proč by se to furt mělo nějak jmenovat!

Šel jsem po ulici.A najednou ze mě vyhřezly střeva.Za chvíli mi vybouchla hlava a já jsem implodoval.Krev.Já stojím.Nevidím se.Všude je rudo.Krev.Přede mnou levituje můj vlastní mozek!Krev.Vedle mě stojí stařenka.Má pavoučí postavu.Já vezmu plácačku na mouchy.Stařence upanou nožičky.Očíčka.Ze zadečku jí vystříkne krev.Rudá tma.Já padám.Do
jámy.Bodliny.Krev.Krev.Krev.Bolí mě nohy.Já je totiž nemám.Krev.A já si uvědomím,že člověk má jenom pět litrů.Krev mizí převládá realita.

Probouzím se s prořízlým hrdlem.Umírám.Krev.