křídly mává každá myšlenka je mukou bezbarvá jak lepidlo na oči večerní šero působí únava útočí víčka padají s tvými vřídly skřítci si pohráli veškeré myšlenky na krásu z hlavy vyhnali říkáš si "co stalo se, že inspirace utekla. Vztáhla jsem snad ruce málo, když múza kolem prolétla. " ne pro tebe nic kolem není co dalo by se vidět tak že stálo by za to něco o tom psát. tvůj celý svět zahalil nudy černý mrak.
OŠIDNÉ SNY
Probouzím se do tmy na víčkách zbytek snu drželi jsme se za ruce a běželi rozkvetlou loukou. myslela jsem že jsi tu u mne že mohu začít den beze strachu ale nejsi ty ani nikdo jiný jsem sama a celá tíha mého světa zůstává tak ráda bych ji sňala jsem stará už ji skoro neunesu není však nikdo koho bych požádala jen prázdnota chapadla svá rozprostírá pohlcujíc tak naděje poslední jiskru.
LABYRINT
Proč, ty silný muž,ztrácíš se v labyrintu ženské duše. Nechápeš ji. Však věř, že ona nezlobí tě schválně. To zřejmě Bůh,když vyháněl Adama s Evou z rájerozhodnul,bys vždy podlehl touze svého tělaa rozumu byl vzdálen.
Proč nevinní umírají
Srdce mě bolíkdyž kráčím kolem místakde leží náruče květin již uvadlých i čerstvýchhoří svící na stana památku dvou chlapcůdětí ještě nevinnýchkteré zabil padající strom
Honzík a Danjsou jména jejichslzy do očí vhání pomyšleníže již nikdy nepocítímatek políbenílásku bližníchnebylo jim přáno žitína místě tom Osudvybral si svou krutou daň
VÍTR
Vítrmnoho podob mákdyž narodí semívá vlídnou tvářstébla obilívlnkami rozhýbátrávu i květiny v níláskyplně hladí
umí být i škodolibýkdyž ukradne ti klobouk z hlavypo náměstí prohání těmarná snahabaví davyjsi jeho klaunem protože jemu se to líbí
když se hněvápláče leskorunám stromů sklání větve k zemisvou silou prohrábne i vřesa hlučně připomíná:
"lidé, proti mně jste malí,já naháním vám strach,nezbývá, než sklonit hlavy,počkat,až vichřice, má paní,dovolí mi,něžným býti zas. ".
BÁSNÍKOVI
Umění tvého slovavždy rozbuší mé srdceznova a znovazkouší moji síluokouzlenajata obdivembráním se citunechci být opojena láskoutvůj život závazky je spjatjá nechci býti strůjcemjež nutil by tě věrnosti se vzdátvezmi za vděk přátelstvím mýmmojí důvěroudovol mi být šťastnoukaždým veršem tvojí nové básněkterá pohladí budu myslet a vzpomínat na tebe s úctou, jež ti náleží.
ETUDA PRO MÉHO BRATRA
Když se večer modlím za pokoj tvé dušev duchu vidím tě u nebeské brányhraješ své houslové etudyandělé naslouchajípro mne jsou dnes zasněženékdyž svíčku zapaluji jiskří jen z očí tvé fotografievnímám je silnějako vůni květinkteré leží na tvém hroběslyším je však stálemůj bratře Josífkujak linuly se tichouncechvílemi z tvého pokojenaslouchala jsem myslíc siže tvoříšnetvořil dávno jsi to uměljen procvičovalsvé prsty ztuhlékdyž maloval jsi obrazypro mnepro všechnykteré jsi milovalnikdo se nedozvíže velkým umělcem mohl jsi býtnevadív mém srdci budou tvé etudy znít navždy.
PRO DIANU
Dianabohyně lovuta přezdívka byla jí dánakdyž jako malálovila ve snu svoji první srnuléta ubíháona stále mladá krásnáokouzlená vším co zažíválaskavá ke všemkteré známiluje život takovýjaký jeje přítelkyní všechslovem potěšípohladí po dušijemnáoduševnělázůstává stále v mysli i v srdcích těchs nimiž se setkalapřejme jí zdravíštěstí nechť ji neopouštíať nás úsměvem svýmještě dlouho těší.
ESKYMO
Kokosová chuť eskymaje pro mne hříchmých pět let připomínáa krádež penězna chléb určenýchta sladká chuť mísila se s chutí krvekdyž táta svojí mozolnatou rukourozsekl mi retmiloval mějá však lhalatvrdohlavá již tehdypravdu nepřiznalaa on měl vztekčekal pláčjá neplakalaneprosilanechala se zbít do krvavaa do dnešních dnů nevímco zlého způsobilo,že jsem to dopustilaprominul mi jistě dávnozapoměl na to co se stalojá vzpomenu si vždykdyž zmrzlou pochoutku si kupujia do dnešní dnů cítím krev a studtěch let minulých.
POCHYBNOSTI
vždykdyž čtu krásné veršezahlodá ve mně pochybnostzda nechci mocneopustila mne skromnostkdyž troufám si rovnat se mistrům slova. rozum k soudnosti a pokoře volánenabývá vrchu marnivost. je to tak zlékdyž i přízemnost po uznání voláchce říci slova jež by někoho potěšiladát najevo co cítína sklonku životachce sílukterá křídla dávátouží zapomenout,že je již staráunavená ženaa když večer noc voláplná strachuzačíná o sobě pochybovatzda zítra obstojí v koloběhu života takjak je třeba.
USPÁVANKA
Spinkej můj synáčkumaminka lásku dává ti do vínkuať u tebe pobývá krásná a milánejen pro maminkupro všechny lidičkyco mají v srdíčkui malou bolístkuaby ji vyléčila.
NEJHORŠÍ VLASTNOST MÉ NEJLEPŠÍ PŘÍTELKYNĚ
Dalo by se říci, že jsem spolu vyrostly. Vychodily základku, vyučily se, vydaly se do "světa,"vrátily se domů a potom nás život rozdělil. Ona se vdala do Německa, já zůstala tady a každá jsme válčila, jak to šlo. Navštěvovali jsme se velmi málo, byla jsem za ní v Německu až za třicet let od té doby, co tam zůstala .
Variace 3
Je tak těžké psát o sobě. Ty nevíš, že miluji tě. Tvým otázkám chtěl bychrozumět,hrdost muže však to nedovolí,rdousí mé hrdloa já bojuji sám proti sobě,když neustále myslím,na vše krásné,co mezi námi bylo. Myslíš, že kvůli tobě netrpím.
LHOSTEJNOST
Mráz, ten venku, sevřel mi dechten v mé dušimyšlenkupocitydokonce i hněvzůstalo jen prázdnoje to jako oheňkterý nepálíje to jako citkterý necítíšje to bolestkterá nebolíje to lhostejnostnebo ztráta bytí. Lhostejnost je horší nenávistinenajdeš žádný citmarně ho v sobě hledášnenacházíš nicco by tě zachránilo od prázdnotykterá spolu s ní v tobě bydlísnažíš se ji vypuditnejde tosama sebe ptáš se"vezmu si ji sebouna věčnost. ".
SNÍŽEK
Paní Zima dovolilaroztrhati peřinku,aby dětem nadělilavelkou radost do vínku. Snížek bílý napadl nám,dal větvičkám čepičku,koulování,sáňkovánídovolil všem dětičkám. Sněhulákům mrkvičku,z uhlí černá očička,a hladovým ptáčkům ze slunečnic semínka,nasype jimmáma, táta,děda,nebo babička.
Variace 2
Pyšný a jistý si je ten,kdo nedělá nic, co jeho obličej odráží,chladný jako kámen, jež vysoko na hoře čníopovrhuje svou rodinoua myslí si, že on je vším,umí využít své síly i svův vliv,až to obdiv jiných vzbuzuje. Sám sebe váží si on nejvíce,před zrcadlem stoje, lže sám sobě,že on je tím pánemkterý všechny "pozře. " Nikdy nepozná, že skromnost má k Bohu blíž,neví, že sám sobě ubližuje,když jiným neodpustí,když neodpustí sám sobě,byť vše zná a všech darů užívá si,ničí vše krásné,co k životu patří.
BAKCHANÁLIE
Kdyby při slavnostech boha Dionýza,nevykoukl obří falus z koše vína,mohlo býti všechno jinak. Bakchantky - ženy milé,jež koše s vínem nesly,oslavily by dny síly a plodnosti,jak sluší se a patří. Ale je tu chvíle,kdy objeví sekněžka z Campanie. Obří falus třímá v ruce,zvedá ho nad svou hlavua zve všechny,bez rozdílu stavu,k oslavě neřesti,nevázanosti a chtíče.
OTÁZKY NOCI
jsou z nás již jen střípkykteré občas zatřpytí sek životu inspiraci hledáme v nocikdyž spánek nepřícházís hlavou plnou myšlenekptáme se sami sebe"co bude zítraco najdemeco ještě můžeme ztratit. "jsme cituprázdnínezůstalo nicztraceni v temnotěi sny se nám vyhýbajíjiž nic nám neprospějeje to v násten nepokojodradí každéhokdo odvahu najde a přicházípřesvědčit násže bojovat o lásku se vyplatíjsme příliš vzdálenížijeme jen uvnitř sami sebebojíme se vyjít venživotto neznámý je senpříliš mnoho zklamánízlomilo nászabilo to posledníco ještě člověku zbývázabilo nadějiobklopeni lidmizůstáváme sami.
Osamělá
Chtěla bych být něžná,umím to ještě. Nevím. Chtěla bych něhu poznat,ale není tu nikdo,kdo by se obětoval. Chtěla bych lásku rozdat, není komu.
Když láska neví, kam jít......
