Ploc kupujes zase blbosti, maminko..? ((z kolekce Odposlechnuto))
Ploc kupujes zase blbosti, maminko. ((z kolekce Odposlechnuto))
V neděli dne 19. ledna 2025 večer v supermarketu Albert na F
::::::::::::::::::::::::::::.
...
Ploc kupujes zase blbosti, maminko. ((z kolekce Odposlechnuto))
V neděli dne 19. ledna 2025 večer v supermarketu Albert na F
::::::::::::::::::::::::::::.
...
Za vrchol nevděku a neúcty k hodnotám považuji moment, kdy Marie v Betlémě vykřikne: "Ale já chtěla holčičku. ".
...
„Je krásné se mít, je krásné si žít,“ cvrlikal cvrček na bambusovém listu.
„Nech toho fidlání, ať mohu naslouchat svému Prázdnu,“ zašuměl bambus.
Cvrček odskočil na leknín a řekl: „O Prázdnu jsem jakživ neslyšel. Můžeš mi o něm povědět více.
...
Slunce svítilo, voda se třpytila a na hladině jezera vyskočila ryba a plácla sebou do vody zpět.
Později vystrčila hlavu a řekla:
„Voda je můj domov. “
Žába, která si lebedila na leknínovém listu, se uchechtla:
...
Na kraji lesa, pod vysokým dubem, seděl osel, kohout a houba.
Nebylo to obvyklé trio, ale osud je svedl dohromady.
Osel žvýkal trs trávy, kohout načechrával své peří a houba. no, houba prostě seděla.
...
Navštívil jsem několik mně blízkých lidí a dal jsem jim úplně stejnou otázku: "Prosím tě, ptám se blbů i géniů na jedinou věc: Mám se oženit nebo ne. "
Když jsem tuto otázku v přesném znění položil Františkovi, urazil se.
Když jsem tuto otázku v přesném znění položil Václavovi, ješitně se zapýřil.
...
Slyším z tátova pokoje jak hraje film. Ale hraje divně: hlasy přeskakují a všechny zní jako Darth Vader. Panika. Má zavirovaný počítač a někdo mu tam těží bitcoiny.
...
Stojí na móle, jej biela sukňa jej olizuje kolená, ako vlaje vo vetre apravou rukou si pridŕža slamený klobúk, aby jej neodfúkol. Jej pohľad je upriamený na prichádzajúce aodchádzajúce lode, ktoré ako usilovné včielky zabezpečujú chod prístavu. Iba ona tam stojí, nehýbe sa, ako keby celý svet rotoval okolo nej, apredsa bola jeho súčasťou.
Ostatné dievčatá hádžu do vody kľúče od zámočkov lásky, kým jej srdcu stačí iba pohľad na lesklú hladinu, pretože vňom ukrýva lásku celého sveta.
...
Vstupuji se psem Britem, který napadá na nohu, do ordinace.
Zvěrolékař: „Á kříženeček, vidím jezevčíka. “
Já: „Jmenuje se Brit. Má něco zapíchnutého v noze.
...
Johana
Včera večer řekla poprvé „r“. Makali jsme na tom necelej rok. Monika ji vozila na logopedii, já s ní cvičil. A včera to přišlo: v posteli, když jsem holky uspával.
...
Predškoláčka Hanka začala od septembra navštevovať Základnú umeleckú školu v Nemšovej, tanečný odbor. Vkulturáku je vianočný program, kde sa predstavia jednotlivé ročníky, od najmenších až po mamičky. Náročný deň, ale toto si nenechám ujsť. Petru do roboty, zroboty.
...
Je úterý 27. září 1988. Minéři systematicky kladou nálože do vyvrtaných otvorů silného pískovcového zdiva. Objevují se první buldozery.
...
Je po něm. Bác. A další rána. Máš to spočítaný.
...
všechno bude v cajku
všeho bude dost
budeme mit
lepší i minulost.
...
Mama udržiavala kontakt so svojim bratrancom Jarom, synom Kateriny, sestry mojej babky Aničky. Rovnako sMarienkou, dcérou svojej sestry Anče. Vždy ma podrobne informovala okaždom stretnutí, telefonáte. Po pohrebe som si uvedomila, že je koniec, musím pokračovať ja.
