Pozvánka na Evropský festival filozofie a KOMPONOVANÝ PROGRAM O HAIKU
Program festivalu - stačí rozklikávat
ukládáš zahradu k zimnímu spánku
ukládáš zahradu k zimnímu spánkujako bys zavíral oči světukdyž ještě je když ještě tu poslední plodtak obrať stránkupříběhu naší existence
lusknutím slunce nerozsvítíš
však zkřehlý dotek cyklu cítíša další cesta je zas vplencejako když rostly naše dětitak jak jsme seli zalévali.
zahrada tichne po pamětipečetí naše sny a přáníach jak je klidné usínání
Mikulovské stopy
Křížová cesta -ještě neví, že se opřelo První poklesnutí
Holub –v kapli Setkání sKristemsi staví hnízdo
Zatopený lom –uprostřed jako Ježíškráčí po vodě (Lom Janičův vrch)
nicnedělajícíruce - kráčí se mnou viniční tratí
krajina gaussových křivek
údolím doubravy
krajinu objal souzvuk včela čímsi klíčem spustil časpřítomnou blízkost rozzvučel
když jsme šli cestou podél řekykorytem zařízlým uvnitř skal/kde cyklus života chvíli spal/
v ostrovech břehů pod dotekykvetly v nás blatouchy
bez příkras
tunel pod špilberkem
tunel pod špilberkemje myšlenka stará jako tvůj život
vstoupíš do něj slepě jak novorozeněpřed sebou zdánlivě nekonečnou cestuplnou možnostízářivé i temné chvíle jednosměrné kolejev objetí limitujících skalních stěnv procesu zrání přání a výzev
ve dvou stech metrech ještě nevíšco tě čekáruce jak křídla roztažená do slepých ramenv kuželu světla máš již dospělédo světa otevřené očiprostorem se drolí krokykape řeč a tajemství
tamkde má nejistotaotevírá nový životní proudtamkde má být nebena něm imaginární pták či letadlomířící do teplých krajintě na chvíli vykolejí zaslepený konecvraťte se zpět
prosincové stopy
sněží a sněží –jen ve stopách lesní cestylistí se leskne
čím dál vícje vyšlapané srdce ve sněhu
po nadílce -říká mi co řekl čertkterým jsem byla
babička
při chůzi opřená o hůlku
nebo o mě
naslouchá pomocí naslouchátka
když jí po každé z cest mimo domov
/září si krojí polovinu/
září si krojí polovinujablka kraje…tělo matehorkostí kůže délkou stínůčlověk je sobě automatem
hází si mincítěžká kámenrepetic rutin kalných zvykův meandrech blízkost hladkých ramen- otazník plný okamžikůodpoví jako příští řekado které nízké slunce spadnepodzim je blíž než by se zdálopodzim je víc než člověk čeká…chladnou noc měkké světlo za dne. začíná chutnat to co zrálo
koncertní
děti si hrajína babu kolem ceduleaperol gin tonic
pod podiem –cejprá pivo do rytmupísně o oslovi
od čepunese čtyři piva a pod paží panenku
prázdninová směska
s kamarádkami –ta chata po třiceti letechvypadá stejně
zkrápím ohništěnad hlavou hvězdné nebezáří čím dál víc
skvítky vcopu…dává mu za ušidvojičky třešní
vletních šatech -jeho ruce zkoumajížabičkový vzor
myšlenka motýl
za plotem
sousedovi vnuci bezradně plavou vzarostlé zahradě a jen hlavy a nad nimi srdce motykudávají chaosu alespoň arytmické tempostejně jak na bílém lůžku srdce jejich dědyjenž ještě netuší kde brázdy končí
lomikámen
vletitých botách /děr jak můj život/procházím rok co krok mezi rostlinami a mechovými keřisvědky mého samotářství a divokých snů o růstu
...začínám...
zeminu po konopímíchám sčerstvouna rajčata
ve skleníku –už i já si začínámpodkládat kolena
v okně měsíc
je vymalováno -ze synova pokojepokoj pro hosty
cestou domů - vidím že u nás svítív okně měsíc
slunce je déšť
vdobě kdy kvetou trnky a hlohyhudba včel objímá krajinu vnaději
po teplu hlad a vítr tak strohý
jako by zima slov neznala cíla dny jsou apríl slunce je déšť pučící listy proklamací
ty slíbit léto nedovedešpřesto jsem blíža raději
už přes hodinu...
už přes hodinu
se držím sekačky .
a kecám přes plot
stmívá se -
už je čas květnatých slov
okna jsou plná vzešlých semen odmladků muškátů afrických kopřiv… věčných vděčných pokojných pokojových rostlin
vše míří kslunci
zatímco sním o rozkvetlé zahradě divoce zarostlém dvorku budoucí kořeny stonky a lístky derou se sítnicí za obzor
už je čas oživit trvalý svět už je čas květnatých slov.
