Písmák z básní vnitřního smyslu
Každý, kdo sní vstupuje do zahrad svého srdcea jeho cesta je provázena stejnými útrapami jako cesta kohokoliv z lidíJen básník však vidí, uvnitř svědomím - taková malá procházka to je branou obrostlou poznáním,co květů dobra vprostřed klíčí. Kdo ještě hledá není ničímkdo propadl nevědomí ničí si život pouhými chtíči, čiší z nich blín, a ten ho spalujeJe propadlý tento člověk v žití,nežije.
úvahy na úvahami, aneb slovo za slovem
převtělený do básníka rád by byl to co sám říká, zatím pouze vypisuje vkleče skeče,které by rád dal té, kterou snad miloval,Neříkejte básníkům,co si s verši hrají na lásku, že jejich verše za nic nestojívždyť opájí je jako rum co vypili si ve stoji spatném,: tak co je , probůh pro ně špatné, když ne kritika co naříká. a tak si básník nalil vína, zažehl svící a jal se snít, co měl přes den pod čepicí někde zapomněl,co říci chtěl nevěděl a tak svlékal stíny, zdali mezi nimi nezahlédne Fantazii,ta slečna slov ho ale míjí ,zkouší pozvat alegorii na rým, který pracně serval z rozběsněných myšlenek: schvátil ho však Sen, a ten nepřidal než vlastní vztekSvíce zhasla, konec básní, jenom Sen se neodřekl.
Poém o,lidské Duši
I potkal Den ráno Duši a zeptal se kam jde, sama:Kam vůbec vede její cesta. Ven. Ven z Těla. Taková zrádná továrna absolutnaDen se svěří.
úvaha úvodem
polovinu života jsem si myslela, že jsem nasazena do vlaku jiné doby a že nepatřím do tohot života, neboť mi nablízku nebyl zdánlivý anděl strážný,. a ono stačí potkat člověka, tvá duše se otevře, a hle. , je v ní víc světla než jsi dosud mohl, človíčku vidět. Je v ní světlo a teplo.