Písmák Stěhování
Tak jsem asi před třemi měsíci došla ke konečnému rozhodnutí. Balím kufry,opouštím Prahu a huráááá za "hranice všedních dnů". Kamarádka žije už delší čas v Barceloně a tak ve mě možnost vystěhovat se,přijít k nějakým penězům a ještě si užívat jižního slunce, hlodala a hlodala,až jsem se jiprostě poddala.
Říkám si,to bude paráda,jiní za to každoročně platí a já to budu mít celý rok.
Bolí-nebolí?
Můj zubař mi říkal:"Odstraníme uzdičku pod jazykem a odpadnou problémy s obnaženými krčky zubů". Takže jsem se,poslušna jeho rady,objednala na stomatochirurgii.
Musím předeslat,že se ničeho nebojím. Nemám strach z pavouků,nebojím se myší,před injekcí neprchám.
O čem je ta kniha?
Ten kdo občas jel autobusem č. 217 z Dejvic na Knížecí asi bude vědět o čem chci psát. Osobně proti študákům nic nemám(taky jsem byla) ani proti důchodcům(taky budu),ale proč se všichni rozhodli jet včera stejným autobusem jako já je mi vážně záhadou. Chtěla jsem na Smíchov,ale nakonec jsem tam nedojela.
Chci se zeptat
Chci se zeptat. Máte doma zvíře. Lépe řečeno,máte doma kočku. Ne.
Od soumraku do svítání
Kumpán Noc mě
zase vede k Ránu
něco mi šeptá
o štěstí
Pamatuješ
Sedím v tom pokoji,kde umřel čas,kde vzpomínky se stíny
plazí. Vzpomínáš. Zde leželi jsme
nazí. Na parapetu leží zbytky sněhu.
Neříkej
Mám pocit smutku s podzimema neříkej,že zase bude jaro. Vždyť tohle léto mi takmálo dalo. Ctěla jsem smát se,bláznit,tančit,křičet do světa,že připadám si jako zakletá. Že je mi krásně,že zase můžu žít,že na co podívám seto všechno můžu mít.
Tisíckrát
Tisíckrát
Tisíckrát hledej
melodii v tichu
Tisíckrát boj se
Ráno
Bojím se rána,
co Ty víš.
Ty totiž nikdy nevidíš,
to co já vidím v každém
Můry
Víš co je noční můra.
Netušíš.
Když ke mě přišly,
byl jsi vždycky pryč.