...poslouchám včely
křížová cesta -nad dvanáctým zastavenímpěnkava zpívápod kapličkou. níž. v podzimním listívykukuje barvínekod cesty voláš -a já stále pod trnkouposlouchám včely
tluču zeď kůlny na dřeň cihly
tluču zeď kůlny na dřeň cihlyskleníku roky kryje záda
prošlý čas ruce neodstřihly
podzim měl plány čistit bořitjaro zas sklít asít aprositkyprou zem nechat rozhovořitjazykem plodných reciprocitkde každý klíčekrostežádá
předjaří
předjaří švestce krátí větvejako bych cítila pnutí křídelbezcílná svoboda a vlčí chaosvydá se kzemi na poslední let
jako bych cítila vůli matečnicpotlačit bolest a nevnímat řezdát život za život bez podmínek
***
voda nám pramení na střeše kůlnysvěsila ramena vedou ji k rezavým ústíma těmi vlévá se do moře časuaž něčí ruce zhluboka naberouzaplní zahradujmény a spěchem
psi už na volno -
psi už na volno -my směrem k horizontuv ruce druhého
zastavil (si) mě -na rtech se nám rozpouštístejná vločka
Místenky
Paní si přisedne,nepohlédne, nepozdraví. Z písmen dneněmou abecedu staví,nehty jako vykřičníky. Za sklem běží příběh pole. Díky, díky -do pohledu za vrcholemříká pán, co chytal nebenad mou hlavou, až vzal vlasymezi prsty jako hřeben.
novoroční
vyslovit začátek roku je jako první pokus malého čtenáře plynule spojit hlásky a slabiky a snažit se pochopit jako otevřít neznámou mapu chvíli vní tápat plést sever a jih a vzdalovat se zvolenému cíli dál a dál se mýlit ke známému vracet se zpět než intuice a pochopení lokalizují určitý bod jenž otočí tělo a mysl kolem své osy jak něčí přejné ruce a napoví
za oknem prosince
úhel pohledu
za oknem prosince měsíc jak pomerančvzít si ho do dlaně fakticky jdepostačí najít to správné místoa potom uvidíš všechno co chcešmůžeš ho pohladitpohoupat
oloupatuž jenom jako
spojení
dřív než bude o zimě
zlatého listí je více než včerana lůžkách mechu vtrnkovém keřidnes ještě plápoláto cizí peří
holátko javora pozvedá čela
knebi kde dravý pták krouží když čekána možnou kořist jak kdosi slovoolovo nad zlato básníkovo
ve tvaru osudu zámrzná řeka
chlebíček
na talířku chlebíčekživota pracně ujedenýpomalá gesta plná spánkurukou i bezzubých ústzázračně mění mimiku tváře
polknutí zvýrazní obličej stařenyprohloubí podzimem zorané brázdyhorizont vmlze a blízký kopecšlehačky vídeňské kávy
před dalších soustemtvář hladí úžasdítěte kněmuž se sklánímkdyž zvedá ruce ktrhání hvězdv dimenzích jazyka vyklíčí vzpomínkyrozkvetou do barev motýlích luk
ve všech těch podobách umím se představit jak se kde prostřelo jak se kde zaselo budeme sklízet
sklizeň
vmístech kde prsty jinovatkou křehnourakytník svítí svými plodysluneční nití vyšívá babiččin vzor
za plným stehem moře mlhydává jen tušit kam až to známokamžik stvořený znovu si vyprávětznovu si vyprávět prastaré bájevnořit a stát se některou zpostavochutnat trpkost i dobrotu slov…za jeden škrábanec a kapku krvena prstěna zemiobjevit myšlenku zrození pegase
napas se když zavřu očislož křídla napas se dokud je čímjá si zas vzpomenu proč tady jsem
podzimní okreskou
podzimní okreskoudeštivá mlha na lovu krajemdrží si pohled na stopkáchjak na čekanékdyž se nečekaněodnikud připlíží blýskavé očiz boku to krátce a šustivě sssykneskoro bych věřilaže než tvora ve zpětném zrcátkudo útrob pozře šeďvarovně na mě zamrská ocasem
před cestou do práce
na chodníku mi přes botupřeběhla černá myšvúleku přemýšlímjestli to vůbec něco znamenáa vzpomenu si na skvostně zetlelýzahradní kompostv něm myší hnízdoa můj rýč
slepičí dvorek
povidlové povídání
ve slivoni vzplály vlasyjak je zvedly husté větveruce svedly rituály/mé je uvnitř a to vně tvé/
plody léta plodná létadeklamuje paralelaa když od úst pecka vzlétájak artefakt duše těla
jako nota do pomlkykolmo knebi namířenák beránkům co ženou vlkyposteskla si stejná žena:
co ještě dnes vbarvách planezítra bude zašlapané
zavřelo oči -
zavřelo oči -
schovává se rodičům
za tyčí značky
a stále prší -
kvetoucí...
kvetoucí břečťan -
hukot včel zesiluje
jen zavřu oči
třapatka od mámy -
pozdně letní mini aneb dřív než bude o podzimu
i stráň sobě dělá stínyjako dlouhé jazykykaždý znich tak pohostinnýpod remízky divých trnek
ve stéblech trav život zlátne
když prst vlasy poodhrneblíž do chvíle neodvratnéslovům dojdou slabiky
v hledáčku...