Sedím na lavičce,přijdou spolu,baví se normálně,za chvíli však jsem svědkem sporu,přemýším nad tím a ptám se"proč tomu tak vždycky je,že lidé, co nejvíce se potřebují,nemohou najít společnou řeč. "Bez sebe žít nemohou,vedle sebe také ne,když se nevidí,teskní jeden po druhém,když jsou spolu,"je oheň na střeše. "Jak rozejít se,jak potkat se znovu,láska stále vyčkává v nich,jen neví, na kterou stranumá se obrátit,zda být laskavá,či změnit se v nenávist. Jen dvě cesty vidím.
HENRY a ANNIE
Henry a Annievedli život jako každýAnnie zahýbalaHenry žárlilkdo to neznáať hodí kamenemkterá ženači mužnevzplál plamenemjež domauž pohasínákdo z nás nepoznallásku jinounemůže docenittu pravoukterou má domai když rutinoustává se tvá ženači tvůj mužpřivine tě vždykdyž je ti "ouha"to někdy víc jenež milostná touha.
Proč o vánocích?
Jako černý hávrozprostřela se tmajen sem tam modrá na obloze zachraňuje dendeštivýani teplo ani zimavánoce nic nepřipomínásnad jen shon lidídavkterý se míhá před očima mýmapomalu kráčím městemnespěchámnemám proč tak se dívám na ten kolotoča jen si říkámproč kupujete dárkykdyž po vánocíchve starých mezíchpanovat bude zlostmožná i nenávistproč o vánocích to měnit. Není to upřímnost.
Sněhuláci
sněží,sněží,to andělíčci vysypali peříodkud. nu,přece z peřiny co křidélky držísněhuláci už se těšíjak nasadí si klobouk z hrncemrkev na nosík červenýkamínky pro oči,které vše vidíprotože sněhuláci naši milíhlídají všechny lidia kdo je hodnýnebojí seraduje se, že než roztajíradost malým i velkým rozdajía paní Zima raduje se s nimi.
JEŽÍŠKOVI
milý Ježíškumoc tě prosímnaděl mi pod stromečekbratříčkači sestřičkujsem tak sáma toto přání ve svém srdíčkuuž dlouho mámhlavně když si na pískunemám s kým postavit hradkterý by mi závidělkaždičký můj kamarádkdybych bratra mělvláček bychom pouštělia do vedlejší stanicecelou cestu pískalikdyby sestřička to bylavozil bych ji v kočárkumohla by mít sebou i tu svoji panenkuza to smála by sea po ručičceposílala by mi pusinkumilý Ježíškunevím alezda potěšilo by totatínka a maminkuty to jistě víš a já děkuji ti za tože se za mne přimluvíš.
VÁNOCE
Jsou vánoce,svátky klidu,anděl s křídly krásně zdobenými,letí mezi mrakydo lidských duší zasít bych chtěldobrotu, toleranci i lásky pel. Přeji to všem dobrým i zlým lidem,aby je láska neopouštěla,dobrotu, aby našli každý den,toleranci mezi davem lidí,aby se nikdo nepovyšoval nad druhé,protože jednou přijde den,kdy všichni budeme si rovni.
ZIMOBRANÍ
Když nastane zimobranípaní zima dovolí námmísto hroznů brát do svých dlanísníhje to jako vinobraníkdyž ochutnáš ho v horáchje jako víno lahodnýpro dětiznamená to koulovánísněhulákům nosy červenajía ony šťastné,že sníh už je tuchladno nevnímajínádheru miniaturpřichystá všemco milují křehkou krásutěm, které dívat se na něžné krajkovíneomrzí nikdykdyž se objevístromy rozzáříkdyž uschlé větve stříbrem obalínebo bílým hávem zakryje oni nenachází slovajen němě zírajíje i druhá strana zimobraníkdyž rozzlobí se paní zimaa obejme těrozněvanáje v ní síla nevídanáneutečeš před nípokud ti sama nedovolívrátit se zpět do života .
ŽIVOT
Deset let předtímjakž, takž se vším co patří k tomudalších deset kvůli děcku z rozumuneříkámkdyž poznali jsme sez tvé strany láska velikáale nic víc co dělá chlapa chlapemmožná jen touhaněkoho vlastnitbýt jeho pánemzabít jsi se chtělkdyž nebudu tě chtítz mé strany lásky trochudvacet let lítostidál nešlo předstíratmuseli jsme se rozejítodešla jsem a neodešlasvoboda se nekonalavolal jsi stáleněco potřebovaljako malé dítě jsi se chovala já zase z lítostidalších dvacet letsvého života jsem ti věnovalavěděla jsem vždy,že ze svých drápů pohodlnostinepustíš mne zcela dal jsi mi to poznat teďkdyž odmítla jsem konečně pokračovat do nekonečnachtěla jsem žít jako člověk,již ne ženauteklo příliš mnoho času,abych ženou chtěla býtjen jako člověk co znamená něco pro člověkažádala jsem tak mnoho. trochu toleranceopory,když je jí třebaalespoň zdání volnostito neměla jsem chtítten proud nadávek z tvých ústsrazil by i vola na kolenaa já konečně pochopila,že jsem tu byla jen abych posloužilane jako člověkjako neplacená sílavždy jsem to vědělabylo mi tě lítočtyřicet let ztratila jsemnajdu je již sotva,ale svobodně dýchattaké něco znamená. proč mi ten rozchod připadá tak nepochopitelnýneumím se s tím vypořádatmyšlenky divné v hlavě se mi honínení nikohokdo by je vyhnalsnad vůle překonat to všechnoještě ve mně zůstalabude ještě nějaký životco dal by se žít. to nevím samabez zbytečných výčitekmohu se cítit volná.
Vesmír
Její idol za katedrou stojí,a ona sedíc v lavici, podepírá hlavu svoji,pozoruje jeho ústajejich krásnou linii,sní o tom,jak jen pro ni,slůvka něžná šeptají. Realita je však jiná,vesmír, je jeho láska pravá,když o něm vypráví,září jeho oči,jako hvězdy na obloze noční,jeho pohled míří do nekonečna. "Slečno. "Probere se.
Z Vesmíru do nekonečna
Počítat hvězdy chci,nikdy se nedopočítám. V té hloubce ztraceny jsou světy,které neznám. Z Vesmíru do nekonečna,nikdy se nepodívám,jsem jen člověk, který o tom snívá. My lidé,oproti obloze tak malí,když vzhůru k nebi zvedáme hlavy,přemýšlíme, zda některá hvězda,život v sobě halía myšlenka na jiného tvoraspáti nám nedá.
Dnes má svátek Jitka
Dnes má svátek Jitka,je to děvče jako kytka. Hodně přání k svátkuod kamarádky,snad zahřeje Tě u srdíčka. O radostech, strastech píšeš,životem procházíš,k lidem tváří otáčíš sea oni, možná, oplácí Ti stejně. Pokud ne, věř že ve mně,našla jsi přítelkyni,která rozumí Ti.
SNÍM
Sním o všem, co nemám a co bych chtěla. Není to o věcech, je to o člověku, který mě má rád,je to o charakteru v lidech, protože dnes začínám se bát,sním o věcech všedních, o zdraví svého těla, o duši, aby vydržela,o zdravé mysli, která bude ještě dlouho vše vnímat. Sním s očima otevřenýma, o kráse, o něžnostech,také o lásce, kterou zažít jsem chtěla,když vidím při procházce parkem,jak objímají se dvě těla. Když procházím městem a vidím staré domy,sním o tom, že jsem v nich žila.
Fantazie obyčejného člověka
Létím vzhůru k nebesůmdívám se dolů pode mnou se hemžímravenci malíkaždý za svým běžísní o své nadějio lásce navždy krásnékterá nežádá vícnež aby šíp Amorůvneminul cílsní o životě snadnémbez starostíkdy staří i mladínavzájem se ctíchtěla bych se vznášet stálevidět to vše z nadhledujak udělat toptám sevím, že to nesvedu přestanu snítna své místo u okna si sednuhlavu k nebi zvedámpták se ztratil z dohledu.
Vegetarián u výlohy masného krámu
Vegetarián je člověkpermanentně trpící hladem. Jeho tělo, po stravě toužící,dává o sobě vědět lící velmi bledoua postavou kostivce,protože majitel jehopřesvědčen je,že může jísti jenom to,co roste a kvete,nejvýše, co slepice snese. Občas ale přesvědčení o tom,co je správné, vadne,především,když žaludek zeje prázdnema on při procházce městem,po očku se dívána pěkné růžovoučké prase,pod nímž skvějí sevyskládané řady jitrniček,uzeného bůčku a kopečky škvarek. Zaváhá.
TEREZA
Když vstoupila do dveří, uslyšela ze společenské místnosti hudbu, někdo si zřejmě pouštěl gramofon. Tereza si odložila bundu na věšák u dveří, protože ještě musela na chvíli odejít, slíbila, že do večeře ,tj. asi na dvě hodinky, pohlídá dítě u paní, která si ji na občasnou výpomoc tady u paní ředitelky domluvila. Bylo to ve stejné ulici, jako dětský domov, ve kterém žila, takže to nebyl problém.
OTISKY
Otisky dvou hlav na jednom polštáři, to je něhaotisk jedné hlavy- tady žije stáří, nebo duše osaměláotisky dvou těl na společném loži značí, že tady život správnou cestou kráčíotisky rtů nechá každá žena, na celém těle muže svého, na čele svých dětí, ale i na ubrousku, chce-li býti upravenáotisky dvou párů nohou v písku, jdoucích vedle sebe, značí lásku mladou, otisky nohou, když překříží se, tají v sobě lásku naplněnou, otisky nohou, když rozchází se na dvě strany, dva životy oddělí se ale, jsou i otisky prstů a jakmile ti je jednou sejmou, už se neschováš otisky rány na tváři člověka,kterého prý miluješ,ty nesmažeš, ani když prosíš a pláčeš otisky slova řečeného tak, aby ranilo, v duši navždy zůstanou, připomenou se vždy znova a jsou to otisky z nejhorších, protože ránu vrátit můžeš, ale slova nevrátíš.
Úvaha o vločce bílé
vločka za vločkoulehce jako peřík zemi se snášízakrývá všeco hezké neníbílou barvouvšechno zkrášlíi toco jsme zapoměli v leseskládku na pasececo dali jsme řecena chvíliuklidí za násnaši malou zemi.
