Písmák Závod se smrtí
"Pěkně vítám, kafe, nebo čaj. ""Děkuji, nepřišla jsem vám vyjídat spíž. Obleč se, musíme jít. ""A co si mám obléci.
Svět bez lásky
Cladný je celý svět,chladná jsou srdce lidí,musíte říct jim, že bolest se nezávidí. Zloba a zášťz mraků maj' plášť,polární zář,kamenná tvář. Nikdo se neusmějena děti bez naděje,co bloumaj' po chodníkus nálepkou uličníků. Omnia vincit amor,tak to už je dávno pryč.
Píseň o vodě
Rodíš se na kopcích, vytékáš z kamení,nepoznáš zármutku, nepoznáš soužení. Točíš se dokola, hraješ si s oblázky,nepoznáš vyhaslé srdíčko bez lásky. Vymíláš břehy a zápasíš s kořeny,lidský boj pro tebe přesto je vzdálený. Dáváš nám pít a chladíš rány,když překážky jsou již překonány.
Píseň pro zapadající slunce
Za lesy, v kraji zázraků,kde voda prší do mraků,kde není bolesti a není trápení,tam chci žít v opojném mámení. Čas běží pozpátku,z hnijících ostatkůživot vznikne krátký,jenž zhyne v lůně matky. Vladaři bez žezlaned mocí dobra, zla,nad studní naděje. Štěstí se usměje na lidi bez cíleovečky zbloudilé.
Sonet o marnosti
Srdce má z kamene, vstupuje do sálu, vše je tu broušeno z průzračných křišťálů. láska je odsud vzdálená,slova ti vrací ozvěna. Uprostřed kolotoče zvyků skví se rubíny,jak bezstarostně směje se malé dítě bezviny. Život však tomu neviňátkuostrý nůž ukončí v krátku.
Ztracené děti
Potápí se prám všedních zvyků,od nikud nikam se vydáváma za paprsek vřelých díkůztracených dětí se zastávám. Lásku jim dávám,hned beru zpátky,a spolu s nimi sním,že hlavu dávám do oprátky,to zatím netusím-Na oceán naděje spouštím svůj člun,příběh starý se na mě usměje z Germánských run. Příběh ztracených dětíse zlatými vlásky,co noc co noc se musí probouzetihledaje lásky.
Povídka o zapomnění
Na tisíce ohnivých otazníků poletuje červencovou nocí a tiše se snáší na zem jako stoletý prach. Kdesi na dně oceánu odpočívají znavené Odpovědi na otázky. Sem tam se některá pokusí odvalit balvan uzavírající je v temné jeskyni. Přes veškeré usílí s ním ani nehnou, když tu drobná ručka jedné z Odpovědí nahmatá něco jako klíčovou dírku.
Bezejmenné veršíky
Chvěje se zem, když přijímána svá bedra kapky krve. Myslíš si, že mne to zajímá. Ani ne. Je to stejné jako minule, stejné jako prveProč okna zavíratpřed sluncem, když svítí.
Pohádkové sny
Své štěstí hledám v pohádkových knížkách,ve stříbrných řekách a skleněných hor výškách. Mé štěstí je láska,která uklidní,jsem ještě malá holka,a trochu naivní. Chci být pohádkovou vílou,co sny dětem dává,chci být zázrakem,co v pohádkách se stává,chci být krásným dlouhým pohádkovým snem,chci být ještě chvíli malým děťátkem. Já chci mít velký zámek nebo rovnou hrad,tam s dětmi chtěla bych si hrát,po nocích běhat v pohádkovém lesepo vůni mateřídoušky na vílím plese.
Kouzlo dne
Každý den se stane něco nového. Osud splétá své nitky,Uzluje je a zase rozvazuje. Zlo z našich srdcí nikdy nezmizí. Láska také ne.
Sonet pro vílu
Z mých slz máš kolem krku korálky,z mé bolesti šitý šat. Z naděje na nohou sandálky,víc nemohu Ti dát. Z mlžného oparu šiješ,vílo,šatičky pro mou duši. Spoustu se toho již přihodilo,a srdce pořád buší.