v tvém hledáčku jsem
stihla na dlaň slunce dát -
přímořský soumrak
(intro)
chceš–li sdělit něco o smutku a emoční servanostinikdy neříkej že brečíš do polštářea uschlé květy oživuješ vdlaníchjako bys chtěla zachránit světa hlavně
hlavně o tom nepišmapa na polštáři a čerň od maskaryjsou dostatečně signifikantní bodystrategie pohybu prstu po liniiostrova vmoři květinového vzoruvýkladem toho co už tu bylo bude nebudedo příštího přílivu a výměny ložního prádlaza dekor pravotočivých spirál pro pocitvesmírné transformace půlnočního konečnacestou do vlastního nitra kde úzkost otevíráprostor dávno existujících neznámých dómů
jen obtisk klubka těla vlíné pěnějak trilobit bytu ještě chvíli vstávávylít ho hmotou zůstane artefakt pro…a další žena už nebudevědět zhola nicv určitém čase se podívá světlu do očív temné komoře nakrmíznovuobjevenou lidskou rybkuna balkóně zalije zdřevnatělé liány muškátůa zkušeným pohybem obere uschlé světy
naučnou stezkou
naučnou stezkou
netrpělivosti se dá utécti jedna druhému…jenže napnuté vodítko a zvířecí energies pudem prvenstvístejně bezvolně předurčí směr
kde chvíli stojím v hledáčku pole chrpy a vlčí mákyvčelu co si vybírá asvobodně létá zkvětu na květ
hřeben
dědovi
právě dnes bramborám natě krátímchystám je kjejich jedlé štacijen vzhlédnu kzahraděza tím za tím mrakem
kolem mě bzučípne se…místy se sama neunesea když čas schovám do němotyza ruce chytnou živé ploty
všechno cos dával stále vrací
Kto teraz stojí na špičkách? (Litbor)
Kde je čas, v ktorom si sa vzpínalna vratkých špičkách, ruky hore. Tvrdá zem - tvoja trampolína, v hlasnom chcem ďalšie extempore.
Hore aj dole náruč bola. Hojdala.
časem schované...
nejsem vědma ani zloděj
však ty jsi mé drzosti rozuměl
rozuměl když se ztrácím
přestože časem schované
*kde cosi zpívá*
před pekárnou
svému stáří dokoupilaúsměv snad ze všech plundrových rohlíčkůočím lesní med i sluneční zář
a pecen chleba skřupavou kůrkouteď ho jen tak tak před sebou pevně drží a držía na něm postupně za zuby visítři vnoučci na prázdninách
až měkoučká střídka přináší klid a všemožné tvary blízkého světa
***
bydlíš v mých slovech
zhmotňuješ se podle barvitych představ
no jen se představ
jen si představ
když měsíc sedlá si les
pod rámcem přátelství
příběh je mýtina
na niž se snáší semínko stromu
někde tam začíná chvíle objetí
pod stříškou
pod stříškou školy -
v pásu blátivých flíčků
hnízda jiřiček
sotva dva dny...
sotva dva dny pryč -
už jsi vysoká jak já,
slézová růže
u nádrže -
...nič viac...
bojím sa básne
ktorá sa stane
a tej čo nestane.
ešte viac.
pročísla se...
pročísla se.
dlouhý vlas odlétá
na stéblo trávy
svítá -
ticho je úl
nad domem dým
proletěl kos
blízkými čely
myšlenky - včely
směr klíční kost
po dědovi
letitou srdcovkou otvírám zahradunejblíže zemibramborou otáčím klíčkem knebizahrnu do hladka pro život budoucíaž skryje kotníkyzahrnu směr klíční kost
kos
záhon je živý jeho tancemtřikrát se ohlédnuještě tam je
NEZVALOVA TŘEBÍČ / Mezičas 2022
ve čtveřici se mnou i další tři Písmáci - Santie, Safián, Zbora
slunce vyšlo nad postelí...
ještě předtím tulilo sek holým pažím horizontu
ještě před tímv rosebose
na jazyku teplou frontu
po koncertě
po koncertě –
u krajnice bubeník
hledá šlapku
před semafory –
báseň je pes co neštěká v poledne (soused 2)
báseň je pes co neštěká v polednekdyž moravec pálí otázky o válcea řízek zpod nože v sytící fázizvonek jak na poplachprůzkum syna: u branky chce tě nějaký chlapprůzkum detail:soused zahájil mírové jednánívíno a omluvy za vstřícnost chápánívšech dějů hranice za clonou plotu
vypráví o dvou psech které vzal zútulkuo jejich trýzni a vzájemném poutuz doby kdy čekali ve vlastních výkalechčekali čekali dobrotu člověka…
moravec dopálil otázky o válcestudené řízky bych raději rozdalaza všechny hlady strachy a trýzně
když u nás klapnou dveře i brankaa zrovna nehluší kulomet štěkánípřes plot si házíme tykavá slovaříkám si co vše je odpověď času
toho života - směska
rozpršelo se -
v protějším stromě sílí
holubí námluvy
zámecký park -
počátek jara staví kříže
počátek jara staví kříže
dějiny píše v ostrém fontu
východní slunce horizontu
sytí se krví
PRAMENY – múzický večer Potulné akademie
PRAMENY – múzický večer Potulné akademie
18. března 2022 od 18 hodin
Nakladatelství Sursum, Cáhlovská 162, Tišnov
Jana Mikysková: Ozvěny ztichlého dvora – uvedení výstavy výtvarnice a keramičky, která nám přiblíží svoji aktuální tvorbu, ve které kombinuje velice nápaditými způsoby různorodé materiály a keramickou plastiku s malbou(Radostín)
příště...?
kabát ušitý bláhovým přáním
se přes veškerou střídmost
viditelně rozpíná ve švech
potom už stačí sebejemnější dotyk
strach
i ticho vrže vzimní trávě jako by kroky byly nože vkrajíci kraje můj ty bože co bys mi nyní povyprávěl.
