Písmák Komora 66
Pootevřu oči. Pravý bok mi opéká hořící troska vrtulníku. Zpod levého ramene trčí špička zlomené kosti. Barvy se lehce mažou, ale podlaha.
Včerejšky
Víš… Pamatuju si to jako včera. Nebo klidně předevčírem. To naše neustálé omlouvání včerejšků, trochu kouzelné, jak dlouho to vydrželo. Občas byly včerejšky těžší.
Běsy
Ležím. Zírám na tvé tmavé vlasy, slepující se nozdry vrytmu dechu. Hystericky se třepotající oční víčka. Lehce pootevřená pusa, sušší rty.
Anděl na L
Spojení perutí,
Obou barev,
Vneviditelné intimitě
Dvou těl vzdálených
Malinkatá
Malinkatá
Posadil jsem se na lavičku. Zašmátrat vkapse, cinkly klíče. Zasvědilo mě na krku. Zachrastím sirkama, pár jich tam ještě je.
Kde důvody
Víte, čekal jsem fakt spoustu věcí. Jako že se stanou. Třeba spoustu efektů a světla a lampy, nějaký zvuky a tak, však víte jak, zmagořenina zher a filmů a tak. Naivita.
Et cetera
Vždyť jasný to je,
kdo by řekl víc,
jen možná tamti daleko,
et cetera,
Vystupte prosím
Zjevila se sama, vnoci
Poslední fáze krásy,
Cigaretou chladíc rány,
Slzou žadonila
Chudá holka
Komu ta kdy pomohla,
Ztracená ve vlastním těle
Zrazená svým citem a
Možná trochu hloupě
Ztráta smyslu
Klepe mi, klepe
beznohý na palubu
jak se tak topíme
mi klepe na pozdrav
Zpívající archanděl
Co by jen udělala
Pro jeho štěstí
Pro jeho slunce zapadlé
Jaká je cena
Zmrskanej
Na skládce raracha
hnijící deštěm
sedí hrbatec
naproti mrtvole dudáka.
Přemýšlím
Přemýšlím
Přemýšlej
Pak chvíle čekání
Zavolat na neexistující čísla
Spadlý mraky
Mraky mi tu padaj
Do mlhy koukám
A co nespatřím.
Jen plášť co odchází
Pod parou
Už od rána mlhavýho
Se starou pod parou
Vše při starým
Tak proč se jen ptáš.
Umělci
Vzrcadlení zítřka
Do kapky zrcadla
Padá tvoje věta
Nesmyslně radostná
Upírovo zrcadlo
Chcu zTebe vysát
Poslední zbytek
Brandy cos nerozlila
Studenýho rána
Strhat kůži
Špinavej podnos
Tvá noční můra
Lehké záchvěvy
Citových střepů
Svěřeno
Tohle bylo Ti svěřeno
Psaní na stolku ranním
Ti šeptá o mý krvi
Která cestu zdobí pod oknem
Na dně červeného
Řekni si až půjdeš
Po špičkách přes ranní podlahu
Sblůzkou a cigaretou
Dopít zbytek sklenice,
Zpovědi v odpovědi
Vhlavě duní mi chorály,
Chorý a strohý, dávný.
Dávno nevyřečná slova
Zatočena do spirál,
Placebo
Vynořit, zpotvořit a šlehnout,
ty zamotanče klubových nití,
co to zase hraješ za instantní hry,
každej ví že seš jen zasněná, zasraná
Cigára a krev
Pokus číslo 6. Zahajuji první fázi.
Fáze jedna zahájena.
Tak jo.
Šach
Kratochvíle vrovnosti,
Strávené a setřené,
Dávají ti možnosti,
Jsou pro Tebe stvořené.
Farma zatracenců
Mám něco vhlavě,
Myslím že to je farma,
Ztracenců zaprodaných,
Co krví si píšou,
Mrchy kradou
Říkáš, prosíš
Seš schovanej,
Svý arogantní pláště,
Kecy o pohodě a štěstí,
Čarodějnice
Uhranutej odpušťák,
Zkurvená sebevražda,
Zatáčí mi osud do země Oz,
Za čarodějkou ztracenou,
Harpyje děvka
Zběsilým pohledem zmije,
sápe se po stěnách,
olízne kapku života
a zuby pak zarazí,
Rozkládající se básník
Rozdrolená oblaka,
na obloze tmavé,
z níž andělé s pláčem,
na naše hlavy se řítí,
Vlasy
Mlčeli jste hodně,
řekli však víc,
smích a pak vranní zoban,
klovajíc myšlenky mé,
Hráč
Opouštění v návratu,
Shledání a zamávám,
Tam kam se nedíváš,
abys neviděla,
Má naděje
Usínali vzauzlení,
Vchobotnici pohledů,
Za laskání myšlenek,
Vzpomínek a plánů,
Lásky včerejší
Byli tam sami,
A slíbili si že nezapomenou.
