Písmák Ticho
Ticho. Nejhorší na tom všem bylo to ticho. Tu neskutečnou bolest, která vám drtila kosti, podlamovala nohy a zkracovala dech, jste se už časem naučili nevnímat. Bylo to něco, na co jste si zvykly.
Letáky - Písmák má talentmalárii
Místnost chátrala pod vrstvou prachu. Jediné dveře, které v místnosti byly, zavrzaly a dovnitř vešla skupinka mladých lidí. Dívky na sobě měly dlouhé sukně a vlasy způsobně upravené.
„Tohle má být jako co.
Je to normální chlapec
Nemocniční pokoj byl zalitý slunečním světlem. Paprsky narážely do stěn a do nábytku a tvořily pokoj snesitelnější, než byl.
Postarší muž ležel na svém lůžku, jednou rukou se držel úchytky nad postelí a prsty druhé ruky mu klouzaly po kořenu nosu. Občas si povzdychl a netrpělivě se podíval na hodiny visící nad dveřmi.
Otázky a odpovědi
„Jsme ve vesmíru sami. “
„Nevím, možná. “
„Proč jsou vidět jen hvězdy a ne celý vesmír. “
„Já nevím, vážně ne.
Za život
Zírala na květinový vzor na tapetě v jejich staré kuchyni.
Bože, jak hrozně tu kuchyň nenáviděla, jak hrozně nenáviděla celý svůj život. Litovala dne, kdy přijmula ten ošuntelý prsten po jeho matce.
Byly doby, kdy ho nadevše milovala.
Rodina věčných III.
Sen
Šeptal jí svůdná slova
na vábničku ji lapil a
odznak poslušnosti
Rodina věčných II.
Smrt
Není to smrt, pokud ji odmítáte. je jí, pokud ji přijmete.
Chodí s kosou po kraji
vypráví lidem pohádky
Rodina věčných
Osud
Nevím jistě co mi ten den měl přinést. Od samého rána jsem se jen vztekala. Nemohla jsem najít stejné silonkové ponožky, jednu jsem měla tmavší a druhou světlejší. Pak jsem zjistila, že mi pes rozcupoval moje milované černé lodičky.
Život, nebo něco takového
Nedokázala jsem najít vhodnou polohu k ležení, všechno mě bolelo. Cítila jsem, jak mi někdo přejíždí po čele mokrým hadrem a otírá vlhko.
„Jsi vzhůru, zlatíčko. “zašeptala mamka, oči plné bolesti upřené na mě.
Náhrobní kámen
Bylo léto, právě červen. Louky, ač zničené válkou, sténající steskem a bolestně snášející tvrdé našlapování vojáků, kvetly. Bude to osm dní kdy vůdce spáchal sebevraždu. Bylo 8.
My, děti z lomu III.
„Nemyslím si, že děláme zrovna správnou věc,“zašeptala jsem Jessovi za krkem a sehnula se, aby mi mohla Katie podat dlouhou tyč, skterou jsem měla zdomu paní Mansonové sundat Mikeiův a Charlieův létací talíř.
„Jen se to pokus nějak dostat dolů, jestli to tam totiž stará Mansonová najde, tak ten talíř sní spřílohou. “
Jeho držel za nohy Richard, protože Jess stál na hromadě dřevěných krabic, které se velice nebezpečně vrtkaly, já vylezla Jessovi kolem krku a od Katie jsem si vzala dlouhou tyč, abych talíř dostala dolů. Kolem zahrady paní Mansonové se totiž všechny létací talíře ztráceli.
My, děti z lomu II.
Šli jsme za sebou jakou vláček, po úzké pěšince mezi houštinami a trny. Sem tam jsme se museli jeden druhého chytit, když jsme ztratili koordinaci, a hrozila, že se do houští zřítíme.
„Dneska spal táta na gauči,“pronesla za mnou tiše Katie. Všeobecně se vědělo, že její rodiče mají problémy.
My, děti z lomu
Bylo to právě ten den, co můj mladší bratr dostal nové kolo. Celý den o tom mlel, všem vyprávěl jak je skvělé, jaké má úžasné brzdy a jak skvěle cinká. Nevynechal ani našeho pošťáka.
Bylo léto.
Navždy v našich srdcích
Odešel jsi rychle
Tak náhle znašeho světa
Zůstali jsme tu všoku
A čas jakoby se zastavil
Čas hrdinů a víl II.
Roky ubíhaly. Zmalé, blonďaté dívenky vyrostla krásná, dlouhovlasá, vysoká dívka. Lily. Žila sama vmalém, rodinném domku ve Skotsku sjejí babičkou.
Čas hrdinů a víl III.
Slunce, zlehka zapadajíc za obzor, se posledními paprsky dotklo pár domků a světlo vkrámku potemnělo.
Tři osoby, které seděly kolem hranatého stolečku včalouněných křeslech, svíraly pruhované hrnečky. Jedna znich, ta nejdrobnější, sblonďatými vlasy, se nervózně zavrtěla ve svém křesle a odsunula hrneček.
„Není to dobrý nápad,“poznamenala stará žena a vyčítavým pohledem se podívala na muže sedícího naproti ní.
Majetek
Nech si moje srdce. Vezmi si ho, je tvé. Nakládej s ním dle libosti, protože s tebou něco znamená. Bez tebe.
Pozitivní
Jak vám můžou dvě slovat změnit celý život. Překopat ho a totálně přeměnit.
Jsem těhotná. Jen tyhle dvě slova stačí, abych viděla svět z jiné strany.
Fabroiáni I.