čeho je nejvíc zapotřebí. kdo a co s jarem povyroste. i vtěch největších maličkostech.
rámcový motiv
na střešním okně čím dál vícrozkvétá zimní zahradapřibývá křehkých nestálic
a čísi ruce na zádech k obrazu zimy kreslí léto zátiší zátylku rty a dech dokud se slova nepřipletou…řekni co dál tě napadá
soused
sousedka zemřelamnohé se změnilokdyž někdo nový koupil si důmuzavřel minulost průhledným krajinámna svůj plot soukromí připevnil clonui fena zvykla sipo čase přestala na tu věc to za ní štěkatpo roce novot kopání kutáníza clonu zahrady přidal dva psyjen u nás vrznou dveře či brankastartuje koncert pro půlku ulicepro celou rytmika štěkacích echobčas chci na špičkách přehodit slovahodí zpět bezradnost na kraji úsměvupokrčí rameny zamáchá rukama v gestech že neslyší neslyšíneslyšímkdyž venčím fenu třese se svět
říkám si co vše je otázka času
Na rozhraní vody, ledu
Na rozhraní vody, ledu, proč jen kouzlit nedovedu jak dubový list. Nečeká na lidské začniči pohledy meditační. Větrem vžebrech jemně vláčen existuje, tančí, skáče… Když dokončí piruetu, chvíli jinak žiju. Kvetu.
Rozhovor - Poetický klub
Jitka Fialová - rozhovor Poetického klubu
(klikni na text)
měsíc a slunce...
měsíc a slunce
na jedné obloze
. dole ty a já .
můj dlouhý...
můj dlouhý stín -
prošel plotem až k ceduli
POUŽITÝ MATERIÁL
jako by svět šel pozpátku
po novém rocejako by svět šelchvíli pozpátku do velkéopotřebované krabiceobyčejtu řetězytu baňka rybí okov něm obličejze sněhurky háčkované srdceodpojená souhvězdía co teď. člověk strom oheňz tepla domovajeden stínna botách pár jehlicháčkůa dálkata dálkatadá. dá…než víko sklapne
přelom roku
přelom roku -
temnou vsí stoupáme
k pásu Orionu
na Nový rok -
O konci roku, nové louce a...
Naposled hlídá. Včerejší stopy
- kámen a mech - si do očí klopí.
Slyšet jsou kroky a druhý dech
inverzních myšlenek. o lidech.
nebe dokáže vytřít zrak
nebe dokáže vytřít zrak
když sesílá k zemi pozdravy vody
viditelné ztělesnění neviditelného božství
kdo neutiší hlad pokračuje v lovu
anděl
zahrada ve mně
stejně je tvoje
zde na protější straně nebe
pod mraky sněhu
pátého prosince
když už vybrat jednu z masek
zpodobním se peklu čertem
hodnost strčím za opasek
ze řetězu
chvíle/hodina pravdy
váhavě přichází.
utěsní brázdy úbočí očí
předurčí invazi
karafy plné čistého vína
strom
pohladit kůru z výšky ramen
o tolik radši než přes leta
/v pokleku chrastí.
plamen kamen/
*ó*
podzimní stíny nás dělají větší
podzimní stíny křehčí
křehčí
čím čarara
Kosu klepe na verpánku
Po zámrzu páru poupat
možná zdá se podezřelé
nepřestávat v patách houpat
otázku:
pod jedním stromem
pod jedním stromem
sbíráme jablka
plesnivá sladká
zámlka
virtual lips
rty jako stěhovaví ptáci
nesou slova kamsi
tam
Ještě se natřesou
Tak proč...?
Radost vzrostlá v místech stínu
vyslovila kopretinu.
Trhej, trhej, život krátký,
času sotva. Na pohádky.
od Velkých Bílovic
pole skunečnic -
už jen ty nejmenší
stáčí se k nebi
---
.
příběhu tečka - umírání
malá jak na nebeské stráni
slunce jež kryje bouřkový mrak
velká jak studna v době sucha
Pozvánka
kutnohorská směska
dojezd do kempu –
zachraňuje nás pivo
U mrtvolky
vkatedrále –
uvnitř cesta
slunce do zad opírá se
podvečer má těsnou chvíli
blízko žeber
v plných klasech
mirror glase
odstíny červánků v oparu krajiny
mirror glaze polím napospas
koruny stromů jak přezrálé maliny
prostřeno člověče z marcipánu
návod k použití světa
paralela
loňská kovadlina
jak loňský život
zbrázděných ulic
asimilace
už tušíš jak se vrůstá do zahrady
na bližším konci seješ
na druhém čekáš až nebe spustí
a spustí modřinka co obrala
noha na brzdě
noha na brzdě -
za ostrou zatáčkou
startuje čáp
nárazy větru -
zvíře tma a člověk světlo
zvířeti světlo dolíná
ani jiskru nenahodí
to se zčasu nečas rodí
vyvádí
lesní směska
velikonoční pochod –
proud Bílého potoka
kříží nám cestu
sedmý rok stejná
z pohledu za paži rádius kruhu
pes vydrží sedět
a hypnotizovat pánovu ruku
zníž putuje každé
poslední sousto
březnové intermezzo
to jenom jaro snávnadou tepla
zamrzlo vkrajkách na okně
a touha
dosud neosleplá
kvákání...
kvákání žab -
po třech minutách už
mu típám budík
nese nákup -
letokruhy
sto dva. sto tři.