...
V kanclu milujeme středy - to totiž v naší oblíbené italské mají na menu rybu a decku vína. Většinou moravského muškátu. A tak se každou středu vracíme z oběda v o trochu lepší náladě, než v jiné dny. A já jsem se dnes vracela skoro rozjívená, protože kolegyně abstinuje a rozhodla se svoji decku zlata věnovat mně.
...
Bude fajn. Tak končila každá pozvánka na výlet na kolech, nebo běžkách, který jsem organizoval přes svůj blog. pro skupinu, časem posbíraných lidí. Padesát bylo v adresáři, ale na trati jsme se sešli většinou v počtu do deseti, což je, jak armády dobře vědí, ještě nějak ukočírovatelný počet.
...
Jsem už stará. Tak stará, že se už nedívám příliš kupředu, protože tam už mne čeká jen to jediné. O to víc se vracím ve vzpomínkách do dob dávno minulých. Tenkrát jsme bydleli v Dolnom Kubíne, ve starém domě, v ulici, která vedla na náměstí.
...
Když Petr ten den zasedl k meditaci, cítil, že se "něco" stane. Takže se ihned vrhl na svoji oblíbenou techniku. Pak jich vystřídal několik, ale stále nic. Začal mít pocit, že tak nějak spíše zmermomocňuje sám sebe, takže přešel na studium.
...
Odřená, puklinami zvrásněná, černá, dřevěná tabule, bydlí v našem bytě od nepaměti. Dnes sídlí v předsíni, a jen vykřikuje na odcházející úkoly, které je potřeba splnit. Dříve visela v kuchyni a já jsem si na ni s oblibou kreslil. Před vánocemi jsem ji ale pečlivě umyl, a nalinkoval na ni pět desítek čar.
...
Probudím se ze snu a sen nejspíš utekl z hlavy šílence a vítr ho doval k mému spánku, zdálo se mi o padajícím měsíci, který zachytila kamenná ruka vytesaná do skály, po snu se potím a klepu nad tou hrůzou letící k zemi, probudím se a jdu si k snídani pustit obludně velkou televizi, kde ve zprávách mluví o hrozbě střetu vesmírného tělesa se zemí, strašlivý kus kosmu se schová do tváře světa a vše živé zemře, a mně začnou docházet souvislosti strašlivé a neuvěřitelné, možná z větví stromu nicoty nespadne měsíc, ale základ sedí, a já mám řešení, ač bláznivé, a ve zprávách ukazují nejnovější statistiku pravděpodobnosti srážky, máme dvě procenta šanci minutí. Vyjdu do ulic a hlásám své prozření, hlásám spásu, jenže nikdo neposlouchá, další cvok na chodníku, nic víc, až příštího dne mě chytí černé autou plné zoufalých mafiánů, jenž jsou ochotní udělat cokoliv pro záchranu obchodu, poslouchají s nevěřícím výrazem a přesto dají rozkaz stavět Boží ruku na záchranu, staví devadesát dva dnů a vše dokončí pět hodin před armagedonem, dokončí mou vizí a čekáme na letící zkázu a syna smrti, meteorit se vznáší k nám a po pěti hodinách neomaleně zaklepe na dveře, ruka nejspíš byla vytesaná do špatné hory a váha potomka vesmíru jí rozdrtí. Nikdo v mrtvém světě nemluví.
...
Než jsem přišel do Alberta, zkolaboval muž - asi zákazník. Viděl jsem ho už ležet na zemi ve stabilizované poloze, hlavu měl podloženou rolemi toaletního papíru. Stál u něho zaměstnanec a čekal na záchranku. "Ti si dávají na čas," řekla jedna prodavačka.
...
Když jsme dorazili k tomu asteroidu, byli jsme nadšení: celá cizí technologická civilizace. Chtělo to ale něco analýzy: asteroid zvenku vypadal neobývaný, ale celá aktivita se odehrávala uvnitř: hornina asteroidu měla pravidelnou krystalickou mřížku a v jejím nitru se nacházely bytosti: stavěly města, stroje. Zkusili jsme rádiový kontakt na jednu z bytostí a ona ztuhla, jako by omdlela. Vysílali jsme dál.
...