Nový život - VI. část
VI. část Od útěku Jany uběhl týden, Máša podala řádnou výpověď a život šel dál, až na to, že je teď probíralo celé divadlo, pomluvy se šířily rychlostí blesku. Byla opět sobota, naposledy se hrálo představení, ve kterém musela večer být v komparsu, chvíli zase pomáhala barmanovi v baru, ale kolem půlnoci to vzdala a šla na poslední spoj, který jel k ubytovně. Na autobus čekala asi deset minut, docela jí bylo zima,byla skoro polovina října a zima se již v tomto kraji hlásila i občasnými sněhovými přeháňkami.
Nový život - závěr
Z á v ě r Když si vyřídila všechny formality, dostala razítko do občanky, vyzvedla peníze, odešla z divadla, ani se s nikým nerozloučila. Těžko by vysvětlovala, proč tak najednou odchází, když všichni její spolupracovníci věděli, že měla svoji práci ráda. Koupila si něco málo k jídlu, odjela do ubytovny a zabalila si. Byla unavená, tak se osprchovala a lehla si i přesto, že bylo do večera ještě daleko.
OBROZENÍ
Ve svém nitru zpětně prahnu po všem,co bylo krásné, co ve víru života ztratilo se,hledám to stále,snažím se,již však umdlévámpři hledání ztraceného času,jež byl promrhán. Výchovou. Hrdostí. Sama nevím.
Moji bratři
Ty oči, jsou oči nejstaršíhonos, toho prostředního,jeho vlasy vlní se,jako vlasy nejmladšího,ústa jsou ústy mého táty,linie brady podobá se tév mé tváři.
Tři bratry jsem měla,o čtvrtém nevěděla. Až po smrti těch tříjsem se o něm dozvěděla. Hledala jsem, až našla jsem ho,bratra svého nevlastníhoa vzdala dík tátovi,i když do života nedal mi nic,že zplodil jeho s jinou ženou,daroval mi víc a plnou měrou.
Nový život - V.část
V. část Čas utíkal a děvčata se pomalu stávala součástí technického personálu. Zvykli si je vídat, jak tahají nábytek na dopolední zkoušky. Zkoušek nebylo mnoho, byly divadelní prázdniny, více práce bývalo na odpolední, kdy se nakládaly rekvizity,kostýmy a kulisy na představení do onoho historického města, kde se hrálo hlavně v letním období.
Nový život - IV.část
IV. část V sobotu dopoledne si děvčata poležela trochu déle a potom si udělala ze svých skromných zásob oběd a jela se podívat do města. Prošla se hlavně ulicemi okolo divadla, přešla i na druhou stranu řeky, přes most,který byl na dohled. Dále už si netroufala a tak se vrátila zpět a obcházela kolem dokola.
"Mé druhé já"
Když sama sobě nevěřímz pomyslného bláta ulicezvedne mnesnaží se zlehčit každý můj splíncelý životi když je nad mé sílykráčí vedle mnemé druhé jámůj kamarád ve smutné chvíliNezná slovo "litování"zakáže je a zavelí:"nasaď úsměv a ukaž jim i sobě,že život je krásný v každé podoběať nahoře jsiči dolevždy se najde řešeníjen nesmíš složit zbraně. ""Vždy stojí za to žít. ".
Dobré ráno
když jsem z rána samapadá na mne rána za ranoukdybych měla mužemohla by padat na jeho zádakde ho ale vzítkdyž jsem starástarou nikdo nechce musím za vděk vzítpovídáním s vámaproto "dobré ráno všema dík. ".
Chybí mi Tvá slova
Tak dávno jsem od tebeneviděla ani slovojakobys zmizel ze světadoufámže potkalo tě dobroláskata velikákterá srdce naplňujev duši hřejea z obyčejného klukachlapa udělá.
Nový život - III.část
III. část Ráno, tak jak slíbil, zabušil jim Janota na dveře a obě vyskočily z postele rovnýma nohama. Byly odpočaté, večer šly brzy spát, obě se těšily na to, co je dnes čeká. Zašly do koupelny, osprchly se a Jana se jala provádět kosmetické úpravy svého obličeje.
Nový život - II.část
II. část Po chvíli řidič přišel a vyzval je, ať jdou s ním. Nasedli do osobního auta, které stálo vzadu na prostorném nádvoří divadla a kde stálo i několik nákladních Avií s plachtami. Později měly možnost zjistit, že se těmito auty převáží kulisy pro představení, která se konala v blízkém historickém městě, kde bylo otáčivé hlediště , postavené v přírodě v zahradě zámku a nejen tam.
Nový život - I.část
Prší, fouká vítr, ale není to nepříjemné,je konec července, je to vítr osvěžující. U silnice stojí dvě postavy a mávají na projiíždějící auta. Jsou to dívky, velmi mladé, jedna vysoká,černovláska, druhá má světlé vlasy, krátce střižené, je o hodně menší. Ta vyšší vypadá, že je starší, je to tím, že její postava je postavou již hotové ženy, o druhé dívce se dá říci, že vypadá spíše jako mladý chlapec, je velmi štíhlá, ale není hubená.
Krajina babího léta
Dívám se do krajiny babího létav dáli kopce se tyčív údolí strom osamělýprotkaný větvemi jako tepnamiokrovými listy se ještě pyšnísluncem prozářenéna poslední chvíli čekajína větřík z blízkých kopcůaby si k zimnímu spánku ustlaly.
ČAS
Jako s ženskými vlasyvítr pohrává si s větvemi vrbysvými prsty prohrábne jepohladívedle stojící strom nakloní až k ní vypadá tojako když milenci se laskajía na modré oblozeoblaka rychle plujícídávají tušitže den bude větrnýbarevný podzimní denza mými okny připomíná,že zima brzy své moci ujme sea krajina bude zase jinábílápřipomene námjak čas není k zachycenísplašený ořkterého nechytíš do otěžínezkrotíšať snažíš se sebevíc.
Poslední útočiště
Poslední útočištěto je útěchaa pokud vímekde ho naleznemeje jako louka rozkvetlákde do trávy ulehnemekdyž život s námisvé hry nehrajepodle našich představposledním útočistěmmůže být přístřešíkteré nabídne námcizí člověkpřed nepřízní osuduochrání násnehledíc na tojak vypadámevydá se nám všanca jen na nás záležíjak se odvděčímeposledním útočištěm může být i poslední cesta našeznačená bolestí i žalemvedená však světlem a vírouvzhůru k lásce která nezklamea jíž se bez rozdíluvšichni dočkámeposkytnout poslední útočištěmělo by být smyslem životapokud chceme zůstat lidmia lidmi i nadále se zvát.
Přeji lásku
Můj přítel mladýnadlouho odmlčel sesnad našel po čem toužilLÁSKUtu nejvíce si přála já ze srdce přála mu ji takévímjak se soužilptal seproč jemu láska vyhýbá se . Občas pošle nesouvislou báseňkterá ale nezní šťastněnezní hudbou nebeskouje tojako když nevíkam patříco hledájako když nic nedostáváza to co dávádoufáže se karta obrátía láskana ubrousku kouzelnémprostře sedoufáženajde konečně štěstípolibky plné vášněkdy bude moci tajně setřítslzu na víčkáchpo láskyplném objetíještě chvějících seJak přála bych siaby jeho pohár nepřetekl plným zůstal stáleaby počítal se mezi láskou potrefenéke kterým šíp Amoradoletěl v celé krásea protkl obě srdce v jedno šťastné .
Dopis synovi
Vím, že miluješ své dětitaké jsem tě milovalavím, že kupuješ jim vše co chtějítaké jsem to dělávalakdyž dospíval jsiproblémy tvé s tebou probíralařešilanikdy jsi nebyl sámna vojnu každý den dopis posílalabyl jsi jedinýkdo je tak často dostávalměsíce jsem balíky protýkalaabys nestrádala když ses vrátil domůtvé milé milovat jsem se naučilavšechny tvé dluhy vždy zaplatilasvoje statky všechny ti darovalaa dneskdyž vnoučata na kolenou chovat bych mělanechceš mě znátvše jsem ti obětovaladnes vímbyla to chybanedělej stejnouoctneš se jednou jako jáv pozdní noci sáma budeš se ptát"jak jsem vás děti vychoval. ".
pravda o džbánu
Tak dlouho chodil se džbánem pro vodu, až přišel o svou svobodu.
Zraněná
Zrazena nejbližšími opuštěná bojuje žena rozhodnuta nedát se nenapadá jen připomíná nehádá se nepláče s city zraněnými vyrovná se časem ale ptá se "příteli,proč jsi mne zradil, naše tajemství všem dal v plen, proč jsi to udělal, ptám se den za dnem. Vždyť jsi mne miloval, bylo to nutné. " Z boje znovuzrozená vstane žena jež lásce se kaje sama proti všem kteří jí nepřejí ona vítězí .
moje dnešní ranní úvaha
ranní mlhla už se zvedái PC už se rozehříváhlava zatím prázdnásním však o tom jak porazit se ctíblbůstkou ještě většíaleše -blbůstek vševědatoť mé ranní dilema.
Pro Claire
Když lásku nemáš,vlastně nemáš nic,to si říkáš,ale,není to pravda,je tu přátelstvía to je někdy víc. Laskavost,pochopení,to občas v lásce není,také žárlivostmůže cit zadusit. Přátelství,to však narůstá den ze dne víc,pokud nehraješ si jen taka opravdu chceš ho mít. Tvoje přítelkyně ví,kdy trápí Tě splín,kdy potřebuješ duši spřízněnoui její slova povzbuzení.
Pravda o stáří
pravda pravdoucíkdyž lezou po zdi pavoucivždy si něco přejinějakého princeco ještě za to stojípozdě však jekolena se špatně hojínemohu pokleknoutbych pomohla mus jeho zbrojí.