pomalu prstíkem
přes letokruhy
Studánka Páně -
Pentimenti - SBÍRKA
Pentimenti - Jitka FialováObrazy a obálka: Jana MikyskováSazba: Jiří NosekVydalo nakladatelství Jiří Nosek - Klika Praha 2Vytiskla tiskárna Powerprint s. r. o. Praha-Suchdol První vydání 112 stran2021ISBN 978-80-7666-016-8
je mnoho
k rozdání z našeho vědomí když zdání poutají steskystezky v nichž hledáme vzájemnostz nejtenčích
zverimex
zverimex -
jeden kupuje pro potkana
druhý várku myší
z práce domů -
na chalupě
na chalupě -
tvarůžková pomazánka
mezi monopoly
. a jeřabinku
loučení
když předzvěst sýčkuje
ještě zní nadějí
i strach tak živý dýchá a je
ještě jsou pohádky básně jak krajina
proti světlu
u plané jabloně
obrací list a počítá žebra
křehkými bříšky
předčítá krajinu
mezi dveřmi
pod střechou teplo v peřinách
přízemí staví na nohy den
nakloněni k sobě lepším uchem
politicky diskutují
23. 10. 2020
říjnový lockdown -
do třídy za mnou přiletěl
černý motýl
matikářka syna
příze
seskaná příze
má vždycky několik konců
promneš
povolíš pár levých
maska
chce se mi dojetím až brečet
když poprvé vidím tu scenérii
pod hladinou rudého moře
jak vpořadech prima zoom
vycpaná ramena v unisex kabátu
kompozice
před katrem kameny
za / písek slov
jako by slovo stavělo dům
věnováno
prostě tu byla
prostě tu byl
jak dobroty dětství
žloutek s cukrem
jádro pudla - realita
pár dní mimo
a kutálecí pantomimou
zralé se nemohlo dočkat
kočka hřbet si tře
kudy?
cesta v lukách -
v levé koleji potůček
v pravé schne plzák
nedělní siesta -
Kyjovská směska
dožínky -
paňmámě v předklonu
počítá spodničky
na pódiu
po skeletech
na křídlech léta táhne září
a děcka. huš huš.
víte kam
v zahradě ruka svatozáří
piškvorky
když nebe hraje piškvorky
a letní slunce na dvorky
vysílá své pruty
na řece už pramice
úklid
úklid skříně -
pod štosem triček
předloňské básně
pod balkónem -
Děda
Domem ještě voní káva,
už psí víno rozespává
devět ráno. Pod pergolou
stolu hlavu, snědě holou.
dobrý den :-)
plavala v sudu
plave v konvi -
vosa
kniha na dece -
Ponožkový detektiv
Ponožkový detektiv
už je celý bledý.
Ze zástěry tahá lupu.
Je snad v koncích. Tedy,.
až nás zeď zapiká
na domě pořád spousta práce
a uvnitř sebe jakbysmet
/bezedná studna inspirace/
radši se neptám kdy se kdo
Co se dělo v neděli?
Čtyřlístek se tetelil
u tenisky vjeteli.
A byla to levá.
Kdo vní přišel. Eva.
Červencové intermezzo
Některá místa jsou tak tichá,
že nesou sotva ptačí hlas.
V motivu slunce ječný klas
přestane chvíli život dýchat,
červnová směska
obchází záhon
s francouzskou holí -
v pravé motyku
oprava chodníku -
hlava mapa
proletěl asteroid ve tvaru roušky
informace platná
jak adekvátně nepoužitý vzorec
logické úsudky přichází s věkem
Triolet o (o)sudech
Přibylo zas vody sudům,
taky řečí: Už zas lije.
Z nebíčka až do osudů.
Přibylo zas vody sudům
když přízemí plachtí scénou
nadlimitní teplo svádí
kúnorové expertíze:
žluté lepky sloňským hmyzem
stále visí ve skleníku
Pracovní název - No ne?
V téhleté básni chci být krotká,
chycená pastí prošlých cílů,
zchozená levá polobotka.
Ta pravá prchlá do exilu
k tajemství vede obrazný most
stará ulice
od silnice sevřená domy
neumožní náhodným lačně krást krásu
průzory tvoří jen vchodové uličky
vycházkové intermezzo
poštolka nad strání strnula v letu
hrobové ticho v poslední fázi
táhne se nebem do resetu
každý jsme kořist
Modlitbička
Duben used do slivoně,
děda pod ní po půl roce.
Síla vůle umí vonět.
V ruce hůlku, v očích včely.
súrja namaskár
Baví mě nořit se do básně
když potřebuji mám touhu jinak milovat
či sápat se krajině po hřbetě
tam kde noci čouhá drát na čtenářský špíz
žádný...
žádný učený z nebe.
apka mi napsala
nejistě - budníček
pod stříšku kůlny
Kdo ví, kdo ví, kdo to ví?
Vpostýlkách je nedospáno
a za okny budí ráno
nedočkavá hrdlička.
Komu sedí na víčkách.
co slovo to zrno
pohlaď svůj hlas než zlomíš jej vpůli
jestliže mysl je krajina pustá
co slovo to zrno odlučné žuly
vždy pravá chvíle brousit hrany
jarní směska
rakytník kvete -
samičí v zahradě
samčí u souseda
slyším skřivana
Kudrlinka není linka
Dnes je nebe samá linka.
A vmých prstech kudrdlinka
ne a nechce být jak čára,
jedna ze stop Jaguara,
Tam, kde včera...
