Znamení Ryb

"Tak, ještě kousek a bude to", pomyslel si celý upocený s krumpáčem v ruce. Právě dokončoval díru na nový sloupek k brance, která sotva držela a hrozilo, že někomu spadne přinejmenším na nohy. Měli zahradu u potůčku a všechna zem okolo byla vlastně naplavenina, takže neustále narážel na kameny, kousky cihel a plno jiných věcí, které sem voda za dlouhý čas nanesla. Setřel si pot z čela a rozmáchl se k poslednímu kopnutí. Krumpáč dopadl a ozval se takový zvláštní, dutě nakřáplý zvuk. "Co je zase tohle?" Odložil krumpáč, klekl si na zem a začal rukama vyhrabávat z díry hlínu. Spolu s hlínou začal vytahovat nějaké střepy. Zvědavost mu nedala a tak ty střepy ukládal stranou. "OBĚĚĚDD", ozvalo se od chaty, kde se jeho ženuška činila v kuchyni. Vstal tedy a odkráčel k obědu. Po obědě si sedl ke kávě a jen tak lehce přemýšlel nad tím, jak uchytit ten sloupek, aby dobře držel. Drala se mu však do hlavy myšlenka, co to vlastně je za střepy, které vytahal před obědem z díry. Nedalo mu to, vstal a šel k díře. Sesbíral střepy a ještě jednou prohrábl vykopanou hlínu, jestli tam nějaký nezůstal. Nic už nenašel a tak si střepy odnesl ke stolu s kávou a pokoušel se je poskládat, jako by skládal obrázek puzzle.
" S čím si to tu hraješ?" zeptala se ho ženuška, která si zrovna nesla pod slunečník kávu, nějaké knížky a rozpracovaný horoskop pro klienta. " Ale, našel jsem nějaké střepy a skládám je k sobě" odvětil a dál se věnoval té skládačce. " Kdo si hraje, s čím si hraje?" ozvalo se od potůčku, kde si jejich ratolesti stavěli hráz. " My chceme taky" volal ještě syn a hnal se i se sestrou na zahradu. Přihnali se ke stolu a pozorovali ho, jak skládá střep ke střepu. " Jééé, tati, že to byl džbánek?" ptala se dcera. " Hmm, asi ano" odvětil. " Ten musel být dřív hezký. A kdo ho rozbil? Škoda, že není celý, mohla jsem si do něho dát kytky pro panenky" brebentila dál dcera. " No co, tak si uděláme jiný" připojil se do hovoru syn. " Že nám taťko ukážeš, jak se to dělá?" žadonil ještě. "Copak su nějaký hrnčíř?" ohradil se. V hlavě mu však proběhla nějaká vzdálená vzpomínka, jak sedí u kruhu a vytáčí podobný džbánek. " To je divné, pokud si pamatuju, tak jsem nikdy nic takového nedělal" pomyslel si. " Na co myslíš?" zeptala se ženuška, když si všimla jeho zaraženého výrazu. " Ale, taková blbost. Najednou se mi vybavilo, jak sedím u kruhu a vytáčím skoro stejný džbánek." " To není blbost, to sis jen vzpoměl na něco, co jsi už dříve zažil a to něco nemuselo být nutně z tohoto života" odpověděla mu se zvýšeným zájmem žena. " Co se ti ještě vybavilo?" ptala se dál. "Tak nějak matně si ještě vybavuju, že jsem na dno toho džbánku dělal nějakou značku. Něco, jako znamení Ryb, jak to máš v horoskopu" probíral se vzdálenou vzpomínkou. Dcera zrovna čistila jednotlivé střepy a při jeho posledních slovech sebou polekaně cukla a jeden střep ji spadl do trávy. Všichni se k ní otočili. Žena se sehla, zvedla střep a se zájmem si ho prohlížela. Najednou se nějak zvláštně pousmála a podala mu ho. Šáhl po něm a nechápal, co by na něm mohlo být tak zvláštního, že se dcera polekala a ženě vyloudil na tváři ten zvláštní úsměv. Na jedné straně nic neviděl a tak jej otočil na druhou. To co uviděl, mu doslova vyrazilo dech. Pod neuměle vyrytým letopočtem 1785, bylo ještě vyryto

ZNAMENÍ RYB.