Nepohádka

  Bylo nebylo, dávno (spíš)nedávno, potulovala se po této planetě jedna - možná jich bylo víc, ale já potkal zrovna tuhle - čarodejnice. Nebyla stará, ani ošklivá, jak to bývá v pohádkách a neměla dokonce ani bradavici nebo černou kočku. Tahle byla nějak zmodernizovaná. Vlastnila přenosný počítač a uměla ho dokonale používat. Nevím, co všechno tam měla nainstalované, protože to nechtěla nikomu ukázat, a tak ani nevím, jestli si jen hrála nebo tam měla něco důležitého.
  Usadila se ve městě a málokdo tušil, co je vlastně zač. Ze začátku bylo dost těžké se k ní jen přiblížit. Vždy věděla, že se k ní někdo chystá a do svého soukromí si pouštěla jen lidi, které sama pozvala. Jednou jsem pozoroval jedno človíčka, co šel za ní. Byl to docela mladý člověk, ale vypadal, jako by ho měli co nevidět pohřbít. Nevýrazná tvář, šedivý oblek (jako po dědečkovi), shrbená záda, vyplašený úsměv. Vešel do domu, kde ta nepoznaná bydlela, a zůstal tam skoro dvě hodiny. Když odcházel, málem jsem ho nepoznal. Jediné, co mi ho připomínalo, byl starý šedivý oblek. Nevím, jak přesně ho popsat. Byl to prostě úplně někdo jiný. Nedalo mi to a několik dní jsem bloumal kolem jejího domu a snažil se vypozorovat změny na lidičkách, kteří za ní chodili. Někdo odcházel zvesela, někdo s pláčem, jiný zas zamyšlený, ale všichni měli něco společné. Všichni odcházeli vzpřímení a projasnění, jako by z nich sejmula nějakou tíhu a zahodila plášť stínů, do kterého se halili, když vstupovali k ní. A ještě něco měli společné, nikdo z nich nechtěl říct, co se tam vlastně dělo.
  Po nějakém čase se začínalo proměňovat i město a hlavně lidé v něm. Ubylo nevýrazných a zakaboněných tváří, ubylo šedivých a smutných barev. Pomaloučku, polehoučku se vše rozjasňovalo a stíny mizely. Lidičky se znovu naučili smát a vážit si jeden druhého.

  Tohle by mohl být šťastný konec, ale jak to už v nepohádkách bývá, štěstí dlouho netrvalo. Zase se našel někdo, komu náramně vadilo, že se lidičky nermoutí, že nejsou na nikom závislí jako dřív a proto zasáhla moc úřední. Pro město milou nepoznanou někdo zažaloval za nedovolené podnikání a zakázali jí i pobyt ve městě. Tak, jak  ne- nápadně přišla do města, tak nenápadně se vytratila, ale zároveň s ní se začaly nápadně vytrácet úsměvy a navracet stíny.