Vylétávám nad střechy
Vylétávám nad střechy
Vylétávám nad střechy, komíny kouří, halí má křídla popelem.
Už nemám křídla jak padlý sníh, doutnám, hořím, rozžhavené jiskřičky čpícího dehtu pálí můj chvost.
Pomóóóc, křičím do prázdna, ale mrtvé město mě neslyší.
Případ vášnivého akvaristy
Případ vášnivého akvaristy
Malé městečko, kdesi uprostřed východních Čech – ospalé jako všechna malá města – ovšem jen do té doby, než se stane nějaká událost, kterou místní babky nafouknou do obrovských rozměrů, a jež pak proslaví hrdiny příběhu až za hranice okresu, ba dokonce i kraje. Stejně tak tomu bylo i vpřípadu, o kterém vám chci vyprávět.
Na úplně nejhořejším konci onoho městečka, kde už se rýsuje jen okraj hustého lesa, u brčálově zeleného rybníčku se smutnými vrbami okolo, se mračí šedý, na první pohled polorozbořený domek. Je to jakési venkovské stavení, které tu stojí již téměř celé století a vněmž bydlívali různí majitelé – pekař Fousek srodinou, Holíkovic familie sosmi dětmi a třemi psy, starý protiva poštmistr Známka… Tím posledním se stal Josef Kuchta.
Nový den
Nový den
Už nám vyšlo sluníčko,
vstávej malá Stázičko,
přivítej hned nový den,