Písmák RÁFEK SE ZBLÁZNIL
Ráfek měl zase jeden ze svých dnů. Byl to jeho tak zvaný školní den. Bylo časné ráno s lehkým dvouhodinovým zpožděním a na vlakovém nádraží se objevily dlouhé mastnotou slepené vlasy a krví podlité oči - s dávkou jisté důmyslné fantasie a neotřelé představivosti v tom šel vážně hodnověrně rozpoznat Ráfek. V prťavoučkém vestibulu se nacházelo ženské pohlaví hrající kuličky.
JAK JSME ZBABĚLE ČÍHALI NA MĚRKU
Ráfek ke mně přišel s výborným nápadem. Zazvonil a ještě dřív než jsem otevřel okno, tak mi řekl:
,,Zabijeme Měrku, je to přece jen pěkná svině. “
Polekal mě s tím, ale to už oba stojíme na ulici a připadáme si jako nějaké malé děti. Jsou to zvláštní poryvy času i prostoru, které se zhustily v prostomyslné a jedině možné dění.
POHÁDKA O KRAKONOŠOVI
Petr Měrka občas připomíná Krakonoše. Hlavně když stojí ve vychladle pustých ulicích města Vsetína plného pekáren a pečiva. Má zkažené zuby a po boku svoji věrnou Kristy. Ta v ruce drží svoji oblíbenou mlátičku na maso a drtí výlohu noblesní drogerie zaměřené především na lůzu.
BESTIALITA UKRYTÁ VE STÉBLE TRÁVY
Otas si zlomil nohu. Vstal ráno z postele, uchopil cihlu co mu ležela na nočním stolku a udeřil se jí do holeně. Udělala se mu tam menší otevřená zlomenina, ale on i přesto vyrazil do hospody, oblékl si své maskáčové trenýrky a šel - no vlastně se spíš belhal.
Cestou narazil na Ráfka.
DOPIS ZE ZÁVANU KOULÍ
Milá Karamelo, píšu ti dopis plný předpojatostí a neomalených nepravd. Jsem na nejvyšší míru rozhořčen tím budiž k ničemu Měrkou. Je to prase, které se celé dny nechutně válí na ulici. Svítí naň Slunce a to se mám při pohledu na něj POSRAT.
NA NÁVŠTĚVĚ U ABSOLUTNA
,,Kurva fix krucinál fagot. “ řekl jsem po půlhodinové pauze.
Byl jsem na návštěvě, otupěle jsem hleděl před sebe tam kamsi, kde přede mne postavili kafe a odešli pryč. Byli to úplně cizí lidi.