Písmák Skleněnej sprcháč
Nikdy neni dost horká
chci víc
chci se proměnit v aerosol
naplnit koupelnu
Přírazy
Nádech
kouř, co dusí každou buňku plic
a naschvál ho v sobě držim zas o trochu dýl
výdech
Požírači duší
Už dlouho jsem nepsal
a možná už ani nevim jak vyklepávat do klávesnice duši.
Snad jsem ji neutopil ve zbytečně rozvitých souvětích
- čím znuděnější čtenář tím lepší právník
Já za sklem, ty vně
Temnoto, ty bastarde.
Zas na mě sedáš
jak smítka prachu
co občas explodujou
Naposledy
Jak slepec z Braillova písma
čtu v tvých vráskách melodie
a z taktu tvýho tepu
poskládám symfonii.
To se jen tak říká, má milá
Pokud chceš, dokážeš všechno.
To se jen tak říká, má milá,
povídačky pro malý holky.
Co že bys chtěla.
My dva
Nad bolestí světa
nejraději smutním v teple kaváren.
Nenápadně se nad ní zasnívám
když usrkávám černou kávu –za trest neslazenou.
Stopětadvacítka
Pro Pavla jsem měla slabost. Svým synovcům ani mým dětem sice nešel příkladem, když denně vysedával Na Rožku u piva namísto toho, aby vzal do ruky lopatu a přispíval Marice do rozpočtu. Vždy ale rád všem pomohl, když bylo třeba. Ať už šlo o natírání naší stodoly vloni vlétě, jak se Pepa naparoval, že to zvládne sám, nebo třeba nákupy pro paní Ptáčkovou, když už moc nechodila.
Maxmilián
13. 3. 2018
Sedla si na pohovku a chvíli poslouchala ticho. Pak hodila nohy na stůl a lokla si vína zlahve.
Srdceprázdno
Jal ses bodat srdce
utínat hlavy
mást jak perutě paví
ale nelituješ
Kroky
Vsedm hodin zazvonil budík. Sebastian ho nechal vyzvánět přesně třikrát. Jako vždy. Sundal nohy zpostele a chvíli dlaněmi na obličeji bojoval proti slunečním paprskům, které se prodíraly prachem pokrytými žaluziemi.
Cappuccino
A až padne znovu
stejná otázka
možná zaváhám…
Pak pomalu prolistuji
Květy Jericha
Pan Jerich začal svůj den stejně jako každý jiný, snažil se usmívat i na budík, který ho nemilosrdně probouzel každé ráno v tak nelidskou hodinu, snažil se vstát pravou nohou, někdy si však nebyl jistý, zdali se mu to opravdu podařilo. Dnes tomu bylo přesně tak, stál u postele, kterou se chystal ustlat a hleděl na své nohy. Ty mu nesloužily jako dříve. Dnes vstal asi tou levou.
Civí na mě smrt
Civí na mě smrt
ne má ale ta tvoje
chci tě dál.
až nakonec sekne
Hledání tvarů
hniju.
zevnitř.
a nikdo mi nevěří
že za tím „úsměvem“
Hluboko pod kůží
Čtyři dny a kafe přestává působit… Nemůžu na to přestat myslet, na vůni sexu, na to krásný tělo, ale nejvíc mě děsí ten pohled. Je všude… Vždy mi bylo do smíchu z keců o svědomí, ale teď to bylo jiný.
***
Ten den přišla zfetovaná víc než kdy jindy. Její chřípí bylo bílý od heráku a nepřítomně se opírala o dveře.
Apokalyptická
Trojboký jehlan
a jedna strana navíc…
Přebytečná. Zbytečná…
Snažím se ohnout kouli
Éterické ticho
Čistá
jak holubí pírka
sněžící na hladinu
nekonečného jezera.
Bestiální muka
Ten ubožák mě táhnul po zasněžené cestě postranní uličkou až kotevřeným dveřím, vedle kterých stál zrezivělý kontejner. Zarývala jsem nehty co nejhlouběji do kůže na jeho ruce, ale na bolest nijak nereagoval. Křičela jsem, jak jen to šlo, ale bylo to zbytečné. Nikdo zlidí mě neslyšel.