Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semaska 1. // těsně před========za oknem hrají pantografytisknou svá bříška do lineka v odrazu vidno křivé tvářeplná je místnost; plná strachukdyž dveře vetknou do skla vlnytu mrtvé moře vysychánastane zvláštní jev. něco člověkem propadne jako minceporouchaným automatem, co pozbyl své funkce. upne sek první sobecké myšlence a na ní se zadře-- -- vlaštovky sednou na trolejea budou zpívat do ticha
Asi mám důvod
a nebo jsem šílený
a nebo vyčerpaný
klopením zraku
Odísť ďaleko
do osád v horách popraskaných
od slnka
zaprášené pery tam potierať maslom
List se pohnul. Nejprve nepatrně, na malý okamžik, jen se lehce zachvěl a pak zase ležel tiše, šedavé zvrásněné žilky obrácené k tmavému nebi. A pak se pohnul znovu, poskočil po studené zemi, jako by jej nabral vítr, ale okolní stromy stály nehybně, jejich listy byly netečné, byť ten dole mohl být kdysi jedním z nich. A další pohyb, klouzavý a ladný, jako by se nesl na hladině chladivé řeky, mírně se otáčí kolem svého středu, vyhýbá se zažloutlým stéblům slehlé trávy, spadaným větvím a šedavým kamenům, proplouvá mezi uzly kořenů, nechá se vést a je jedno zda skutečně existuje nějaký cíl jeho cesty, pohyb je život a další příležitost již třeba nikdy znovu nenastane, nyní už skutečně letí, vznáší se na dotek nad zemí, stále rychleji a najednou je zde další list, popelavý a zkroucený, pak další a další, jejich dráhy se proplétají, krouží kolem sebe, dotýkají se, v reji, v tanci, v námluvách, vír je čím dál divočejší a listů je stále více, přilétají ze všech směrů, mrtvé, nepotřebné věci jsou nyní tak plné života.
čekášže dojmout těmě jednou zabije
asistejně jakokdyž vcházíš do prosklených domůkde místo schodů břehtam ve věži odzníš den
- a kolmě pohledem zdálo se o klamu –
že podivně se stmívá za nimiže krčí se obava vočích…
Písmák