Stromov 1/3

Každý zdobré společnosti, kdo mne zná, by jistě potvrdil, že nepřichází vúvahu, abych se stýkal sosobou tak pochybnou, jakou je pan Ivan Pauli. Co se mne týče, studoval jsem stím člověkem na vysoké škole a sotva skončily promoce, ta poslední věc, po které bych toužil, by bylo obnovit náš vzájemný vztah (či jak nazvat pouto mezi námi).
Nikdy jsem na něj nevzpomínal jinak, než jako samolibého cynika, který vynikal zejména vtom, že za večer spořádal neuvěřitelná kvanta vodky. Nedávno jsem se vpodobném duchu cosi vypustil před svým otcem; vpodstatě jsem jen vyvodil, že ten člověk už musí ležet někde na pitevním sále snačisto tvrdými játry.

17. 10. 2009
2
1
534
Próza na pokračování
Nahoru