SLEPENEC

Ve spadaném listí po zemi je cosi důvěrně známého, podle rysů se pozná člověk, co je zač a co prožil - řekni mi, jak někdo dojde k tomu, že napíše knihu o nás... Barevný podzim vítr, mříže a benzin. Móda je děvka proměnlivá nehul už brácho, přilepí tě to dokonale někam, kde bys jednou nechtěl bejt podzim - jó podzim. Vítr je starej našeptávač řekni - co jsi zač ten klaun - co se vrátil z cest, bojoval na vlastní pěst a všichni se sejdem nakonec až začne podzim v barvách. Vždyť čí jsi? Náš! Ten katr, co v dálce hrozí bezmocností přemůžeš jednou až se nebude opakovat podzim na léky a... Hádej - můžeš sám dál vědět, o čem ti papírky šustí a špitají cosi, že něco není, jak má bejt. Proto peníze a doklady nos odděleně, zbraně měj vždy aspoň dvě v pohotovosti, braň se vlezlým v jejich dotěrnosti dělej, dělej - ukryj se nenajdou tě - neboj se! II. Slepenec jak věnec z listí a větví, nemocí tě obývá jak homeless vždyť i pes si stále dokola omývá svoje přirození, není zatěžko začít žít, když začal podzim. Tuž se - vzmuž se nechátrá i poloha stará jako deprese, když je ti nanic. Vítr v mracích hvězdu Pluto obývá aby začal foukat na podzim až zapálíš si ZIPPEM na benzin. Měl bych teď něco vysvětlit ať snad nemusíš zápasit se sluncem slovy, co tvrdí BEZNADĚJ! Nejsem takový čaroděj, abych ti řek, že i zvířata vědí, kdy začít zahrabávat kosti na podzim. Vždyť víš, že mate nemáme co tvrdíš, žes znal výš abys moh říct, o čem se ti zdá když spíš. Tak vidíš, že ti mate nedáme, abys moh pít ve velkym. Tu samu nenávist vrátit smíš tam, kdes dostal... Život sníš jen jako modla plachá, tak nezoufej nad tím, kdo ti bytí dal, vždyť vidíš, že si král, žes dostal křidélka, abys větru upláchl a co sem tam si smíš tiše říct, že je pravda odvěká abys chápal člověka, snaž se vstřebat poznání, jež v jiných přebývá. Pak pochopíš. Cos viděl v dálce na nebi není jen to, po čem vzdycháš v soukromí abys viděl prostor vdál je třeba pochopit čtyři roční období. Co mindráků sis vzal a taháš je za sebou... O čem vzlykáš malinko? Co ti dal - co vzal? Co je to? Podzim cítím - maminko. III. Nerozbreč se, když jsi tu víc jsi viděl než znáš mou minulost tak zářivě zarostlou chvojím co na hřbitově s zasadil vzklíčí ti pakliže zdáním sám sebe oklameš. Co říct snad víc k tomu monologu, než že praštěn jsem byl múzou velikou tak ať znenadání vstane z mrtvých v barvách podzimu. A ty raděj taky už připravuj se na zimu. IV. Vždyť i co je zač ten Match co utichá s ranními červánky? Můra smůlu nosí na křídlech pavouka pyšní se hruď upjatá. Nebudu dál týrat benjamínka, co rady poslouchá tak nerad... Abys věděl příteli jednoho dne zastřelí i vítězoslávu... Spadne do potoka. Pak vstane a marně uniká tomu roji včel. Toť báseň veliká bylaž sepsána jako vzpomínka, co času uniká aniž pravda bylať poznána o tajemstvích podzimu. 24.8. 98 David Čížek

---