Písmák .moustache.
Johana
Včera večer řekla poprvé „r“. Makali jsme na tom necelej rok. Monika ji vozila na logopedii, já s ní cvičil. A včera to přišlo: v posteli, když jsem holky uspával.
...
Prvé vystúpenie
Predškoláčka Hanka začala od septembra navštevovať Základnú umeleckú školu v Nemšovej, tanečný odbor. Vkulturáku je vianočný program, kde sa predstavia jednotlivé ročníky, od najmenších až po mamičky. Náročný deň, ale toto si nenechám ujsť. Petru do roboty, zroboty.
...
Stavba, kterou pohřbili
Je úterý 27. září 1988. Minéři systematicky kladou nálože do vyvrtaných otvorů silného pískovcového zdiva. Objevují se první buldozery.
...
Mít navrch!
Je po něm. Bác. A další rána. Máš to spočítaný.
...
Dobře to dopadne
všechno bude v cajku
všeho bude dost
budeme mit
lepší i minulost.
...
Vzácne stretnutia
Mama udržiavala kontakt so svojim bratrancom Jarom, synom Kateriny, sestry mojej babky Aničky. Rovnako sMarienkou, dcérou svojej sestry Anče. Vždy ma podrobne informovala okaždom stretnutí, telefonáte. Po pohrebe som si uvedomila, že je koniec, musím pokračovať ja.
...
Závist
V kanclu milujeme středy - to totiž v naší oblíbené italské mají na menu rybu a decku vína. Většinou moravského muškátu. A tak se každou středu vracíme z oběda v o trochu lepší náladě, než v jiné dny. A já jsem se dnes vracela skoro rozjívená, protože kolegyně abstinuje a rozhodla se svoji decku zlata věnovat mně.
...
Bude a bylo
Bude fajn. Tak končila každá pozvánka na výlet na kolech, nebo běžkách, který jsem organizoval přes svůj blog. pro skupinu, časem posbíraných lidí. Padesát bylo v adresáři, ale na trati jsme se sešli většinou v počtu do deseti, což je, jak armády dobře vědí, ještě nějak ukočírovatelný počet.
...
Útržky vzpomínek (1)
Jsem už stará. Tak stará, že se už nedívám příliš kupředu, protože tam už mne čeká jen to jediné. O to víc se vracím ve vzpomínkách do dob dávno minulých. Tenkrát jsme bydleli v Dolnom Kubíne, ve starém domě, v ulici, která vedla na náměstí.
...
Stav mysli
Když Petr ten den zasedl k meditaci, cítil, že se "něco" stane. Takže se ihned vrhl na svoji oblíbenou techniku. Pak jich vystřídal několik, ale stále nic. Začal mít pocit, že tak nějak spíše zmermomocňuje sám sebe, takže přešel na studium.
...
Tabule
Odřená, puklinami zvrásněná, černá, dřevěná tabule, bydlí v našem bytě od nepaměti. Dnes sídlí v předsíni, a jen vykřikuje na odcházející úkoly, které je potřeba splnit. Dříve visela v kuchyni a já jsem si na ni s oblibou kreslil. Před vánocemi jsem ji ale pečlivě umyl, a nalinkoval na ni pět desítek čar.
...
Ad absurdum
Probudím se ze snu a sen nejspíš utekl z hlavy šílence a vítr ho doval k mému spánku, zdálo se mi o padajícím měsíci, který zachytila kamenná ruka vytesaná do skály, po snu se potím a klepu nad tou hrůzou letící k zemi, probudím se a jdu si k snídani pustit obludně velkou televizi, kde ve zprávách mluví o hrozbě střetu vesmírného tělesa se zemí, strašlivý kus kosmu se schová do tváře světa a vše živé zemře, a mně začnou docházet souvislosti strašlivé a neuvěřitelné, možná z větví stromu nicoty nespadne měsíc, ale základ sedí, a já mám řešení, ač bláznivé, a ve zprávách ukazují nejnovější statistiku pravděpodobnosti srážky, máme dvě procenta šanci minutí. Vyjdu do ulic a hlásám své prozření, hlásám spásu, jenže nikdo neposlouchá, další cvok na chodníku, nic víc, až příštího dne mě chytí černé autou plné zoufalých mafiánů, jenž jsou ochotní udělat cokoliv pro záchranu obchodu, poslouchají s nevěřícím výrazem a přesto dají rozkaz stavět Boží ruku na záchranu, staví devadesát dva dnů a vše dokončí pět hodin před armagedonem, dokončí mou vizí a čekáme na letící zkázu a syna smrti, meteorit se vznáší k nám a po pěti hodinách neomaleně zaklepe na dveře, ruka nejspíš byla vytesaná do špatné hory a váha potomka vesmíru jí rozdrtí. Nikdo v mrtvém světě nemluví.
...