Vždycky jsem milovala podzim. Bylo to skvělé období pro sledování hvězd. Na jaře i v létě je ve zdejším lese všechno zelené a nebe skrz husté koruny není ani vidět. V zimě je zase moc sněhu na to, aby se jím člověk prodíral do lesa.
Fabroiáni II.
Jestli jsem si snad někdy myslela, že zvládnu Yale levou zadní, tak jsem se velice pletla. Musela jsem ohánět, kde to šlo. Na přednášky jsem přicházela zásadně pozdě a přišlo mi, že se den snad o polovinu zkrátil. Najednou nebyl vůbec čas na nic, na co jsem byla zvyklá doposud.
V severní louži k holému břehu
V severní louži k holému břehudvě loďky přivázány jsou. Oblaka bílá s něhou na svém sněhujsou jedinou jim útěchou. Oblaka bílá přiběhnou jak děti,poselstvím srdce zahřejíoblaka bílá do dálky letíposkytujíce naději. Oblaka bílá, lůžkové vozy,s tvou touhou ujíždějí v dál.
Hadrová panenka
Silnice byly pusté a prázdné. Byla zrovna sobota. Všichni byli někde na chatě, u vody, jen tak se pobavit.
Ovšem jedna tak docela prázdná nebyla.
Odpočívej v pokoji
Když hrobařova lopata
Zařinčí o kámen
Tady všechno utichá
Tady už nic neklame
Čas hrdinů a víl
„Ještě jednou, mami, ještě jednou. “
Dívka sblonďatými vlasy netrpělivě sáhla na noční stolek a stáhla zněj knihu vkožené vazbě. Vtiskla jí své matce do ruky a stoužebným očekáváním se uvelebila na posteli.
„Dobře, ale poslední.
Důvod přežít
Byl to další červencový den. Slunce už vyšlo kolem čtvrté ráno a nekompromisně se mi dralo skrz záclony rovnou na moji postel. Vstávala jsem kolem půl šesté. Moje rána byla každý den stejná.
To je správné
Chtěla jsem jít dál
Za svůj sen bojovat
Ale ten hlas vmé hlavě
Mi podlamuje kolena
Smrt je klidná, snadná..život je těžší
Když se řekne život, možná napadne hodně lidí malé dítě. Malé, nevinné dítě, kterého dlouhá cesta teprve čeká. Je čisté, bílé, jako okvětní lístky lilie. Když přivoníte kdechu čerstvě narozeného dítěte, ucítíte zněj samotný živit.
Padající hvězda
,,Podívej. ‘‘
,,Ano, vidím ji, je krásná. ‘‘
,,Ne, není krásná,‘‘zakroutila dívka blonďatou hlavou a povzdechla si. ,,Je dokonalá.
Omluva
Další hrnek kafe neseš mi
Tvoje prsty starostlivě
Hladce a jemně
Přejíždí po mých vráskách na čele
Snílek
Snad jen vítr unést mě dokáže
Snad jen on volnost mi dá
Volnost
To slovo snad svázat mě i dokáže
Svět
Svět je možná na kolenou
Ale nenajde se nikdo
Kdo by mu ruku podal
Aby opět vstal
Marné čekání
Zde se neměří čas na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí a tepů srdce. Tady už lidé odpočítávají jen zkracující se údery srdce.
Čekal tu už hodně dlouho. Jeho naděje se začala pomalu vytrácet po tom, co musel vnemocnici zůstat už napořád.
Věřím
Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Možná
Proč to děláš. Moc dobře víš, že mi to ubližuje. Víš že nechci, abys mi tvrdil, že mě miluješ. Tohle slovní spojení nesnáším.
Skrytý nepřítel
Uhasíná zář
I skrytý nepřítel vní
Všechno začíná dostávat svůj význam
Sundej si růžové brýle
Síla let
Občas si vzpomenu na babičku
Sdědečkem sedávali na verandě a pili heřmánkový čaj
Mazala mi chleba vrstvou čerstvého másla a dobře posolila
Pletla mi ponožky
Schody do země
Gazda byl jedním ztěch, kteří nejraději trávili svoje večery vhospodě u šenku. Kolikrát vypil víc než kdokoliv za celý týden. Když se potom vracel domů, nebylo divu, že na obloze viděl dva měsíčky namísto jednoho.
,,To věstí užitek‘‘ pomyslel si gazda a liboval si, jaký to užitek to pro něj asi přinese.
Skála
"…Neumím to vyjádřit, ale přece každý máme nějakou představu, že náš život přerůstá, nebo by měl přerůstat naši ohraničenou osobu. K čemu bych byla stvořena. , kdybych měla zůstat uzavřena jen sama v sobě. Největší muka mého života byla muka, kterými trpěl Heathcliff, - znala jsem je a prožívala je s ním od malička - podstatou života je mi on.
Něco, pro co lze žít
,,Tu jsem však náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem a ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověk může úplně roztrhat a změnit. Je to láska a přece něco jiného.
Oheň a led
Někteří tvrdí, že svět zajde ohněm,
druzí, že zničí ho led.
To co znám z vášně, přinutilo mě
k ohni se přiklánět.
Baletka
Chtěla bych být
Jen jedinkrát.
Baletka volná jako pták
Nadechnout se a letět
Dopis v lahvi
Milý Jessi,
Píšu ti dopis. Dopis bez adresy, dopis bez obálky.
Lidé chodí do kostela, aby byli blíž bohu a těm, které milují. Ale já jsem přišla sem.
Pověz mi..
Ptáš se. jestli tě miluju
Ale já toho občas lituju
Doufáš že se něco změní
Ale to je jen tvé snění