Písmák Sirotek
Sirotek
Na břehu jezeraukryta v trávěpláče holčičkaprý se jí smějí.
Nemá maminkunemá tatínkaostatní dětioni je mají.
Malá holčičkase dvěma copánkyobjímá kolínkado vody hledí.
Kde končí cesty všech
Kde končí cesty všech
Dvě dívky, smutné, zoufalé,potichu jdou ruku v rucetam do těch míst, kde končí cesty všech.
Oči mají rudé od pláčev černých šatech obě jsou,když hudba tichá rozezní se,blíží se k připraveným židlím.
Pak cizí muž v černém rouchuřekne vše, ač neví nic,ozve se pár tichých vzdechů, když rakev pomalu mizí.
Jsi pro mě...
Jsi pro mě.
Jsi pro mě jaro, když přicházíšjako květina vždy rozkvetu.
Jsi pro mě léto,když jsi se mnoucelá hořím.
Jsi pro mě podzim,když odcházíšjako listí ti padám k nohám a prosím "Zůstaň".
Balada o slepé holčičce
Balada o slepé holčičce
Za oknem v domě sedí holčička,je celá křehká, je maličká,poslouchá děti, jak si venku hrají. I ona by si chtěla hrát.
Nemůže, má oči za tmavými skly,je slepá a z nevidomých očí jí tečou slzy,proč ji bůh potrestal, vždyť je to dítě. Tak moc by se chtěla smát.