Byl tam sám,
A snažil se zapomenout.
Nezničitelná
Vhavarijním zoufalství,
Se zrodila ona,
Morbidní krasavice,
Či rozkošná stařena.
Já, padlý
Sochy slzy drolí,
Moře zamrzaj,
Babylon zeje samotou,
Tak mi ktomu,
Cesta má
Ach ano, vím
Že cesta má křižovatky,
Že dálnice chce mýtné,
Že tunely padají,
Paradoxní vysvobození
Zákruty pohnutek,
Zvrácených, se stáčejí,
Nad hlavou mou,
Vtemné svatozáři.
Modrobílá rusalka
Vmodrobílém světě zkamene,
Kde rády rusalky tančí,
A svádějí své,
Nyní již trochu povadlé,
Zrcadlo do nitra
Zrcadlo do nitra mého,
Zkaženého snad.
Ukaž mi kdož na světě,
Na světě tomto mi vzdáleném,
Luciferova
Vmrákotách písečných,
Schovaná děvka zbackstage,
Píše si psaníčka,
Chová tam králíčka,
Zvyk
Sedím na starý, dřevěný bedně sošoupaným nápisem. Nese jméno jakési lodi, nebo co to je. Po nahých zádech mi klouže vlahý vánek jarní noci a kolem ramen se třepotá závěs. Za domem sedí asi pět rádoby frajerů, kteří se přebíjejí rapovými rýmy.
Obchod s city
Vobchoďáku semocema,
Špatný regál vybírám,
Špatný poličky,
Sám tu prohrabávám.
Za obzorem andělé
Na vysílači mlha,
Na příjmači mrak bouřkový,
Signální vlajky vlající,
Piloti plačící.
Ulice
Procházel jsem tou ulicí a říkal si, zda každé další čvachtnutí pod mou podrážkou chci slyšet. Kolem uší se mi míhalo splašené šeptání bláznů, stojících u cihlových stěn, civějíc jim hluboko do očí. Asi si vůbec nevšímali deště, máčející jejich těla a slepují jim vlasy. Zoken domů na ně koukají tlustí lidé a smějí se jim splnou pusou a ukazují si na ně.
Holubice
Kde plamínek tančí,
Na poušti nedůležitosti,
Se potkává závist,
Se sestrou zkáznou,
Nevěstince
Vzašlým bordelu, kde
Děvka levná mne miluje,
Životů strávím kusy,
Nenáviděn ženami krásnými,
Příjmač
Na příjmačích,
Hvězdných stožárů,
Stojíš všatech průsvitných,
Vílo zpohádek,
Ruce v přístavech
Když přístav odlétá,
ruce mávají,
z pevnosti vysoký,
kde lodě kotvily,
Neplač, bratříčku
Víš, přemýšlel jsem. Ty vlastně nejsi zlej kluk. Ne, určitě ne tak jako někteří naši známí. Když to tak vezmu, měl jsi vlastně jen pořádně zkurvenou smůlu.
Návrat domů
První mě praštil do nosu puch. Zámek klapl. Zavrzání dveří. Přítmí.
Nože andělů
Pomalu se ostří,
nožů anděla,
zařezávají pod kůži,
vysvobozující,
Tance nekončí
Tak tancuj,
tancuj kde děvky,
kde děvky výmluvu maj.
Ztracená vdavu,
Beze jména
„Zkurvená děvko. Vypadni zmýho baráku a už se nevracej. “
Slza.
Třas rukou.
Hráčka
Kdepak jsi hrála,
Šachy dřevěný.
Schované, zapomenuté,
Lidské figury mládí.
Opouštění
Rozhlíží se kolem sebe,
bezradně pátrá po světě,
panenku svou hledá,
slzu nechá po tváři téct,
Poetův pláč
Kde jsou ty pohledy.
