U otevřeného okna

Jsi chladnější než včera a snad jsi i víc zamyšlená. Zkouším to rozpoznat, ale nemám sílu pro tak jemné detaily na tvé bledé tváři. V rukou, ve kterých ještě včera byla moje ruka, držíš kus novinového papíru. Hledíš zpátky, až zcela zpátky. Chtěl bych být palácovým psíkem, aby mi bylo všechno jedno. Ale není. Umím se bránit i útočit, když je třeba. A ty? Já snad, ale ty? Rozverná kráska se smutnýma očima. Nevěříš, čteš znovu a znovu ten cár pravdy ve tvých rukou: "Včera začala válka pro modré z nebe."

---