Tam, kde včera zábla zima,
na nose a za ušima,
slunce hřeje. Silou jara.
Tlustým svetrům oka párá.
potkávám
potkávám známého
v roušce si šlape
ještě víc na jazyk
upraveno:
home office
doba nás zajala
vrežimu pokrevních pout
jakoby nebylo
a ono není
hladká jak peří
na každém druhém stromě káně
výjev jak zhororu dokrmí mlha
čím jsme jí blíž
tak námi roste
víra vir nettopýr
nechala jsem věci osudu
a šla na zahradu
víra vir nettopýr
vtíravý souzvuk na srdci motyky
kazmarka
čím jsem starší
tím víc se mám ráda
nad prudkým svahem
za zády bezpečí vytváří těžiště
některé básně některé dny
některé básně stejně jako dny
nepotřebují faktický konec
tu vlastnost jim svévolně přisuzuji
abych byla zobliga
ach, neuschnula!
ach, neuschnula.
na kroucené větývce
lísteček čaje fuki.
z břečky na louku
z břečky na louku
každým krokem bělejší
stopy přede mnou.
Retuš
Dnes je město bez obrazu.
Mlha barvy alpaky
skrývá vše od zimostrázu
pod slepými náznaky.
sněhová krusta
sněhová krusta -
stopy různě hluboké
mezi třpytkami
Frííídooo.
... z hladkého skla
i maličkost
kost kůstka
trasuje radost dne od prsou kzádům
vytvoří panáčka
zvědavým kamarádkám...
zvědavým kamarádkám
čtu jedno své haiku -
(ticho). a dál.
žloutek je slunce
ještě ti zpívá hlas zbezbřehé radosti
té dětské radosti ve tvaru sušenky
jež na mém jazyku vypouští loďky
společně pádlujme cukrovou řekou
Krátká báseň o nepozornosti
Povídala blecha bleše:
Dej si pozor na tvora,
který pejska právě češe.
Odspoda a odshora.
Podzimní píseň o větru
Ve vlasech staví vrabčí hnízda
tomu, kdo nemá dnes kapuci.
Podzimní píseň, co si hvízdá
s rukama v kapsách bezrucí
Smíšený les
Konturou stromů prosvítá nebe.
Podzim se obnažil jak večer žena.
A holé větve – ten jemný hřeben
češe ji zítřkům, v nichž rozečtena
syn čte jména...
syn čte jména
v další řadě hrobečků -
má tak teplou ruku
NEZVALOVA TŘEBÍČ - 6. 4. – 26. 5. 2020
Městská knihovna v Třebíči jako nedílnou součást
Festivalu poezie Nezvalova Třebíč 2020
vyhlašuje II. ročník obnovené soutěže poezie
Základní podmínky pro účastníky soutěže
Restaurátor /pod světlem javoru/
K barevné hladině míří list javoru.
Málem ho zachytil. A prsty na voru
ponorem čepele tónuje do žluta.
Na stopce podzimu doba je pohnutá
děda na JIPce
krájí si kůrku
rybičkou - pod vlnkami
monitoru JIP
děda na JIPce -
zahrada
myslím si tráva
vidím trávu
myslím si jabloň
vidím jablko
Devítka
Ve dnech, kdy znervózním, že tahám paniku
jak ráno ofinu, fenu od patníku,
rovnaná propadám k novému scénáři.
Popsaném růžovou. Na to se netvářím.
Proměnám
Létu už se připozdívá.
Rozvitou řeč zapomene.
Jen ty linky na ramenech
dosud svítí. Vnich jsem živá.
je mnoho
je mnoho
k rozdání z našeho vědomí
když zdání poutají stesky
plné tich
element a-materie
jen tiše tiše
žádné faktické stopy
tam kde včítají srpnové tropy
semínka drndrnu vútrobách metiště
bruslařka, moucha
pozoruje mouchu
tře si o sebe nohy
takovou dobu
plavu v jezeře
Co je víc? (sidžo)
Dočítám nebe lánu slunečnic
v mezerách řádků. Stín hmyzích kůrů
vytváří vlastní nomenklaturu
záplavám světla. Co je víc, než nic
slunečnice
mezi slunečnicemi
krásně se čůrá -
květy na očích
kolik je nebí
6. 7.
v prázdném pokoji
jako by nás bylo víc -
ozvěna hlasů
je vyklizeno
báseň o másle
Hodně jsem to-ho v živých snech chtěla,
během dnů mívala na dosah řeči.
Smůla je, že jsem míň než víc smělá.
/Zde se mi nabízí nesmělost léčím. /
anemone
zidealizovaný vidol má dar
dolovat vhloubkách příznivě nepřiznaných já
i schopnost vyjasnit myšlence zrak
kdy kredit nepovyšuje vizuální kryt
VI/
skutečnost se stala metou
zprávou správně pozitivní
strništěm ti roste léto
odhrnulo jarní bouřky
altán
pod altánem
kličkuje myš - za ní kánon
dětských hlásků
děti v altánu
Básnička o mámě
Prý je šťastná jako blecha,
když mě drží vnáručí.
A já rád se držet nechám.
Jen naoko zamručím.
Kakariki
Vy lí hnul se ka ka ri ki .
jásal táta vneděli.
Slova dělil na slabiky.
Skoncem věty všeho nechal,
Milý pane
Já, milý pane, také fandím básním.
Sotva se vymknu na hrazdě zvuku,
dají mi slova svévolnou ruku.
