Písmák Báseň (Ne) o nás dvou
Cítím se jako naha naha přede všemi a nejvíce sama před sebou cítím se jako vězeň ve svém vlastním světě a marně se snažím uniknoutten pocit mrazí jako střípek ledu popsat to jistě nedovedu tak začnu tedy tmou tma je něco co zakryje tvé vinyněco co ukryje tvou tvářzkrášli, mnohdy ostudné činya mnohým ďáblům chrání jejich svatozář ta tichá paní v černém hávu je důvěrnici oddanou tam na ulici děvče lehčích mravů schová, když spěchá za tebouchtěl jsi, abych ti dala báseňta báseň má být o nás dvoužel na světě tak tomu bývá a nikdo ti to nezazlívá jsi ty a jsem i já a nejsme jeden ale dvajedno je jasné milování jedná je důvěra a jedno přánijedno je bláznovství a jeden stesk a jedna slza, její leskjedno jediné rozloučení ta slza na tvé tváři není a brázdi jen tu mou, ta báseň není o nás dvou.
Sněhové romance
V závějích zmizela radost posledních dní,vyhaslý poslední plamínky léta. V těch sněžných vločkách ztrácíš se i ty,závist a zlost v tom chladu vzkvétá. V krajině ledové jsou květy z ledu,ledové pohledy, ledový smícha s tím vším na duši žít nedovedua slovo láska je tu hřích. Utíkám od hříchu, chci uniknout,ač vím, že každý krok je past,utíkám k řece a chci plout,smrt, vysvobozeni, slast.
Skokan
Mám v sobě nějak prázdno, nějak vymetenoa nic mě neutěší, nevím proč,pár starých rán je dávno zahojeno a kdosi volá no tak skoč,mám v sobě střípky zapomnění,mám v sobě jako po vymření, místo čaje ranní kávu,místo cigarety trávu,hlava se mi kolem točí, nežli skočím, zavřu oči, pomyslím si na Tebe a že letím do nebe,tam jsi ty, můj anděli,ležíš v bíle posteli, do tmy hledí Tvoje oči, skočím a celé to skončí, noha stojí na okrají, kolemjdoucím dech se tají,někdo z dálky na mě křičí, už mám strach, už mě to ničí,zas a znova křičí hlas,neúprosně letí čas,podívám se do propasti a prožívám chvíle slasti, ten hlas byla vlastně máma, vystydne mi ranní káva,nekouřím a kávu nechci, neskáču a svět je hezčí.
Dokonalý svět
Naprosto dokonalý světbez obtíží a bez nesnázítakový jaký ho každý chcea přece mi tu něco schází. Jevím se krutá, nedostupnánic není pravda, jen jsem smutná. úsměvy sem a zase tamtohle je paní to zas pan. Všem kolem jistě představí těmusíš být dospělá, i když jsi dítěnemůžeš chodit tam, kam chcešteď chvílí stůj a potom lež.
Sklenice vína
Dnes večer dopíjím sklenici vínaPoprvé uznávám, že je to medicínaDnes večer modlím seAť mně to zahřejeTak strašně bojím seCítím se zbabělePod polštář schovávámSvou smutnou tvářSlzy mé stékajíPadají na polštář. Marně však hledámPoslední střípky štěstíVidím jen smůluJak cestu si klestí. Prosím tě probuď seTy musíš žítProsím neodcházejNesmíš tam jít. Přece jsi odešelZůstala vinaNavždy tě ukrylahřbitovní hlína.
Chlad
Podzimní nebe kreslí šedé mrakyje plné smutných obrazůa země obléká si rudé šatyplná tužeb, plná náznakůA vítr tančí věčný tanechledá si místo kudy kamJak vyhnanec a chudý psanecjednou jde sem a jindy tamšeptá ti tišeto své prostoduché Alejako by nic ti vezme dechač pánem síly neskonalépřec nezná zhon a žádný spěchptáčata letí tam kam slunceodvrátilo svou milostivou tvářkde milují a tančí prudceoběti bohů vznáší na oltářříkáš mi svoje prvním sbohema já se vrátím neplakejnic v cestě mezi tebou a tvým bohema tak se loučím tak se mějChlad uchvátí mé ustarané srdcečerná růže dá si záležetochabnou zimou zkřehle rucepak komu budu náležet. Co když se slunce nenavrátía v zemi bude věčný chlad. pak všechno cenné cenu ztratíztratí se význam milovat.