Samota
S nastávajícím večerem,padá na mne tíha,zas a znovaotevírám svůj notebook,hledám útěchy slova,z reality únik,je mi smutno,chci znát někoho,kdo rozumět mi bude, s kým promluvit bych mohla,jako s blízkým přítelem. Těžký den mám před seboua nikde nikdo,kdo radu by dal,podělil se se mnouo strach,který mám,odehnal obavy,sňal tíhu,podal ruku pomocnou. Tak to bývá,když zůstane člověk sám. Stěnám mého pokojeje jedno co se stane,co udělám,i když vím,že tam někde v dálcepřátele mám,sama sebe se ptám"je to osud,nebo já,kdo určuje mi cestu,po které se dám.
Síla přátelství
Mladému přítelis nímž občas hovořím na netustěžuji si"vyprahlá jsemkamaráde můjnemám inspiracimúza létá kolem mneale neusednemá asi jinde práci"chvíli mlčí ale potomsnad aby dodal mi silutěšuje mě slovy"však múza tě večer pohladíjak krásný muž po tvářikterý zvečera přijdeaby nechal procitnout tvoji vášeň a cit"možná v ten okamžik myslí na milenku svojia je hezkéže onmladý mužživot před seboumluví se stařenounemusí a přestonajde krásná slovapotěší pěknou myšlenkoua inspiraci mi dodá.
Stará přísloví
U nás na Valašsku třeba říkáme:"ženská bez břucha,jako hrnec bez ucha"proč tedy dietami trápit se,být jak laňka štíhlá,když příroda nám,dala tuto DNA. "Dlouhé vlasy, krátký rozum"to se říká všudenejen u nás doma,myslíte pánové, že napraví tovaše lebka holá. "Kdo jinému jámu kopá,sám do ní padá,"to už v naši době dávno není pravda,celá naše vlast,byla by už rozkopaná. "Tak dlouho se chodíse džbánem pro vodu,až se ucho utrhne,"ale,kdy to "povolaní" pochopía svých koryt přestanou se držet.
Realita
hned jak vstanujako bych dostala kamenem do hlavyránutak se v tom hrabuvýchodisko nevidímsnad bych mělaránu vrátitsamozřejmě chlebem.
Variace 1
čas mě nezměnívšechno už vímstaré triky známa povídámže novým hávemjiž svou dušinezakryjuco bylo, co je, co budetaké už mne nevzrušujenezrodím se v touze nováto vše jsou jen planá slovazůstanu takovou jakou jsembyť změnit sekdysi byl můj sento vše již vzala vodaa přikryje to zem.
Vyznání Shakespearovi
Číst básně Shakespearaje prostě nádhera dočteš se vše co tě zajímáco žiješčemu se směješčeho si užívášjá překvapenapravdivostí slovnevědouc do dnešního dneže taková nádhera tu jea já z ní mohu čerpatachbyla jsem tak hloupáže nečetla jsem dřívetato slova moudráveselá i smutnákolik pravdy a poučeníi dnesv nich se skrývájsem prostě okouzlena.
Kouzlo podzimu
Ta stráňta mi bere dechjakoby Bůh vysypal svůj měchplný krásných barevkarmínu,zelené, hnědéi fialovou vidím vzaduplný sluncecelou prostě škálubarev podzimníchsvými zraky mohuvnímat a radovat se z nichpřírodo úžasnápřes celou oblohu poslala jsi mi i duhutakto po ránuano ukojila jsi můj hladpo všem nádhernémco léčí mou touhuvyplňuje samotujako s věrným přítelemmohu s tebou počítatvím, že nezradíš měkrásou svou vždy utěšíšaž zjihne i to zlé ve mnějá stávám se na chvílidobrým člověkems úsměvem na rtechza to vzdávám ti holda velký dík.
Schůzka
Trochu se stydí, ale, měla by se radovat. Konečně, po tolika letech, odhodlala se a má schůzku, bojí se však, že nedopadne dobře. Ví, že není populární myšlení, které není pozitivní, nevěří však, že obejde se bez svých manýr různých a ten odvážný, vystaven bude otázkám možným i nemožným, protože Bůh nadělil jí ústa, která někdy hodně mluví a on to každý nesnese. Možná se však mýlí a bude to chlap normální, který ví, že správná ženská musí se vše dozvědět, musí věřit, že on je ten pravý.
Nevydařená schůzka
Schůzka dopadla přesně tak, jak dopadnout měla. Prostě se nekonala. Když vyšla z bytu, měla ještě nějaké povinnosti, ale protože bylo dosti času do začátku schůzky, nijak nespěchala. Zajela k matce, postarala se o ni, zašla si na oběd, dala si kávu a jak se pomalu blížila hodina setkání, ztrácela hlavu.
Báseň volební
"Těším se, že napíšeš něco veselého,"říká přítel můj,mne však nenapadá nic, co by za to stálo,když dívám se kolem sebe,vidím jen plakáty a slyším hesla - ble,ble,ble,to naši politici, berou se o svá křeslaa oblbují svými spoty,které nás, když zamyslím se,ženou do šílené psoty. Budoucnost veselá,ta zdá se býti v nedohlednua když vidím ceny léků,více ,než obvykle, blednu. Modlím se proto, ať ještě vícenemocem nepodlehnu, to potom, abych už šetřila na poslední "bednu. "A pak, "veselého něco napiš,"když ani nevíš, zda se zítra najíš.
Slova "závisláka"
Ráno, když vstávám,oči ještě zavřené,ruka již ve tmě šmátrá,hledá PC a startuje internet.
Deset dní mi nešel signál, deset dní vězení,bez kamarádů, bez řečnění,bez "Písmáku,"největšího mého potěšení.
Nepředstavitelná mukapřepadala mne dnes a denně,budu ještě někdy a za jak dlouho,povídat si o tom,co trápí nejen mne.
Budu moci číst verše nádhernéod princezny Xeny - něžnéa plné naděje,
Celibát
Ptám se sebe stále,proč v celibátu žiji. Muži ještě jeví zájem,já však nevěřím jim,když jsem byla malá, dívali se na mne s láskou,když jsem byla větší a plavé vlásky ztmavly,ztratily se lásky v deštia v dospělosti, potkala jsem toho,který můj život celý,obrátil narubya za mé pomoci,úplně ho zničil. Mnozí mne varovali"je zlý,panovačný,nic nedělá,bude tě trápit. "O to více jsem ho chtěla,a měla,a zkusila všechna příkoří,která láska dává.
Síla slova
Řekne se "báseň"ale, když osloví Těje to jako by člověk procitlze stoletého spánkuprobere se z letargiea najednou je tu radost z obyčejného dnekdyž báseň slovo po slověčtu stále znova a znovasytí mě ta slovasvou skrytou láskou, něhouna chvíli zapomínámna všechna trápení a jsem znovu ženouchtěnoua to je krásné.
Erosen
líbáš mne na čelomezi vlasylíbáš mne na nosi na mé řasyna má ústana krkdo jamky klíčníto již nenechá mne klidnoupředstava milování jde mou myslílíbáš má prsavstříc jdou Ti malinylíbáš mě do důlkukde krásný"hřích" bydlípod nímž leží vrcholek venušina já letím do výšinspojím své ruce s Tvýmia s prožitou rozkošídělit se nemíním - zatímaž za chvíli až budeme oba padat na vlnách rozbouřenýchzpět k realitěke klidu našich tělk souznění duší konečně líbám Tě takéna Tvé rty snovéa otvírám oči.
Lavička před domem seniorů
V pozdím odpoledni,kdy vracívám se domůunavená, lavička jež před domem stojí,v oázu se mění,odpočinek znamená. Vždy tu chvíli sedím,než vrátím se do samoty svého bytu,nejsem tu tak sama,přišli i ostatní,povídat si,nadýchat se vzduchu,hlavně však,pobýt chvíli spolu. Přisedá si stará dáma. Je tichá,smutná,bolesti ji asi trápí,v modrých očích jejichzračí se toi její berlička to značí,do řeči se s ní dám,povídáme co nás bavía přesto, že onaza sebou má již osmdesát jar,já o dvacet méně,zjišťujeme,že nejeden zájem společný,spojuje nás.
Krása přírody
krásu kapradinkvětenu cizích krajůtryskající krůpějei tekoucí modř balvanůnádheru jež nám bere dechpříroda bez rozdíludaruje nám všemskoupá neníi v dobách nejhoršíchkdyž daruješ jí kousek sebemiluje Tě navždyckya svou krásou se Ti odvděčí.
Vůně trávy
Je krásné ránodám povinnosti stranoupěkný den si udělámoslavím ho siestouslyším mužepod okny nám trávu sekána lavičku usedámv očekávání té vůněkterou ráda mámnesedím tu samacelý sněmprobírá co přinese nám denklepům pod vousy se usmívámnení to můj šálek kávynic nekomentujijen posloucháma tak oči zavírámzplna hrdla nadechujiale, co to. místo vůně trávysekačkou rozmetánylétají mi kolem hlavyexkrementydomácími miláčky tu zanechányono pohnojení špatné neníale když ho máte za krkemchráníte se úprkemporuším siestu"zalézám" do bytudo úklidu se dámsnad v podvečer se vůně trávy nadýchám.
ÚVAHA
Jan,Josef,Štěpán,Anna,jména svatých byla nám dána. Kdo je vymyslel. Máma. Proč se tedy o nás nestarala.
Podvečer
Je srpnový podvečer,a tušení přicházející noci,má mě zcela ve své moci. Je mi teskno,slunce zapadá,obzor barví se krví,smuteční vrba pod mými okny,sklání své větve k zemia větřík povívá listy v keři,pod nímž, čerstvě pokosená tráva,omamně voníto je ta chvíle,kdy samota bolí,to je ta chvíle, kdy lidé jsou spolu,kdy muž bere ženu kolem ramen,ona sklání k němu hlavu,a oba vítají lásku,která je v tu chvíli,jako očistný pramenptám se tiše "kde jsi,TY,jež pohladil bys moji paži,vzal mne kolem ramena dal mi poznat, že srdce méještě není kámen. "Odpověď však neslyším. Vím, že ptám se marně.
