O jednom děvčátku

.....jednou zrána když se sluníčko vyhouplo na oblohu, všimlo si roztomilého blonďatého děvčátka, co ještě spokojeně spinkalo.

A protože byl už jasný krásný den, začalo jej šimrat svými paprsky tu po tváři, tu po ouškách, nosíku i víčkách. Děvčátko se začalo usmívat, pak otevřelo očka, slabě ucuklo před ostrým paprskem, ale pak začalo rozeznávat věci rozložené v pokoji. Postýlku, skříňku na šatičky, malé kamínka s rourou, která se nakrucovala do komínu a taky malý stoleček a židličku. Pak se zadívala do okna, odkud ta záře přicházela, v zářivé mlze viděla jen vrcholky stromů s bohatými hrozny šišek.

Tak děvčátko vyskočilo, obléklo se do veselých barevných šatiček,  vklouzlo do střevíčků a seběhlo ze schodů do kuchyňky. 

Tady už to moc krásně vonělo, pokaždé to tady vonělo. Kdykoli se děvčátko octlo v kuchyni, maminka měla něco dobrýho a voňavého.

"Krásné ráno maminko" pozdravila děvčátko

"Pěkný den děvenko" odpověděla maminka.

Děvčátko se rozmýšlelo, zda se posadit na pěkně vyřezávanou židličku nebo se nasoukat na širokou lavici až do blízkosti velikých kachlových kamen. Nakonec se rozhodlo pro lavici. Sotva usedlo, hned před ní maminka postavila veliký hrnek horkého kakaa a nakrájela voňavou křupavou bábovku.

Také sama sobě prostřela.

Při snídani maminka povídá:

"Jakpak ti chutná ta bábovka?" zeptala se maminka "jmenuje se Šášova bábovka,

receptík od babičky.“

"Mňam mňam, moc dobroučká mami" pochvalovalo děvčátko a maminka se spokojeně usmála.

Hned po snídani se děvčátko jen tak koukalo na maminku jak uklízí.

Když si toho maminka všimla, povídá jí:

"Pojď, dáš kocourovi mlíčko, pak mi pomůžeš zalít květinky na zahrádce a pak si můžeš hrát."

Tak děvčátko vzalo misečku s mlíčkem, vyšlo na dvorek a volalo kocourka.

"Mourku, Mourku čičičiči pojď na mlíčko...." volala do všech stran a najednou

HUP, Mourek seskočil ze stromu  a už se otíral děvčátku o nožky. Děvčátko podrbalo Mourka za ušima, dala mu mlíčko a pak pozorovala jak mu chutná.

Za chvilku byla misečka prázdná a Mourek olizoval jen své dlouhé fousky.

"Tak, Mourku, ještě zaleju mamince květinky  a pak si budem hrát" povídala a utíkala za maminkou na zahrádku. 

Pestrobarevné květinky byly přes celou zahrádku, všude tolik barev a jak nádherně voněly, to mělo děvčátko moc rádo, moc rádo mamince tady pomáhalo a ještě raději pozorovala spoustu motýlků, včeliček i broučků co posedávali na květech nebo jen tak poletovali vzduchem.

Tak honem honem pospíchalo pro malou konvičku s malovanou růžicí a pak jak maminka říkávala, dávala nabumbat květinkám :o))

Když bylo hotovo, našlo kocourka spokojeně ležet u misečky od mlíčka.

"Ty lenochu" zvolalo děvčátko. "Já pracuji a ty se tady jen povaluješ..." Sotva to dořekla, tak kocourek frrrrrrrr utíkal a děvčátko za ním. Tak si tak skotačili a hráli a najednou kocourek zamířil do květinkové zahrádky. "Jejda, kocourku, tam nesmíš, to maminka nemá ráda, skotačit tam, zase jí něco polámeš, pojď zpátky" Ale kocourek jakoby neslyšel, hopsal tam a pokoušel chytat motýlky. Děvčátko ještě chvilku kocourka přemlouvalo a pak smutně odešlo a posadilo se nedaleko od toho zlobivce na lavičku. Ta byla částečně ukryta ve stínu velikého zeleného keřu s malými kvítky, tady jí bylo fajn.

Přivírala oči a koukala na modré nebe a na to sluníčko co ji dneska probudilo.

Za chvilku přiběhl kocourek a začal se omluvně lísat a když se zavrtěl děvčátku v klíně příjemně vrněl. Po chvilce děvčátko i Kocourek spokojeně usnuli a určitě se jim něco krásného zdálo.