Dny voknech shonu zponenáhla jasní.
v rámu krajina
krajina se rozepíná
čím dál zjara tím blíž holá
za ozimy stroze jiná
osvětluje kde víc není
z hráze
z hráze rybníka -
za květy třešní labuť
chvíli nevidím
siesta v sadu -
ne/vážně? IV.
oslava života
spřivřeným okem - skoro jak žižka
sleduju na fejsu překrásná bříška
ztvárněná umělcem voslavné póze
pentimenti
pozoruju co se kde šustne
příroda umí být rychlá
až tě za sebou ztrácím
připomínáš se mi
hradisko
hledáme cestu
modrá nikde – jen nebe
kolmo ke stráni
buky až kslunci
V/
nový záhon střihu jara
vcibulkách dlaň nevíská
. jedno jak je žena stará
nad pěšinou tvářných ramen
vyjařeně
pod střešním oknem -
slunce tak pálí
i jarní polévka
se sluncem v zádech
zlatý řez
zparalel řečišť létem přeneseš
spirály listů
jež slovy se pojí
navenek zeleň
báseň o tichu
zbytečné zjišťovat zda ticho hřeje
když už se plyšově dorozprostřelo
a tahá za tropy i za trocheje
podpírá pelesti
bez ...
bez klobouku bos
snosem vlesíku
startuješ ofenzívu
velektrizujícím boji smým dechem
Pohádka o začátku
Tečky a zvonce značí nám konce.
Pohádky dobře znám,
mám jich už na seznam
přes metr na výšku.
sendvič
svět je variabilní výtvor uprostřed mysli
ucelený vmomentálním tvaru
dlouhodobě vlastním třípatrový sendvič
a jojo sfunkcí výtahu
na linkách ...
na linkách držím věty zkrátka
to uvnitř slova štědrost dýchá
k náběru děje bez pozlátka
při kterém nelze zůstat lichá
menu
příkladná sobota dováří žité
stačí jen sloupat se k ženě a muži
k vědomí že v prostoru mezi
levitují osvědčené ingredience
IV/
červený šátečku .
točí se za hlasem
po osmi desítkách roků fakt sluší
a bio bavlna vyhrává skanvasem
Ať je pes kluk nebo holka...
Bez ohledu na plemena
psí holce se říká fena,
rozverná či vycvičená.
Nic nového pod sluncem,
triolet o básnících
i když nejsem skácel zbořil
zedník ani zahradníček
poezií nezmagořím
i když nejsem skácel zbořil
III/
čtyři sáčky do tvé krve
podle vzoru píseň zněla
zpívala ti napoprvé
kap
zimní
zimní procházka
na louce samá kupka -
krtek má jaro
poblíž krmelce
Kdo počítá vločky v letu?
Jedna, druhá, třetí, … pátá,
pokřikuje na nás táta.
A když žuchne do závěje,
že se kolem země chvěje,
Roztančená
Špička, pata,
špička, pata,
já jsem holka culíkatá,
taky pohádková víla,
II/
trochu jak kosmonaut ve volném skafandru
anebo natěsno vkosmické lodi
tisíce obrázků putují přes chandru
a tělo ještě je
I/
vhledáčku město a vněm moře stavení
/automat paměti dopoví kuře/
hůře se mapuje otázka za dření
zvonící na ploty žeber kost za kost
přijeď
pořád jsi tu
říkáš
krvácím na patě
když jsem šel po stopách
rekonstrukce
výměna oken -
za křídly okenic prach
a netopýři
zkřížené nohy -
stromy / návraty
do srostlých habrů
vklíněný zlomený kmen –
hra na třetího.
skloněné kcestě
polom
na rybníce smrk
hladina jeho osa –
i za zrcadlem
z hladiny ční smrk -
Až nebudu malý prcek
Malý námořník
Až nebudu malý prcek
a dosáhnu ke stropu,
tak se stanu námořníkem,
samosebou
slepé cesty všeho druhu
svým způsobem pořád matou
(i na mapě zvěrokruhu)
škrábou drápkem na znamení
údolím bílého potoka
vody jen kodrazu synkopy vbotách
přeskokům koryta jílové trasy
synchronním pohybem
se čtyřmi hlasy
zbylo nebylo
v šípkovém keři
leží růžová petka -
taky na sto let.
pod orobincem
to slovo
šustivě krouží
to budoucí slovo
okolo jazyka
jako sup vlaštovka
neoveská vintage báseň
vnáručí dědiny
zdravící děti
za rohem kostela začátek štrůdlu
básníků
neboj se miláčku
kouzelně miluješ
šeptals mi po ránu
pro jednou o lásce spřádej nit slovům
faktem je
ne! vážně? III.
sonet jdoucí po ose kladných
záporňák. na něj nemám kulky
ponejvíc vduchu patro honím
sprostými… zvenčí stáhnu půlky
Cukr, káva, limonáda
Cukr, káva, limonáda,
rychle vpřed a sleduj záda.
Než čaj, rum, bum zakřičím,
zmírni skoky kamzičí.
doba bronzová je doba bronzová
je fajn
být jen tak na chvostu
na co vprvní řadě sblbou akustikou
křečí vtýlu kvazi luxus krátkozrakého
Rychlejší než seno, sláma
Zleva, zprava
letí zpráva,
právě kolem
sviští světem,
Není bubák jako bubák
I ty jeden Matouši,
co tě zase pokouší.