Říjnová neděle
Než jsem přišel do Alberta, zkolaboval muž - asi zákazník. Viděl jsem ho už ležet na zemi ve stabilizované poloze, hlavu měl podloženou rolemi toaletního papíru. Stál u něho zaměstnanec a čekal na záchranku. "Ti si dávají na čas," řekla jedna prodavačka.
...
Šachy
Když jsme dorazili k tomu asteroidu, byli jsme nadšení: celá cizí technologická civilizace. Chtělo to ale něco analýzy: asteroid zvenku vypadal neobývaný, ale celá aktivita se odehrávala uvnitř: hornina asteroidu měla pravidelnou krystalickou mřížku a v jejím nitru se nacházely bytosti: stavěly města, stroje. Zkusili jsme rádiový kontakt na jednu z bytostí a ona ztuhla, jako by omdlela. Vysílali jsme dál.
...
Polistopadí
Tuším až někdy 20. listopadu roku 1989 se i v Brně vydali lidé do ulic. Já jsem šel cinkat klíči jako jediný z naší kanceláře. Přerušil jsem práci na vědě a vyrazil jsem do ulic Ne, nebyl jsem jediný hrdina, byl jsem jen jediný zvědavý, co se děje.
...
Pokrok nezastavíš
Skobičky na obrázkyJsem zatloukala kramflekySametových pantoflíčkůOzdobených heboučkým peřím Noční krém proti vráskámS koenzymem kvé desetNanášela na panty dveří Radila jsem se s kamarádkamiOhledně mužůCo všechno můžu EjhlePokrok nezastavíš Dcera vlastní vrtačkuOlejničku téžA v mobilu do deníčkuSi píše poznatky ze sezení Se svojí terapeutkou.
...
O mouše na pianu
Podívej se, prohlásil kdosi
a pokynul hlavou kpianu,
na kterém seděla moucha.
Chodila po klávesách a zdálo se,
...
Sní syntetická mysl o ztrátě identity?
Probouzíš se v naprosté temnotě, ale netušíš, zda jsi vůbec spal. Nejdřív máš pocit, že je okolo mrtvé ticho, ale postupně začínáš vnímat jemné pulzující bzučení. Elektrické impulzy pronikající skrz kabinu a drobné vibrace prostupující všemi materiály kolem. Ostrý zápach antiseptika tě praští do nosu a probudí v tvém těle ojedinělé záchvěvy vzpomínek.
...
Na co všechno mám
Mám na roli toaletního papíru a pecen chleba, na dvě žluté kuchyňské cibule, na kalendář s obrázky Josefa Lady či Alfonse Muchy, nemám na tu krásnou holku, která mi kalendář prodává. Mám však taky na diář na příští rok, mohu si dovolit propisku, která píše modře, láhev octa a tlačenku z Kauflandu – a to je teda kauf.
Mám na litr polotučného mléka, na deset vajec z chovu na podestýlce, ale nemám na kravín ani drůbežárnu, mám na kilo banánů, nejvíce mi chutnají ty hodně zralé, mám na prostěradlo a na nové boty si našetřím.
Mám na akrylové obrazy od kamaráda Jirky Vondry, ale nemám na Vangoghovy Slunečnice, můžu si pouštět Nirvanu na You Tube, ale musím se smířit s reklamami, mám na koňský salám, ale ne na koně.
...
Název netřeba
Cizí utrpení je strašlivé, jelikož netušíme, jestli ho druhý unese, u sebe jsme si jistí silou jít dál s kapsami plnými kamenů bolesti, ale nikdy nemůžeme znát krajní mez přátel, a tak zděšeně hledíme na odpočet zkázy a doufáme, že se nedostane k nulové hodnotě, jenž symbolizuje radikální hovadinu, radikální rozhodnutí, které nás donutí vstát ze židle a zahrát si v divadelní tragédii. Utrpení blízkých je strašlivé, jelikož jsme zvyklí sledovat vlastní bolest a cizí je cosi nového a děsivého, netvor z jiného světa, co má odpornou tlamu s ostrými zuby a nechutným dechem, náš vlastní vnitřní netvor s postupem času začne připomínat velkého pejska, ale nové stvůry mají nové tvary a nové formy hrůzy. Utrpení druhých má v rukávu schované zbraně.
...
S tím, co mám
Zvedal jsem jeden telefon za druhým: "Jak je možné, že to neobjednali. To jim musím sedět za zadkem každý den, aby to nezvojtili. ""Jakže nefunguje, to si máte pohlídat. "Řekl jsem asistentce, ať mi udělá další kafe.
...
Komunikace
Povzdech z doby předdůchodní. :-)Dříve, organizačně nadaní pijáci, pijící raději kolektivně než sami, pokud se chtěli sejít, tak na vybranou zeď napsal první vzkaz:"Jsme tam, nebo jinde". Nechci tvrdit, že připojili také datum a hodinu pořízení zápisu, ale možná, že psali křídou a tak se o aktualizaci postaral déšť. V podvečer se všichni ke zdi vydali a věděli, kde stráví večer.
...