Písmák balóny
tak hluboko zahrabaná naděje, že nikdo nic nepoznámladší než strom u cesty k všemohoucímu kůlem hlava skoro u tratia v tom záchvatu tralala než plesnivina otočí naruby tkáňjiž nepevnoubudeš jako já vidět všude na nebi balónya ta nádhera se ti rozplizne na jazykubudeš jako jižani velcí, vyžraní rozpadat se hlukemvyšlapávat cestu k zahrabaninám po prasečí squarenějakej smích, nějaký hurá a taky pár plivancůco nemohou věčně míjetpasivní cílejako já počítat dny do zastřelenísedět vzadu, napřahovat ke kopanciale noha vrostlá do pažitu jako symbol zrezivění trochu do dřevěnatrochu hurvajzovauž brzo někdy v onom roce ti to dojde při pohledu na mrtvolu ve výdejně hlínya kolem žádný stromy na který bys pověsil tu svouuž letospohladíš se v zrcadle vyndáš něco z kapsy upustíš /desetitisíce se rozkutálí po kartonové podlaze/hlavu ztěžka vykloníšabudeš jako jáletětv jednom z těch balónů.