Vždyť i bubák lekne se tě,
schová se na parapetě
nikdy nebudu sytá
ráno klíněné sluncem
rozostřuje oknům úhly
těžkne
mědí a zlatem
vzkazy
na rozpisu lichých týdnů
špendlím tělu vzkazy hladu
očím z peřin mraků kradu
odstín šedé
Trill trill trio(let)
Existuje – holé ptáče.
První trasa vklínu klína,
(s)tahem vteřin, tepem rváče.
Existuje. Holé ptáče
ne! vážně? II.
rispet tak trochu detektivní
u konců myšlenek kde sotva hnu se
snažím se vystavět rozumu štít
véteru exploze a němost vpuse
se sluncem na létajícím talíři
dlaně nám kříží let talíři v rotaci
úsměvy stvrzená nálada dne
do stínů kšiltovek nezapadne
vobrazech brýlí tvář slunce se potácí
________
možnosti představ
jsou ve většině případů o škálu barvitější
než finální obraz
každý holt nemá ten správný talent
klíc*sss*ky
chaos hlavy staví hnízda
vejcím křehkých revolucí
pro souběhy směrů…
kruci
modelář iluzí
celý rok slepoval letadlo zpapíru
pro vzlety zatměním vnaivní fázi
kmístům
kde skutečnost předponou kvazi
báseň (nejen) o batyskafu
krom jara cítím i kolínskou ve vzduchu
když ráno budí se nad hrnky s kafem
ze lžičky od medu slíznout jen předtuchu .
… zamířils k ponoru svým batyskafem
Uka, uka!
Svážnou tváří mameluka
hraje se mnou schovávanou.
A já na něj uka. uka.
svážnou tváří mameluka.
ne! vážně?
báseň o louži
snad brzy pravda se i ke mně doklouže
jestli se neštrachám jen zbláta do louže
a jestli ten zlouže má nejen charisma
2 x Full triolet
Triolet o první schůzce (rande)
Pavel Březenský
Otřepané volil fráze
na lavičce vprostřed parku.
Pampelišky
Rozkvetlá básnička
Když se jaro hlásí světu,
na louce je plno květů
jak puntíků na tričku
Pomlázková pohádka
Tak vám povím, co jsem dělal
po návratu zpomlázky.
Jasně, košík plný dobrot.
A těch vajec sobrázky.
Patové triolety
1.
Pod nohama jaro kvete.
Mezi duby podzim šustí,
sám si uschlé neodmete.
double triolet nejen o slovech
1.
slovaslovaslovaslova
a my dva vnich ztracení
za očima jáma lvová
v resetu
vinkriminovaných chvílích
se raději nedívala do očí
běžná situační taktika
asertivita hodnoty hajzlpapíru
písmenková polívka
volba svobody vůle kudy kam ským
leze leze po …
zámek pokoříš lehce
stačí naolejuje- li tě jůlie nebo já
Ono se to a to samo
Ono se to a to samo
prý jsou věrní kamarádi.
Ti dva spolu u nás tajně
čas od času pěkně řádí.
i šelmu přepere sobotní slunce
šelma rutiny týdenního kolovratu
občas drapne a nechce pustit
asi nejvíc mou hlavu
jako právě teď
vír(a)
zapátrat vpaměti vody
bohatší o pár procent kyslíku nad vírem
je jedna zalternativ
nádechu
Smrk v šatech nevěsty podává protesty
Podle poslední módy
Nebe domům nasadilo
nové zimní čepice,
za komíny jak za uši.
s láskou ... máma
1.
do podkladu - jiná doba
přibyl další .
sdívčím echem
pochyby
všuplíku večera radši jsem skryla
plácačky pro obě …
krabičku od ega
vhájeném území alfa a omega
stopy
stíny někdy hází zvláštní tvary
obrazy ještěrek stromů dlaní psích očí
jenže stačí
když otočím
ze světla do tmy
vždycky jsem se stáčela za světlem
jak slunečnice u plotu shrnečkama
dobrým dnem na rtech
a srdcem co se zuby nehty drží kdejaké hrany
na jazyku uzel hlavy
když můj rozum velíčehý
duše zase cválathot
jen zadupat loňský sněhy
sakra
Když jde pusa na špacír
Včera chvíli po obědě,
nedělám si legraci,
moje pusa, zřejmě natruc
pustila se na špacír.
dialog zavřený v puse aneb jáversusjá
nač to svádět na rozpaky
prostě balím saky pa …
pako
ty seš pako
po jablku
nebe se sklonilo
až vdechlo krajinu
přítomnost.
na větvích zamrzá nahá
v násobcích
sypeš mi do stopy
jak zvěři zrní
když sousto dýchá si pod sněhem
dusané dalším i vbezbřehém
Tajný agent
Už se těším na cukroví
od mé milé babičky.
A které mám nejraději.
Vanilkové rohlíčky.
neuletím
doufám
že svým předsevzetím
nehnu máchnu neuletím
možným snahám
rispet o čtení básní v neprůstřelné vestě
skrz verše mířím i ktvé duši poety
oněmím husinou mohla bych škrábat
spřiblblým úsměvem piráte prokletý
vždyť ty bys ukecal nejvyšší rabat
nepřihlížím nonsensům kachnibalismu
jsem dost málo rozervaná na to
aby ze mě lítaly cucky
ráchané vpsychedelické lázni
škrtiči hladkého svalstva