Psí láska
Vstávám,je pátekcesta přede mnousvátekkdy potkám se se svojí láskou největšínejmilejšínejoddanějšína chalupě totižčeká na mne můj pejsekKdyž spatří mneradostí skáčeštěká řekla bych,že i pláčetak sám cítil se beze mnebez své paní,která za ním můžejen koncem týdneaž k víkendu se skláníUž se těší na mazleníškádleníkoček proháněníradost z něho sáláaž u srdce mě bolíjak zvířátko to maléšťastné ježe má paní u sebe. Tolik lásky dát bez ptaníčlověk schopen neníkdyž vidíš psí očinajdeš v nich vždy pochopenípro cokoli co udělášon nesoudí Těneptá se je vděčen za všea když jen trochu lásky dáš muvše stonásobně vrátía Ty sám už nejsije tu bytost pro kterou jsi hlavníje dobré vědět,že existuje někdo,kdo miluje Tě bez otázek.
Nezapomenutelná chvíle
S přítelem toulala jsem se Prahou,slunce nemilosrdně dávalo o sobě znáta já doslova padala únavou. Zamířil tedy stranou ruchu městaa dovedl mne k nádvoří, jež vedlo ke vstupu do kostelasv. Františka. Končila mše,kněz pronášel poslední slova,lidé modlili se a na konec krásná píseň ozvala se,doprovázena varhany, které zněly dálei když píseň skončila.
Když je deště málo
Je krásné ránona listech třpytí se kapkyvčerejšího deště,příroda se probouzía říká "ať prší ještě,vláhy je málo",nebude moci,ani ráno, ani v noci,vydechovat pro násživotodárné síly dostia země, ta volá také,rozpukaná zcela,řeka špinavé slzy pláče,"dešti vrať se. "volají i rybypo dechu lapajíce,"nechť stříbrnými těly svýmiopět vodu rozjasníme. "Je krásné ráno,ještě deštěm voní,má však odzvoněno,slunce již zbrojí,svou silou léčí,ale i ničí vše,co je paprsky jeho políbeno.
Skok na "vějičku"
Chtěla bych vstát,protáhnout tělo. Nejde to,celé bolí. Musím. Ale co ty klouby.
SETKÁNÍ
Jela jsem do matičky Prahy,podívat se na skvosty,jež tu po staletí stojí,odpočinout si od povinností. Prostě, chtěla jsem vidět krásu,která odolává času a bude tu na věkya také potkat jsem chtěla ženu,jejíž verše něžné, láskou a životem se chvějí,naději i takovým dávají,kteří již ničemu nevěří,probouzí v nich sílu žít život, který se jim zdá být zničený a bezcenný. Stalo se a já nepotkala pouze ženu,ale bojovnici Xenu. Ne ve zbroji,jen v obyčejném hávu oděnou,ale plnou života a něhyke svému synkovia vůbec k lidem jako takovým,plnou vůle pomáhat všemi přesto, že život,ani s ní se nemazlil.
Když jsme byli mladí
Když jsme byli mladí,
co hloupostí jsme se nadělali.
Dnes usmíváme se nad nimi,
přitom,
Čistý list papíru
Čistý list papíru. Pro někoho deprimující,pro mne je zajímavý a inspirující.
Chvíli to trvá, ale když pohled do něho nořím a v ruce pero třímám,vsadímdo toho bílého moře slova,která tvoří příběh,nebo jen úvahu, někdy plynou zlehka,jindy je znát tu námahu,
faktem však je,že jediné slovo dokážetéma předznamenat,donutí tě pokračovat,ať tak, či onak,je to jako droga.
Ten list má sílu kouzla,je v něm hloubkaa když se déle zadívášvidíš i to, co vidět jsi nechtělnutí Tě napsat co zpět vzít nelze,
Slova
Když deprese mě svírá,hraji "slovní fotbal"a jako naschvál, objeví se slova:"bol - žal"--jsou tak krátká. Přitom tolik osudů se v nich skrývá,tolik slz a smutkuaž člověka hrůza jímá.
Když se probudím
Když probouzím se zránanelžu, když řeknu," bolí mne záda. "Stačí však zvednout roletua dobrá nálada, už je tu,sluníčko mě vítá. Je sobota a já se chystámjíti do lesa,nebo mezi lidi,nebo budu uklízet. Prostě, činnost budu vyvíjet.
Jiný svět
Napadlo Vás někdy, že byste se mohli stát bezdomovcem. Strašná představa. Při dnešní sociální politice však dosti vtíravá.
Vídám je denně, stejné, na mé trase,kudy denně chodím.
Nářek matky
Spánek nepřichází,beru pero do rukoua jak se říká:"papír snese všechno,"snad snese i mé naříkání.
Chvíli jsem šťastná z toho co mám,kazí to však myšlenky,které plynou každý večer,až je uděláno a hlava má,už zabývat se nemá čím,přemýšlím, proč nebylo mi dánoaby mě vlastní dítě milovalo.
Chtěla bych vidět vnuky,hrát si s nimi, učit je všechno,milovat je. Zatím, myšlenky zléjsou mými hosty, utkvělé,vím, že se jich nezbavím,byť odstraním "všechny mosty.
Domov
Dívám se do ulice,kterou ještě neznám,voní jinak,než ta,již jsem opustilaa to je dobře,
jiná jsem i jásvobodná a důležitá,konečně usazenámyslím,že do konce života
budu se dívat do stromů,jež jsou kolem,sedět na lavičce,poslouchat o radostechi zlostech,
ale budu vědět,že je to můj přístav,do něhož se budu vracets nadějí i bez naděje,i když život zádyobrátí se ke mně,jsem tu doma.
Naděje umírá poslední
Dostala jsem nový byt, mám opět soukromí, budu zase žít,jako by mi bylo třicet,budu se radovat i křičet, kdy budu chtíta nikomu to nevadí.
Možná, zdá se to málo,ale čekat deset leta mít stále spakováno,to není "žádný med,"nevědět ani den jediný,co mohu si dovolit a co ne,to člověka ubíjí.
Je to pryč a jáchci se znovu smát,pocítit touhu po novémco mohlo by se stát,žít tak, jak se žít má- - n o r m á l n ě ,i když je mi šedesát.
Přeji lásku
Tak bych Ti přála,najít tu "pravou,"aby to byla náhoda,co sváže dva životy v jeden. Tvůj smutek z toho, že jsi sámmrzí mne,znám to a pláču s Tebou,chci, abys byl šťastný,bohužel,v tomto jsme asi každý sáma já neznám radu žádnou.
Přesto nezoufej, štěstí přichází nečekaně,potkáš ho možná na té loďce,která pluje před Tebou,nebo když půjdeš nádherou lesaa opájet se budeš přírodou,ona vynoří sev teniskách, s ohýnky ve vlasecha na mýtině, uspořádáš ples jen pro Vás dva.
Rozchod
Na konci vztahuprázdný list
neuspořádanémyšlenky letí hlavoukolik je to vlastně let. čyřicet
nechceme se rozejít,ale žít spolutaké nemůžemeje to marnénení si co říci
čas a věkto všechno změniltolik křivdjsme si způsobili
Proč to dělám?
Jako šílená, pořád dokola,hraju karty na počítači,abych nemyslela na to,kde mne bota tlačí.
Jím jen proto, abych jedla,bez chuti a přesto,váha se mi zvedla. Asi proto, že zátěž,která na duši mi sedla,je tak velká,že ani bájný Atlas,nenastavil by svá bedra.
Múza letěla kolem,ale aura moje,odehnala snahy její,začala se totiž bát,že by hlouposti,které ve mně zrají,i ji by mohly napadat.
Myšlenky
Ta zbraň ji přitahovala jako magnet. Ležela na schodech, po kterých se stoupalo do prvního poschodí. Byl to revolver. Asi ho zapoměl schovat, když se vrátil ze služby a převlékal se do civilního.
U plného stolu
Možná Vás to udiví,ale, mne to baví. Vidět plnou mísu dobrota dívat se,jak v ústech stolovníků,ku prospěchu jejich zdraví,mizí vše a pro mne nezůstaloani sousto.
Naplňuje to můj pocit ženy,matky, strážkyně krbu,povinnost nasytit hladové krky,také proto, že u plného stolu,nevznikají hádkya každý hladí si bříškos výrazem pohody.
Ono, kuřátko do zlatova upečené,plné dobré nádivky,se zeleným salátema ozdobou z červené papriky,k tomu brambůrky zlaté,petrželkou posypané,
odhání pryč myšlenky špatné,nechceme vědět, co bude za chvíli,natož zítra,to neřešíme v tuto chvíli,ohlížíme se jen po dobrém pití.
Když rozkvetl jasmín
Dnes jsem si uvědomila,že na zahradě rozkvetl jasmína ta vůně omamná,do dimenze jiné mne zavedla. Přivřela jsem oči,viděla se mladá a žádoucí,stáli jsme pod jasmínema já koupala se v té vůni,svým objetím dával jsi mi najevo,jak mě máš rád, a Tvé srdce, tlouklo podle mého.
Byla jsem zase šťastná,pro tu chvíli,která je dávno pryč,sytila jsem tou vůní své smysly,a vzpomínala na dobu mládí,kterou mi připoměl, ten bílea voňavě rozkvetlý keřík.
Je to jen prchavý okamžik v mém bytí,ale stojí za to, procítit jeja vědět, že mé žití není ještě u konce.
