O světě

Je marné hledat nozdry, hřívy, kopyta, vždyť stáda koní leží pobita. Hřebci se bouří, z čeho mají strach? Z toho, že denně hynou na jatkách! Zděšení koně pádí krajinou a dobře ví, že nejspíš zahynou. Oni však přesto pořád musí jít, protože my je nechcem nechat žít. Až jedno se nám páni dohodnou, že lidstvo je dnes lůzou nehodnou, budem tak jako koně v hrůze žít že každým týdnem na smrt můžem jít? Kde potom pomoc najdou lide ubozí? Tak jako koňský osud znají nemnozí, i lidí málokdo se zastane, jestli ta hrůza někdy nastane. Snad měl by lidský rod si větší pozor dát a o osudy jiných víc se zajímat, možná až mocní si nás připodobní k lůze, že by nás koně mohli učit o té hrůze. A jestli jednou koně vyhynou a nebudou už nikdy cválat krajinou, pak zemřel člověku ten nejvěrnější druh kterému pak už nelze splatit dluh.

---