Poutník
V hlubině temnot utápím sejsem jako kapka na okenní římsejeden ze čtyř koutů pokojesmutek i radost, obojeležím tu jako smítko prachubojím se snad jen svého strachupoutník se kamsi zatoulalten, který štěstí rozdávalhledám ho, avšak nevidímsnad čelí jiným nesnázímsnad jiným štěstí rozdávápovaha jeho toulaváve smutku byl mé potěšenív nemoci brzké uzdraveníteď ze snu sama probouzím seživot je hra, tak nebojím sena konci tunelu je zářea něčí usměvavé tvářetak mi to kdysi říkávala já mu věřím stále dálsnad jednou se zas potkámedělajíce, že se neznámejednou mu podám ruku jápak budu jeho záchranavrátím mu úsměv, potěšenía budu jeho uzdravení.
Tragedie života
V uličce ze zlatatoulám se, hledám štěstíprocházím po cestácho kterých vypravíÚsměv ze vzpomínekkvětiny, které kvetlycestičky cizích osudůprávo i bezprávíŽivot a smrttančí svůj věčný tanecbláznivý koloběho němž se hovoříTy dny jsoudávno, dávno v nedohlednui o nich staré stromy švitoříje pro mne ctíže na chvíli vzácnoui když tolik mladámohu byt jejich součástíZahodit předsudkyodstranit bariérypomáhat jinýmžít chvíli jejich životyJen aby žiliaby nezemřelia přec se vámsmrt stále mstíKaždý má svéto krásné a to vzácnéto poupějenž je jeho součástíjen aby se pro chvílene zcela šťastnénezměnilo v hanbuto co bylo ctíHloupě se vychloubatříkat, že jsi lepšíznáš přece pohádkyty jsi měl jenom štěstíA i to pomíjíVzpomeň si člověčekdyž vlasy ti zešednouldyž kolena ti podklesnoupod tíhou dníco potom, bídný, zůstane ti. Jen tvá slova, tvoje činyjenom tyBudeš pak vzpomínata na co vlastně. Na úsměv ve tvářina smutek na své lstipotkáš - li kohokdo tě zná a ctí. Komedie životaje jeho tragédiíPotom i tragédieby mohla být komediízáleží na tobějak to chceš ty.
Báseň pro Lásku
Tenkrát co poprvé jsem stála u dveříhledíc na tebeprohodila jsem pár vět se tvým stínemale tenkrát se svět nezbláznil.
Popíjejíc svůj lehce ohřátý čajbez jasného výrazu ve tvářihledajíc odpovědi na otázkyve svém nitru.
Sto let staré zapomenuté vzpomínkyztratila jsem sen a druhý byl v nedohlednubolest se vracela spolu s návaly hrůzydo podzimního chladného dne.
Tenkrát jsem tě potkala podruhémůj stín nyní hovořil s tebounyní jsi to byl ty kdo mluvils pouhým odleskem kohositvé oči však vytrhly mne z myšlenek.
Svět
Naprosto dokonalý světbez obtíží a bez nesnázítakový jaký ho každý chcea přece mi tu něco schází. Jevím se krutá, nedostupnánic není pravda, jen jsem smutná. úsměvy sem a zase tamtohle je paní to zas pan. Všem kolem jistě představí těmusíš být dospělá, i když jsi dítěnemůžeš chodit tam, kam chcešteď chvílí stůj a potom lež.
Dva Body
Dva body na papíře a mezi nimi čáraněkdo si ve svý víře čáry na papír čmárádva body na papíře rozsekly by tmuněkdo si ve svý víře létá a jiný klesá k dnudva životy se spojí, dvě srdce spojí sejedno o druhé stojí, však zatím bojí se. čeho se bojí srdce. čeho se může bát. že láska chutná trpce či že zažije pád.
Nač skládáš
Nač skládáš, básníkusvé smutné žalozpěvy. Za svitu plamínkuokna již potemněly. Pro lásku nestálouči pro zradu co bolí . Pro koho umíráškdo bolest tvoji svolí.