Bouře
Bouře zuří, vítr naříká,choulím se před zlobou přírody,bojím se,cítím se tak malinkáa "ona" jakoby chtěla říci,"já jsem Ta Veliká" a přidá blesk,jež ozáří nebe zdaleka,hrom následuje hoa protože nechce pozadu býti,vítr posílá za ním své vytía já toužím po někom,kdo za ruku by mě chytila řekl mi"neboj,jsem tu s Tebou. "
Možná někde v dálce,on také sám,polekán tou silou bouře,sedí nad sklenkou,přemýšlí a říká si:"kéž by tu byl někdo,koho pohladit bych mohl,chytit za ruku a říci,jsem muž, strach nemám,ale samota v takovém čase,více na mne doléhá,možná by také rád řekl,"já ochráním Tě, lásko. "
Co dát dětem do vínku
Všechny vzpomínky,které měla na své dospívání, byly hnusné. Nedá se to jinak nazvat. Do svých třinácti let, než se rodiče rozvedli, měla rodinu, která patřila, alespoň dle mínění jiných a dle mínění jejího, mezi ty dobré. Rozmazlováni nebyli, museli poslouchat, ale rodiče nekouřili,nepili a děti dostávaly to, co k životu potřebovaly.
Kamarádovi II
Můj první pokus o báseňvěnován kamarádovi,už je minulostí. Pod vlnou kritiky,smazala jsem hoa teď mě to docela mrzí. Byl totiž ryzí.
Ale on ví, že ta báseň,byla psána srdcem,byla to rada, aby bral živots nadhledem,
aby věděl, že nejsou všichni lidé stejní,jsou i tací, kteří umožní murealizovat sny tak,jak sám chce a ne,jak oni by si přáli.
Co pro mne znamená slovo "štěstí"
Bylo by tak krásné
psát o věcech,
kde je všechno jasné.
Ale život své taje, z rukávu sype,když nejméně je čekáme,nečekaně, udeří Tě do tváře. A člověk malým připadá si,ztrácí naději,nevěří už v zázrak,že znovu potká štěstí, láskua porozumění všech,
Když ovládá mě hněv
Hněvje ve mněvzlínávybuchujenení kam ho usměrnitnení kde ho vybítzůstává uvnitřničí celou moji bytosta já nevím, co s tím počít
vidím temněradostné nic nenímatka, dítě, přítelnic nedokážezničit tento pocit
ve skrytu duše stále číhájiž nesnesu toničí mé egomoji snahu mé všechno
jsem proto zlánebo jen opuštěnánebo se cítím zrazenájiž nedokážu posouditco příčinou je všeho.
Jsem tu ráda
Já nevím proč,ale líbí se mi moc,co jiní píší a co přinášípotěšení nejen jim.
Je v tom radost i trpělivost,také žárlivost, touhaa ouhaněkdy i zlostna to,že hraji jinak,než oni by chtěli,alebaví nás toa nutí psátpoštuchovat se,i smát ,vcítit se do druhého.
Prostě, být v tom spolku,kteří neznalí, bláznivým zvou,je mojí radostí, dokonce i smyslem životamého. Díky všem, kteří v něm jsou.
Při západu slunce
Je krásný večer slunce zapadá poslední paprsky posílá mi mezi listy stromů jen pro mne je tu vůně šeříku, sedmikrásek pár já zapomínám na svůj žal i smutky světa, které nezažene žádná věta a když do té chvíle vnímání přidá se tikot ptáků před spaním umocní můj pocit, že sama NIKDY nemohu být pokud matka příroda dovolí, abych byla s ní a užívala dar, který dala mi při zrození,
UMĚNÍ VNÍMAT .
Jen tak
Někdy stačí tři, čtyři slovaa naroste hora,kterou nelze zdolat
naopak,stačí jeden úsměva slova, která bolelav éteru se ztratila.
Manželské povídání
když volám "milý,udělej s tím něco. "většinou se mi ozve:"a nevíš tak, co. "já vím, on také,ale,to musel by ze svého gaučea to je nade síly jeho.
"miláčku, co mám vařit.
SRPEN 1968
Probudil ji pláč dítěte. Podívala se na budík u postele a zjistila, že už je šest pryč. Manžel již nebude doma, chodí na šestou do práce. Vstala a šla k postýlce, kde ležel její roční syn.
SEN O NEMOŽNÉM
Když na Tebe myslím,světélka v oknechblikají jako hvězdy galaxie stejně vzdálené,stejně nedostižné,jako Ty pro mne,uzamknut v cizích poutech
mohu se jen domnívat,že společný máme dechnejen dálka dělí nás od všedních větproneseny našimi ústy znamenaly by jistě celý světproč nepotkali jsme se dříveo pár let. nezbývá, než vrátit se ze sna zpět,abych nerozbila ten"křehký džbán"nezničila to hezké v něm cochci si schovat pod polštář těch pár nevinných představ a vět,než zmizí Tvoje "svatozář "a zůstane jen všední svět
Stíny v duši
Zpívat jako by to bylo naposledy
už se nenaučím
touhy mé odešly před dvaceti lety
a když moje srdce tluče není to pro jednoho muže
Povzdech ženy
Láska, kam se ztratila. Měla by zůstat, když se zrodila. Čas ji obrousil, jak ten prsten na ruce, co kdysi jsi mi daroval. Jen tenký kroužek zarytý za ta léta, dává tušit, že kdysibyla tady láska, krása i představyo životě který bude laskavý až do skonání světa.
Dnes má svátek Jiří
Dnes má svátek Jiří,rytíř,co zabil draka. A přítel můj,jež stejné jméno nosíje pro mne nejen rytířem,i léčitelem lidských duší.
Poselství dobra nese v sobě i po staletích,je hoden toho jména. A já přeji ze srdce mu,aby potkala ho radost a štěstí,které zaslouží si za dílo, jež pro nás slabé,koná.
K narozeninám
Maruško milá, chci popřát Ti dnes, hodně štěstí a zdraví, toho nejvíce, abys ještě dlouho s námi byla, a svým úsměvem rozsvítila každičký náš den.
Dnes však nejde jen o ten věk.
Jde o tu sílu, kterou v sobě máš a umíš rozdávat ji, když těžko je nám, ruku nám podáš, a náš hrozný svět, ve snesitelný, umíš přestavět.
Za to vše,vždy budeš moje svíce ve tmě, a doufám,že i kamarádkou mojí,v dobrém a zlém.
Hledání odpovědi
Jsem blázen,jsem cvokjen proto,že vyžaduji pozornosttěch,které mám ráda,zatímco oni, ukazují mi svá záda. Nestojím jim ani za to,aby ze slušnosti řekli "máme Tě rádi zlato. "A pokud by to řekli,stálo by to za to. Hledala bych city,pro ně slovo neznámé,asi by je zmátlo,ale kdo ví.
Vděčnost
Za co by měl být člověk vděčný.
Za to, že se narodil. Co, když být nechtěl. Za to, že rodiče ho vychovali.
Jak přelstít přírodu
Ráno vstávám, celé tělo bolí,jsem jak rozlámaná,čím to. Marně přemýšlím. ,že by to bylo těmi lety.
Nicméně, mezi lidi jíti musím,uvažuji, jak přírodu přelstíta když kouknu do zrcadla,vidím, že to bude práce řádná.
Přání
Je noc a nemohu spát, pročítám si Vaše básně, které procítit mi dají vše, co cítili jste sami, já mohu nechat si zdát,že patřit bych někdy mohla mezi Vás
i když je to jenom sen, je krásný, snad ukolébá mysl moji k básni, nechá mě snít o tom,jak múza letíc k některému z Vás,
alespoň křídlem svým,dotkne se mé hlavy
aVy nahlédnete do mé duše tak,jak nahlížím já do duší Vašich. .
Bříza
Do mého okna se dívá bílá bříza. Něžně zelenými lístky oděná mi říká "jsem každé jaro stejná, přitom jiná, krásnější, rostu stále výš, zatím co Ty, k zemi se skláníš. "
Ano, vím.
V dálce už vídám tu "smutnou dámu" a zdá se mi, že je každým rokem blíž a blíž.
Křídla pozitivity
Chtěla bych mít křídla,vyletět ze svého těla ven,vydechnout a s nadhledemdívat se na vše kolem sebe,vidět květy tak,jak jsou,ne jen zvadlé trsy,vidět lidi hodné,milé,ne jen divné typy,
vidět sama sebe příjemnou. Vidět vše pozitivně.
Jak to udělat,aby mrak,který se nade mnou neustále klene,odletěl jako to mé tělo a ukázalo se konečně modré nebe. Poradí mi někdo z Vás.
Indiánský tanec
Dnes bylo krásně,slunce svítilo jasné,bylo teploa všichni tvářili sespokojeně a šťastně.
Zelená tráva,do toho kvetl zlatý déšť,nakukovaly i květy magnolie. Odpoledne bylo až letní,zašla jsem proto na náměstíochladit se do podloubí ,zároveň poslechnout si písně,které tu peruánští indiáni,s pery ve vlasech, svými píšťalamizpívali všem,kteří seděli na lavičkách,nebo jen tak postávali.
Někteří jako ve snách,jiní s úsměvem na rtech,naslouchali té hudbě, která zněla ozvěnou,jako z jiného světa,přímo duchovně.
Čistá
Čistá je voda, co dá se pít,čistá jsou slova od srdce,která někdo s láskou Ti říká,čistá je láska, co teprve chystá se žít
čistá je ruka,která Tvoji svírá,když drží Tě splín,čistá je struna,která v Tobě zpívá,když Tvé tělo láska obepíná,čistý je cit,který Tě rozechvívá,když víš, že někdo jde Ti vstříc
čistá je chvíle,když příroda vstává,ptáček, jež s prvním pípnutímradost Ti dává,zpěvem svým zažene tmu, která se v Tobě skrývá
čistá je voda, co dá se pít,čistá jsou slova od srdce,která někdo s láskou Ti říká,čistá je láska,co teprve chystá se žít.
Když se zadívám
Na stěně mého pokoje
obrázek visí pokojně
je na něm alej stromůkrásná
procházím se v ní
Setkání po letech
Přede mnou list. Nepopsaný. Čeká,čím ho zaplním, zda optimismem, láskou, žalem, ze setkání s milým bratrem.
Po třiceti letech, první políbení bratra a sestry, slzy v očích, bolesti, i štěstí.
