Živočišnost

Až vášeň na dveře mé zaklepá,

tak každá cesta staletá,

jak oblak dýmu rozplyne se

a do duše mé pokoj vnese.

Až uzříš nad hlavou mou svatozář,

pak přivinu Tě k sobě zas,

já touhy své bych neskrývala,

Tvé paže pevně objímala.

Až v jedno splynou naše těla,

teď  víš, co dávno vyslovit jsem chtěla,

pak úmysly mé snad pochopíš

a v lůně lásky rozum utopíš.

Ty nesmíš míti na mne zlost,

já nikdy nevím, kdy mám dost,

má mysl lační po odvetě,

já ráda proto svedla jsem Tě.