Motýlí křídla je ukradly,
odlétly na ostrovy,
zaplavené rezavou vodou,
Slza pro anděly
Utopen na dně slzí,
drásajíc stěny duchaplnosti,
si všímám oblaků,
proplétajících se mi životem.
Smutná mýtina
Na vzdálené pasece uprostřed lesa, daleko od našeho světa i našeho chápání, stanuly postavy. Počet nebyl znám, jednou dvě, jindy tři, pak zase jen jedna. Důležité bylo že vždy na ní někdo byl a vždy pro ni vtu chvíli žil. Selaiah, Alerien a Tauro.
Hrdina vlajky
Myslíš, že jsi hrdina.
když stojíš na balkóně,
sflaškou vruce,
vlajku vdruhé.
V kruzích
V kruzích zatočených, Pohybuješ se neslyšně, Jako víla proplouváš étericky sama, Přesto však houfem se prodíráš. V kruzích zatočených, Ječíš a jásáš, Jako blázen v euforiích života, Přesto hávem ticha se halíš. V kruzích zatočených, Si prohlížíš tváře, Dětinský strach z nich máš, Přesto hluboko se do nich ponoříš. V kruzích zatočených, Nezvládáš ironie osudu, Jen užíváš si jejich krás, Druhých stran si nevšímáš.
Noci útěků
Roztrhán bezesnou nocí,
usínáš nad hrobem metafor,
v citacích zapomělých,
nesnaž se uniknout krkavcům.
To tovje
V cigaretové mlze,
zvedáš k ústům sklenici,
vezeš se na alkoholové dráze,
prý jsi věřící.
21.století
Možná jednou,
až zjistí co je za maskou,
hlavy své zvednou,
uvědomí si,že život je sázkou.
Záře hvězd
Seděli jsme na konci světa,
bavili se o zakázaném,
vymlouvali se na právo veta,
mluvili ve verši vázaném.
Já prosím
Kdo zVás to ví.
kdo zVás chápe,
úděl který mě tíží,
kdo vtom aspoň tápe.
Za závojem
Za nezdolnou zdí, Připomínající hráz života, Říkal jsem si, oni ví, Jaká je mezi lidmi samota. Za vratkou stěnou, Připomínající štěstí osudu, Hrál jsem si s pěnou, A žadonil o vodu. Za bortící se hradbou, Připomínající agónii smrti, Po níž mě nazvou, Tím co sebe sama škrtí. Za troskami honosné brány, Připomínající dřívější časy, Sledoval jsem letící vrány, A hladil tvé mrtvé vlasy.
Pozbyli jsme normálnosti
Piliny osudu řezajíc, tělo znavené, zmatené, myšlenku svobody stravujíc, rozum je jak sny vzdálené. Bortíc se do hlubin, bažin stesku, když pocity spojím, vystavím hrad z písku. Nezdolnou pevnost, zdi okolo krásy, ztratit Šalamounovu moudrost, neslyšet vaše hlasy. Hrady z písku, drolíc se na slunci, zasadit strom,třeba lísku.
Tam někde
Citovali jsme z nekonečných frází, hledali se ve spleti cest, čekali na příchod andělí, podnikali životů sjezd. Si vis pacem, pak mohu být, ti oddaným strážcem. rádcem.
Křižovatky
Přetékám přes okraje, Jako voda tekoucí z vany, Kapající melodii hraje, Ví na které téct strany. Stojím v poušti, Jako hrady z písku, Lidé jsou jen houští, Žijící ve stálém risku. Čekajíc, pátrajíc, Po života smyslu, Přes jeho okraj přetékajíc, Zapomenut ve svém úmyslu. Na křižovatce váhám, Rozhlížím se bezradně, Vyjít se zdráhám, Co teď, v života šatně.
Strach z noci
Jednoho pozdního večera,
Kdy hvězdy nezáří a měsíc se třás,
Stál jsem na kraji jezera,
A věděl že nadešel čas.
Poslední rukověť
Stále jen čekám,
však už nedoufám,
po zdi života stékám,
vidím na ní graffity,
Odcházím
Jsem anděl bez křídel, jsem ďábel na nebesích, nikdo z Vás mě neviděl, nikdo neslyšel můj vzdych. Jsem jen datum v kalendáři, jsem jen písek v hodinách, jsem jen inkoust v kalamáři, jsem jen mráz v ledových krách. Až odejdu nezbyde nic, nezbyde slza jediná, nikdo nepomyslí víc, na tato slova má.