Naděje
Jako čistá duše jsem se narodila,s mámou,tátou a bratry,žila život krásný,šťastnýa když mi bylo třináctpřišly první rány.
Vyrovnat se s nimi,to jsem neuměla,dodnes tím moje duše strádá,hladová připadá mi,nebo jako umřela by.
Život někdy těžce zvládám.
Struna moje porouchaná,krásný tón z ní neuslyšíš,najevo to dává a snad i proto,
Když uléhám ...
Když uléhám,nemyslím již na sex.
Je to metapro mne vzdálená,
jež zlehýnkaobčas na mne zaťuká,jako milá vzpomínka.
Myslím na člověka,co ruku mi podá,
CESTA
Jedu za bráchou, třicet let jsme se neviděli, jeden o druhém nevěděli. Když zemřeli mi bratři, kteří žili vedle mne, zcela osamělá, hledala jsem v paměti, zda táta, když stihl oženit se třikrát, neměl i jiné děti. ANO. Našla jsem svého sourozence, bratra, který malý byl, když já už byla vdaná žena, a v té době, životem svým uchvácena, myšlenkami jinde, nenapadlo mne, hledat sourozence jiné.
Šíleně se bojím!
Naše chalupa je vysoko v horách. Dalo by se říci na samotě, i když pod námi chatička jedna je, ale tam jezdí sousedé jen v létě. Šíleně se bojím ohně. Nádrž na vodu,obstojně veliká, je vybudována /závist viděla bazén a hned nás také udala a byl kolem toho velký problém, ale, ustáli jsme to a voda nachystána stále je/.
Velikonoční rozjímání
Letos,po mnoha letech, strávila jsem velikonoce sama. Vím, že by se tyto svátky jara měly slavit vesele a mezi lidmi. Bylo mi to z nějakého důvodu odepřeno, o to více jsem se zamýšlela nad vším, co se kolem mne děje. Vůbec jsem se velikonočně necítila.
Jak se vaří nepravá " držková "
Když může Pišta vařit na "Písmáku" buřtguláš, tak já si myslím, že dobrý recept, třeba na držkovou polévku s hlívou ústřičnou, jelikož je hlíva nejen dobrá, ale i velmi zdravá, o čemž píší tiskoviny, zdravím se zabývající, neuškodí. Pokud nevíte, co je to hlíva, tak věřte, že je to houba. Tak moc toho nepotřebujete a od pravé držkové to nepoznáte. A to u toho ani nemusíte kouřit, tedy je lépe nekouřit, mohl by vám popel z cigarety přilepené na rtu, padat do připravované polévky.
Náruč, která Tě přijme
Jako listí v poryvech větru,zmizíš,vím to. Ale, až nabažíš se jiných,nebo se znovu zklameš,vrátíš se tam,kde útěchu najdeš, víš,že já tu na Tebe čekám,a já zase vím,že se tak stane.
Ukolébám Tvůj žal v imaginární náruči, Tvé slzy ješitnosti setřu,dodám Ti nové mužnosti,opět úsměv najdeš,protože "já" chci jen to,abys byl šťastný,a proto budu tu navždy,ať chceš, či nechceš,můj vzdálený příteli.
Smutná
Jsem smutná a chtěla bych se utěšit, vymýšlím si, jak každý mě má rád, jsem s každým kamarád a můj život je, jak má být.
Sedím a přemýšlím, jestli jsem to nepřehnala. Nikdo mne nemá rád, vlastně, už ani já sebe sama. Jak to jen udělat, aby to vypadalo akorát.
Otevírání jara
Jaro bije na poplach, "země - otevři se. "
"Svá tajemství vydej, probuď naději i v nás, kteří už nevěříme, dej nám sílu a připomeň dobro, se kterým jsme přišli na svět a které jsme poztráceli v běhu života. "
A země zašeptá:
"podívej se kolem sebe, to tajemství tam najdeš,uvidíš, jak včela hledá petrklíč, déšť zlatý se sype, lístek zelený, co klíčí ze mne novou naději Ti dodá,jen musíš najít ta správná slova, která do kolébky života, byla Ti dána. "
SEN
Nevím, sním, či bdím,vidím Tě stát na břehu řeky. Přicházím k Tobě, pomalu, je noc,vidím jen Tvou siluetu, řídím se smysly, už jsem blízko,cítím Tvůj dech a mé dotyky zkoumají Tvoji tvář, Tvé vlasy,rozepínám košilia do klíční jamkyvkládám první polibky.
Známe se dávno, souznění duší je dokonalé,ale nikdy jsme se neviděli,toužili jeden po druhém, po společné chvíli.
až dnes máme schůzku, v noci ,na břehu řeky, pod stromy,které máš tak rád,v lůně přírody .
Zpytování
Znáte ten pocit, kdy se díváte na nepopsaný list a čekáte, že Vás napadne něco kloudného a ono nic. Je hrozný. V hlavě totálně vymeteno a největší průšvih je, že ani nevíte, o čem byste měli psát. Přitom víte, že psát byste měli.
Jarní deprese
Proč jsi tak sama, ptáš se. Vždyť po ulicích tolik lidí bloudí sem a tam,chytají se jiných,aby sami nezůstali.
Proč nechytáš se taky.
Nejsi nic víc, než člověk zamotaný do svých depresí,děsící se každé změny,přitom prosící o podání ruky,ale nikdo jiný, než ty samato nezmění.
Poděkování
Něžná, milá,jako,když hvězda z nebe padáa Ty si přeješ tiše ,z celého srdce svá přání,objevila se,na dálku usmála,na citlivou strunu zahrála a pomohla nést kříž,protože pochopila, že od útlého mládínosím ho na svých bedrecha nevím co s ním.
Taková umí být ženakterá mne, ani já ji, nikdy jsem nevidělaa přesto, když čtu co píše,jakoby se mnouživot můj žilaa v těžké chvíli,kterou každý z nás někdy mívá,je se mnou, v duchu s ní hovoříma říkám jí "milá" dobře, že tu jsi.
Jméno,někdy neznamená nic.
Ale nyní, když neřeknu ho, ztratila bych úctu,kterou k Tobě chovám.
Zlé emoce
Co pro každého z nás znamená slovo "láska," to jsem se nedozvěděla. Prý je to "profláknuté téma", a to jsem netušila. Jsem prostě i ve svých šedesáti nepoučená. Je to škoda, protože jsem opravdu chtěla znát názor jiných.
Pohled z okna
Při pohledu z oknavidím muže s holí,jak po chodníku spěchá. Za ním jde žena.
Aluminiová srdce vlají,byl svátek zamilovanýchplyšáci se všude válí,je to láska, co pohání je k sobě,nebo jenom zdání.
Na tu dálku to nejde poznat.
O lásce zase trochu jinak
Slovo "láska", budí ve mně krásné emoce. Sním o něžnosti,chci ochraňovat milovanou bytost,být jí nablízku, když mě potřebuje.
Když ale zamyslím se trochunad tím slovem,které hladit by nás mělo,zjišťuji, že skutečnost může být i jiná,
když Tvůj milý, nebo miláve jménu lásky netrhá jen košili, ale i "pouta", jež mezi Vámi byla, a přitom říká, že pro Tvé dobro koná.
Neslyší bolavé výkřiky,neslyší prosby a touhupo nasycení láskou něžnou,která bolest zabíjía ústa Tvoje líbá.
Co znamená slovo "láska?"
Ze všech stran slyším slovo " láska. "
Básníci básní s úmyslem a vírou, že "laskat" by měla nejen tělo, ale naplnit i duši krásou a něhou. A přitom skutečnost je jiná.
Někdy velmi krutá a Ti, kteří Tě ve jménu lásky bijí a utlačují,
je to s podivem,
Jarní touha
Tebe, "kamínku" v dálce hozený,chtěla bych mít blíž. Neobtěžovala bych Tě,jen dívala se na Tebe a Tvoji energii nasávala,
na procházku bych Tě vzala,abych mohla znovu usmívat se na svět,který mlha s věkem zahalila.
Do kavárny , nebo na oběd vzala bych Tě hned,dívala se jak piješ, jak ti chutná, poznala bych i v tomten život mládím pulzující,
snila o tom,že bytost jako Tyčas můj v krásný promění.
Školní bufet
Bufet je v budově školy zcela specifické a zvláštní místo. Dá se říci, že zde projdou všichni, kteří mají ve škole co do činění. Učitelé, děti, rodiče,uklízečky a pan školník, osoba zcela neopominutelná,i pan ředitel přijde říci "dobrý den. " Někdy také pracovníci obchodní inspekce a hygieny, nemohou přece dovolit, aby si majitelka přišla na nějaký větší zisk,když platí tak malý nájem za místo "pod schodištěm", ze kterého za velkých potíží a velkého přemýšlení udělala bufet,který slouží.
Vzpomínání
Když jsem byla malá,snila jsem o tom,že jsem baletka.
V tom snu krásná hudba hrálaa já tancovala
nechtěla jsem se probudit.
Ale do toho máma zavolala"vstávat. " a když oči jsem otevřelabaletka byla pryč .
TOUHA
právě slyšela jsem větu,že láska kvete v každém věku. proč tedy nepotkala mě,když jsem byla ještě k světu.
já chci ji zpět a to hned. proč se mi to přání nedaří.
"Nevím" - volání o pomoc
Chci utéci. Ta myšlenka mne provází neustále. Nemohu spát, pořád to přemílám dokola a jsem na rozpacích, zda jsem se náhodou nezbláznila. Okolí už nesnáším, ani svého ex, ten si hraje rádoby na kamaráda, protože mých služeb hojně využívá.
OTEC - III.
Kapitola III.
Jmenovala se Marie, bylo jí osmnáct, ale jestli mu řekla příjmení, to si opravdu nepamatoval. Oba něco vypili, ne tolik, aby to bylo znát, ale měli dobrou náladu a dobře se spolu bavili. Byli mladí a tak se stalo, co se stát muselo.
OTEC - IV.
Kapitola IV.
