Lano z horolezca
22. 12.
Môj syn vie,že včase adventu nesmiem písať. Vravela som, že nebo dorastie aj samo.
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se22. 12.
Môj syn vie,že včase adventu nesmiem písať. Vravela som, že nebo dorastie aj samo.
Tobě
K břehu
. někam bych doplulale kam. nevím kde jsem Tě zanechalu mola v mlze vpřístavitdrze ať jsi pošeptámmollověně skrze vestynenechám se stáhnoutz plachet do podpalubí s ústy k břehu dokořán dechem poženu langusty zkamenělé k svítání a k břehu se křičí snadaby někdo čekal do mlhy majákmá světlo jak přezřít obzor a Ty útes nad mělčinou langusty houfně hynou a Ty útes
Ještě poslední nádech, zhluboka, tráva pod nohama je černá a vlhká a studená, odrazit se od kraje, půl vteřiny letu během níž se mihne v odrazu na hladině bílý kousek měsíce a pak celé tělo sevře chlad a temnota a ticho. Soustředěná tempa. Krájej vodu rukama, jako když mácháš kosou, říkal Tonek, on už tam byl. Musíš hodně dolů, voda ti bude nejdřív připadat úplně černá, bude se ti lepit mezi prsty, bude jako tér a bude se ti zdát, že stojíš na místě.
Před lety dávnými, kolik mi bylo járů,
povinností bylo pohybovat se vpáru,
akdo vpáru nebyl, ten měl smůlu velkou,
na procházku šel za ruku sučitelkou.
doprostřed ničích přánínám zpívaj opilci a v nocíchjsme ještě poloviční dětibalená cigára a sporadicky spátkdyž už se posmíváme ženámje všechno co můžeš až po třetí rános úsměvem a víroutak jako všechno trochu hranoujsemnad věcí a dnes už nevímproč se vlastně počítámna druhou sem a třetí tammám na kolenou jenom násto co mi bylo a to co je ti. tleskámnadoraz.