Takové malé roztomilé nic

Ve smutku a osamění jenom stromy šumí vítr si je čechrá jako vlasy milence a v dálce stará silnice vypráví o časech věčných a o statisících miliónů poutníků jejichž srdce rozervaná míří k východu a potom zas k západu snad neztratili směr? (nebo portmonku ?) "Což koláč" povídáš mi abys měl něco teplého v bříšku tak dobře jako maminka nikdo nevaří. Tak jde čas poutníka, nikdo mu nevěří ten rým a z vnadidel jsou tenata taková je samota krutá - mrcha. Přec cosi - polštářek malý spinká sladce v postýlce jako miminko a tma se snáší vlídně do místnosti temně vkročil stín a tiše ukončil černou hodinku. Nač myslíš v tom tichu a v záři lampy lesku? Vím, ten rým. Ten ti vrtá v hlavni. Tak nezapomeň nařídit ten budík posranej ať máš ráno čistou hlavinku... Až uvidíš broučku berušku nezapomeň na tu říkanku tak pitomou... tak vychováme děti. Ale co zbude z dětí až vyrostou??? Jen se naučí další říkanku už trochu víc sprostou. Tak přemýšlením si v postevně čas krátím v pelíšku. Nezajímá mě, že svět venku frčí jako svině. 7.7.99 David

---