Poznal ji i po tolika letech hned, jak přicházela k nádraží. Stál na nástupišti, odkud tenkrát odjížděl ráno domů. Byla stále černovláska,ale vlasy měla prošedivělé.
OTEC - V.
Kapitola V.
Bylo vidět, jak se jí ulevilo. Očekávala odpor a byla připravená i na nadávky, ale naštěstí se zdál být slušným člověkem a možná i věk udělal své, vzal to prostě jako srávný chlap. "Kolik mu může být roků," pomyslela si.
OTEC - Závěr
Z á v ě r
A Marie. Když vyšla na ulici, musela se opřít o zeď, byla zcela vyčerpaná. Konečně po čtyřiceti letech našla muže, kterého chtěla milovat a jehož dítě si přes všechny překážky ponechala. Dala mu jméno Jaroslav, po něm.
Mému příteli
Básníku ztracený ve své duši,ta tma a hloubka aniž kdokoli to tuší,někdy děsí,
i Tebe samotného,
a Tvé já tuší,že spasit ho může jen láska něžná a krásná,
jako tisíc růží.
Jarmile
Jakoby dobrá víla na mne promluvila,tak zní Tvá slovaa mysl má se otevírá,
byť dlouhá léta uzavřena byla.
V očích zračí se Ti víra, člověku srdce otevíráš,když vcítit umíš sedo bolestí,
které každý skrývá.
OTEC- I.
Kapitola I.
Jako každý den, šel z práce domů. Jeho autobus přijel načas a tak úderem čtvrté odpolední hodiny vybral poštovní schránku, která byla upevněna na brance zahrady u vchodu jeho domu. Kromě různých reklamních letáků tam byl lístek od poštovní doručovatelky, že si má vyzvednout na poště dopis.
OTEC - II.
Kapitola II.
Nastal den soudu. Stál na chodbě a byl velmi nervozní. Hrozně se styděl a to nejen proto, že ho tam může někdo vidět, ale hlavně pro ten důvod, pro který ho sem pozvali.
Jaro uzdravuje
Jaro už ťuká na dveře,otvírá je petr-klíč. Narcisy svá stébla nebi nabízejí, i něžné"kočičky"brzy uvidíš.
"Spoléhej na přírodu,"svou duši nabádám. "Ještě vydrž a nepodléhej.
Láska na internetu
Potkali se náhodouna "Seznamce" z internetu. Oba chtěli pouze - - oprostit od stereotypu.
Nečekali setkání,chránila je dálka. Jistí,že nic nemůže se stát,klidní chodili spát.
Přátelství po internetu
Když si pořídila internet, měla velikou radost, protože konečně měla něco, co ji spojí s ostatními lidmi. Věděla, že si může cokoli zjistit, nejen o věcech, které ji zajímaly, ale i dozvědět se mnoho nového. Byla to pro ni skvělá příležitost zaplnit svoji samotu.
Nainstalovala si domovskou stránku a hned samozřejmě, jako asi ostatně každý, kdo žije sám, klikla na "Seznamku" s tím, že by si chtěla s někým pro začátek jen dopisovat.
Léčitel duší
Jsi člověk a Tvým úkolem je žít. Snít, hřešit, nebát se a radovat.
Odhoď veškerá svá hoře, dívej se co můžeš a nesuď svůj hřích,
protože
zlá tajemství nejsou jen v duších zlých.
Asi to bude počasím
Múza letěla kolem, mrkla jsem po ní očkem, ale neohlédla se, asi neměla náladu.
A tak tu sedím, dívám se do oken, hlavu totálně vymetenou a kdoví,zda to není tím polem, které vidím a kde by měl být sníh. A zatím bláto pokrývá trávu, šedivo a mlhavo, jako v čase předsmrtnéma ta nálada mi sklání hlavu.
Čekám na poznané, ale ztracené, "co budeš jíst.
Sny mužů
Ležíc na kanapi,majíc dlouhou chvíli,přivře oči a sní o tom, co dělat,aby sobě radost činil.
Představí si rudou růži,jak trhá ji pro dámu svého srdcea ona nadšená - líbá jeho ruce.
Nebo, nedává jí růži, jen slíbí jí,že nakoupit si může, co srdce její ráčía ona nadšená - líbá vše, co jí síly stačí.
Také nebylo by od věci, kdyby žena jehouvařila večeři - mimořádnoua on - pomáhal by radou,
Manželství
Z počátku Amorův šíp zasáhne Tě,svět je růžový, skály přenášet bys chtěl,
bílý závoj nevěstin, prsten, který navlékneš,její oči zářící a Ty rád hodíš svobodu v plen.
Ale, až děti narodí se a starosti přibudou Ti,celý svět, jakoby rázem potemněl.
Už není čas na hrátky,kamarády a kamarádky. Není čas brouzdat se travou, splynout s řekou, kamínkem házet žabky.
Hájovna
I. část
Bylo mi dvacet,měla jsem jedno dítě,manžela a byt ve velkoměstě. Pracovala jsem jako sekretářka ve stavebním podniku,manžel právě dostudoval na lesnické fakultě a hledal si místo. Nebylo to ovšem snadné, protože ve velkoměstě místa pro "lesáky" na stromech nerostou.
Milování na dálku II
Když miluješ někoho,kdo žije v dáli, a nikdy osobně jste se nepoznali,zdá se Ti vše jinak.
Nevíš, jak by to bylo, kdybys mohl hladit a laskat to tělo, tu duši znát. Foto máš. Ale miluješ představu,kterou sis vysnil.
Milování na dálku - zase jinak
Milování na dálku - zase jinak
Být daleko,neznamená vždy - být vzdálen. Dálka je zvláštní. Když někoho v dáli miluješ, na věku nezáleží a když se protějšek zasní,vidí Tě tak, jak sám chce.
Ty nevíš,jak by to bylo, kdybys mohl milovat nejen jeho tělo,ale i jeho duši znát, vědět, co mu sluší, spočítat vrásky, ale i jeho lásky.
Uražená hrdost
Máš zavřená ústa bolestí,či uraženou hrdostí.
Mlčíš,neříkáš nic. Myslíš, žes hrdinou.
Nejsi, pokud neumíš říct,pravdu jedinou,
žes uražen - pro nic.
Milování na dálku
Když miluješ někoho,kdo žije v dáli,
a nikdy osobně jste se nepoznali,
zdá se Ti vše jinak.
Nevíš, jak by to bylo, kdybys mohl hladit
Ztracený život
Můj smutek přetéká bolestí,
rozlévá se daleko,
až po rozcestí,kde ťal do živého masa,
krev vytéká a kaluže tvoří,
PŘÁTELSTVÍ
Když lásku už nemůžeš mít,vezmi za vděk přátelstvím,může to být někdy víc.
Laskavost, tu v lásce najít nemusíš, žárlivost Tvůj cit může zadusit. Ale přátelství, to narůstá den ze dne víc,pokud nehraješ si jen taka opravdu ho chceš mít.
Když potřebuješ cítit duši spřízněnou,když trápí Tě splín - Tvůj přítel ví,jak pomoci,
nepřemýšlí nad tím, stačí,
Jak zabít múzu
Když mi múza přistála na ramenou, byla jsem z toho paf. Vůbec jsem to nečekala, přistála a já začala básnit nejen o tom co vidím, ale i tom, co je mi naprosto cizí - o l á s c e .
Stal se ze mne blázen, který vidí krajkoví v listí, stín neznámého, a kamínek, ten to jistil. Byl krásný, chladil, když držela jsem ho v dlani, ale odlesky z něho signály ke mně vysílaly, a ty mně hřály tak, že u mne nastal tento "divný stav.
Nepříjemná zkušenost
Otevřela oči. Ležela na stole v lékařské ambulanci, nad ní se skláněla postava v bílém. Ještě si neuvědomovala pravý stav věcí, byla jako omámená, vše viděla jako v mlze.
"Už se probouzí," řekla ta postava ženským hlasem.
Krásná slůvka
Ty zabíjíš mne
já šílím a nevím vůbec,
zda je den či noc.
Chodím a nevím o tom,
Hra se slovy
Může se hra se slovy
v lásku proměnit.
Zeptám se jen tak,
"jak se máš. "
Skleněná kulička
Proč malá kulička
odleskem sluníčka
získá zářivou moc.
Nu,přece proto,
Jak lehce spadnout do maléru
Jak lehce spadnout do maléru
Když jsem se narodila, bylo po válce. Rodiče byli emigranti,kterými nová vláda osídlovala pohraničí. Táta měl neklidnou krev a tak jsme se stále stěhovali. Máma vždy říkala"proč jsme nezůstali na té Šumavě, takový krásný statek jsme tam dostali.
Vyznání neznámému
V odpoledni pozdním,
o parapet opřená,
okna v domě naproti,
světlem ozářená,
Znovunalezený bratr
Znovunalezený bratr
Seděla u stolu, před ní svítila obrazovka počítače a ona bezmyšlenkovitě brouzdala po internetu. Chvílemi se podívala z okna. Venku pršelo, vál docela silný vítr, také se hodně poslední dny ochladilo. Byl konec října a nastával čas "dušiček".
smutek "dušiček"
Jejich popel je tu
a my stojíc,
modlitbou chtěli bychom,
navrátit je světu,
Psí čekání
Střapatá,maličká,
je jeho hlavička.
A ta očička,
jako sklíčka,
Kočka
Když na ni se díváš,jak mazlí se a lísá,mourovatá, očka zlatá,nenapadne Tě,že to kotě hravé,přírodou má dané --zabíjet. A myška,co zapomněla, že vrátka,byť krásná to prolézačka,pro ni tabu jsou,vlezla do dvorečka,za potravou. Netuší, že číháza nimi to kotě hravé,jehož kořistí se jistě stane. A stalo se.
vnímání
Tvůrci milí,
majíc dlouhou chvíli,
dílkaVašepročítám,
některá mě osloví,
Dítě
Když mámu máš a otce taky,
myslíš si, žes vyhrál,že máš všechny karty.
Jeden z nich však odejde.
Objímat už nebude tě,