o smyslu života
s tužkou se to musí umět
pravilo pravítko gumě
nechat ji dělat, co chce sama
jen jí vést rovnejma cestama
...
s tužkou se to musí umět
pravilo pravítko gumě
nechat ji dělat, co chce sama
jen jí vést rovnejma cestama
...
Regrese světla svitu
monetární mánie
ta jednou bez zenitu
všechny nás tu přežije.
...
Hlas zní tence, s věcí křehce
a přece s ním v nás svědci krás.
I těch všedních vzdorem z klece,
vzhlédni kolem, jak spěch sní zas.
...
Počúvam, ako tečie pokojná riečka,na chvíľu budem nečinná,lebo prichádza doba liečenia,ako zatváram svoje viečka.
Pokladám hlavu na vankúš,ale nedopadá naň,prepadám,prepadám sa skrz posteľ,skrz moju dlážku,do nekonečnej diery znekonečných výš,hádam ma len ty, moja láska, zachytíš.
Aja dopadnem do tvojho objatia,do tvojich teplých dlaní,nech nás láska navždy chráni,a naše sny sa nestratia.
Uložím si hlavu na tvoju hruď,a poviem ti, že nesmieš nikdy zabudnúť,ako milujem všetky časti teba,si ako anjel, ktorý prišiel zneba.
...
Nad krajinou se zase smráká,
třeba odešli soudruzi.
Stavívali jsme sněhuláka
za sněhu, z mrkve, z iluzí.
...
Černá jak tma
srdce na pranýři
Budoucnost vzdálená
a láska pořád míří
...
Furt mlel pantemoháněl se Kantem
Nezvaní i zvaníže maj blbý poznání
Vím to jenom z útržkůdostal párkrát přes držku.
...
Pod pokličkou sněhu
až na druhém břehu
přeji si jen slunce svit
abych už měl se vším klid.
...
Zpoza plotu kouká „příště“krátí se čas přítomností žítJako léto odvanuté přes strništěsvoje „teď“ si nechá promarnit
Čas je hřivna darovanádá se snadno zakopatAvšak v noci nebo zránaumí spustit vodopád
Ať ta voda, která prýštínení slaná, ale živáať osvěží pouště tříští
Až bude každá hluchá chvíle oželenaPak v tom čase, který zbýváse zbarví úhor do zelena
...
Uprostred ulice ostala stáť,nevie kam ísť, je ranená,okolo chodia ramená,no na žiadnom sa nedá vyplakať.
Sú zakryté kôrou kamenia,prestali dúfať, prestali sa tešiť,už sa iba snažia nejako prežiť,a svoj pohľad len tak nezmenia.
Kto. Kto ublížil tým deťom.
...
Nevíme kdo je kdo
a slova matou
Je každý sám
svou Achillovou patou
...
Mrholí avraciam sa domov,lenže to nie je doma bez teba,klamem, ak poviem, že mi nechýba,tvoj pohľad siskričkou hravou.
Prší, no ja som bez kapucne,aspoň slzy splynú skvapkami počasia,ktoré sa svojmu pôvodu nehlásia,kiež by si ma zase držal vrúcne.
Si ako duch, ktorý verím, že je pri mne,keď sa cítim sama, osamelá,a emócií je príliš veľa,no láska v srdci nezahynie.
Spím aobjímam tvojho plyšáka,ktorý vsakuje moju soľ,ako vsakoval tvoju, keď bol tvoj,nič iné, ako vôňa teba ma neláka.
...
K nebi zvednu zrak. Ve vločkách padá sen. Zlehka chumelí, kam svět se nedívá. Koukám na zázrak, co byl nám přinesenod teplých postelí nad pole blátivá.
...
Touha má po tobě bohyně
ta nikdy nezhyne,
i když jí vlci zubisky
roztrhají na kousíčky,
...
Lidstvo rozbilo atomy,
člověk zůstává pitomý
Lidstvo létá si na měsíc
Člověk půjčí si na měsíc
...
Připraven na další misi
jako blázen na remisi,
jako kytka v truhlíku,
jak piškoty na mlíku.
...