Písmák Zastřelení Hrdiny
Již je příliš pozdě na slovakulka z hlavně byla vyplivnutánad tvým osudem pláče - teď již vdovaa vzduchem nese se rána dutá. /to jak dopadlo tvé tělo na zem/Tu příliš krátkou chviličku – tenkrát k ránuzaplní vtíravý pach střelného prachua ty cítíš se, jak v příběhu z westernuz knih, jenž četl jsi tak bez dechu. Když hlavou prožene se ti zběsile kulka z ocelia ty bezbranně padáš k zemijiž nikdy nenalezneš svou kurtizánu ve své postelia na mysli máš jediné –že obětoval jsi se své zemi.
Ospalí Milenci
K zemi se snášely ty kapky příliš mokréa vzduch byl nasáklý tím vším,co bylo tak moc vlhkéuprostřed toho, a zároveň ničehouprostřed nádob, plných něčehotiskli se k sobě dva ospalí milencijiž dávno měli býti snoubenci. Však ten dojem, ta spokojenost,to byla jen přetvářka, / . ach ta lenost . /prázdné lahve od vína, cigaretový kouř jen,jakoby odmítali připustit, k nim ten nový den.
Muž z růží a oči Satanovy
Místností se rozeznívají tóny klavíru. Ale u něj nikdo nesedí. Jakoby neviditelná ruka běhala po klapkách klavíru, sem a tam, a vytrvale mačkala jednotlivé tóny. Ta píseň je smutná, jakoby pohřební.