O Dworakovi, uprchlém osciloskopu a dalších přihodách Blaze

Trip on the Trip

O Dworakovi, uprchlém osciloskopu a dalších přihodách Blaze.

      Dworaka jsem potkal v nějaké zatáhlé uličce. Prošel kolem tak rychle, že rychleji by mohl jenom běžet. Za chvíli se vracel ze směru, kterým odešel. Byl to postarší muž, přihrbený, mírně prošedivělý s ustupujícími vlasy. Měl na sobě kalhoty a košili neurčité barvy a kdysi bílý plášť, nyní pokrytý skvrnami neznámého původu. Obrátil se na mě: "Mladý muži, neviděl jste tudy běžet dvě děti? Tedy...vlastně ne dvě děti. Komutátor...ne, to asi ne. Můstek?...ne..to také není ono. Vydržte, já si vzpomenu. Musí to začínat na M. Manuál?...Mapu?..." Pokusil jsem se pomoci: "Masku?...Moped?...Mířidlo?" Po posledním slově se jeho oči rozjasnily a Dworak radostně zvolal: "Měřič! Ano, měřič." Nechápal jsem tak úplně, o co se jedná: "Cože? Meřič? Utekl? Jaký měřič?" "Měřicí přístroj. Ne měřící, to by znamenalo, že právě měří." Moc mi to nepomohlo. "O jaký měřicí přístroj jde?" zeptal jsem se ho. "Já si vzpomenu...měřič...měl jsem ho na stole...Voltmetr?...nejspíš ne...nemá totiž nožičky, nemohl by utéci. Ampérmetr?...ten byl vypnutý..." Zapátral jsem v paměti: "Čítač?...Ohmmetr?" "Osciloskop! Ano, osciloskop se ztratil. Tedy, přesněji řečeno uprchnul. Splašil se mi trigger a utekl." Vyděsil jsem se: "Cože? Tygr utekl? Neměl byste zavolat odchytovou službu?" "Kdepak tygr, trigger se splašil. A utekl osciloskop. Pokud byste ho našel, byl bych vám velice vděčný." "Uvidím, co se dá dělat. Jestli ho někde potkám, dám vám vědět." Těmito slovy jsem se s Dworakem rozloučil a pokračoval ve své pouti zpapírovaným světem.

      Jedno místo mě velice zajímalo. Byly to dveře z podivného kovu, bez kliky, zámku či jiného ovládacího zařízení. Na rámu jsem po zevrubné prohlídce našel malou červenou LEDku. Vzhledem k tomu, že dveře odolávaly veškepým pokusům o otevření, vzdal jsem to a raději se vydal za osciloskopem. Nakonec jsem ho zahlédl, uviděl mě, nasadil vyděšenou křivku a zmizel do slepé ulice. Rozběhnul jsem se za ním. Uprostřed uličky stál růžový slon. Obešel jsem ho, ale osciloskop jsem nikde nenenašel. Byly tam jen železné dveře se zámkem a úzkým okénkem ve výši očí. Zaklepal jsem. Špehýrka se otevřelo a ozvalo se: "Heslo?" "Konvalinka." zkusil jsem. Okénko se zavřelo. Znovu jsem zaklepal. "Heslo!" "Heslo?" odpověděl jsem. "Hele mladej, nedělej si z nás srandu. Jestli znáš heslo, řekni ho, jinak vypadni." Slon prohlásil: "Dovnitř se jentak nedostaneš, může tam jenom vybraná společnost." Nechápal jsem: "Ty umíš mluvit?" Asi to byla haluze. "Samozřejmě že umím mluvit." urazil se slon. "Všichni růžoví sloni umí." "Aha, to bude asi tím, že jsem žádného ještě nepotkal. Nevíš náhodou heslo?" "Ne. A i kdybych ho znal, nepovím." "Neběžel tudy náhodou osciloskop?" pokusil jsem se získat nějakou užitečnou informaci. "Jo. Zrovna byly otevřený ty dveře támhle vzadu." Slon máchnul chobotem za sebe a pokračoval: "Zaběhnul dovnitř a zavřely se." "Hele, ty mi asi nepomůžes, co?" zeptal jsem se slona. "Nevidím důvod." Přemýšlel jsem, jak se dostat dovnitř. Ten osciloskop určitě stál za tu námahu. Prohrabal jsem kapsy, klíče i zvíře. Našel jsem myš. Zamával jsem s ní na slona: "Koukej, co pro tebe mám." "Nesnaž se. Já jsem počítačovej slon a myší se nebojím." "Tohle je počítačová myš." Slon se rozklepal. "Cožééé!" zařval a dal se na útěk směrem do slepé uličky. Narazil do zdi, ta popraskala a zřítila se. Přelezl jsem trosky a vešel dovnitř.

      Zřejmě šlo o výčep, provozovaný na černo. Nechápal jsem, proč s tím dělali takové tajnosti. Muselo to vyvolávat nežádoucí pozornost, stejně jako růžový slon, stojící před vchodem. Všichni zřejmě utekli zadním vchodem, asi je vyděsilo moje nestandardní otevření dveří. Na zemi ležela spusta trosek a zpřevraceného nábytku a podivný přístroj. Byla to černá krabička s několika tlačítky a třemi LEDkami. Založil jsem ho do skladu a prohledával záhadný podnik. Za barem byly pootevřené dveře. Vedly do chodby s místnostmi po obou stranách. V první byla výrobna tvrdého alkoholu. To, co jsem našel v dalších místnostech vysvětlovalo všechna bezpečnostní opatření. Naproti se nalézala továrna na velmi kvalitní skank, vedle laboratoř vyrábějící LSD, dále byla k dispozici výrobna perníku, kedry, cracku a jiných sraček. Vše bylo plně automatizováno a zřejmě to dost vynášelo. Natrhal jsem něco skanku, doplnil zásoby papírů a začal prohledávat další místnosti. Osciloskop jsem našel za posledními dveřmi. Skočil mi na hlavu, srazil mně k zemi a zdrhal pryč. Naštěstí zakopnul o trosky, povalující se v baru. Povedlo se mi ho ulovit a vzpouzející se přístroj jsem donesl Dworakovi. "Mnohokrát vám děkuji, mladý muži. Opravdu jste mi velice pomohl. Jak se vám jenom odvděčím?" Bránil jsem se: "Ale to byla opravdu jen maličkost. Nedělejte si starost." "Mladý muži, jestli budete potřebovat něco opravit nebo oživit, milerád vám pomohu." Poděkoval jsem a šel vyzkoušet podivný přístroj.

      Dveře na ovladač nereagovaly, na přístroji chvíli problikávaly LEDky a nakonec se rozsvítila červená. Chvíli jsem to zkoušel a pak jsem se rozhodnul zanést ho ke Dworakovi, snad si s ním bude vědět rady. Zřejmě se poškodil pádem na zem. Uvítal mě: "Vítám vás, mladý muži. Jsem rád, že jste mě navštívil. Tak co byste potřeboval?" "Mám takový malý problém. Našel jsem zajímavý přistroj. Myslím, že to je nějaký vysílač, ale nepracuje, jak má." "Podíváme se na to, mladý muži." Zavedl mě do laboraoře, plné měřicích přístrojů; v jednom koutě byla dokonce malá zámečnická dílna. Na jednom ze stolů rozmístěných po místnosti byl přivázán osciloskop. "Trochu se ještě vzpouzí, ale já ho už přesvědčím ke spolupráci." okomentoval můj lehce překvapený pohled. Ukázal na volný stůl: "Položte pacienta na pracovní pult." Položil jsem ovladač na stul. Dworak se na něj vrhnul, pod lupou pečlivě prozkoumal každý milimetr povrchu a pak vytáhnul šroubovák. Zastrčil ho do vlasové štěrbiny na boku přistroje, ta se rozšířila a s tichým cvaknutím se zařízení rozložilo. Uvnitř byl běžný plošný spoj s integrovanými obvody, tranzistory, odpory a kondenzátory. Bylo tam také několik mikrospínačů a cívka na feritovém jadérku. O tu jevil největší zájem. Připojil na ni osciloskop (ne ten uprchlý), zapojil napájení a zmáčknul jeden spínač. Pozoroval křivky na osciloskopu, stisknul na něm několik tlačítek a chvíli sledoval dění na obrazovce. "Ten přístroj se zdá být v naprostém pořádku, mladý muži." prohlásil, "Jak jste došel k závěru, že přístroj nefunguje?" Vysvětlil jsem mu problém s dveřmi. "Proč jste to neřekl hned, mladý muži, věděl bych, co dělat. Dveře zřejmě pracují na jiné frekvenci než vysílač. Trochu upravím zapojení a mělo by se vám podařit ty dveře otevřít." Chvíli zkoumal desku, semtam přiložil měřicí sondu, a nakonec vylovil pájku a trimr a s pomocí několika drátků ho zapojil a vyvedl ven. "Podle toho, co jsem zjistil tato dvě tlačítka mění vysílanou sekvenci a tento trimr mění kmitočet. Mnoho štěstí, mladý muži. Rád jsem se s vámi setkal." rozloučil se se mnou Dworak.

?2003 Blaz - blaz42@atlas.cz - uto.no-ip.org

Edit 17.12.2010: Tuto povídku najdete také na http://triponthetrip.com, kde budu pokračovat v psaní dalších příběhů. (Blaz)